Ohlédnutí za sezónou 2004: Jan Šnajdr (CFC Kladno)

    V posledním listopadovém týdnu jsme s reportážním diktafonem zpovídali vítěze kategorie Ultra našeho poháru Časovek do kopce, vítěze Hobby sport cupu CKKV a kromě mnoha dalších především, po dlouhé době nového vítěze I. divize poháru UAC.

Úplně nejdřív bych ti chtěl poděkovat, že sis našel čas na rozhovor pro náš web…

(smích) To je snad samozřejmý, ne?

Nóo, tak jsi přeci jen velká hvězda…

To ne, to si určitě nemyslím.

Dobře, tak kde začneme? Je dlouho po sezóně 2004 (natočeno koncem listopadu - pozn. KPO), co právě děláš?

(smích) Dlouho po sezóně a dlouho nejezdím. To je důležitý. Tělo neumí nic jiného, než šlapat a to je šílený. Začal jsem cvičit a první dny jsem se nemohl vůbec hejbat. Chodím cvičit, nabral jsem 8 kilo. V sezóně mám závodní váhu tak 70 kilo a teď už mám 80 rovnejch (smích). Já mám tu výhodu, že co se týče ohebnosti, mám průpravu, když jsem hrával fotbal, tak jsem chytal, takže takový to protahování, to znám, nebo vím, co bych měl dělat. Takže posilovna, běhám na takovým tom trenažéru, ale jenom tak, aby si člověk udělal hlad a od ledna zase začnu naplno. Nejvíc to záleží na počasí. Loni bylo furt hnusně, tak jsem najel prd, 600 km. Teď v posilovně je to i o psychice, že člověk to kolo nevidí a to je dobře. Pinknu si squash, prostě se nějak hejbat. Když se pak v únoru začne hodně jezdit, tak tu posilovnu úplně vyřadím, ale žiju z toho celou sezónu, že mě nebolej záda a že mě nebolej ruce.

Díval jsem se na některý výsledky jak jsi v sezóně 2004 jezdil. Jen co já vím, tak UAC, CKKV, naše Časovky… to je něco přes 30 závodů, docela hodně, ne? To znamená v sezóně, jestli se nepletu, každý víkend.

My jezdíme každý víkend. Tam byl snad jenom jeden den, co jsme nebyli a to jsme ještě byli v Deutschlendsbergu, což jsou závody světového poháru.

Když říkáš my, myslíš tím CFC Kladno?

CFC je docela velký klub. V zimě nás jezdí hodně, ale na závody ve finále jezdíme ve složení Pepík Bugr, Pavel Mařík, Petr Hovorka a já. Takhle točíme ty závody. Byli jsme ještě v tom Deutschlendsbergu, to je seriál závodů, kam jezdíme jako na dovolenou na 14 dní. Jezdí se tam závod do kopce, časovka, silniční závod, vylučovací závod… Nemám to spočítaný přesně, ale v sezóně 2003 jsem jel asi 50 závodů, takže v sezóně 2004 to bude to samý, protože jsme objížděli stejný závody.

Hmm, to je solidní. Já jsem stihnul asi tři (smích).

Problém je v tom, když jsem byl v roce 2003 třetí v UACu, což pro mě byla priorita, tak jsem si říkal, že už se to bude těžko zlepšovat. Teď, v sezóně 2004, když teda pomineme, že se zranil Pavel Krob (Cyklo Kern), to jsou spekulace, jestli bych ho porazil, neporazil, těžko říct, ale jak se mi bude hledat motivace na další sezónu, to nevím.

No možná bychom mohli tuhle sezónu zatím ještě nechat a podívejme se trochu zpět. Ty jseš hodně mladej, kolik? 23? 24?

Teď mi bude 24, v prosinci.

…tak, že bysme se podívali trochu na to, jak ses vlastně během pár let dostal na vrchol jedničky UACu.

Já jsem odmalička až do nějakejch 13ti hrál fotbal. Pak jsem čichnul ke kolu a začalo mě to bavit. Udělal jsem si, nebo naši mi udělali, takovýho klasického favorita, starýho, na kterým jsem začínal jezdit těch 30 km s klukama. Pak jsem začal jezdit Šumavskou ligu, ŠUAC, protože já nepocházím z Kladna, ale z Rokycan. Výsledky, no …

Favorit Rokycany?

