Nejlépe udělám, když
své kolo daruji
Úspěch našeho Radka Procházky na Hýskově a hned týden na to na dalším závodě UAC - Kobří pomstě (zase kolem 10. místa v 2. divizi) je jasným důkazem toho, že technika není na prvním místě.
I střelec jako Ondra Čarňanský uznává, že Radkovi to jelo: "No ten Procházka, nebo jak se jmenuje, to je docela dobrej masér. Aspoň v kopcích mu to docela jelo - to že měl starý kolo, to mě až zas tak nedeprimovalo, ale že neměl ani nášlapy a jel v kopcích takový maso - dost dobrý...".
Radkovi to prostě jede a jede.
Já jsem minulý rok těžce zainvestoval do rekonstrukce svého silničního kola. Přestavba byla tak mohutná, že mi z mého původního miláčka moc nezbylo. Vidíte, a jezdím pořád stejně - pomalu. Z toho by se dalo lehce usuzovat na nesmyslnost mého počínání.
Všechny změny a jejich význam se však musí posuzovat ze širších hledisek. Tím, že jsem přestavěl své staré kolo, se stalo, že mi doma zbylo téměř kompletní druhé kolo morálně zastaralých, značně jetých komponentů. Díky tomu jsme mohli Radka přivést na myšlenku zprovoznění jeho starého favorita a tím také KPO získalo velice dobrého reprezentanta v silničních disciplínách. Takže přece výsledky.
Nabízí se tuto myšlenku rozvinout: nebylo by pro mě lepší vykašlat se na zbytečný trénink a neudělal bych lépe, kdybych své nové kolo věnoval nějakému mladému nadějnému cyklistovi?