Rozhovor se šéfem UAC Petrem Škrabalem (Fuji Bike Ranch)

    V obsáhlém rozhovoru se dozvíte mnohé ze zákulisí závodů poháru UAC, historické souvislosti i novinky pro letošní sezónu UAC. Došlo i na připomínky a náměty z dotazů čtenářů a nevynechali jsme ani klasická cyklistická témata stavění kol a komponenty.

To je vždycky velký jednání. Děláme to dvakrát do roka, jednou na Sport Life v Brně, tam to mají Moraváci blíž a pak je to v Praze, to máme zase my blíž. To je sdružení amatérů České republiky a je to organizace, která zastřešuje jednotlivý amatérský ligy v Český republice. Je to dohromady sedm lig - UAC, Severočeská amatérská liga, Giro di Karlovy Vary, Šumavská unie amatérských cyklistů, Jihočeská amatérská liga, pak je tam Moravský pohár a Slezský pohár. Dohromady asi 1500 cyklistů, co je v těchhle ligách. Vrcholem je mistrovství republiky amatérských cyklistů, který tahle organizace pořádá. Ta vznikla před asi šesti, nebo sedmi rokama. Můžu se bít v prsa, že jsem iniciátorem toho, že se to tenkrát založilo (smích). Asi 4 roky jsem se tomu věnoval co se týká vedení. Ta funkce se jmenuje honosně prezident SACu, šílenost (smích), ale po těch 4 letech jsem to už zabalil, protože jsem toho měl až nad hlavu. Dělal jsem UAC, dělal jsem tohlecto a nešlo to všechno zvládnout dohromady, tak jsme se tam dohodli na tom, že se ve vedení hlavně tý agendy, která k tomu patří a organizování těhlectěch schůzek a vzhledem k tomu, že musíš mít všechny věci, co jsou k tomu potřeba, počínaje peněžníma deníkama a konče daňovýma přiznáníma. Tím, že je to za celou republiku, tak jsou v tom pojištění, věci ohledně příchozích, poplatky, doklady, no prostě šílenosti. Je to spíš kancelářina…

…na plný úvazek…

No víš co. Tím, že to všichni děláme při práci, jsme nadšenci a prostě nás to baví, tak se o to vždycky nějak podělíme. V tuhle chvíli tam dělá šéfa Luboš Hraničků, což je zástupce Giro Karlovy Vary. Tím, že, řekl bych, to Giro je nejmenší tak má nejmíň starostí o tu svoji ligu (smích) ale to je jenom můj subjektivní názor a těch starostí má stejně jako my, akorát má do toho nejvíc chuti. Tak to dělá on. Dohadovali se věci ohledně letošního mistrovství republiky, který právě bude v Karlových Varech. Bude to pěkný.

Nějaký novinky, změny,…­

Já bych řekl, že ani ne. Projednával se tam návrh z Brna, znova se voživil nápad společnýho poháru. Je to tak 3, nebo 4 roky nazpátek se udělal pohár Český republiky amatérských cyklistů, kdy každá z těch amatérských lig udělala jeden závod a ten byl separátně nasměrovanej pro všechny lidi z těch jednotlivejch lig, ti na něj přijeli, zazávodili si tam, byly vypsaný určitý kategorie, bodování a na konci roku se to sečetlo, podškrtlo a vyhlásili se mistři pohárové soutěže jednotlivých kategorií, ale prostě nechytilo se to. nebyl o to v podstatě zájem, vzhledem k tomu, že ty vzdálenosti byly veliký, bylo to drahý a nebylo to natolik zajímavý, aby to lidi přitáhlo. Závodů je v současný době taková fůra, že my jsme v podstatě nenašli v současných našich kalendářích volný místa. Zatím jsme to odložili a nechali jsme tu myšlenku zatím plout časem a uvidíme, jestli se k ní někdy vrátíme. Já si spíš myslím, že tam už je to i o tom, že když už chceš lidi nějak nalákat, tak jim musíš něco nabídnout. Pokud na to nemáš nějakejch 100, 200 tisíc, abys ten pohár uspořádal, tak to nemá cenu dělat.

Jasně. Já jsem si tady připravil takový základní body, tak to vezmem od začátku. Řekneš nám něco o sobě jakej si cyklista?

(smích)

Našel jsem si nějaký tvoje výsledky…

hanebný (bouřlivý smích)

loni 28 ve II.divizi UAC.