Taky jsem jezdil za Rokycany. Ne za Favorit, ale tam za jednoho chlápka, co tam má krámek. No a pak jsem šel na vojnu a rok jsem vůbec nejezdil. Po vojně jsem začal bydlet v Kladně a říkal jsem si, že bych chtěl jezdit UAC, nějak obstojně, protože jsem si párkrát odskočil ze ŠUACových závodů na UACový a bylo to hrozný (smích). Normálně jsem odpadl.

Jako úplně jiná úroveň?

Já jsem vůbec s nikým neudržel jet tempo. Byl jsem mladej, neměl sílu, nic. Časovky jsem jezdil 30., 40. místa. Říkal jsem si, že musím na sobě zamakat. Po vojně, tu první sezónu, jsem byl myslím 13., pak 10…

Mluvíš o jedničce?

Já jsem šel rovnou do jedničky. Nebyl jsem nikdy zastáncem těch dvou divizí a jsem rád, že se to teď roztrhlo. Jezdí se to tak všude. Myslím si, že je to tak spravedlivý. Sice i třeba náš předseda klubu je proti tomu, že někteří kluci nemají čas trénovat, a tak, ale já myslím, že je spravedlivý, že jezděj spolu věkově stejně staří lidi. Proč se má někdo starší honit s mladejma? Jezdí se tak všude a jestli někdo nemá čas trénovat, tak je to jenom jeho problém a musí se smířit s tím, že asi nebude vyhrávat.

No otázka je, jestli pak délku uzpůsobit pro těch pár lidí, kdo čas trénovat třeba mají, nebo, když to jsou amatérský závody, jestli to tlačit spíš k tomu co zvládne většina. To se asi v sezóně 2005 ukáže.

Pro mladý je stovka rozumný maximum.

Pavel Krob říkal tak těch 60, 70 (smích), tak ty dvě hodiny. Stovka, to už jsou tři hoďky.

Pavel, to je něco jinýho. Já se zase začínám rozjíždět ke konci. Mně vyhovujou delší závody. Jak říká Pavel, těch 70 kiláků přetrpí dost lidí, ale pak se láme chleba, lidem začíná docházet a mně se jede dobře. Spíš nemám rád splašený starty, když se na začátku jede strašná podlaha a všem pak dojde.

Dobře, nechme to a pojďme k zatím poslední sezóně. My jsme na začátku dělali takovou, já nevím, jestli k nám chodíš občas na web…

No furt...

… (smích) tak to je bezva, No my jsme tam dělali takovou úvahu o rozdělení vrchař-rovinář. Předpokládám, že ty se považuješ za vrchaře, nebo ne? U tebe to dokonce vyšlo docela jednoznačně.

Možná díky tomu, že jsem se trochu zlepšil v silničních závodech, tak mně furt nešly časovky. Ještě loni jsem furt plakal u Pepíka Burgra, říkám: „Jak ty to děláš?“ Mě porážel, suveréně mi dával půl, tři čtvrtě minuty. U vás, když jsem začínal jezdit, mě porážel. Jsem mu říkal, že časovky snad nikdy nebudu umět jezdit a on na to, prej počkej, to přijde samo. A fakt to přišlo. Mě časovky nikdy nebavily jezdit a teď mi jdou a začlo mě to bavit a věřím si i na rovině. Samozřejmě kopce mám rád, ale i rovina mě baví a taková časovka po rovině, i z kopce je umění. Do kopce se jede každýmu špatně, ale i z kopce se dá jezdit špatně. Začly mě bavit časovky i rovinatý, a proto mi u vás vyhovuje třeba ten Karlík.

Jak říkáš, tvoje priorita je UAC. Máš tam nějaký závod, který pro sebe považuješ za prestižní, hodně důležitý?

V UACu se mi líbí v podstatě všechny závody. Samozřejmě jsem chtěl dobře zajet mistráky, což né vždycky bylo supr. Chtěl jsem zajet v Deutschlandsbergu a to se mi docela povedlo. Vyhrál jsem silniční závod, čehož si letos cením nejvíce.

Jsou tam v nějakých kategoriích?

Tam je strašnejch kategorií. Sjedou se tam lidi z celého světa. Týden cyklistiky, velká slavnost. Ubytování v campu a závody na veliké úrovni, bezvadně udělaný a… eh… jsem úplně zapomněl na co jsi se mě ptal…

…eh… no…jo ten vrchol sezóny, tohle.

