(23.-26.8.2001)
Celou
Českou republikou aneb 1 111 km v doprovodném voze Hany
Ebertové
(23.-26.8.2001)
Doprovodný tým Hany Ebertové při její třetí účasti v objezdu republiky - hypermaratónu Celou Českou republikou 2001 - tvořili Michal Malášek, Jirka Sladký a Aleš Nowák. Jako doprovodný vůz jsme použili prostorný Opel Zafira, který zajistil externí člen týmu Zbyněk Křesťan. Přestože jsme prakticky 4 dny z vozu nevystoupili, díky komfortnímu vybavení a klimatizaci jsme nemuseli řešit otázky sebezáchovy, ale mohli se plně věnovat činnostem vyplývajícím z extrémního charakteru tohoto non-stop závodu a také komentovat průběh závodu do klubového diktafonu.
)
Varování: upozorňujeme, že následující doslovný přepis záznamu obsahuje i ostřejší výrazy adekvátní nastalým okolnostem.
)
Čtvrtek 23.8.
Michal Malášek: Jedna, dva, tři, objezd České
republiky poprvé! Tak jsme vystartovali, v čele celého pelotonu jede Hanka a my
jako první doprovodný vozidlo. Máte k tomu něco?
Aleš Nowák: Jo, jedeme asi 7 metrů za pelotonem.
Jirka Sladký: No já nevím, Udo jede poslední a dělá blbosti, jako
vždycky.
Uda málem srazil autobus, protože koukal dozadu, nekoukal na cestu…
Hned asi kilometr za startem, startovní číslo 5, borec
s rukou v sádře (!)
Pětka je před náma.
…Né zastavil, vždyť jsme ho předjížděli…Tak to nebyla pětka, člověče, to
byl někdo jinej.
Já si taky myslím, že to byla pětka…
Tak jestli to nebyla dvojice a start si dali oba, tak berem zpět.
Po deseti kilometrech, necelých, už to vypadá, že tam ve
předu je první únik, Hanka tam naštěstí není…
No to nevím...
Ne, já myslím, že jí vidím tady před námi v té skupině. Už se to začíná
trhat.
Po hodině jízdy jsme v Opavě a jízdní průměr je 32 km/h, takže vcelku solidní tempo, nicméně… před námi jede skupinka cyklistů, je tam 5, 44 – to je Hanka, 42 a Dáša s padesátkou (Dáša Likusová, druhá závodnice týmu KPO - pozn. KPO). Dáša se malinko drží na konci, spíš, ale zatím vypadá, že jede. Já myslím, že tahle skupinka spolu ještě chvilku pojede, že se jim jede docela dobře všem, protože je to rovinatý a je to výhodný. Takže my se přihlásíme zase za chvíli, až bude něco zajímavého. Zdar.
Jsme o chvíli dál. Dáša…
35 km, Dáša, jsme teda ještě v Opavě, ztrácí kontakt,
takže se propadá na konec závodu, ale zatím jede v pohodě, snad vydrží. Konec.
Dáša teda odpadla, ale zase jsme dojeli nějaký ze skupiny, co byla vepředu, takže trošku se to míchá. Pořád jsme ještě v Opavě. Do naší skupiny přibyla 6 a 49, jestli tam dobře vidím.
Jsme na 45 km, Hanka si protřepává
problémovou nohu, uvidíme jak se to bude vyvíjet dál. Podle všeho, jak se tak
díváme, fouká lehce ze strany do zad, což je příjemné.
Zprava doleva.
No, zprava, z Polska. Vítr vane z Polska.
)
Jsme na 49. km, ze skupiny nás opouští 49, takže naše aktuální skupina se zúžila na 5 lidí. Stalo se to ve stoupání z Velkých Heraltic nahoru. A vjíždíme do mlhy, jinak.
52 km, jedeme v mlze, Hanka nám podávala brýle trošku za dramatických okolností, ale dopadlo to dobře, nakonec, takže jedeme dál.
Je právě 17 hodin, čas jízdy jsou 2 hodiny, ujeli jsme 60 km rovnejch, to znamená průměr 30 km/h, venku je mlha, pětice cyklistů jede stále před námi, počasí není příliš příjemné, ale ještě to není tak nejhorší. Trochu tak jako krápe, nebo mží.
17:01, chystáme se předávat ionťák a PowerBar. Michal se chystá a předává mi kameru, takže teďkon se s vámi rozloučím, přátelé, a jdu filmovat, čest naší jízdě.
66 km, pořád v mlze, Hanka si protahuje nohu.
68 km, zhruba. Napadlo nás zaznamenat jednak čas – je čtvrt na šest a venkovní teplotu – je 17 stupňů. Stále mlha.
70 km, zrovna teď odpadl jeden z naší
skupiny…
Šestka.
… Šestka, no, která jede ve dvojici, takže střídali nějakým zvláštním
způsobem, že zastavili oba dva, respektive jeden zastavil a druhý se ještě vůbec
nerozjížděl, takže odpadl z naší skupiny a uvidíme, jestli nás ještě sjedou.
