Rozhovor s hvězdou poháru Časovek do kopce Pepou Vejvodou, který proběhl 2.7.2000 v cíli závodu Břežanská osma, pořádaného CKKV Praha. Za KPO kladli otázky Michal Malášek a Jirka Sladký

Právě máme čerstvě za sebou časovku dvojic na 59km – Břežanskou osmu. Na začátek tedy obligátní otázka: „Jak se Ti jelo“?
Jelo se mi dobře. Jel jsem s Petrem Bílkem. Původně jsem měl jet s Milanem Sýkorou, ale ten se bál, že bude pršet (pršelo před závodem při registraci, celý závod však proběhl za krásného slunečného počasí a chvíli po jeho skončení opět začalo pršet - pozn. KPO) a tak jsem jel s Petrem, se kterým se znám od mostu (tradiční víkendové jízdy cyklistů od Barrandovského mostu - pozn. KPO) a se kterým jsem zhruba tak na stejné úrovni. Spolu jsme to objeli, ale nevím, jestli jsme pátí, šestí, sedmí…

Měli jste na trati nějaké problémy?
No, při sjezdu do Panenských Břežan tam byla díra a tam jsem bouchnul zadek, takže mám ráfek ťuklej z obou dvou stran, jak jsem do toho vletěl. No nevím jestli to vyťukám, nebo to bude chtít novej. Bylo to ve druhým kole, a potom když jsem brzdil, už jsem to cítil, že je to v pytli. Ještě že jsem to nepích’, jako neprorazil, no ale jinak se mi to líbilo.

Jaký jste měli čas?
1:36, prej, protože furt jsem nesehnal ten computer (ztracený před nedávnem za poněkud podivných okolností - pozn. KPO), ale už ho mám objednanej z Vysokýho Mýta. Voni už je moc neprodávaj, ale maj tam poslední kousky, tak mi ho snad pošlou.

Pojďme se podívat na náš pohár Časovek do kopce, kterého se pravidelně účastníš už od loňska, od úplného začátku.
Časovky, jsou skvělý (smích). Ne, fakt se mi líběj. Já totiž, abych vám řek’ pravdu, vždycky jsem měl takovou ideu, že bych něco takovýho pořádal. Třeba s Oldou Kovaříkem z Řevnic jsme chtěli dělat ty Řevnice, jenomže jsme o tom vždycky jenom mluvili, ale nikdy jsme to neudělali a pak to začal jezdit UAC. To víš, já moc organizátor nejsem, spíš závodník.
Tenhleten kopec z Řevnic nahoru, to je vlastně tak nejlepší, co tu v okolí je. Tam jezdím i na trénink.

Toho vůbec neposlouchejte, ten je samý kopce. Na kole se má jezdit po rovince a mírně dolů. Do kopce! (od vedlejšího stolu komentuje náš rozhovor cyklistický ultramaratónec Pavel Hřebík, účastník mj. objezdu republiky 1.111 km)

(smích) Kápli jste mi do noty těma časovkama do vrchu, no a navíc tím, že jsem bydlel ve Slivenci a teď na Barrandově a dělám v Radotíně, tak kvůli tomu to mám na závody blízko.

Víme, že do práce jezdíš na kole, ale kudy?
No tím Chuchelákem. Ten jsem vám tam psal (anketa v závěru loňského ročníku poháru Časovek do kopce - pozn. KPO) jako tip, kde by se dal také uspořádat závod. No ale kdybych měl doporučit nějaký kopec, tak by to byl ze Všenor do Černolic, k tomu hřišti. To je pěknej kopec a je jedno, odkud by se startovalo.

Ze Všenor. Doprava je to na Řitku, takže doleva.
Doprava. Ve Všenorech musíš doprava, pak je to lesem, vyjedeš nahoru pod ty skály u Černolic, jedeš ještě na takovej jako horizont, no a tam je odbočka do Černolic. Pak to stoupá, stoupá až ke hřišti, tam je i hospoda. Vízek tam hraje a ti dukláci. Tam by to bylo pěkný, tam se mi to líbí.