Jo, to se mi povedlo, to jsem byl skutečně šťastnej. Toho si cením nejvíc, protože úroveň je v tom Rakousku fakt vysoká.

Jezdí tam, kromě lidí z CFC, ještě nějací další Češi?

Jezdí, jezdí tam třeba Boštík, taky tam vyhrál, Tomáš Vitáček, spousta, teď si nevzpomenu na všechna jména. Má to supr úroveň, organizačně skvěle udělaný, mají na to peníze a je o to zájem. I lidi se přijdou podívat. Supr atmosféra.

Tady jsem chtěl samozřejmě zajet mistrovství republiky. Časovka se mi vůbec nepovedla, tam jsem úplně vyhořel. Jelo se to nahoře na Božím daru. Jsme tam prosím tě přijeli a mlha, trať jsme si jeli projet autem a byl problém vůbec vidět na silnici. Nevim. Prostě se mi to nepovedlo. Rozjížděl jsem se na trenažéru… ještě organizačně to udělali špatně, protože vyvěsili časy a změnili je, aniž by někomu něco řekli a kdo se šel rozjet a nešel se podívat, tak se nedozvěděl, že startuje o půl hodiny dřív, což byla chyba. Nebo takhle. Já jsem se rozjet nešel a chtěl jsem se jít rozjet později, ale zjistil jsem, že startuju dřív, takže všechno na poslední chvíli, ve stresu a už to není ono. Prostě jsem vyhořel absolutně a to jsem si věřil… No a v hromadným závodě to bylo obdobný, takže že bych byl nějak extra spokojenej, prostě furt jsou nějaký rezervy a furt nemůže být člověk spokojenej.

Vyzdvihneš něco tady z lokálních závodů, z UACu, CKKV, nebo i od nás, ale to jsou dost specifický závody, tak spíš z těch hromadnejch?

Třeba teď ke konci se mi líbilo Brdský dvoukolo (CKKV). Tam bylo vidět, že někteří lidi mají problém si udržet fazónu celý rok a mně to jezdilo i ke konci, takže jsem si tam dělal, co jsem chtěl. To je pak příjemný, když vidíš, že těm okolo to tolik nejde… i když, zase, start do sezóny, u vás jsem zajel (Třebotovka), i Chýni (CKKV) a přišel první závod UAC Hýskov a taky se mi to tam nepovedlo. Osmej a jelo se mi strašně. Zase to bylo takovým tím sebevědomím. Jsem si říkal, že mi to jezdí dobře a tahal jsem a zbytečně jsem se tam… Křivoklátský peklo se mi povedlo, časovky taky. Zlepšení určitě. Otázka je co v příští sezóně. Rozhoduju se, jestli třeba nezkusit Masters. Mrzí mě, že lidi z UACu a Masters, furt mají nějaký srazy ohledně závodů a nejsou schopní se domluvit, že třeba v sobotu bude UAC a v neděli Masters.

To bysme se tam nevešli my (smích).

Jasně, ale když to tak vezmu, tak tohle jsou takový dvě velmoce, Masters a UAC, to si nebudeme nic nalhávat a stává se, že v sobotu je UAC i Masters a v neděli nemáme kam jet. Pak třeba bereme s Petrem Hovorkou auto a jedeme někam až k Železný Rudě, protože tady nejsou žádný závody. Rád bych objel to i to.

Víkendů je málo a sezóna krátká.

Ale furt tam vidím ty díry, že není závod. Jestli ten Masters… zkusil bych to. Já jsem tam jel pár závodů a většinu jsem jich ve svý kategorii vyhrál, tak bych taky možná udělal nějaký výsledek. I když zase je to problém s dopravou, protože je to po celý republice a jet támhle do Znojma kvůli časovce na 13 kilometrů, to je taky divný. Zase na druhou stranu i ty vaše časovky mám rád a i se mi to vyplatilo, jak jsem viděl na UACu, jak dali Zákolany, časovku do vrchu a viděl jsem na těch klukách, že to nedokážou jezdit. Je to specifická disciplína, odrazit se od čáry a jet. To tam spousta lidí nedokáže. Takovej Pavel Krob a další lidi, jsou špičkový v hromadných závodech, tak tam zajeli o 5, 10 vteřin hůř než já, což jsem byl docela překvapenej, protože tam rozhodovaly setinky. S Karlem Kuchlerem (H-H Smíchov) jsme zajeli úplně stejný čas, takže jsme oba byli první i druhý (smích).