76 km, trochu se nám to natáhlo, naše skupina.
78 zhruba km, trochu se to sjelo, Hanka jede ještě s dvouma
týpkama.
Jako kdyby jeli dvě holky a jeden kluk (poznámka k dlouhým vlasům obou
hochů a krátkému sestřihu Hanky).
Vypadá to tak, ale je to obráceně. Jeden z původní skupiny jede asi 200 metrů
vepředu.
Hanka měla chuť na nějaký rohlík, tak jsme jí dali rohlík se sýrem.
82 km, mlha už hodně ustoupila, objevuje se sluníčko. 18:44.
Vzápětí po tomhle hlášení tady vypadlo jednomu klukovi,
pravděpodobně… určitě klukovi něco z kola, takže zastavil, vracel se pro to a
zjistili jsme, že s ním vůbec nejede žádný auto, což je v podstatě nedovolený.
Uvidíme co dál.
To hned nahlásíme tomu…
No teď jedeme hodně rychle z kopce, šedesátkou, Hanka je
někde vepředu, takže vlastně z té původní skupiny už v podstatě nic nezbylo, nám
tu spadla židle… zatím ale dobrý.
70.
Už jedeme 70, no oni jedou. Je to dobrý.
No a jedeme 80…
Hanka jede 90.
…a Hanka nám ujíždí, to znamená, že jede ještě o něco rychleji! Slušný,
slušný.
Blikačka bliká
(poznámka - blikačka je výstražný oranžový maják na střeše našeho doprovodného vozu).
)
Tak malá poznámka k předstartovní náladě: když Hanka zjistila, že zapomněla Lučiolku, kterou viděla u Udo Feldmanna na řídítkách, byla velmi nešťastná (poznámka - Udo si tuto miniaturní lampičku, osvětlující computer, pořídil po Hančině vzoru, když ho zaujala na letošním Šíleném cyklistovi).
85 km, je tady na silnici nějaká bouračka, policie, ale je to auto v příkopu a dost blbě… jedem dál, naštěstí.
Tak zrovna co se roztrhla dlouho spolu jedoucí skupina, přijelo vozidlo pořadatelů zkontrolovat, jestli nikdo nejede v háku.
17:50 Hanka nic nepotřebuje, je to O.K.
Bylo zrovna 18 hodin, jsme na 92. km a
Hanka nám odmítla flašku s pitím, že ještě má.
Posloucháte pořad Zelená vlna.
Aleši, zkus tam ještě nacvakat teploměr… venku máme 19 stupňů, sluníčko
svítí.
Jsme na 96. km, začínáme stoupat na Skřítek, Hanka teď jede bez flašky, momentálně, aby do toho kopce byla co nejlehčí. A máme 18:12.
Doplníme předešlé údaje – ten kluk se 42, co mu tenkrát, ne jinak, ten kluk, co mu tenkrát něco vypadlo za jízdy je 42 a teď nás do kopce dojel, dává si teda docela… docela dost. Jede pěkně.
Na Skřítku jsme připravili mazání řetězu, ale nakonec na to nedošlo, Hanka to nechtěla. Sjíždíme dolů, je něco po 18. hodině, půl sedmé, 105km.
18:37 Hanka už jede sama. Sjíždíme ze Skřítku a před chvílí jsme viděli organizátory. 109 km.
Máme za sebou řekněme desetinu trasy 115 km, 18:47, venkovní teplota je momentálně 20 stupňů.
Jsme v Šumperku 19:04, 126 km. Máme za sebou první komplikovanější předávku věcí, jídla, bujónu a všeho, bylo toho dost, ale zvládli jsme to.
)
19:38 asi 142km… nemám, nemám, asi tohle… těžký stoupání. Stoupání je tak těžké, že Hanka odložila nejen flašku, ale i brýle.
19:51 pořád stoupáme nahoru, 147 km a
před námi se objevil nějaký další jezdec s doprovodným vozem Fiat, to potom
identifikujeme. Stoupáme nahoru…
V horách.
20:11 jsme na 155. km, začínáme stoupat na Červenovodské sedlo, to bude pěkný maso.
158 km, pořád stoupáme a dojeli jsme Udo Feldmanna, který se vyloženě ukázkově motal po silnici a jel tak 3 km/h, úplně krokem. Velká krize. Kolik je? 20:20, venku je 16 stupňů, trošku to kleslo, není to tak hrozný.
Máme za sebou první pauzičku, 20:50. Sjíždíme dolů z kopce,
takže musíme jet těsně za Hankou, momentálně jedeme asi padesátkou, zatím to
jde.
… Že byla pauza 12 minut, Michale.
Pauzu jsme dali 12 minut a za celou tu dobu Udo
nahoru nedojel, ale mezitím nás předjeli tři další jezdci. Udo mezi nima nebyl.
)
Máme 21:38, jsme na 189. km, zezadu se k nám přibližuje, takhle to nepoznám, ale řekl bych, že je to někdo z těch Rakušanů.