Takže na trénink doporučuješ tohle a Řevnice?
Tohle je slepý, takže tam skoro nikdy nejedu. V zimě jsem tam byl na horským, ale myslím, že na závod by to bylo pěkný. Horskejch tam jezdí hodně. Tak to ber jako tip na závod.

Jenomže ten spodek je strašně rozbitej.
Tam by se ve Všenorech startovalo pod tím kopcem. Snad tam udělali novou silnici.

No ale nedávno jsme tam jeli a bylo to strašný.
No to je spíš, když odbočíš ve Všenorech do leva. Když odbočíš do prava jako na Řitku, tak tam už je to podle mě dobrý.

No a takže na trénink doporučuješ Řevnice.
No jo, no já trénuju když jedu z práce – z Chuchle do Slivence.

Jezdíš to nějak na čas?
Ne, ne. Tam jsem už jezdil z práce v době, kdy jsem ještě nezávodil no a z toho mám asi, že jezdim ty kopce, to víš, když tam jezdíš každý den…

Vraťme se k poslední časovce z Vraného do Zvole. Jak ti seděla trať?
Ale jo, trať mi seděla, ale jak o tom přemýšlím, dal jsem malou hned ze spoda a asi jsem měl jet na velkou. Vono mi to někdy, víš, v záběru hůř shazuje z velký na malou a tak jsem se bál, aby mi to přehodilo. Asi jsem to měl zkusit, no nemám ten kopec tak vyzkoušenej. No ale ten kopec je pěknej. Bylo blbý, že jsem neměl ten computer. Měl jsem ho slíbenej od jednoho kluka z Bike ranche, že ho má doma, jenže v pátek mi řek’, že se splet’, že ho taky ztratil, že ho nemá. Víš prostě, když jedu do kopce, vidim že mi klesá rychlost, tak si třeba stoupnu, zrychlím. Takhle jsem neměl žádnou kontrolu. Ale jo, tam je to pěknej kopec.

Jak ty kopce vlastně jezdíš? Ve stoje, v sedě? Máš nějakou strategii? Jak to volíš?
No strategii mám, že spíš ze sedla. Prostě to co vezmu, spíš těžší. Při tom závodě určitě. No a potom, když už jsem hotovej, tak si vlastně sednu, jakoby trošku odpočívám, možná jako podřadím, no a jak si trošku odpočinu, tak jdu zase ze sedla. Já v sedě moc nevyjedu. Střídám to.

Snažíš se šlapat jako po kružnici, nebo nějakým takovým způsobem?
No snažim, snažim. Snažím se šlapat co nejrychleji (smích). Moc o tom nepřemýšlím. Při tom závodě, těch pět, šest, sedm minut, nebo osm, to je spíš sprint. To je pomalu na to jet těch sedm minut natvrdo ze sedla, kdyby se to vydrželo. Někdo jede v sedě a je rychlej, no ale já spíš ze sedla.

A roviny?
No tak to je jasný že v sedle, ale roviny jsou moje slabina. Kdybych si měl vybrat, tak to má tak 14, 16%. Třeba ta Chuchle, co se jela loni, na Hvězdárnu, jenže to bylo krátký. Kdyby to bylo aspoň o kilometr delší. Takovej kopec by mi vyhovoval, jenomže tady není.

Pojďme se podívat na tvoji letošní sezónu. Co už jsi letos odjel, kam se chystáš?
No jezdim ty vaše časovky, jel jsem Doksy, Kondora, dnes tohle (Břežanská osma – pozn. KPO), takže jezdim vaše a naše, co dělá CKKV. UAC už dva roky nejezdim. To už jsem prostě skončil. To máš každej tejden závod a musíš hodně trénovat, když jezdíš tu jedničku. Jezdil jsem to čtyři roky tak okolo desátýho místa.