Nevím, jestli můžu takhle trošku zneužít tu naší anketu a vytáhnout tady, jak jsi hodnotil naše časovkový tratě, ale moc se ti nelíbil Koledník, co?

Tam mi vadil provoz. Tam se mě to docela týkalo, protože jsem vystartoval a jelo auto, řídila to nějaká slečna a jela úplně v kraji, takže jsem ji nemohl podjet a šel jsem na brzdy a to v takovýhle časovce člověku vadí, i když pominu, jaký čas jsem pak zajel a jak dopadl. To mi vadilo.

No provoz byl nemilé překvapení. CKKV chtěli ten závod v sobotu a tohle jsme nečekali.

Ty soboty jsou celkově špatný, to máme vyzkoušený s klukama, co jezdíme na trénink, protože v sobotu dost lidí jezdí do supermarketů. Neděle je daleko klidnější.

Ten provoz mě fakt mrzel, protože jinak je to trať myslím pěkná.

Pěkná… i když jsem hlasoval a není tam takový provoz, pro kopec z Hýskova na Bratronice, jak má Bálek obchod.

To je právě, to co nevím, jestli dokážeme lidi dostat na závody i takhle daleko.

No né, tak to máš kousek od Berouna, 4 km od Berouna.

Závisí to na počasí. Když bude pěkně tak není problém, ale aby se tam v dešti sešlo 5 lidí…

Já jsem přijel za každého počasí…

…toho si vážím. Se zhoršujícím se počasím ubývají nejdřív takoví ti příležitostní jezdci a zůstávají ti, kteří jsou zvyklí jezdit.
Pojďme jinam, můžeš trochu popsat svoje kolo? Na čem jezdíš?

Jezdím na Kovaříkovi. Je to trochu překvapivě ocelový rám, ale váhově je supr udělaný, protože je to jenom 0,4 mm stěna, jak plechovka od piva. Je to srovnatelný s karbonovým rámem, co se týče vlastností i váhových vlastností. Rám má pod 1,5 kg. Já tomu Bořkovi Kovaříkovi věřím. Je to garážovka, poctivá práce a ručí mi za to svojí hlavou. Nakonec na těch rámech jezdí i Sosenka, Kadlec. Mám to osazený Campou Dytona a Centaur, což je to samý, karbonovou vidlicí. Jsem s tím spokojenej. Letos jsem koupil zapletený kola, Campagnolo a připadají mi, že jedou mnohem líp, než ty co jsem měl předtím, normální drátový, lehkej ráfek, náby.

Plánuješ nějakou změnu třeba v komponentech?

Plánoval bych, ale všechno je to otázka financí (smích).

A kdybychom pominuli finance (smích)?

No, koupil bych určitě něco lepšího, ale zase bych asi šel do Kovaříka, třeba v Recordu, jsem zastánce Campy, takže Record, nějaký kola pěkně obutý, galuskový, lehký. Na kolech, myslím, záleží nejvíc.

Jezdíš teď na galuskách?

Ne, ne. Na pláštích Michelin Pro-čka a nebudu je měnit. Zkoušel jsem jenom takový ty plášťový galusky, co se nacvaknou na ráfek, ale tam není žádná výhoda, ta galuska je možná ještě těžší, než plášť s duší a na klasickou galusku jsem neměl nikdy ráfky a ani to neumím lepit, ale věřím tomu, že na závody je to lepší. Jednak ta galuska se nechá koupit lehká a i ráfek je lehčí a jsou to gramy na obvodu.

Docela mě překvapilo, když jsem v nějakým katalogu, tuším Mavicu, narazil na údaj o maximálním huštění, ale u ráfků - protože vlastně pláštěm ten ráfek roztahuješ.

No když je nějakej odlehčenej… To je možný. No, určitě by toho bylo dost.

Co oblečení? Týmový dresy…

To nám dost přispěl Tomáš Hyk, co má firmu Scott Kladno. Znáš to, ve finále se hodí každá koruna, i když letos jsme si naběhli, protože jsme to nechali šít v Žebráku v Géčku a kalhoty se nepovedly, nedaly se vozit, všechno se páralo, hrozný.

Mám to tam dát?