21:49 vystoupali jsme nějaký delší stoupání na 193. km a toho kdo nás dojížděl, toho kluka, tak toho jsme trošku ztratili, není v dohledu. Venku 17 stupňů a jedeme z kopce.
22:05 vyjeli jsme z Vamberku, najíždíme na nějakou hlavnější silnici, jedenáctku, no myslím, že po ní už delší dobu jedeme, ale tady se prostě něco napojuje. 202 km zhruba máme za sebou.
23:06 jsme na 232. km, blížíme se do Hradce, už je před náma vidět záře, takže tu bude za chvíli a ten kluk za náma je pořád ve stejném odstupu asi 50 m už delší dobu.
No a vzápětí jsme už konečně vjeli do Hradce. Jsme v Hradci,
233 km.
Máš tady mapu Hradce?
Jsme na, blížíme se, vjíždíme do benzínové pumpy Aral, kde bude kontrola, 23:19, 239 km. Jinak na pumpě vidíme toho Fiata, hele policajti tam jsou… a jezdec za náma se stále drží, to je zatím vše.
Dobrý večer vážení posluchači, je 23 hodin 42 minut a právě vyjíždíme z Aralu na další část naší Tour de Czech Republic, nashledanou, zatím.
Ještě se vracíme k naší zastávce v Hradci Králové u pumpy, kde nám traťoví komisaři oznámili, že Udo Feldmann v 8 hodin oznámil, že vzdává, takže překvapení, no nicméně pro nás už to bylo téměř jasné, když jsme viděli jak se motá v tom výjezdu na Červenovodské sedlo. Škoda, jeden favorit odpadnul, ale hlavní je, že my pokračujeme dál zatím bez problémů. Konec hlášení.
Pátek 24.8.
Právě nás teď předjelo auto s trojúhelníkem vysoko na střeše, nějaký náš soupeř, nevíme bohužel kdo to je. Až to zjistíme, tak to upřesníme. Je to takovej ten velkej Tranzit, nebo něco podobnýho. Jo a jinak je 0:13 a máme najeto 255km. Venku je 17 stupňů Celsia.
1:10, jsme na 280. km, Hance jsme podali další „špeciálny materiál“, jinak cesta zatím nic zvláštního, akorát nás teď předjeli rozhodčí v jejich Oplu. No Hanka má teď trochu skluz v pití, protože zhruba jednu láhev ztrácíme, ale vzhledem k tomu, že je venku asi 16 stupňů a… takže si myslíme, že to potom snadno nadeženeme během zítřejšího dne, kdy bude teplo a v sobotu ještě tepleji, takže… Zatím Hanka jede celkem trošku nad plán – půl hodiny až tři čtvrtě, takže pohoda, Aleš spí, Michal řídí, já naviguji, takže nazdar.
Je 1:40, jsme úspěšně projeli Jičínem, jsme na 292. km a máme teda více než půl hodinový náskok proti plánu, zřejmě za chvíli zastavíme, během tak 10 km, protože Hanka bude chtít vyměnit boty, jinak Aleš spí, Michal stále řídí. Problémy žádné speciální nejsou, takže zatím nashle.
1:52, 297 km právě jsme předjeli číslo 46, kteří stáli u krajnice a zřejmě masírovali závodníka, takže jsme zase dostali jeden skalp. Konec.
2:28, teďko jsme dali zhruba 15 minutovou pauzičku, kdy Michal promasíroval Hanku, Hanka si vzala nové boty, šátek, odskočila si do polí, no a vyrazila dál směrem k Mladé Boleslavi, takže zatím nashle.
Takže ještě k minulé zastávce, masírovací – během masírování nás předjela 42 a nyní je 3:07, jsme na 315. km a předjel nás rakušák KTM s dodávkou Fiat, bohužel neznáme teda jeho číslo, to zjistíme možná někdy posléze. Venku je 14,5 stupně, Hanka brala teďko doplňkový doplňky, různý, aby vyzkoušela, jestli jí je blbě po jídle nebo po čem, no je to soda, no. Jo je trochu mlha. Možná jsme trochu vejš. Složení stále stejné, Aleš spí, Michal řídí.
Vyjeli jsme z Mladý Boleslavi, udělali jsme krátkou výměnu
pozic v autě, Hanka jela chvilku bez nás a obešlo se to bez nějakých problémů.
Kde je baterka?
To je zatím vše, jo 328 km, 3:39.
4:09, 341 km. Teď jedeme delší dobu na dohled za tou dodávkou Fiat, číslo někde zjistíme, určitě.
Jedeme do docela prudkýho kopce, 4:13, 343 km, hodně jsme stáhli toho kluka před náma, Hanka to komentovala slovy, že nějak měkne.
Takže ten Rakušák je č.46, dodávka Fiat. Už to víme, Teď jsme ho předjeli, Hanka jede jak drak. 4:15, 344 km.
Vzápětí po předcházejícím komentáři těsně před Hankou na pár
centimetrů přeběhl… co to mohlo bejt? Nějaká kuna, nebo něco takovýho?