Ty jo. Jak se ten UAC vlastně dělí?
No to je jako první liga, druhá liga. Jednička jsou jako ti lepší. Vždycky dvacet nejlepších z dvojky v dalším roce postupuje do jedničky. Jenomže je to dělaný tak, že když chceš jezdit v jedničce, tak se přihlásíš rovnou do jedničky., ale když jsem mezi prvníma dvaceti ve dvojce, tak už v ní nemůžeš jezdit a šoupnou tě do jedničky. No a my jsme tam šli s Romanem Chládkem jezdit v pětadevadesátým a šli jsme rovnou do jedničky. Ve dvojce jezdilo 150 lidí a protože se bojím pádů, tak jsme šli rovnou do jedničky.a jezdili jsme mezi desátým dvacátým místem.
Roman tady dneska vyhrál v kategorii 80 - 100 (součet věku dvojice – pozn. KPO). Jo, tak co se chceš ještě zeptat? No ještě jsem chtěl říct, že jak nerad jezdim ty závody, tak jsem jel Doksy opatrně a jak jsem dopad! Dva pády, nalomený nějaký zápěstí…

A už je to v pořádku?
Cejtim to. Když vezmu něco pořádnýho, nebo nějak blbě to vezmu, tak…měl jsem to mít tři tejdny v sádře, ale měl jsem to deset dní, protože jsem jel do Alp, no. Takže jsem to na revers sundal. Co jsem měl dělat.

    S hranolkama? Ne, ne, my jsme to měli s bramborama, ale kolega říkal, že to teprve dělá…

Promiň. A když jsme u těch pádů, co ještě nějaký další?
Při závodech ani moc nemám. Jednou na Doksech jsme spurtovali, já nevim, asi deset lidí. Byl jsem někde okolo pátýho místa a spadnul jsem hodně blbě na bok, všechno sedřený. Ještě to tam mám. To bylo asi 300m před cílem, no a tak jsem si od tý doby říkal, že do nějakejch těch spurtů moc… to bylo blbý, v rychlosti a ještě… von mi stoupnul a ještě uhnul do prava a takhle mě vlastně shodil v tom nástupu. To byl dobrej pád. Pak mám taky, sjížděli jsme nějakej kopec, bylo nás asi deset a vyjel proti nám kombajn. Tak jsem skončil v lese taky dost rozšvihanej. No a přede dvěma lety, jak jsem skončil UAC jsem jel ze Slivence do Chuchle a vjel mi tam z vedlejší chlápek, takovej dědek s Fiatem 126. No a jak mě uviděl, tak to zašlajfoval a já letěl přes něj. To jsem měl stržený stehno, koleno, vodřenej, přelít jsem ho a skončil 10 metrů za autem. Vlastně se mi ani nic nestalo, víš, žádná zlomenina, přilbu jsem neměl…Tu nejezdim, měl bych, mám jí doma, nóó a tím jsem vlastně, to bylo v červenci 98, zakončil sezónu a v 99 jsem už jezdil jenom ty vaše a na UAC jsem se vykašlal. 

No přeci jen, klasická otázka, kolik najezdíš?
Nejvíc jsem najezdil a nejlepší formu jsem měl v 97 – dvacítku. Teď jezdím okolo patnácti. Šestnáct, před rokem možná najel čtrnáct. No ale jsou v tom i kilometry, co najezdim do práce. Někdo třeba čtrnáct dní nesedne na kolo, třeba Zbynďa Ferenc a jede, ale já když tejden, čtrnáct dní nesednu na kolo, tak je forma úplně někde jinde, prostě nejedu. Když mám nějakou nemoc, nebo něco… prostě potřebuju třikrát čtyřikrát tejdně něco odjet, prostě nedávat dlouhou přestávku. Ale někdo najede třeba pět tisíc a jezdí to samý (smích).

Jezdíš taky od Barrandovskýho mostu?
Jóó. Víš dřív, když jsem začínal, to jsem ještě neměl projetý cesty, tak jsem objížděl tady okolo Karlštejna, okolo Brd a to mě bavilo, každej kopec jsem si spurtoval, jenže teď už jezdíš pět, šest, sedm let, já začal tak ve třiceti, tak už to všechno znáš.

