3. ročník závodu Okolo České republiky na kole nonstop 1246 km - výsledky
4. - 7.8.2005

Dne 4.8.2005 odstartoval z Třince další ročník závodu Okolo České republiky na kole nonstop. Závod se už druhým rokem jezdí jako kvalifikace na nejdelší závod světa Race Across America (RAAM), který měří 3.000 mil. Závod v Třinci patří k nejnáročnějším z 11 kvalifikačních závodů světa. Jeho celkové převýšení je skoro 15.000m a se svou délkou 1.246 km opravdu prověří kvality každého ultramaratónce, který by se chtěl v budoucnu postavit na start RAAM v USA. Letošní ročník závodu organizačně zajišťoval Radek Kyselý, Petr Bezecný, Bohumil Kyselý ve spolupráci s organizací STaRS Třinec zastoupenou ing. Zdeňkem Ciencialou.

Kdo se tedy postavil na start?

Jako jediná žena se na start po loňském neúspěchu opět postavila Hanka Ebertová z Prahy, závod jela jako přípravu na RAAM, kterého se chce příští rok účastnit. Kvalifikaci získala letos na závodech ve Švýcarsku. Z Čechů to byli dále 50-letý Jaroslav Šenk jenž jezdí za KC Kooperativu Liberec, 29- letý Patrik Bartik z Rymic u Holešova, 43-letý Štefan Pacák handicapovaný vytrvalec z Třince jezdící za OS Trianon dále pak 34-letý Josef Trchalík z Horní Lidče. Ze zahraniční přijeli 47-letý ing.Juraj Teplan z Bratislavy, z Itálie přijel Dario Valsesia, Andreas Dengler z Rakouska, na start se postavili i dva němci, kteří startovali v loňském ročníku Lutz Nestler a Karsten Wollersheim. Ze zámoří přijeli letos hned dva ultramaratonci Pete Link z Houstonu Texas USA a legenda mezi ultramaratónci dvojnásobný vítěz RAAM v roce 90,91 Bob Fourney z Colorada USA. Každý účastník dostal  při prezentaci mnohostránkový barevný itinerář průjezdů měst a celé trasy, s barevnýma mapkami, označením kontrol a slovním podrobným popisem každého dílčího úseku ve 3 jazycích, dále propagační knihu Třinecka a Beskyd, startovní čísla na dres a doprovodné vozidla a čepičku v barvách dresu, který dostane každý, kdo dojede do cíle.