Potkan.
No dobře, tak něco takovýho myšího.
Potkan.
Dopadlo to dobře. Hanka to okomentovala, že lasička měla kliku…
Potkan.
Aleš trvá na potkanovi.
5:22, 374 km. Hanka tuší nějakou zradu s jídlem, nevzala si PowerBarku, uvidíme, jak se to vyvine dál.
5:31, 378 km. Začalo se konečně rozednívat, ještě teda svítíme, ale už je to o dost lepší. Venku máme 14,5 stupňů, docela příjemně. Blížíme se do Štětí.
Jsme kousek za Štětím, je 5:45, 384 km a jedeme do 12ti-procentního stoupání.
Halo, halo, proč je koček málo a tak štěkám jako hrom, ať je koček milion.
Udělali jsme pauzu, už to nahrává, je 7:05, blížíme se do
Litoměřic.
A Michal klimbá.
No a já si jdu konečně lehnout.
)
Takže je pátek, 7:55, 418 km, jedeme ve velmi obtížném úseku, kdy Hanka stoupá směrem k Teplicím, 12ti-procentní táhlé dlouhé stoupání, ale vcelku se drží, rychlost je kolem desítky, což je pochopitelné, Michal spí, Aleš řídí, počasí je hezké, takže doufejme, že dojedeme do Dubí, kde bude u Aralu další kontrolní stanoviště, tam také asi zřejmě nabereme benzín do nádrže a Hanka se setká se svojí kolegyní. Konec hlášení.
Takže je 8:03, vjíždíme do obce Velemín, jsme na 420. km a právě jsme minuli posádku vozu 46 spolu se závodníkem, kterému se dostávalo masáže, takže zase jsme trošku ve předu před našimi soupeři. Hanka jede, ten těžký úsek už překonala, to těžké stoupání a teď se tady pomalu dohoupáme dalšími kopečky až do Dubí. Konec.
Opět jsme tu s aktuálním zpravodajstvím z naší Tour, je 8:19, 424 km, kopce stále pokračují, trochu jsem to podcenil, Opravdu ty dlouhé, táhlé, relativně velmi prudké stoupáky tady střídá jeden druhý, takže Hanka jede bez flašek a jede svým standardním tempem, zhruba desítkou, je vidět, že se drží a že je zvyklá. Doufejme, že jí to vydrží i nadále, tato odolnost a my se zase brzy ohlásíme.
Je 8:50, 438. km a my vjíždíme do Teplic. Konec.
)
Teď byla taková delší pauza u pumpy Aral v Dubí, byli jsme
tady zhruba, no možná něco přes půl hodiny, protože tady se Hanka setkala se
svými přáteli a teď je 10:00
)
No a teď se řítíme úzkými uličkami směrem za Hankou.
Nabrali jsme benzín, plnou nádrž… eee, ta peněženka Aleši je kde?
(dlouhé ticho)
Tys jí bral…
Ty jsi platil
(dlouhé ticho)
Nemáš jí v kapse?
Ne.
No tak to je průser.
(dlouhé ticho)
… s jí bral…
…se podívej do toho…
A… tak peněženka se našla. Tak co ještě můžeme nahlásit… kolik jsme projeli
benzínu? Je to zajímavý? Asi moc ne, ale podíváme se, ať potom… já to spočítám,
Teď jsme nabrali… Aral… je to dnešní? Čtyřiadvacátýho, takže správně, 42,4
litru, to si pamatujte…
… No ale to je dobrý, to jsme hodně pod 10, protože to máš 445 od začátku
závodu, ale předtím jsme ještě něco najezdili po Ostravě a dvakrát do Petřvaldu
a na start, takže to bylo aspoň 50 kiláků.
No spočítáme to a vypadá to, že jedeme pod 10, což je docela teda velmi úspěšný.
No takže to je všechno. My se tady ještě trochu najíme… jo ještě jsme dostali
zdarma sendviče a Ice-coffee, takže jsme byli docela hezky obdarovaní. Aleš si
hraje s foťákem.
Už by jsme je měli přetáhnout…
… jo. Michal řídí, já dělám spolujezdce. Nazdar, konec.
10:22, 458 km, obec Lom, Hance jsme vyměnili v pásu tepoměru baterii typ Sony CE 2032, venkovní teplota je 19,5 stupňů Celsia. Konec.
)
Je 10:37, kilometry 464, minuli jsme číslo 46, který byl obsluhován svým týmem a my se blížíme k Litvínovu a pojedeme potom směr Chomutov. Vítr je docela slabý, spíš takový vánek, ani se nedá říct, jestli fouká po směru, nebo proti, skoro nic není, prakticky, takže to je docela příjemný, že Hanka ty kopce, na který zrovna upozorňovala, že je to skoro nejhorší, tak aspoň nebude foukat protivítr. Až budeme v těch kopcích, tak se vám ozvem, jak to vypadá.
