JSA: Dobře tak sezóna… Co budeš vozit na silnici? Jaký budeš mít kolo? (smích). Vlastní konstrukce…? Já ho vidim, ale…
LK: No…, bude to zajímavý.

Vlastní konstrukce…
Ne, ne, ne…, vlastní konstrukce.
Vloni jsem byl…, já jsem totiž na silnici nejezdil. Jezdim na bajku a silničáře jsem neměl rád. A vlastně i dneska některý lidi nemám rád. Ale byl jsem v těch Státech a jak se tam testovaly ty kola, tak jsem měl možnost vyzkoušet kola…, já bych o tom neměl moc mluvit, dokonce nám to zakazovali fotit, ale byly to kola, který byly takový koncepty, který se možná v budoucnu budou vyrábět. Takový novinky, který Klein, Gary Fisher nebo Bontrager vymysleli. Byli to technicky zajímavý kola, ale vyrábět se asi nebudou…, nebo letos se vyrábět nebudou, možná za pět let a byly to takový zajímavosti. Měl jsem tam možnost si půjčit silničku jak Lemonda, Treka karbonovýho, tak Kleina… Člověk má aspoň možnost, když najede 80 až 100 km aspoň trochu srovnávat. A silnice mě hodně chytla, a když jsem se vrátil, musel sem si postavit pěknou silnici.

(smích)
Co jinýho než Kleina. Takže jsem si koupil ten top model na Vektorech PRO na Durejsu, ale najel jsem na 5, 7, 8 tisíc kilometrů. Ale protože jsem vozil i Campu i Durejs a potřeboval jsem to vodlehčit, tak jsem Durejs prodal a přestavěl jsem to celý na karbonovýho Rekorda. Tím se to kolo částečně odlehčilo a hlavně to dostalo takovej punc kvalitního zboží.

Vlastního díla, ne?
Vlastního díla. No.

Takže…, je stavěný na váhu nebo není?
Je stavěný na funkčnost. A kromě toho je taky lehký.

(smích) (telefon)

Jako…, lehký kolo…, to je otázka. Lehký kola…, taková na silnici magická hranice je… dostat se ve velikosti 59, 60 na…, pod 7 kilo, aby to bylo funkční je velmi těžký. Musím říct, že slušný funkční kola jsou na 7 a půl kilech. Daj se postavit lehčí kola, ale je to na únosnosti životnosti. Je to pro lidi, co váží 50 kg a spíš to víc leštěj než na tom jezděj.

(smích)
Když mi někdo řekne, že funkční kolo váží 10 kilo, tak je to blázen a má kolo z lešenářskejch trubek.

(smích) No, jasně.
Takže karbonovej rekord kombinovanej s Coob Brosem, což je taková americká garážovka. Určitě to kolo dostalo takovej punc zajímavosti. Když se to kolo vystavovalo na stánku a mělo visačku, kolik to váží, tak mraky lidí to zaujalo. Byli jsme v oddělení outdoor a právě naopak tím, že tam žádný jiný kola nebyly a my měli na stánku dvě kola, tak o to víc lidí to přitáhlo a lidi z toho byli nadšený, že vůbec něco takovýho existuje.

To druhý bylo fialovej horskej Klein?
To byl Adept. No…, nový kolo, který vymysleli. S malým zdvihem. Vobě dvě kola patřily teda mně. Hm…

(smích)
Náhodou. Úplnou náhodou. Musel jsem se tvářit, že ani jedno není mí, že bych na to nikdy nevydělal, jinak by mně ty lidi asi ukamenovali, ale…pozorovat ty lidi… Vždyť jsi viděl, jak si ten člověk kupoval to kolo, to nadšení…

Je to…
Myslím, že dneska nebude spát.

(smích)
Bude ho mít postavený u postele a… Já jsem si to taky prožil… takže, vždycky, když mám něco novýho, tak se mi pár nocí o tom zdá…, než to zevšední.

(smích) Takže pak zbývá nahánět na tom ty kilometry.
Ty kilometry…, a o to je to právě příjemnější, že když člověk přijede večer ze švihu, je hotovej nebo mu to nejede a nemůže říct, že to je v kole… Se mi líbí, že já tohle už říkat nemůžu…

No jasně.
Je to v těch nohách.

Ve svý podstatě je to ideální.
Člověk se pak nemá na co vymlouvat.

