Diesel nebo benzín? (1. část)

    Zatímco první dva články vznikaly na vlně iniciálního nadšení, při promýšlení dnešního tématu jsem se tak trošičku srazil s realitou. Když byste totiž vešli do průměrně zásobené trafiky a namátkou zakoupili deset magazínů (pokud nebudete vybírat z takových, na jejichž vytištění je potřeba zejména tělová barva a které mají být prodávány podle novely zákona v neprůhledných obalech), nejméně v pěti z nich objevíte návody: Co jíst, co nejíst, jak to jíst, proč to jíst, proč to nejíst, abyste byli štíhlí/é, krásní/é, výkonní/é a vůbec výstavní kousci/kouskyně. Dalo by se tedy předpokládat, že gramotná část našeho národa bude v otázkách výživy alespoň teoreticky dokonale proškolená.

    Po několika bezesných nocích (Kecá, spí jako pařez! – manželka) jsem konečně nalezl skulinku, do které bych se mohl vtlačit. Ve všech takových pojednáních totiž osud konzumovaných potravin končí ve chvíli, kdy se za soustem zavře brána našich zubů. Jako by se dál dělo cosi naprosto samozřejmého, co nestojí ani za jediné písmenko. Opak je pravdou, to všechno je jen začátek.

Oblíbená zaklínadla

    I když osobně nemám příliš v lásce odborné termíny a jejich přebujelé použití v běžné řeči přímo nesnáším, bez definice některých pojmů by pro vás bylo další povídání možná nepřehledné a zmatené. Zvláště, pokud se jedná o termíny v běžné řeči používané v okleštěném nebo pozměněném smyslu.

    Prvním takovým zaklínadlem je metabolismus. Často můžete slyšet “Já mám špatný metabolismus, po všem tloustnu!”, “Ten má výborný metabolismus, může vypít třeba fridex a hlava ho nebolí” a podobně. V lékařské terminologii metabolismus znamená prostě látkovou výměnu. Jak obecně, jako souhrn biochemických procesů probíhajících v organismu, tak konkrétně, jako cestu přeměny jedné látky ve druhou. Proto tedy mluvíme o metabolismu cukrů, tuků, bílkovin (i alkoholu, chcete-li) a podobně. Ergo kladívko, není dobrý a špatný metabolismus, je jen mlsná huba a dobře trénovaný spiťar.

    Termín anabolismus je známý hlavně jako slovní základ čím dál častěji skloňovaných anabolik. Anabolismus je biochemický děj, při kterém se z chemicky jednodušších látek tvoří látky složitější. Dochází při tom k ukládání energie do vznikající složité sloučeniny. Konkrétně – z aminokyselin vznikají bílkoviny svalů. Anabolika jsou léčiva podporující anabolismus (výstavbu), a to zejména svalů. Stejně tak ale můžeme mluvit i o anabolismu tukové tkáně nebo zásob sacharidů.

    Katabolismus je naproti tomu slovo prakticky neslýchané. Označuje děj opačný k anabolismu, biochemický rozklad složitějších látek na jednodušší za uvolnění energie. Bílkoviny svalů se rozloží na aminokyseliny a ty potom můžeme využít jako palivo.

    Jednoduše řečeno metabolismus = anabolismus - katabolismus. Znaménko + ve výsledku znamená že látky přibývá, znaménko - ubývá. Nebo v metafoře: “Anabolismus a katabolismus jsou dvě strany téže mince – metabolismu”.

    Ještě mám maličký návod k tomu, jak si metabolismus představovat. Ačkoliv jsem sám podobný příměr nedávno použil, nepředstavujte si tělo jako mechanický stroj. Ten tvoří navzájem propojené stále stejné součásti. Teprve když se některá poškodí, vymění se za novou. Mezi opravami se stroj nijak nemění. Tělo je spíš jako rybník. Do toho nějaká voda stále vtéká, nějaká v něm je a nějaká z něj vytéká. Podle poměru vtoku (anabolismus) a výtoku (katabolismus) je vody více nebo méně ale nemůžeme říct, že jsou to tytéž částice (nebo jako v politice – papaláši přicházejí a odcházejí, binec zůstává).

    A ještě jedna nutná vysvětlivka. V medicínské terminologii se hladina, tedy množství glukózy v krvi rozpuštěné, označuje slovem glykémie. Hypoglykémie je hladina snížená, hyperglykémie zvýšená. Pokud vám připomíná slovo leukémie, jste na správné stopě. Všechna slova končící na -émie (-aemie) se nějak dotýkají krve (z řeckého (h)aima – krev). Předpona gly(kis) pak znamená sladký (od toho i glukóza, ale třeba i glycerin). Leukos je bílý a leukémie je zhoubné bujení bílých krvinek.