12:00 jsme vyjeli z Chomutova, bylo to na 490. km
a 12:04 jsem se málem poblil, když jsem… když mi Hanka vracela zkaženej bujón a
já jsem si k tomu čuchnul. To bylo opravdu strašné.
Teplota.
Jo, tak teď je 25 stupňů Celsia. Konec.
Ne ještě ne… takže 13 asi 25.
Tady jsou…
Jooo, to je slušný, ukaž pekáč… ty vole to je maso. Tak teď jsme tady viděli,
jak se jim říká? Sociální pracovnice? Mávaly na nás. No…13:25 jsme vyjeli tady
z další zastávky, je pěkný horko, z Hanky teda leje, co dodat? Nic dalšího
k tomu asi nemáme… no budou teď nějaký těžký stoupání, tak to bude radost
v takovýmhle vedru.
14:20, 531 km, pomalu se blížíme do Karlových Varů, obloha se začala před chvíli trošku zatahovat, už není takový šílený vedro. Zatím je to příjemné, ale zase kdyby začalo pršet, tak to by úplně ono nebylo. Momentální sestava – Aleš řídí, já naviguju a Jirka chrupká.
)
)
Nadešel čas pro další záznam. Na kontrolu v Karlových Varech
jsme přijeli ve 3 hodiny přesně, mám pocit a nějak ve 39 jsme vyjížděli pryč.
Hance jsme vyměnili pedály, takže teď jede v botaskách a v normálních klipsnách.
Ze začátku s tím měla trošku problémy se do toho vůbec dostat, ale teď jedeme do
hroznýho kopce a docela statečně bojuje, takže snad to v těch klipsnách chvíli
půjde.
Jedeme dvacítkou.
Jo? Skoro. Kopec je to teda hroznej.
Jede stylem Ulrich.
Základní údaje – 545km, takže jsme zhruba v polovině akce, časově, je
15:47, Aleši dej tam teplotu… teď ale jedeme v lese, takže je tu příjemně bych
řekl, hlavně když nám tu jde klimatizace, tak je tu super… Jinak venku je 26.
Jo ještě jsem zapomněl podotknout, že na pumpě v Karlových Varech byl současně s náma… nojo, to je zase ten s tím Fiatem, žejo… Dlouhovlasý mladík, Rakušan s červenou dodávkou Fiat, odjížděl o něco dříve.
16:16, 554 km, začínáme pozvolna stoupat a teď jsme viděli na odbočce zase stál červený Fiat, takže hošík asi dá nějakou delší pauzičku, protože vyjel před chvilkou z Karlových Varů a už zase stojí. Asi to není ono.
555,5 km, 16:19, takže teoreticky máme půlku za sebou, prakticky to půlka není, protože výkonnost, únava a tak dále, ale… je to maso.
)
Dojel nás nějaký kluk a chvilku s náma jel, s Hankou a… Dobrý 564 km 16:47, teplota 23,5.
595 km od startu, 18:15 hodin, Jirka u
volantu, Michal u trubiček, já u diktafonu a Hanka jede s nějakým žlutočerveným
dresem, s člověkem, který by nás měl protáhnout Plzní. Hanka má problémy sssss…
)
Takže 19:06, 619 km, Aleš dělá opět
problémy, plete si elementární pojmy jako je krabice a přepravka a jsou s ním
neustále nějaké starosti. Co se týče naší jízdy, Hanka dostala od nás veškeré
potřebné chemické náležitosti a nyní ve stoje šetří své sedací ústrojí. Jsme
právě v Plzni. Takže protože je 19:07, jak jsem říkal, tak máme hodinu ztrátu
proti našemu 50ti hodinovému fahrplanu. Noha jí bolí, vyndala si nohu z pravého
pedálu a už je zase zpátky. To jsou věci. Ááá, teď vyndala levou nohu, krouží,
krouží, tak ještě kolíbavý pohyb, ano… a… a… šup… bacha červená Hanko. Je
červená a Hanka se jistě nenechá vyvést z konceptu a už to tam sviští, chudák
pán. A už stojej, sakra, i pán stojí. Hanka tady dělá pěknej zmatek. Hanko,
don’t panic. No takže to jsme teda v Plzni a uvidíme co bude dál. Plzeň nás
vítá, spoluobčané mávají praporky a křičí oslavná hesla: „Ať žije KPO!“, ostatně
toto nás provází celou
ať žije KPO
tuto trasu
ať žije KPO
symbolickým pokynem ruky
ať žije KPO
kyneme ostatním
ať žije KPO
Aleši, já to z toho diktafonu přepisuju, to na webu nebude nějaká MP3,
nemusíme zase kamuflovat až tak moc.
Ano děkujeme, takže nyní
ber to kamerou…
si jdeme převzít květiny a chléb se solí. Je to hnusný jako vždycky. Takže zatím
se s vámi loučíme a jistě se brzy opět uslyšíme. Ahoj.
Vrtí se. Opravuji 1 9 tečka tečka 2 6.
