Mikeš by se zlobil
(časopis Fitstyl 10/2002)

    Občas se vídáme na cyklistických závodech amatérů, i když každá na jiném konci pelotonu. Hana Ebertová (32) s převahou už pár let kraluje špici dámského osazení. Za zády nechává i dvě třetiny mužů.

Hana Ebertová (KPO)

    Propadla kouzlu ultramaratonů a 24hodinových závodů. Mezi ženami u nás nemá na dlouhých tratích konkurenci.

    Počtvrté nedávno objela v sedle Českou republiku. Tři dny bez zastavení, 1111 km v sedle, téměř bez spánku. Limit 72 hodin pro ni není určující, nejezdí, aby dojela, ale aby byla ze všech nejrychlejších.

    "Závod mne ale vlastně moc nebaví. Spoustu hodin jen sedíte a šlapete, trpí nejen zadní část, ale i kolena a postupem času odcházejí i ostatní části těla", vypráví závodnice, kterou během přejezdu vlastí hlídá doprovodné vozidlo.

    "I pro řidiče je jízda náročná. Celou dobu jet na jedničku, dvojku, 20 metrů za mnou a sledovat dopravu i mě, abych neusnula, není legrace. Jelikož nejsem profesionálka a nemám peníze, přemluvím vždy na řízení někoho z kamarádů... Přestože mám rozpis co a kdy sníst, po 500 km mne ze všech ionťáků, gelů, tyčinek atf. bolí žaludek, takže nezbývá než improvizovat a odjez závod  třeba na bagetu s kolou. Loni jsem např. jela 700 km ze sedla, protože jsem se nemohla kvůli opruzeninám ani posadit", pokračuje.

    Proč se takhle ničí? "Ze stejného důvodu jako ti, co lezou na Mount Everest nebo přecházejí Antarktidu. Kvůli zlomku chvíle, kdy si uvědomím, že jsem překonala sama sebe a dokázala něco pro mne úžasného. A jak tenhle pocit jednou zažijete, zalíbí se vám."

    Když jí před deseti lety po operaci kyčlí řekli, že se závodním ping-pongem je konec, začala z rehabilitačních důvodů jezdit na kole. Měla problémy s nadváhou a nezvládla ujet ani pár kilometrů. Ročně jich teď našlape 25 tisíc. Když dva dny nesedí na kole, bývá nervózní. "Přiznávám, že je to závislost. Ale má jediná", směje se s tím, že cigaretám a alkoholu neholduje. "Nejsem žádný asketa, ale jednoduše mi to nechutná."

    V pokoji u rodičů s ní "bydlí" tři kola, nejoblíbenějšímu říká Mikeš. Opravit prý umí tak polovinu věcí. O zbytek se jí stará známý a mechanik Jaroslav Majer. Ale je prý ještě plno dalších lidí, bez nichž by nedokázala to, co se jí povedlo...

    Větší část tréninků odjezdí sama, zbytek ve dvojici nebo v partě. Vzhledem ke zdravotním problémům se zajímá o výživu, medicínu a vše, co se sportem souvisí. Když nepracuje či netrénuje, spí nebo si čte.Na nic jiného jí nezbývá čas a ani energie. Nejraději poslouchá Karla Gotta.

    Hana Ebertová vystudovala analytickou chemii, ale pracuje ve státním podniku jako laborantka. "V podstatě je mi jedno, co bych dělala. Zaměstnání jsem si vybrala takové, abych mohla pracovat ráno od šesti a pak brzo vyrazit na kolo."

    Po sezóně měsíc pedály nechce vidět. Plave a chodí do posilovny. "Ale musím se krotit, protože mám dispozice mít velké svaly. Myslím, že kulturistka by byl můj sport", žertuje a hned vážně dodává, že obavy některých žen z nárůstu svalů po jízdě na kole jsou zbytečné. Devadesát procent z nich k tomu předurčeno není.

    Kvůli enormním tréninkovým dávkám se setkala i s nařčením z dopingu. "Podle mne se za normálních okolností tři dny po sobě nedá ujet 200 km rychlostí 40 km/hod. To nezvládnou ani chlapi. A já nechci jezdit za každou cenu. Navíc systematický doping stojí obrovské částky, ale o tom by u nás mohli vyprávět jiní...".

    Jelikož soupeřky jí u nás scházejí, vytknula si další metu. "Chtěla bych absolvovat extrémní maraton napříč Amerikou zvaný RAAM. Jede se nonstop 11 dví ve 40stupňovém vedru. "Vím, že tahle šílenost už se sportem nemá moc společného, ale láká mě." Letos jí ke ke splnění snu chybělo málo. "Oslovila jsem bývalého trenéra německých reprezentantek a ten mi připravil tréninky na míru. Jenže v dubnu, dva měsíce před závodem, mi sponzor odřekl slíbenou částku. A já milion korun nemám. I tak jsem se už hodně zadlužila. Snad tedy příští rok."

    A čím se bude motivovat pak? "Pravděpodobnost, že zvládnu RAAM hned napoprvé, je hodně malá. Také dřina na téhle úrovni je vysoká a někdy i stereotypní. Navíc život přece není jen o kole."

Blanka Kubíčková

Zdroj: časopis Fitstyl 10/2002, strana 50