Chemické portréty

    Pokud se při vzpomínce na chemii ve škole ještě teď budíte s řevem ze snu, nezoufejte. Důležitá je správná představa, ne memorování přesných vzorců.

Sacharidy

    Už minule jsem psal o nejobecnějším sacharidu v našem těle – glukóze. Patří mezi takzvané hexózy = cukry obsahující řetízek šesti uhlíků. Pro cyklistu je důležité, že na každém z nich je navázaný jeden kyslík, který tak nemusí nadýchat (všimněte si, dva v jednom a zadarmo ☺). Další významnou hexózou je fruktóza. Aniž bych vás trápil detaily, vězte, že zatím co glukóza se stáčí do šestičlenného kruhu, připomínající včelí chlívek, fruktóza do pětičlenného kruhu, který alespoň mě nepřipomíná nic.

    Dva takové kruhy tvoří takzvaný disacharid. Nejznámějším disacharidem je běžný řepný cukr, sacharóza, složený z glukózy a fruktózy. Zajímavý je med. Ten obsahuje také glukózu a fruktózu, ale jako směs (mezi kruhy není chemická vazba). Glukóza a fruktóza jeví časem snahu spojovat se a působit tak cukernatění medu – vzniká sacharóza (zda mají přitom obě nějaké libé pocity mi není známo). Soudruzi v NDR uměli kromě praktických plastových lžiček tyto dvojičky sacharidů oddělovat a tak ze řepného cukru vyrábět umělý med. Tento bohulibý proces snad do našich krajů nepronikl. I když v období zuřící neviditelné ruky trhu - známé v kruzích zasvěcenců jako černá pracka - jeden nikdy neví.

    Spojením pěti glukóz vzniká další, pro cyklistu důležitý sacharid - maltodextrin. Používá se jako energetická součást iontových a iontově energetických nápojů a v dalších odstavcích se dozvíte proč.

    Tam, kde už se místo čísla vyplatí říkat “moc” (pokud tak nečiníte už za číslovkou dvě), se nachází početná rodina polysacharidů – škrobů. Dva nejvýznamnější zástupci této rodiny – amylóza a glykogen, jsou zásobní látkou, amylóza pro rostliny, glykogen pro živočichy. Oba škroby (polysacharidy) jsou tvořeny dlouhým řetězcem glukóz, amylóza jednoduchým, zatím co glykogen je tvořen řetězcem rozvětveným. Jaký má tvar řetězu vliv na jeho využití? Před spálením musí organizmus rostlinný i živočišný škrob “nastříhat” na jednotlivé články. Protože tak činí vždy na volném konci řetězu, počet těchto volných konců významně ovlivňuje rychlost “stříhání”. Tím dokáže uvolnit větší množství glukózy najednou ve stejném čase. Protože rostlina žádných rychlých pohybů nečiní (alespoň já jsem ještě kedluben po záhonu prchat neviděl) a energii potřebuje hlavně na klíčení, pomalejší uvolňování jí stačí. Pro živočicha je to mnohdy otázka života a smrti.

    Chcete zajímavost? Jak je vám jistě známo, lidé se podle vztahu k součástem hlavního jídla dělí na takzvané přílohové a podstatové. Podstatáři, mezi které patří i siloví sportovci, tvrdí že základem zdravé stravy je takzvaná podstata – maso, kdežto příloháři, hlavně vytrvalci, preferují přílohu – sacharidy. Jedním z argumentů je, že šelmy žádné zrní nežerou, a jaké jsou rychlé a silné (stejně tak prý pravěcí lovci a ještě dnes eskymáci). Je tu jedno velké ALE. První, co sežere lev a stejně tak i eskymák, jsou játra, ještě teplá a syrová. Ta jsou totiž v těle zásobou glykogenu. Po smrti zvířete ale buňky zbavené kyslíku začnou sacharidy odbourávat na laktát, takže když se játra nebo i svalovina dostanou na stůl civilizovanému člověku, dávno už žádné sacharidy neobsahují.