Stále Plzeň 19:27. Nyní se chystáme ke složitému jízdnímu manévru, kdy předáme za jízdy Hance bidon s čajem, cukrem a solí. Michal najíždí… ááá to je zrychlení, typické pro Michala a typicky předáme Hance…
Chystáme se na druhý, v pořadí druhý… ne tady to nebude, takže zatím nic. Konec.
21:05, 637 km, vyjeli jsme po odpočinku za Plzní, kde jsme dost dlouhou dobu, zhruba hodinu stáli… necelou hodinu, možná 50 minut. Udělali jsme si odpočinek, Hanka byla namasírována, uvařili jsme nějaké jídlo, polévku, trochu jsme uklidili v autě, připravili oblečení pro Hanku, no najedli se lehce, někteří a opět pokračujeme dál směrem do jižních Čech. V tuto chvíli jedeme na Rožmitál pod Třemšínem a poté jedeme na Tábor, takže zatím nashledanou.
Ještě malá poznámka, potkali jsme… na zastávce nás minul vůz 46 rakušáků, kteří v Plzni nějak nešťastně ztratili svého jezdce a asi se momentálně nyní hledají. Držíme jim palce. Konec.
22:45, 668 km čtyřicet šestka se potkala se svým autem někde před Rožmitálem. Konec.
Sobota 25.8.
Máme 1:43, 703 km, před chvílí jsme udělali u Žďákovského mostu půlhodinovou pauzu, Hanka si na chvilku lehla a zdřímla a zatím pokračujeme dál, ale necítí se vůbec dobře. Je to všechno na vážkách, bojuje. Venku je okolo 13 stupňů, což se ani nechce věřit, protože tam je nepříjemná zima a hrozný vlhko.
Ještě dovětek, ze zastávky u Orlické přehrady u Žďákovského mostu jsme vyjížděli v momentě, když zrovna okolo projížděl ten Rakušák s červeným Fiatem, ale ve stoupání, které následovalo, vůbec neudržel s Hankou kontakt a zůstal někde daleko za náma.
Tak teď se při předávce pití Hanka pochlubila, že celej tenhle orlickej kopec, kterej byl dost nepříjemnej, jela na velkou pilu, což je poměrně neuvěřitelný za těchhle podmínek, po tolika kilometrech, kolik to bylo? 706, řekněme a s tím, že začala přímo ze spánku, hrůza…
Je 7:20, 770 km, udělali jsme krátkou pauzu na masáž, jedeme dál, Hanka jede často ze sedla, takže problémy neustupují, lepší už to asi nebude, ale jedeme dál. Vypadá to, že bude asi pěkný horko, sluníčko už vylejzá, je 16 stupňů, ale to půjde rychle nahoru.
Stoupáme drsně z Pelhřimova, je 7:50, 785 km, to znamená, že v téhle chvíli Hanka překonává, alespoň co se ujeté vzdálenosti týče, svůj výkon na letošním Šíleném cyklistovi – oficiální český rekord ve 24-hodinovce, ale teď samozřejmě jedeme úplně jiný profil za úplně jiných podmínek.
Máme pár minut po 8. hodině, dojela nás šestka, takže dvojice, což je docela překvapující, nicméně od nich jsme se dozvěděli, že pravděpodobně zatím jedou všichni účastníci kromě Udo Feldmanna, který jak už všichni víme vzdal hned na začátku. 790 km, 16,5 stupňů. Sluníčko začíná pálit.
)
8:33 jsme na 799. km, to znamená 312 km do cíle. Teď jedeme samozřejmě v nejtěžším úseku celé Tour, dostaly jsme zprávy od ředitele závodu Poláčka, že první dvojice dorazila do cíle v 0:40 po půlnoci, to znamená že rekord nepřekonala, ale právě v těchto chvílích, před 4-5 minutami dorazil do cíle první jednotlivec, což byl Patrik Bártík, takže to byl čas asi 41 a půl hodiny, což znamená, že zhruba o 2 hodiny překonal stávající rekord, myslím, že to byl Klincův. Vzdali zatím 3 závodníci, Kromě Uda ještě nějaký Rakušák a ještě někdo. No a Hanka je v jednotlivcích momentálně na 5. místě a za námi jsou ještě 3 závodníci – naše Dáša Likusová, pak 46 Rakušan a ještě jeden závodník. Počasí je hezké, jasná obloha, zatím není moc teplo, zhruba tak 20 stupňů Celsia, Michal nám to tu upřesní…19,0. Hanka se drží, jede sice hodně ze sedla, ale zdá se, že to snad nakonec nějak dopadne, uvidíme, nebudeme zatím zbytečně dělat předpovědi. No myslím, že je to v tuto chvíli vše a zatím nashledanou.
Jsme na 815. km, 9:21, což je Jihlava, momentálně. Co dodat? Koupili jsme bagety, tak za chvíli Hanka dostane půlku šunkové bagety, kterou si vyžádala.
819 km, jedeme do dlouhého táhlého stoupání, Jirka vystoupil a běží vedle Hanky, usilovně, aby ji trochu rozptýlil.
