Abyste měli alespoň trochu konkrétnější představu, rozepsal jsem zátěžové zóny hned dvěma závodníkům. Oba už důvěrně znáte z předchozího dílu.
Hobíkova křivka je ta horní, fialová. Zóna č. 1 je zóna kompenzace. Tady bylo nutné poněkud slevit z ideální hladiny laktátu 1 mmol/l jako její horní hranice, aby bylo možno vůbec pásmo vytvořit. Světle modrá (č. 2) je zóna základní vytrvalosti, tmavěji (č. 3) zóna vytrvalosti intenzivní. Červené X v šedém poli označuje pásmo setrvalého stavu, fialová čtyřka je pásmo prahové. Anaerobní pásma jsou červená - světlejší pětka je zóna závodní, šestka zóna maximálu.
"Profíkovi" patří dolní modrá křivka. Číslování zůstává stejné - zelená 1 kompenzace, blankytná 2 základní vytrvalost, tmavě modrá 3 intenzivní vytrvalost, fialová 4 pásmo anaerobního prahu, 5 pásmo závodní a 6 maximál. Oploštění aerobní části křivky a posun aerobního prahu k vyšším tepovkám má za následek výrazné rozšíření pásma kompenzace a základní vytrvalosti. Zóna intenzivní vytrvalosti se posunula tak vysoko, že zcela vytlačila "šedou zónu". Zdálo by se, že to "profíkovi" ulehčí život, ovšem opak je pravdou. Musí vynaložit podstatně vyšší subjektivní úsilí a pracovat na vyšší tepové frekvenci než hobík, aby rozvíjel stejnou složku své výkonnosti.
Tento obrázek jsem zařadil ze dvou důvodů. Jednak by bylo dobré, abyste věděli, co vás čeká, pokud se na laktátový test přihlásíte. Mimoto tento záznam velmi pěkně ilustruje změnu ladění vegetativního systému při přechodu anaerobního prahu (aha, já jsem asi neřekl, co to je vegetativní systém. Vegetativní systém je soustava mechanizmů, ovládajících takzvané základní životní funkce - dýchání a krevní oběh. Systém koordinuje například odpovídající a optimální hodnoty tepové frekvence, krevního tlaku, dechové frekvence a objemu, ale i mnohé jiné. To všechno zajišťují dvě sítě zvláštních nervů - sympatikus a parasympatikus - a dva hormony - adrenalin a noradrenalin. Více se dozvíte v článcích o nervové a hormonální regulaci, teď stačí vědět, že adrenalin a sympatikus tepovku zvyšují, parasympatikus tepovku snižuje. Na noradrenalin jsem nezapoměl, s tím je to jen o fous složitější. O tom ale příště.).
Na záznamu křivky tepové frekvence a kadence šlapání vidíte laktátový test tak, jak jej provádí pracoviště CASRI. Červená křivka je záznam kadence šlapání, modrá tepová frekvence. Zátěž je zvyšována po čtyřech minutách, před každým zvýšením je proveden odběr krve pro stanovení hladiny laktátu.
Za povšimnutí stojí několik jevů. První je pokles do té doby stabilní kadence 100/min při dosažení určité kritické hodnoty tepové frekvence a zakyselení. Při této hladině zakyselení totiž už svaly nejsou schopny udržovat potřebnou koordinaci pohybů. Maximálního výkonu se proto snáze dosáhne při vyšším tlaku na pedál a nižší kadenci (jednoduše - na těžší převod), ovšem za cenu dramaticky snížené vytrvalosti v tomto režimu. Jako všechno lze i schopnost vysoké kadence při vysokém zakyselení cíleně trénovat - živým důkazem jsou výkony Lance Armstronga v kopcích.
Druhý jev je zdůrazněn symboly vah. Při nízkých intenzitách se o právo regulovat pochody v organizmu (a tedy i TF) přetahují rovnoměrně sympatikus s parasympatikem. Tepová frekvence proto při nízké zátěži stále lehce kolísá a udržet fix dejme tomu 130 tepů je nemožné i na válcích či ergometru. Při stoupající intenzitě zátěže čím dál víc převažuje sympatikus a adrenalin, a tak se křivka postupně vyhlazuje. Nad anaerobním prahem už mají převahu úplnou a záznam je téměř hladký.
Na závěr jsem pro vás ze svého archivu vybral jeden záznam závodu, abych na "vlastním preparátě" ilustroval, kudy cesta nevede. Nejvrchnější, tmavě modrá křivka, je tepová frekvence, červená křivka je kadence, zelená okamžitá rychlost. Fialová přímka zdůrazňuje dolní hranici zóny anaerobního prahu. Doba, kdy moje tělo pracovalo "na forsáži", je znázorněná jednak vyplněním tepové křivky fialovou barvou, jednak modrými pruhy na časové ose. Ve fialovém oválu vidíte celkovou dobu "forsáže", v modrém průměrnou TF těchto úseků (graficky je průměr zdůrazněn modrou přímkou v záznamu).
Co můžete v záznamu vidět? Opakované nástupy s přechody do anaerobního režimu nadměrně unavují nohy. Síly potom chybí v závěrečném spurtu. Nemusí přitom vůbec dojít až ke "klinicky zjevnému" vyčerpání sil ve formě "rupnutí"! Nad levou polovinou tabulky v dolní části obrázku vidíte hodnoty ze závěrečných vteřin - TF 180 hovoří o nesporném úsilí, kadence 63 a rychlost 23 km/h ukazují naprostou neochotu nohou se točit: Přitom jak mnozí víte, v Jedomělicích nebyl dojezd ke hřbitovu žádná dramatická stojka!