Až takhle pozdě?(!)
No, je mi 37 a začal jsem ve 30. Já jsem chodil hrát tenis v Radotíně. Tam jsme hráli 10. třídu, no prostě skoro nejnižší co bylo, tak jsme se tam plácali, no …

    Sýr opečenej, ten šopák byl taky… jo, jo, tady, děkujeme.

…no a tak nějaký kluci jezdili na kole a s těma jsem začal jezdit. No a potom, když jsem dělal v Technometře, tam byl takovej kluk, Jirka Eliáš, a to byl blázen do kol. On dělal údržbáře a furt tam leštil kola, tak mě do toho trochu zbláznil a koupil jsem si Favorita. Potom v 92 lepšího Favorita a správce tenisu mi řek, že dostal pozvánku na to Brdský dvoukolo, první ročník, no a tak jsem jel první závod. To nás tam přijelo patnáct a z toho většina, víš, pomalu turisti, jestli tam byli tři, čtyři závodníci. Já jsem byl taky jen tak v tričku, nic jsem neměl. No a vyhrál to právě ten Roman Chládek, já skončil druhej. To se mi líbilo – kopce, a navíc že by někdo padnul, to nebylo, protože nás bylo pár a hned se to rozdělilo. No a tak jsem vlastně nějak přišel do toho klubu (CKKV - pozn. KPO). V 93 jsem jel ty Doksy a Brdy a začal jsem jezdit víc. Začlo mě to bavit a tenis jsem přestal hrát. Vono se to nedá moc spojovat. Leda tak úplně rekreačně, ale když to tak vezmeš, tenis jsem snad pět let nehrál. Původně jsem hrál taky třikrát, čtyřikrát týdně, ale přešel jsem na kolo.

Na začátku byl Favorit a jak to šlo dál?
No pak to byl ten galuskovej Favorit, asi za 10 000. Pro něj jsme jeli s Jirkou Eliášem do Rokycan, no a pak jsem koupil od správce z tenisu, Jirky Kasíka, Pinarello se 105tkou. To už bylo lepší, jenomže jsem zjistil, že je vysoký, tak jsem asi za dva roky koupil Forta, kterýho jsem měl do teďka a teď jsem si vlastně koupil Morati. To už mi snad vydrží, protože jsem s tím spokojenej. Ještě možná kola, protože ty mám trochu starší, no ale už se mi moc měnit nechce.

Jak vnímáš jako závodník třeba rozdíly mezi komponentama?
No měl jsem tu starou 105tku z Pinarella sedm let, to celkem fungovalo, i dualy celkem, i když teď po pěti letech už hůř, no a teď jsem koupil tu Duru. Podle mýho hlavní je, že je lehčí. Voni to udělali, že ta devítka, to tvrdší řazení, je snad lepší. 105ka, Ultegra, Dura – to funguje. Campu neznám. Co si myslím, že u toho Shimana je to ta váha. Třeba na kazetě máš 100, 150 gramů, když máš Duru a na přehazovačce taky, takže ušetříš gramy. Ale jo, je to hezký. Máš to nejlepší a tak se nemůžeš vymlouvat na součástky. Když jsem to bral od jednoho od nás, tak to bylo zabalený jak na výstavu, krabice nahoře s průhlednou fólií, fakt pěkný. Skoro škoda to dávat na kolo. Romanovi sehnal Ultegru a přeci jen to je rozdíl. Je to prostě jejich výstavní řada. Takže součástky už mám (smích).

Co ráfky, jaký máš zkušenosti?
    Já mám zkušenost, žádný nevydržej! (od vedlejšího stolu opět Pavel Hřebík).