Chhhh, 9 chhhh 36 chhhh jak jste si všimli chhhh jsem na chhhhh 820 km chhhh trošku chhhh udejchanej chhhh, protože jsem asi kilák chhhh
teďkon proběhl s Hankou do kopce chhhh, chhhh…
Aha, tady je jezdec… chhh… takže teď nás minulo doprovodný vozidlo šestky, chhhh
ta dodávka s trojúhelníkem vlevo nahoře a chhhh takže to bylo docela příjemný
ten kiláček, akorát si příště sundám tepláky a poběžím možná do půl těla…
Dobré dopoledne vážení posluchači, je 10:38, 825 km, právě jsme vyjeli z odpočinkové pauzy, která byla za Velkým Beranovem u dálnice, která byla, no možná i 40 minut. Hanka dostala standardní masáž, Michalovu.
)
)
Bagetku.
Bagetku si vzala, minerálku, vyčůrala se pěkně a bez helmy teď jede zase před
náma a zatím co jsme tam stáli tak asi 10, nebo 15 minut předtím, než jsme
vyjeli, tak nás zase předjela rakouská 46 fírcent und six, nebo jak se to říká…
sechsundfürzig? Sechsundfürzig nás předjel… No, Aleš se tady pěkně prospal,
takže ten už bude řídit až do konce, protože už spal asi 8 hodin…
Já ještě kus pojedu.
Jó, jo, to byl jen takovej joke. Počasí, oteplilo se, podíváme se co nám říká
palubní počítač, ten hlásí 21, takže žádné dramatické zvýšení.
Na sluníčku je mnohem více…
A na sluníčku to, jak asi slyšíte… Bezvětří, což je asi docela dobré, no a teď
nás čeká zhruba 2/3 tý nejkopcovatější části a pak už to bude pohoda. Hanka jede
bez prášků, což se jí obvykle po celý rok nestává, možná o vánocích, no a
jakmile bude něco nového, jistě se zase ozveme. Jinak nálada na palubě
přijatelná v mezích prožitých zážitků, takže zdar a sílu.
Ještě se vracíme k minulé pauze za Velkým Beranovem, Hanka prohlásila: „Asi dobře piju, moč je pěkně bílá“.
11:42 jsme udělali malou pauzičku na 845. km, Hanka si vzala místo cyklistických obyčejný kraťasy a jedeme hned dál.
)
11:57, jsme na 850. km, Hanka jede v podstatě pořád ve stoje. Uvidíme, jak se to vyvine dál.
12:02 jsme ve Žďáru nad Sázavou, máme najeto 851 km a těsně před Žďárem jsme projeli rojem včel. Hanka jede stále pouze ve stoje, vůbec si nesedá.
864 km, těžké stoupání, údajně budou následovat další takového kalibru. To se máme na co těšit. Je 12:56 a vedro, horko.
Máme 14:10, vyjíždíme z další zastávky, teď nás čekají dva nejtěžší kopce, pravděpodobně. Hanka si vzala místo treter … teda teď na ty sjezdy, než dojedeme k těm kopcům, tak si vzala tenisky, aby si nohy odpočinuly a pokračujeme dál. Máme za sebou 873 km a u volantu je Aleš, Jirka šel dozadu.
14:26, zastavili jsme u pumpy. Spotřeba nám vychází teď v té druhé, náročnější části 10,8. Jsme na 877. km a Hanka jela napřed.
Okolo 15. hodiny jsme se dostali do problematické situace, kde byla uzavírka silnice. Jak jsme zjistili, autem by jsme tam neprojeli, ale Hanka na kole by tam měla projet, takže se vydala sama po cestě, kterou zná z minulých ročníků a která byla o něco méně prudší a kratší než to, co jsme jeli objížďkou my přes větší kopce (ve skutečnosti jsme chvíli potom, co zmizela Hanka z dohledu, naskákali do blízké vodní nádrže a po nekonečných hodinách v autě jsme se vykoupali. Hance se o této naší zastávce dozvěděla až z videa… nechápala…). Takže jsme si to užili a nyní již spěcháme na místo setkání do obce Hodonín.
Na místě setkání byla Hanka o něco dříve a tak jela napřed. Šťastně jsme se shledali v následujícím stoupání. Hanka si dala bagetu, kterou jsme měli pro ni nachystanou, ocenila, že Jirka je už připraven v běžeckém dresu (byl v plavkách), ale rozmluvila mu to, aby vydržel až do dalšího kopce. Vše dopadlo dobře…
To už bude to stoupání, co se ho obává, ne?
Jsme v Boskovicích, 16:44, 917 km máme
ujeto. Pro Hanku jsme koupili na noc dva Red Bully, abychom vyvážili nedostatek
Gutaru a teď jsme zjistili, že… jeď Aleši!
Jedu, kurva, tak co… musím počkat, až se to rozjede.
Aaa… teď jsme rychle museli od Hanky převzít přilbu a co jsem to… jo kousek za
Hankou jede 42, který asi tak dal nějakou pauzičku, takže za chvilku tu
pravděpodobně bude jeho doprovod. Prostějov 36 km, teď
podle cedule.