Né, tak já jsem vlastně nikdy v mládí k cyklistice netíhnul. Hrál jsem fotbal, hrál jsem volejbal, na kole jsem jezdil jako každý dítě a až vlastně jsem začal dělat ve třiadvaceti, nebo čtyřiadvaceti na Mělnický elektrárně a to je z Mělníka 12km. Začali jsme to jezdit na kole. Tam nazpátek, tam nazpátek, Koupil jsem si nějaký kolo, rám jsem si postavil. Tenkrát to bylo od Bareše. První kolo jsem si nechal rám udělat od Bareše a vždycky si to stavím sám. Rád si to udělám podle svého. Skamarádil jsem se s klukama z Mělníka, kteří v tý době už jezdili UAC - Tomáš Kletečka a spousta dalších kluků a začal jsem asi v pětadvaceti jezdit UAC. Teď je mi pětatřicet, tak 10let už jezdím UAC no a jeden rok jsem vlastně postoupil i do jedničky díky tomu, že jsem vyhrál závod ve Skorkově. To byl vlastně jedinej závod co jsem v životě vyhrál. Já umím jenom zašpurtovat a tam se špurtuje, tak to mi vyhovovalo (smích). No spíš shoda náhod. Povedlo se a v tý době byla v UACu klauzule, že když vyhraješ ve dvojce závod, tak automaticky postupuješ do jedničky. No a rok nato jsem se stal šéfem UACu. To byla doba kdy Bohdan Nekolů končil. UAC se založil v roce 91 oficiálně, podle zaregistrování IČa na ministerstvu. Tam tenkrát stáli u vesla Petar Introvič, Jirka Chaloupka, Pavel Hloužek a ti vlastně v době, kdy já jsem tam přišel, to je nějakej ten 94 rok končili a přebíral to po nich Bohdan Nekola a ten tam byl do roku asi 96, nebo7, teď si nejsem úplně jistej. Ten končil a já jsem tam už byl nějaký ty tři roky, postoupil jsem do jedničky, ten čtvrtej rok a přišlo mi to líto, jako že by to končilo, protože v tý době to vypadalo, že to prostě skončí. Nikdo o to neměl zájem to dělat, starat se o to, věnovat tomu ten čas. Tenkrát Honza Tajčů něco že by dělal, a tak jsem si řekl, tak proč ne. Zkusím to, líbí se mi to, čas na to mám, to jsem ještě neměl dvě děti, ale jenom jedno (smích). Tak jsem se do toho pustil a od tý doby to dělám. Pak jsem zase spadnul do dvojky. Jezdím dvojku (smích).

Já třeba tím, že organizuju závody jsem je úplně přestal jezdit. Tehdá jsme to vymysleli, ještě s dalšíma lidma, aby tady něco takovýho bylo, ale potom jak se to rozrůstá, organizační záležitosti, ty nervy s tím, to si to pak vlastně jako závodník vůbec neužiješ a loni jsem to úplně vzdal a už jsem jenom organizoval. Jak jseš na tom ty? Podle výsledků jsi toho jezdil docela dost, ale vlastně při uacovskejch závodech to břímě na tobě neleží, protože to organizují jiní lidi.

Tak. Za ty roky co to dělám už nějaký zkušenosti mám. Asi nejhorší byly ty prví dva roky, možná tři, kdy zpravodaj vydával Láďa Kindl a výsledky dělal Michal Stránský, to byl takový ten úvodní tým a vlastně vytvořila se taková skupinka lidí a zaplať pánbůh za ně, kteří mi s tím začali pomáhat. To je Katka Suchá, která dělá internet, Lukáš Masák, který začal dělat výsledky, já jsem se začal starat o zpravodaj po Láďovi Kindlovi a Tomáš Kletečka, který mi pomáhá s organizací jako takovou co se týče UACu. Takže moje práce, největší začíná zhruba někdy září, říjen, kdy se dělá balík, to je na mně a od toho nějakýho října do takovýho dubna mám nejvíc práce. Dáváš dohromady zpravodaj, buletin, připravuješ kalendář na další sezónu. Po novým roce jde už taková rutina - hlásí se nový lidi, vyřizuješ licence, sháníš peníze, dáváš dohromady reklamy, připravuješ zpravodaj. Ten by měl v průběhu března, pokud to dobře dopadne, vyjít (smích), no a ve chvíli kdy začne první závod, což letos bude koncem dubna tak přijde takový ten největší nápor, kdy předáváš čísla, licence na těch prvních dvou, třech závodech je to vždycky hrozná mašinérie pro mě a pak už je to klidnější. Teď jsme dali dohromady úplně nový způsob zpracovávání výsledků, což mě ulehčí. Já se pak  věnuju vydávání zpravodaje, což jsou dva v tom mezidobí a mám čas jezdit po závodech a starám se v podstatě už jenom o to, aby klapaly peníze, aby pořadatelé dostávali to co mají, já od pořadatelů to co mám, aby vycházely výsledky, to už si řídí kluci, kteří se o výsledky starají, aby to šlo mezi lidi, to leží na Káče, takže si myslím, že jsme si to rozdělili tak, že to funguje. Kdyby to dělal jeden člověk, tak se za rok oběsí, to nejde. Já zatím mám do toho chuť, no to víš, že občas mám chuť s tím prásknout a nechat všeho, ale pořát mě to baví. V mým případě je to i styl života, že děláš něco pro druhý, že víš, že je tady spousta lidí, kteří jezdí rádi na kole a víš, že se na těch závodech zase sejdou, zazávoděj si a mají z toho dobrej pocit a já mám z toho dobrej pocit, že jsem to neudělal zas tak blbě a funguje to. Já nejsem typ člověka, který by přišel domů z práce a sednul si k televizi. Já musím pořád něco dělat a kdybych nedělal cyklistiku, tak budu dělat něco jinýho (smích).