Průběh závodu

 V pravé poledne ve čtvrtek 4.8.05 za vydatného deště odstartoval závodníky známý Víťa Dostál společně se zástupcem starosty města Třince Stanislavem Sajdokem. Při pohledu na zataženou oblohu bylo všem účastníkům jasno, že tento ročník závodu bude opravdovou zkouškou všech psychických, fyzických a morálních sil. Hned od startu závodu jel celý peloton velice rychle, důvodem bylo co nejrychleji ujet deštivému počasí, které je pro závodníky hned na startu tak dlouhého závodu hodně nepříjemné. Za Karvinou dostali závodníci příkaz od pořadatelů, že již nesmí jet pohromadě a tak se každý zařadil před své doprovodné vozidlo a bojoval na trase sám.  Při průjezdu Jeseníky se vytvořila skupina závodníků s přibližně minutovými rozdíly. V kopcovitém terénu přes Skřítek a Suchý Vrch udával tempo ing. Teplan a za ním jeli postupně Dengler, Trchalík, Bártík, Šenk, Valsesia, Fourney  ostatní si drželi vlastní tempo. Po první velice chladné noci se cyklisté dostali až před Žatec, kde si již pomalu vypracovával rozhodující náskok Jaroslav Šenk, za ním s 15 minutovým rozdílem jel Josef Trchalík a Andreas Dengler. S dalších 20 minutovým rozdílem jeli Patrik Bártík a Bob Fourney. Tato první chladná noc byla osudná pro Pete Linka a Daria Valsesiase, oba žijí v podstatně teplejších krajích a z důvodu prochlazení závod nedokončili. Velká zima poznamenala zřejmě i Lutze Nestlera, který z Karlových Varů také nahlásil, že pro celkové vysílení závod nedokončí. V tu dobu byl již vedoucí jezdec J.Šenk v Aši (10:44h.) na druhé pozici dojíždí do Aše Dengler ( 11:20h.), třetí Trchalík (11:21h.) všichni využívají možnosti občerstvení na místním stadionu, který zajistila pro závod Ašská radnice a Jiskra Aš ve spolupráci s Petrem Fischerem, poskytly závodníkům slušné zázemí, což bylo všemi závodníky velmi pozitivně hodnoceno. Na čtvrtém místě přijíždí do Aše Bob Fourney, který využívá přestávek ostatních závodníků a rázem se dostává na druhé místo za Jardu Šenka, který má náskok 70minut. Po obrátce v Aši se tedy na boj s časem vydalo ještě 9 závodníků. U Tábora se však ještě naposledy měnil počet účastníků, právě tady byl nucen závod ukončit v důsledku velkých zažívacích potíží ing. Juraj Teplan. Účastníky závodu pomalu čekala další noc, která je v závodě rozhodující. Jelikož však vedoucí jezdec vydržel jet bez spánku, tak se na prvním místě nic neměnilo, změny ale nastali na dalších místech. Na druhé místo se dostal opět Trchalík, třetí místo Dengler a po technických problémech byl na čtvrtém místě Fourney, pátý jel Patrik Bártík. Své tempo si v závodě drželi i další účastníci Wollersheim, Hanka Ebertová a se čtyřhodinovým odstupem handicapovaný sportovec Štefan Pacák. Pro zasloužené vítězství si pak po 51:44 h. jízdy přijel jablonecký cyklista Jaroslav Šenk. S téměř 2 hodinovou ztrátou ( 53:28h.) pak cílem projel Josef Trchalík, další hodinu po něm ( 54:24h.) si pro 3. místo dojel Patrik Bártík, který měl v závěru nejvíce sil a předjel ještě dva závodníky. Na 4 místě s desetiminutovou ztrátou dojel Američan Bob Fourney ( 54:34h.), na 5. místě přijel rakouský závodník Andreas Dengler s časem ( 56:34h.), 6.místo Karsten Wollersheim ( 59:05h.), 7.místo Hanka Ebertová ( 68:40h.) a 8.místo Štefan Pacák ( 69:09h.).
Organizační zabezpečení závodu, probíhalo podobně jako vloni, samozřejmostí byly pořadatelské vozy na trati, slavnostní raut po vyhlášení výsledků v cíli, či předávání fotoalba ze závodu hned při slavnostním vyhlašování výsledků. Každý účastník, který závod dokončil dostal cyklistický dres vyroben pouze k tomuto závodu, který věnovala firma Eurocat, prodejce kloubních potravinových doplňků Gelmodel Biosol. Samozřejmostí bylo on-line zpravodajství o momentálních pozicích závodníků na internetových stránkách závodu a předání tabulky všech mezičasů závodníkům při vyhlášení výsledků. Tento servis byl zejména zahraničními závodníky velmi ceněn. Celý tento "dispečink" závodu, včetně komunikace se závodníky v anglickém jazyce byl opět v režii "pouze" jednoho člověka, kterým byl Jiří Kyselý, starší syn ředitele závodu.

Co příští rok?

Při pohledu na spokojené závodníky, kteří si brali slovo při vyhlašování výsledků a děkovali za dobře organizovaný závod a podporu na trase, se musíme jako pořadatelé opět odhodlat k pořádání dalšího již čtvrtého ročníku závodu. Opět ale musíme podotknout onu větu "Nepodaří-li se nám peníze od sponzorů zajistit s dostatečným časovým předstihem, už do toho asi nejdem!" Tento závod je totiž extrémní i pro nás pořadatele. Za 10-ti měsíční prácí v organizaci závodu byl pro nás však odměnou
pohled na účastníky, ze kterých byla cítit spokojenost nad vydařeným závodem.

Pořadatelé - Radek Kyselý, Petr Bezecný a Bohumil Kyselý
 

Výsledky:

Závod startoval v chladném asi 12°C deštivém počasí, první den foukal i silný protivítr. Druhý den, pátek teploty okolo 19°C slunečno, místy oblačno, vítr západní. V sobotu zataženo přívalové deště.

Zajímavosti:

Jaroslav Šenk,  tak ten si klidně přijel do cíle v jednom sandále, asi již tretru nepotřeboval. Jako palivo pro motor tedy své tělo si vezl v kanystru pivo. Josef Trchalík, když viděl na startu dvojnásobného vítěze RAAM, tak řekl “ co tady dělá, když vyhrál 2 x RAAM“,  Patrik Bártík, po loňských problémech s doprovodným autem neponechal nic náhodě a letos přijel na start hned se třemi vozidly ( asi jezdí na vodu ).  Bob Fourney, při vyhlášení výsledků přiznal, že nečekal takhle kopcovitý terén, ale jízda dolů se mu moc líbila. Řekl nám, že „v USA napíše článek o tom, že se zde jede dobrý závod, pořád po rovině a s větrem v zádech a že tu bude v roce 2006 mnoho jeho krajanů“.  Andreas Dengler, přijel z Rakouska, kde prý nejsou hory a tak mu členitý terén dělal problémy. Celý doprovodný tým tvořil hasičský sbor města ze kterého pochází.  Karsten Wollersheim, opět spokojen, posbítral všechny propagační materiály. Jeho fotka byla totiž hlavní předlohou. Hanka Ebertová,  měla největší radost z trasy a to v úseku Karlovy Vary – Aš. Doprovodnému vozidlu prozradila, že „ jestli bude v Aši na kontrole Radek, tak uvidí co mu řeknu“. Štefan Pacák, ten jel závod podle svých možností a za Opavou si již dával v restauraci gulášek. Ing.Juraj Teplan, byl technicky velice dobře vybaven a se svým GPS navigoval i své doprovodné vozidlo.  Lutz Nestler,  závod je pro něj akcí číslo 1, bohužel letos nedokončil. Pete Link, závodník z USA, přivezl nám náramky LiveStrong, které se u nás již nedají sehnat. Dario Valsesia, ital, který se na trase krmil chipsama, závod jel pohodově ale do cíle nedorazil.