Nejdřív jsem měl GP4 galuskový, podle mě docela dobrý, za 1000 korun. No a pak mě Petr Zahrádka, se kterým jsem taky jezdil, zbláznil na ty Remerxy. To už je tak pět let. Jenže ty galusky jsou blbý na centrování. Kdybych měl plášť, tak ho sundám a je to, navíc to lepení…Takže jezdím pět let ty remerxy a na časovky je to asi dobrý. No ale teď, když mám to Morati, tak uvažuju, že kdybych měl něco do toho dát, tak bych ještě udělal ty kola.

Jak vnímáš rozdíl mezi pláštěma a galuskama?
Já si myslím, že galusky jsou rychlejší a lehčí, když to spočítáš. To musíš koupit plášť za tisíc a potom ti ta duše stejně váží 80, 90 gramů a galuska váží 260. Tvrděj, že kdybys měl defekt z kopce, tak je galuska bezpečnější. Dřív jsem je jezdil, ale když zjistíš, že vyhodíš dva tři tisíce, když práskneš tři galusky tejdně a opravovat se to skoro nedalo…

    Děláte teď nějakou akci v nejbližší době? (opět vstupuje cyklo ultramaratónec Pavel Hřebík)

    Nóó, časovku 5. srpna na Točnou.

    To nechci, to nechci. A Ostravu letos nejedete?

    Ostravu plánujeme za 14 dní, ale tentokrát dvoufázově. Praha – Brno a Brno – Ostrava, ale jen v rámci KPO – je to interní záležitost.

Tak a teď otázka na tělo. Co na to manželka…
Nóó, tak to je fakt nejlepší otázka (smích). Mám říct pravdu, nebo lhát?

Pravdu.
No že by byla manželka tak nadšená, že by mi na každym kopci podávala pití, tak to není (smích). No je s tím tak nějak smířená. Když jsme jezdili na závody tak dřív, když jsme ještě neměli holku, třeba vzala kolo a jela se koupat někam k rybníku. To víš, že se bojí, že se mi něco stane. Byla naštvaná když jsem přijel s tou rukou. To se mnou pomalu nemluvila. Ale na kole, to jsem jí pořídil galuskáče, jsme byli třeba v Rakousku a vyjela se mnou i Grossglockner. Těch 2.500 ze sedmistovky vyjela. Má vůli. Myslím, že na tom kole je fakt dobrá. No na závody jí teda nedostanu, to říká, že se na škole vyblbla dost, ale třeba do Štěchovic třicítkou jezdíme. Štěchovičák pomaleji (smích). No ale když jsme třeba jeli ze Slap v neděli navečer, když se vracej cyklisti, tak jsme normálně nabírali do vláčku, že nás na Zbraslav přijelo šest, sedm.

Slušný. A teď jinam. Co říkáš na akce typu Šílený cyklista.
Loni jsem to bral jako můj nejlepší výkon. Letos jsem měl problémy s tou rukou a navíc byl za týden Kondor, tak jsem to jakoby vynechal a jel jsem tam jen stovku. Myslel jsem, že se letos dohodnu třeba se Zbynďou a ještě s někým a že uděláme tu pětistovku, ale nikoho jsem nesehnal a tak jsem se jen tak přijel podívat.

Hanka Ebertová tam dala 600…
No to teda…to…no.

Říkala, že příští rok dá 700!
No to vona dá, vždyť den potom (cca 10 hodin po dojezdu Šíleného cyklisty - pozn. KPO) byla druhá v časovce dvojic na sto kilometrů a snad to celý odtáhla. Takže co na to říkám? Rok mi tam ten diplom za 300 kilometrů visel a teď po tom, co to ujela, jsem to sundal.

Vždycky jsem říkal, že až mě do kopce předjede ženská, tak toho nechám. To jsme se s klukama na Šumavě (soustředění CKKV – pozn. KPO) vsázeli, jestli by mě, třeba v kopci na Srní, asi 600 metrů převýšení, předjela Katka Neumannová, která tam trénuje. Jsme jí tam potkávali na silničním, protože když jezdíš na horským, stejně musíš dát základ na silnici.

Takže, až mě do takovýho kopce předjede ženská, tak končím a budu hrát šachy…

…a chodit na ryby.