Tuk

    Hledáte-li obrázek typického tuku, hledáte marně. Nepřišel jsem na to, jak ho vytvořit, aniž bych maloval jeho vzorec. Typický tuk je chemicky triglycerid nebo také triacylglycerol. Přeloženo do slušné řeči to znamená, že tři mastné kyseliny jsou propojené dohromady sponou, glycerolem. Mastná kyselina je přitom souhrnný název pro obrovskou skupinu sloučenin, tvořených různě dlouhými řetězy uhlíku s navázanými vodíky a skupinou COOH na jednom konci. Pro cyklistu je podstatné, že na rozdíl od sacharidů v sobě taková mastná kyselina obsahuje jen dva kyslíky v ocásku COOH a tak při jejím pálení musíme ostatní kyslík nadýchat. Na výrobu srovnatelného množství energie z tuku musíme dýchat o něco více než při spalování sacharidů. Projeví se to i při analýze vdechovaného a vydechovaného vzduchu, čehož využívají některé laboratoře při určování aerobního prahu.

    Před nějakým časem se poměrně velké naděje vkládaly do takzvaných MCT (Medium Chain Triglycerids), tedy triglyceridů se středně dlouhým řetězcem. Zatímco běžná, zásobní forma tuku, má 3x14-16 uhlíků, MCT jsou kratší, okolo 10-12. Protože se hojně nacházely v krvi sportovců při vytrvalostním výkonu, předpokládalo se, že jejich podání v traťovce či nápoji by mohlo organismus donutit přehodit výhybku ve prospěch pálení tuků a šetřit drahocenné sacharidy. Na tomto principu má fungovat například nápoj SE+ od Penca. Vzhledem k tomu, že zvěsti v poslední době utichly, vypadá to na krok vedle. Vlastní zkušenost s SE+ nemám, ti kdo ho vyzkoušeli tvrdí, že nejvýraznější účinek je značně a definitivně zasviněný mastný bidon. Tak nevím…

    A ještě jeden důležitý pojem. Existují takzvané esenciální mastné kyseliny. To jsou takové, které mají někde v řetězci vloženou dvojnou vazbu, kterou lidský metabolický stroj nedokáže sestrojit, ale kterou potřebuje, aby z mastné kyseliny vytvořil něco jiného, typicky některé hormony. Jedině tuky, které v sobě tyto mastné kyseliny obsahují, potřebujeme opravdu nezbytně. Jsou obsaženy v rybách a rostlinách, tuk ze savců a ptáků je prakticky neobsahuje.

Bílkovina alias protein

    Zatímco sacharidy i tuky mají v našem těle hlavně funkci paliva a jen v některých výjimečných případech se z nich vyrábí něco jiného, z bílkovin jsou všechny součástky našeho biologického stroje. Matička příroda se tady zachovala velice zajímavě. V zásadě si totiž hraje s Legem® ☺. Má k dispozici dvacet jedna různých kostiček – aminokyselin – a z těch sestavuje součástky – proteiny – podle potřeby. Kostičky jsou ještě rozmanitější, než u zmíněné stavebnice. Společným znakem je kostřička z jednoho nebo několika uhlíků a dva přívěsky (NH2 a COOH, pro ty, kdo si to chtějí pamatovat).

    A protože matička příroda je přece jen o něco málo chytřejší než vynálezce stavebnice, má jednu vychytávku navíc. Dokáže totiž některé kostičky – aminokyseliny – vyrábět proměnou jedné na druhou (asi tak, jako kdybyste mohli vyrobit z kostičky 6x2 kostičku 12x1) nebo dokonce přenést přívěsek NH2 a COOH třeba na laktát a vyrobit tak aminokyselinu alanin vpodstatě z glukózy. Aminokyseliny, které dokáže takovým způsobem vyrábět či přeměňovat, nemusí být nutně v naší stravě obsaženy a nazývají se neesenciální.

    Takové, které organismus vyrobit neumí, se jmenují esenciální a ve stravě musí být obsaženy v určitém poměru. Bílkovinám, kterým některá aminokyselina chybí, se říká deficitní. Jedná se většinou o bílkoviny rostlinného původu a proto oficiální věda tvrdí, že kompletní vegetariánství (veganství) je v dlouhodobém horizontu se životem neslučitelné (cudně mlčí o tom, že v dlouhodobém horizontu je neslučitelná jakákoliv forma diety či nediety. Neslyšel jsem o tom, že by Smrť šanoval někoho jenom proto, že jí ostravskou klobásu). Vegani o tom buď nevědí, nebo si z toho nic nedělají a tak více či méně šťastně žijí až do smrti.