Klidně. Nový věci a já jsem měl kalhoty jednou na závodech a koukala mi z toho půlmetrová nit, navíc sedřený nohy z toho, jak to bylo blbě udělaný. Přitom rok předtím jsme měli od nich ušito a bylo to supr. Takže jsme vozili víceméně rok starý dresy. Kombinézu, co jsem si nechal ušít novou, tak mi byla velká, přitom jsem chtěl stejnou velikost.

Hmm...

Na příští sezónu budu potřebovat všechno nový, protože to mám zhuntovaný a třeba kalhoty jsou pro mě na sezónu. Teď jsem si kupoval boty na zimáka, protože dost v zimě trpím na nohy. V našich podmínkách člověk potřebuje vybavení na zimu, kvalitní oblečení a všechno stojí dost peněz. Zimák, každej řekne, no je to zimák, ale já na tom najedu třeba 6 000 km, tak chci z toho mít dobrej pocit.

To bychom asi taky měli doplnit, kolik teda najedeš za rok?

Letos to bylo asi podstatně míň než loni, kdy jsem měl skoro 20 000, skoro až zbytečně. Nemám to přesně spočítaný, ale 16,17 tisíc. Byl jsem na jaře zase u Martínka a i on mi řekl, že je to pro mě zbytečný, nebo že vůbec, najet 20 000 je zbytečný, že se tím nezlepšíš. Loni jsem jezdil hodně ještě po skončení závodů. Jezdil jsem do práce, ale už ti to nic nedá. Důležitý jsou kilometry ze závodů. Z těch 16 000 je ještě spousta kilometrů takových, že jedu do práce, z práce, ale myslím si, že nejvíc mi dávají závody. Jednak mě to baví, trénovat mě nebaví. Nejsem tréninkovej typ. Trénuju, ale za nějakým výsledkem, že v sobotu, v neděli jedu na závody a tam to prodám. Abych jezdil jenom tak, to mě nebaví.

Předpokládám, že trénuješ podle tepů.

Říkám, od toho Martínka mám plán, do kolika tepů mám najíždět kilometry, v jakých tepech bych se měl pohybovat v kopcích. Doporučil mi… neměl jsem žádnou sílu, loni, a doporučil mi, abych jezdil po zimě, to byl nějakej ten duben, abych začal jezdit v kopcích těžký převody. Prostě 40 otáček, ale jet…normálně bych tam měl, já nevím, 39-19, 21 a jezdil jsem 53-17 na sílu. Poslechl jsem ho, no a byl jsem tam za rok, letos na jaře, a říkal, že tam mám sílu jen o málo menší, než tam měli profíci. Je to i zábavnější, když jedeš v zimě a o tom tréninku prostě přemejšlíš, jaký bys měl jet tepy, jakou bys měl jet technikou. Rychleji ti to uteče, než když jenom točíš furt stejně nohama a nic se neděje. Vím, že on připravuje daleko lepší lidi, než jsem já, takže mu důvěřuju. Dělá mi kompletní program a snažím se to dodržovat. V zimě najíždím jenom kilometry, žádný plašení. Někteří lidi už mají tendenci závodit v únoru.

Jasně. Hmm, tak co jsem si na tebe ještě připravil…sleduješ náš Biomatematický model (smích)?

(smích) No jako sleduju, je to zajímavý, ale nepochopil jsem, jak se to vlastně počítá.

Nóóó. Jako… počítá se to. Není to, že bych to vymýšlel podle výsledků (smích). V příštím roce to chceme dávat v nějaké podobě na web předem, aby bylo vidět, že je to skutečně spočítaný, ale to je to, co jsme označovali jako pasivní BMM. U novější aktivní verze se ještě zohledňují jednak povětrnostní vlivy – když fouká, tak fouká všem, takže ty společný vlivy a taky se tam hodně projevuje postup sezóny. Tím, že jsou tam zpracovaný údaje všech zapojených lidí, tak je to posazený někam mezi normální cyklisty, kteří se na začátku spíš teprve rozjíždí, postupně se zlepšují a v závěru sezóny to už zase jde dolů a na druhé straně lidi, jako ty, kteří jsou už na začátku sezóny skvěle připravení a lítají jako šílení. Proto to třeba na tebe nefungovalo tak přesně, protože sis nasadil laťku strašně vysoko a ostatní ti ji pak ještě přitvrdili (smích).

To jo. Jsem si říkal, že to není možný (smích). Jako proti loňsku… teď jsem se zlepšil, ale třeba u vás to nebylo tak enormní.