Tak co tu mám, historie UACu, tak to už si trochu nakousl…

No ta je vlastně taková, že … Já jsem ji vlastně nezažil. Mluvili jsme o tom s Tomášem Kletečkou, ten ji pamatuje komplet. Ještě před revolucí, v nějakým 88 kluci z Hanspaulky a tady z vysokejch škol tady jezdili na kolech a dali se dohromady, jezdilo jich 20, 30 i víc to jen tak plácnu a někdo mě za to sejme (smích) pacholek, ani neví co tam říká (smích) Jezdili takhle a vznikla z toho nějaká soutěž, která se nakonec po revoluci zaregistrovala. Má v tom prsty trojice lidí Introvič, Chaloupka a Hloužek. Ještě jeden člověk tam byl, to jméno si nepamatuju, ten v tom byl taky nějak zainteresovanej a tenkrát si dělal nároky , že UAC vymyslel on, ale to bych kecal, fakt nevim. To jsem slyšel jenom z vyprávění. UAC vzniknul, začal fungovat, začaly fungovat závody, vymyslelo se nějaký bodování. V tu dobu byl jenom jeden balík a myslím, že to bylo za období Jirky Chaloupky, což je rok 93,94, kdy už těch lidí bylo tolik, že už se to nedalo pustit v jednom balíku, takže v té době se vymyslely divize. Ten rok se to v půlce přeseklo. Řeklo se, příští rok tihle lidi budou jezdit zvlášť podle celkovýho pořadí. Lepší budou jezdit zvlášť, horší budou jezdit zvlášť, vymyslelo se k tomu nějaký bodování, který se ale v průběhu let upravovalo do současný podoby. Dřív se bodovalo nevím kolik lidí vepředu, ale nebyly tzv. smutný body. Myslím, že to byl tenkrát nápad Honzy Tajče, kdy to dávali s Bohdanem Nekolou dohromady. Vzniklo to bodování, že prvních 40 bylo veselý a ostatní smutný body. Těch lidí už začalo být tolik, že i v divizích jezdilo 60,70 lidí a vlastně ti po tom 30,40 místě už nejeli o nic. Takže aby se to motivovalo i vzadu vzniklo tohle, což zatím funguje. Ještě se upravovaly body, předtím bodovalo prvních 20, pak se to rozšířilo na 30 a teď už na 40 podle počtu kolik lidí jednotlivý divize jezdí. Přibila kategorie juniorů, tu jsme udělali před dvouma rokama, v návaznosti na pojistku. Dřívější pojistka nedovolovala start  lidem mladším 18 let a nová už jo. Vzhledem k mistrovství republiky, kde juniorská kategorie je jsme ji v UACu taky otevřeli i když tam startuje asi 10 lidí. Jsou samozřejmě samostatně bodovaní, stejně jako ženský mají samostatný bodování ač jezdí s balíkem II. divize. Takže to je asi z historie UACu.

No…(smích). Já tu mám nějaký poznámky, jednat teda přišla nějaký ohlasy na tu naši výzvu na webu…

fakt jo?