    Ještě o jedné podskupině aminokyselin byste měli vědět (a možná už víte). Jde o takzvané BCAA (Branched Chain AminoAcids – aminokyseliny s rozvětveným řetězcem). Jde o aminokyseliny, ze kterých tělo v případě nedostatku dokáže odštěpením NH2 přívěsku a protažením některým z metabolických motorů vyrábět životně důležitou glukózu. Další štěpná teorie výrobců potravinových doplňků praví, že podáním těchto aminokyselin se a) při podání před výkonem sníží spotřeba sacharidů a tedy prodlouží doba maximálního výkonu, b) ochrání vlastní tělesné bílkoviny před devastací, c) při podání po výkonu se urychlí nástup regenerace nabídnutím snědených aminokyselin místo vlastních. O tom, zda to tak doopravdy funguje, není příliš mnoho průkazných studií.

Výlet do dějin průmyslu potravinových doplňků

    Abych vysvětlil některé své současné i budoucí výroky, musím učinit výlet do budoucnosti, konkrétně do článku o “dovoleném tuningu” – tedy tzv. suplementech.

    Vztah farmaceutického průmyslu a průmyslu potravinového je podobný jako vztah vojenského průmyslu a průmyslu spotřebního. Pro plebs se uvolňuje jen zastaralé a nepoužitelné. Důvod je prostý – cena. Hliníkový žebříček k stíhačce F-14 stojí údajně asi 7.500 $ při jistě směšné výrobní ceně. Stejně tak je to i s léčivy. Výrobní cena jedné tabletky hormonální antikoncepce je okolo 0,50 Kč, cena 21 stejných tabletek+obal pro koncovou uživatelku je okolo 500 Kč. Marže u léčiv pro použití v nemocnicích jsou ještě o řád vyšší.

    Zpět k tématu. V době, kdy se jako optimální podpora výkonu doporučoval hroznový cukr a tatranka s pivem, se v medicíně kritických stavů už experimentovalo s mnoha módními hity dnešních suplementů. Co má kritický stav společného se sportovním výkonem? Překvapivě stejný princip. Tkáně člověka v šoku trpí stejně jako svaly časovkáře nedostatkem kyslíku. To je zakopaný pes a zároveň důvod selhání všech zázračných medicín. Když chybí kyslík, všechny procesy na něm závislé stojí, ať do těla lijeme, co chceme. Je to podobné, jako kdybyste hasili hořící dům políváním chodníku, protože někdo zamkl dveře. Řešení je jediné – dodat kyslík (NÉÉ do toho hořícího baráku, proboha!!). A tak se v intenzivní medicíně vývoj zaměřil na umělou ventilaci a podporu oběhu a ve sportu se objevil krevní doping a EPO.

    Naproti tomu více či méně selhaly pokusy řešit kritické stavy pomocí metabolických fint typu MCT, fruktózy či BCAA, a to přes možnost podání přímo do žíly (krev ze střeva jako první prochází játry a ta naše chemické pokusy nemilosrdně zlikvidují). Více se dozvíte, pokud budete i nadále sledovat naše stránky, v kapitole o potravinových doplňcích.

Opakování v poločase

    “Jez do polosyta, pij do polopita”, to bylo zlaté pravidlo už našich babiček. Protože uznávám, že menu dnes servírované je velmi syté a může být hůře stravitelné, naše povídání tady pro dnešek přerušíme.

    Od vydání druhé poloviny článku vás dělí asi dva týdny (nebojte, sotva dva závodní víkendy). Pro ty, kdo si chtějí některé z faktů připomenout, je tu malé opakování.

    Na začátku byl metabolismus jako souhrnný název pro všechny biochemické procesy v těle, anabolismus jako jejich výstavbovou a katabolismus jako rozkladnou složku. Další vysvětlený termín byla glykémie – hladina cukru v krvi.

    Obsáhlý odstavec se věnoval názvosloví sacharidů – mluvilo se o hexózách glukóze a fruktóze, základních stavebních kamenech disacharidu sacharózy. Z glukóz jsou složeny také polysacharidy amylóza, glykogen a maltodextrin.

    Dozvěděli jste se, že tuk je tvořen triglyceridy, to znamená třemi mastnými kyselinami, spojenými glycerolem. Padlo pár slov o rozporuplných MCT a naopak velmi významných esenciálních mastných kyselinách.

    V kapitolce o bílkovinách neboli proteinech jste si připomněli výstavbu bílkovin z aminokyselin a rozdělení aminokyselin na esenciální a neesenciální. Nakonec jsem zapochyboval o velikosti významu BCAA jako potravinového doplňku.

    Dobrou chuť přeje a na shledanou se těší

    Ondra Vojtěchovský
    vojtechovsky@kpo.cz

Pokračování naleznete zde

    P.S.: pro každého, kdo ocení pohled na vědu z pozice hlubokých životních zkušeností, doporučuji zasvěcené články kolegů z H-H Smíchov.