No tak jasně, na extra krátkým závodě není tolik prostoru.

Říkal jsem si, třeba na Hlásný, že bych se mohl víc zlepšit a nakonec jsem byl rád za nějaký ty čtyři vteřiny, který jsem tam ukrojil zuby nehty. Někde je nějaká mez.

dáte si ještě?

A já si ještě dám

já taky

Ještě bych se tě zeptal, jestli i na těch našich krátkých závodech máš nějakou strategii. Třeba na Koledníku, tam to nebylo úplně nejkratší, členitý. Tratě si před závodem jezdíš projet, takže víš, o co jde.

Tak ten Koledník je takovej divnej. Byl jsem si ho v tejdnu projet. Já si to spíš potřebuju projet víckrát. Napoprvé si to nedokážu všechno zafixovat.

To je tak, že člověk aspoň ví kudy.

Já jsem vůbec nevěděl, kde bude cíl a kdybych jel z patra, byl bych překvapenej. To jsem udělal dobře, že jsem tam jel. A… taktiku… třeba na ten Koledník… tam se dá trošku taktizovat. U těch kratších závodů musí člověk jet do pásky až do konce. Záleží na každým šlápnutí, na každým najetí zatáčky. Taktiku… já tvrdím, že na těch vašich závodech se nedá šetřit.

No ale určitě si zvažoval… jel si nakonec s hrazdou v časovkářský přilbě…

Já si říkám, že, nebo já si to neříkám, to je dokázaný, že jakmile je nějakej úsek, kde se člověk přiblíží ke 40km/h, tak tyhlety věci mají efekt. To se týče přilby a kombinézy nejvíc, protože když na tobě plápolá dres, tak… Takhle, řekl jsem si, že tu cyklistiku chci dělat naplno, aspoň na amatérský úrovni, trénuju, baví mě závody, tak to chci dělat se vším všudy. Koupil jsem si přilbu na časovku, tak není důvod, abych to nevozil. Jsem maximalista a vím, že jsem pro to udělal všechno, takže kdybych nezajel, tak si můžu říct, je to akorát v nohách a nespekuloval bych, jestli kdyby… jo, takhle to beru. I když tam to bylo zrovna zajímavý, ten Koledník, že jsem startoval za Pepíkem Bugrem a že i když mě tam zabrzdilo docela dost to auto, tak jsem ho dojel už pod kopcem a pak se mi v tom kopci… On má zase opačnou taktiku. On to tam šetřil a v kopci to natáhl a já ho nemohl za žádnou cenu dojet. Já jsem ho vlastně ani nedojel. Jsem si říkal, ty jo, nedojel jsem ho, ale on zajel úplně supr čas, on by tam byl snad třetí…

Většina lidí ho nedojede, kromě tak tří čtyř (smích).

Pro mě to bylo hrozný. A on se ještě furt ohlížel (smích).

Co třeba ještě nějaký další jména, koho považuješ za své soupeře?

Tam je spousta cyklistů. Radek Procházka (KC Slavia Praha), Karel Kuchler, s ním se taháme furt o nějaký vteřiny, Pepík Bugr, toho si vážím, jezdíme spolu, suprovej člověk, nejenom na kole. Je navíc zručnej, dělal mi teď zimáka. V hromadnejch závodech je těch lidí daleko víc, Zahrádka, Tomáš Vitáček, Michal Koš (všichni Viesmann), tam je těch lidí strašně moc, Milan Sýkora (KPO), prostě nevíš, co od nich můžeš čekat. Tihle lidi, když jsem nastupoval do UACu, pro mě byli bohové, na který jsem takhle koukal a teď je pro mě supr, že s nima stojím na stejný lajně a vím, že s nima můžu závodit. Dřív jsem jezdil, abych se s nima udržel, abych jel v prvním balíku a měl jsem z toho radost. Teď už mám radost z toho, že s nima závodím.

No myslím, že tohle byla úplně skvělá tečka za naším rozhovorem. Dík moc.

    Chyběla v rozhovoru nějaká otázka? Bylo něco zodpovězeno příliš stručně? Neváhejte a pište své dotazy na náš e-mail. Leader středočeské amatérské cyklistiky v sezóně 2004 Jan Šnajdr (CFC Kladno) přislíbil zodpovězení dalších dotazů, které vám přineseme v samostatném článku, rozšiřujícím tento rozhovor.