Článek z tisku - rozhovor

V neděli skončil třetí ročník extrémního mezinárodního kvalifikačního závodu pro Evropu Okolo České republiky nonstop na kole, pořádaného třineckými nadšenci. Prestižní závod je s délkou 1 246 km nejdelším kvalifikačním závodem na světě a také nejnáročnějším. Letos se ho zúčastnilo 12 cyklistů z Evropy, České republiky i USA. O tom, jak se malému městu na konci České republiky podařilo zviditelnit díky cyklistickému závodu na celém světě jsme hovořili s ředitelem závodu Radkem Kyselým.
Jak to vlastně všechno začalo?
Kořeny závodu sahají vlastně už do doby o několik let zpátky, kdy můj otec Bohumil Kyselý začínal jezdit extrémně dlouhé závody sám. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 2002, kdy se mu podařilo ujet 2 122 km za 147 hodin, v té době měl 60 let. Nonstop jízdy zaujaly mnoho příznivců cyklistiky, kteří sami začali překonávat velké vzdálenosti na kole.
Po zrušení závodu se startem v Ostravě jsme se ujali pořádání závodu v Třinci. Připouštím, že jsme také hledali způsob, jak přesvědčit otce, aby přestal jezdit sám.
Před dvěmi lety se podařilo závod zařadit jako kvalifikační prestižního a velmi náročného závodu RAAM (Race Across America). Jak se vám to podařilo?
Ročník 2003 byl jeho účastníky velmi kladně hodnocen a už za dva měsíce od jeho konání byl vedením americké UMCA zařazen jako nominační. Po prvním ročníku o nás napsal na americkou asociaci jeden německý cyklista, a to byl impuls pro ředitele UMCA Johna Hughese, aby nás kontaktoval. K letošní účasti zahraničních cyklistů nám pomohl  článek do specializovaného časopisu v Americe, který napsal loňský účastník závodu Richard Avallone. Byl velmi nadšený z organizace závodu.
Kde se ještě kvalifikační závody RAAM jezdí?
V Brazílii, v Evropě jsou tři a ostatní v Americe, kde pak probíhá i RAAM. Je dlouhý 4 700 km, jede se nonstop devět dní. Je velmi náročný, protože se na něm střídají teplotní rozdíly i terén.
Závod Okolo ČR je nejdelší kvalifikační závod na světě. To, že jej pořádáme v Třinci je obrovská prestiž. Svědčí o tom i letošní účast špičkových sportovců, jako je například jedna z nejlepších žen v Evropě Hana Ebertová z Prahy, která se připravuje na závod RAAM, ultramaratonci z USA Pete Link a dvojnásobný vítěz nejtěžšího závodu RAAM Bob Fourney.
Je těžké cestu vydržet? Kdy přichází první krize?Jet extrémní závod vyžaduje perfektní doprovod, přípravu a trénink. K extrémnímu výkonu se musí člověk vypracovat. Ale není důležitá jen fyzická kondice, protože psychický stav závodníka je rovnocenně důležitý. Krize je asi největší v noci, především ta druhá je pro každého cyklistu nápor.
A co vyžaduje organizace od vás – pořadatelů?Závod připravujeme asi deset měsíců, organizačně se na něm podílí patnáct lidí. Pro závod musíme zajistit pět doprovodných aut s dvoučlennou posádkou, propagaci a podobně.
O průběhu závodu informujeme všechny, kteří se nemohou účastnit osobně na webových stránkách on-line. Každý rok vypracujeme podrobný itinerář, a to včetně map, popisem průjezdu větších měst a podobně - ve třech jazycích. Navíc jsme pro letošní závod sami provedli měření trasy, takže závodníci mají k dispozici výškový graf.
A jaké máte vize a plány do budoucna?
Každý rok bychom chtěli přijít s nějakou novinkou, která závod vylepší. Naší snahou je dělat závod ne pro sebe, ale především pro závodníky. Takže každý ročník chceme přilákat opět celou elitu českých i zahraničních ultramaratónců.
Děkuji za rozhovor.
Petra Jurásková