17:35, jsme stále v boskovickém kopci v jeho třetím, nebo
čtvrtém pokračování a v podstatě jsme teď překročili původně plánovaný limit 50
hodin a jsme momentálně na 930. km a Jirka se opět chystá
doprovázet Hanku coby běžec. Jdi do toho Jirko!
Jdu do toho!
Michal vám chce něco říct.
)
18:31. Vzkaz pro Zbyňka Křesťana: „Zbyňku, vrtí se a vrtí“.
Eloouu, Eelooouu, EEEElllloouuuu… Eelooouu… EEEElllloouuuu.
Tak to byl Aleš a teď ještě komentář k zatím poslední
zastávce, kterou jsme udělali po výjezdu z Prostějova. To bylo na 965. km.
Bylo to na západ slunce.
No, bylo to v 19:45, říká Jirka, docela dlouho jsme tam… zas nějaká masáž
byla, polívka…
)
Párky!
Párky, úklid auta…
Sraní…
Tak, všechno možný. Teď už jsme o trochu dál u Dubu na Moravě, obdivujeme
architektonickou památku…
áááááááááá…
... to je ona.
óóóóóóóóóó…
Hanka jede pořád ve stoje…
Má ji motorovou.
…i když … možná by… Už je tma, jedeme těsně za ní, svítíme jí na cestu.
Momentálně řídí Jirka.
Hlásíme se, zhruba po 23. hodině jsme dokončili 1000 km jízdy, teď jsme odbočili… o něco… je o 3/4 hodiny později, takže 23:45 jsme na 10., respektive 1010.km. Po krátké přestávce pokračujeme dál a teď jsme odbočili z hlavní silnice, ostravské, na Valašské Meziříčí. Hanka jede pořád ve stoje a drží se zatím dobře, statečně.
Neděle 26.8.
Kratičká pauzička na 1017. km, 0:09,
neděle, jestli se nepletu, blížíme se do Valašského Meziříčí. Jedeme z kopce,
Hanka pořád ve stoje.
Čtyřicítkou.
Čtyřicítkou se řítí do tmy. Posviť jí tam dálkovejma a… bojuje. Tak to je
zatím vše.
Je 2:05.
Jestli to nebylo tam.
Co nebylo tam?
Frenštát, tady není žádná cedule…
Jeď. 1047. km byla poslední kontrola…
Podívej se tam na tu mapu…
Jo… kde jsme dostali poslední razítko a jedeme dál, dojíždíme Hanku.
Takže poslední hlášení místního rozhlasu. Právě jsme dojeli do cíle, je 5:02, neděle. Najeli jsme celkem 1103,7km, čas celkový tohohle výletu byl 62 hodin 1 minuta a jízdní čas dle hančinýho computeru 47 hodin 41 minut, což vychází na průměr 23,14 km/h. Maximální rychlost z nějakýho sjezdu je zaznamenaná 71 km/h. V cíli nás čekal ředitel závodu Poláček, cíl byl u hotelu Imperal a …
)
Hanka si tam družně popovídala s ředitelem, probrali všechno možný, nakonec usoudila, že příští rok pojedem RAAM, takže to nás… potěšilo, no a více méně jsme naložili věci do auta, s Michalem jsme zavezli ostravaka Aleše domů a pak jsme se stavili pro Hanku u pumpy, u Aralu, kde ještě s ředitelem Poláčkem u snídaně spolu debatovali. Nyní jsme na cestě do Prahy, z Ostravy jsme vyrazili po sedmé hodině a doufejme, že do Prahy dorazíme aspoň v takovém stavu, jako jsme dojeli do Ostravy. Vážení posluchači, děkujeme za pozornost a kdybychom se neslyšeli dříve, tak doufejme příští rok zase nashledanou.
Z doprovodného vozu Opel Zafira: Michal Malášek, Jirka Sladký a Aleš Nowák.
Výsledky Celou Českou republikou 2001 - 1 111 km
Muži:
1. Patrik Bartík (ČR) 41:32 (rekord závodu, kvalifikace na RAAM)
2. Martin Kerekeš (Slovensko) 45:27 (kvalifikace na RAAM)
3. Reinhard Schröder (BRD) 49:08
4. Alexander Gepp (Rakousko) 53:07
5. Thomas Jaklitsch (Rakousko) 55:42
6. Josef Trchalík (ČR) 58:39
Ženy:
1. Hana Ebertová (KPO - ČR) 62:02 (kvalifikace na RAAM)
2. Dagmar Likusová (KPO - ČR) 70:30
Dvoučlenné týmy:
1. Jiří Klinec a Jiří Salava (ČR) 33:40
2. Vlastimil Sosna a Marian Sabo (ČR) 40:53
3. Jan Mottl a Jiří Kabelka (ČR) 52:04
Související články:
Poprvé Celou Českou republikou - Dáša Likusová (KPO)
Reinhard Schröder (BRD) - Celou Českou republikou 2001
)
)