No moc toho nebylo (smích), ale stalo se nám teď už několikrát, že za náma při různých příležitostech přišli lidi s tím, že… jednak se dost vrací k rozhovoru co jsem dělal s Pepou Vejvodou, a prostě zní z toho, že systém UACu úplně všem zase nevyhovuje. Hlavně co se týče starších věkových kategorií. Nevím, jestli ses na to toho Vejvodu díval…

Něco jsem četl. Řekl bych dokonce všechny ty rozhovory. Pepík Burgr, Michal Koš tam byl, Vejvoda, Svoboda…

Oni to nebyli jenom lidi co u nás vyhráli, ale tak co jsou poblíž, který zastihneme s diktafonem (smích).

Martin Studenovský tam byl…

Jasně. Ale to se kolem UACu moc netočilo. Na co narážel Vejvoda a potom další, když jsme se s nima bavili, že lidi, když jsou nad čtyřicet, vím, že mladších se to netýká, nemají moc motivaci jezdit, když někteří jezděj v jedničce, někteří ve dvojce a nejlepší jezděj ve dvojce jako Pepa Burgr.

Nad padesát.

Jasně, ale to jsou lidi, se kterýma se měří spíš než s dvacetiletýma.

Hmm. Právě teď na tom SACu jsem se ptal kluků jak je to u nich. V ostatních soutěžích jezděj podle kategorií, ale mají to tam různě. V moravským poháru se jezdí podle kategorií a každá kategorie startuje zvlášť. V Jihočeský lize „A“čko a „B“čko startuje dohromady, „C“čko a „D“čko a ženy taky dohromady. V ŠUACu startujou taky takhle dvě dohromady, ale ještě mají kategorii hobby. Když tam přijde člověk novej, tak ho nedají hned do „A“čka, kde by jezdil velký objemy s těma největšíma drakama. Pohlížej na něj jako na nováčka, hele tys na kole moc neseděl, ty nás tady shodíš a podobně, takže oni mají tu hobby kategorii, kde se lidi otrkají a potom jdou do kategorií dál. Zase pepík Němců z JALu říkal, tihlecti noví kluci, že dali juniory k Cčku a Dčku, ke starším. Oni na začítku říkali, koho nám sem dáváš, vždyť nás tady shážou a on říká právě naopak. Ti mladí tam přišli a ti staří je během tří čtyř závodů párkrát seřvali a ti kluci sekaj latinu. Věděj jak se má jezdit a naučej se to ještě dříve, než v tom Ačkovým balíku, kde se víc závodí, kde by na ně tolik neřvali a neříkali jim hele neházej tady ty vlny a podobný věci. prostě v každý tý lize je to jinak s tím, že my jsme se ještě bavili o tý historii.  Já jsem to chtěl od nich slyšet… Říkám, znám, jak to funguje v UACu, jak u vás vznikly kategorie? No a v podstatě to bylo obdobný, jako u nás. U nás vznikly divize, ale u nich, v době kdy bylo hodně lidí a dělilo se to, tak se rozhodli pro způsob věkových kategorií, takže oni od prvopočátku jdou v kategoriích a UAC od prvopočátku jde ve výkonnostních kategoriích, který samozřejmě mají něco do sebe. Co je lepší? Samozřejmě každej obhajuje svůj systém, ale říkal jsem já chci od vás slyšet to, co si selským rozumem přeberu a řeknu, jestli tohle je lepší, tak tohle je horší, ale zjistili jsme, že jak v UACu nadává na divize, řeknu, pár lidí, tak oni to samý  mají s kategoriema. U nich taky pár lidí nadává, že jsou kategorie a chtějí divize. Takže beru to tak, že ne vždy se všem zavděčíš. To nelze, ale shodli jsme se, že velká většina, 70,80% souzní s tím systémem kterej je, nevadí jim, nahlíží na něj jako na ten správnej, tak je to dobře. Nechali jsme o tom vlastně i před dvouma rokama hlasovat, UAC o tom hlasoval, protože tam byl návrh kluků z Kladna, aby se udělaly kategorie. Nechalo se o tom hlasovat a pro kategorie zvedlo ruku, já nevím, jestli to bylo do deseti lidí, snad ani ne. To samý i oni. Říkali, že poslechli lidi, co nadávají na kategorie, nechali hlasovat a to samý. Pro přechod na divize u nich zvedlo ruku taky do deseti lidí, takže já to soudím tak, že ten systém velký většině lidí prostě vyhovuje… (smích).