Ten tréning spojenej s tvojí prací v servisu nebo v prodejně, kde právě teď jsme, asi není úplně ideální spojení pro tréning, že...?
Dá se říct, že tady nemám úplně volnou pracovní dobu, ale podstatný je, aby to tady fungovalo, a jestli tady s těma lidma budu uzavírat kšefty v 9 večer nebo ve 4 ráno, to je majiteli úplně jedno. Takže když tady mám od 10 do 18, takže ráno se dá i večer se dá jezdit. Dle chuti..., dle chuti a nálady.

No jasně. A víkendy..?
Ty jsou volný. No…, pracovně volný. Člověk jezdí po závodech a motá se mezi lidma. Jsou pracovně volný.

Pracovně uvolněný.
No…, (smích)

Nějaká zajímavost…, něco v technologii. Víš, co bude novýho? Jako obecně.
Jako v cyklistice?

Nový materiály…, třeba hořčíkový rámy jsou teďka hodně… prosazovaný.
Tak jak před dvěma roky začal boom maratonů. Tak lidi teď blázněj po hořčíku. Je to hodně podobnej materiál. I ty slitiny duralu obsahují příměs hořčíku. Má to ňáký vlastnosti, je to vyzkoušený 20, 30 let.

Myslíš, že je to obchodní tah?
Firma Sinkros, kterou jsme dělali, používala hořčík ve své řadě PRO Serie. Byly to jak řidítka tak představce, vařený představce a byly to komponenty, který měly omezenou životnost. Byly teda ultra lehký, ale na všech komponentech bylo napsaný: „Po sezoně sundat z kola a vyměnit!“ Bylo několik defektů u lidí, který se na to vyprdli. Ten materiál jako takovej je náchylnej na korozi a na různý vrypy. Takže, když dojde k poškození třeba trubky u toho rámu. Nevím, třeba to maj nějak ochráněný, ale je to jedna velká neznámá a ten boom, že je to extra lehký a extra tuhý, to je jen marketing a reklama.

Hliník je teda z těch materiálů jako ideální..?
Ne, ne…

Titan?
Ne, to taky ne. Vono…, v každým materiálu je nějaká firma, která něco umí udělat nejlíp. Nebo to dělá nejdýl a má nejlepší to zpracování. V tom duralu jsem se vzhlídl v Kleinovi. Tam to zpracování svárů a technologie tažení trubek je dokonalý. Jsou firmy, který dělaj nejlíp titan, třeba jako prodejně Moongos to zvládá. Různý garážovky, třeba Merlin, patří mezi legendu. Třeba jako Klein patří mezi legendu v duralu, tak v karbonu patří Kestrl. Nikdy to nejsou firmy, který dělaj na Taiwanu a valej to ve velkým. Je to zajímavej meteriál. Bude to lidi zajímat rok, dva, ale materiálem budoucnosti je rozhodně karbon. To vidím v leteckým průmyslu, co se tam používá za materiály. Forma nějakejch vláken a termoplastů, to je hudba budoucnosti. Určitě ten karbon je hodně pohodlnej na svezení, ale má to svý neduhy pořád. To spojování těch trubek a ta technologie není ještě…, svým způsobem je ještě v plenkách.

Mluvíš o maratónech, o pohodlnosti. Důležitý docela, sám jsem si to několikrát vyzkoušel, je sedlo. Teďka se docela prosazujou lehký sedla, sedla s gelem s dírama, tlustý tenký. Je to podle zadku a oka člověka? Nedá se říct, že by..? Co říkáš na gelový sedla na straně jedné a sedla s dírou na straně druhé?
Pak je ještě jedna cesta. To jsou sedla Bruks.

(smích)
Na ty si člověk prostě musí zvyknout. Musí na nich v zimě najet 20, 30 tisíc a po švihu je pořádně namazat, protože to je surová kůže a 4mm tlustá a to je jeden extrém. Druhej extrém je jak se teď jezděj ty maratony a lidi trávěj na kole hodně času a přišlo k tomu, že chcou pohodlný kola, lehký kola… Patří k tomu i sedla.
Gelový sedla určitě. Když tak s gelem po celý ploše rozlitej a velkým přínosen jsou titanový péra, který jsou tam nejen kvůli váze, ale absorbujou dobře vibrace.
Otázka zůstává jestli je lepší ten gel nebo díry? Je to velmi individuální. Každej má jinej zadek a každýmu se něco jinýho líbí. Nedá se říct, že je něco lepšího.

Skončila páska a mně nezbývalo než poděkovat za něco přes hodinu, kterou ne jenom mně Lukáš dnes věnoval.