(smích) No… já jsem ani nečekal, že na tamten rozhovor budou takový ohlasy.  To bylo na konci roku, výroční schůze klubů… Aniž bych to já nějak inicioval, tak třeba jsme byl někde, ty lidi se sesedli a začali sami o tomhle mluvit, aniž bych to já nějak odstartoval, tak mě to vlastně překvapilo. Ono… u nás na časovkách jsme taky docela dlouho hledali systém, ale tím, že na konci ročníku máme tu anketu a lidi tam připomínky můžou psát, tak jsme to asi třikrát měnili a teď už k tomu prakticky žádný připomínky nejsou. Tak jasně, máme výhodu v tom, že všichni jedou stejnou trať, máme hodnocení v kategoriích a ještě absolutní pořadí, kde se každý může měřit s kým chce. U vás, když se jedou různý délky závodu to nejde.

Já můžu říct, že za mnou nikdo za poslední dva roky, možná i tři, nepřišel s tím, že divize jsou na prd, udělej kategorie. Bavíme se o tom. Letos jsme hodně, fakt, nekecám, hodně času věnovali tomu, co by nám přineslo přejít na kategorie. Stejně o tom nikdy direktivně nerozhodneš. To si ti lidi musí odsouhlasit sami. Pokud lidi budou mít zájem přejít na kategorie, tak to beru tak, že se za prvý začnou hlásit a za druhý se o tom bude hodně mluvit, ale mně to oficiálně nikdo neřekl a  když se bavíš v depu s lidma, tak na to nenarazíš.

No jasně že se to netýká mladejch. Mimo kategorií je tu ještě další věc, otázka motivace k postupu do jedničky. Když je ve dvojce někdo okolo 20 místa, sotva bude na poslední závody trénovat proto, aby postoupil, když do jedničky může jít tak jako tak. Spíš naopak.

Hm, hm. Je fakt, že… myslím si… nechci říct, jak velká chyba toho, že jsme ustoupili od postupu 30 lidí ze dvojky. Tam, okolo roku 90 ubylo hodně lidí z jedničky a přemýšleli jsme jak to doplnit a udělalo se, že sestoupilo z jedničky jenom posledních deset a  ze dvojky postoupí 30 lidí a během dvou let, kdy se tenhle model zavedl, tak se jednička doplnila. Vzniknuly tam skupinky, kdy…samozřejmě ti nejlepší, 20, 30 se ti vždycky oddělí, ale pak ti zůstaly vzadu balíčky, ale ty byly větší. 10, 15 lidí. Ti lidi to braly, jako jo, jsou 40,50,60, ale jedou v balíku, kde tě to baví, ne když jedeš se dvouma, se třema. To možná byla chyba, že jsme od toho ustoupili. A proč jsme od toho ustoupili? Jednička se najednou naplnila a bylo tam registrovaných přes 120 lidí a když se sešlo hodně lidí na startu a ještě přišli příchozí, tak se vytvořil velkej balík a vzhledem k pořadatelům, kteří říkali že ta jednička je velká, teda někteří, jo, říkali, co s tím uděláme? Tak, jme řekli, dobře, vrátíme se k modelu dvaceti lidí a ono se to zase vykompenzuje. Zase se to přesype nazpátek do tý dvojky. Ale každej rok je jinej. Někdy se ti přihlásí víc lidí, novejch, do dvojky, někdy do jedničky, takže letos jsme udělali to, že z jedničky jsme už neudělali restriktivně horší než osmdesátej, ale z celkovýho pořadí jedničky, i kdyby jich bylo třeba jenom 60, tak posledních 10 sestupuje a ze dvojky prvních 30, takže jsme tím, nechci říct zabili dvě mouchy jednou ranou, ale byl tady názor takovej, že kluci říkali, že z jedničky nemůžou sestoupit. Oni vlastně měli loni pravdu, protože v jedničce bylo asi 85 lidí, takže oni by museli odjet jeden závod aby byli na tom konci, ale když jezděj, tak získávali body a na konci nebyli. Teď kdy bude sestupovat posledních 10, aniž by ses díval na to kolik je v jedničce lidí, tak oni sestoupit můžou, protože se započítávají jenom lidi, kteří absolvovali aspoň jeden závod. Kdo neabsolvoval, tak v tý jedničce prostě zůstává. Takže je to nápad, jakým způsobem lidi trošičku tomu systému přiblížit.

Ono to vlastně všechno vzniklo z toho, že víme o lidech, kteří jezděj závodit jinam a  nejsou to jenom ti, kteří mají ambice vyhrávat. Teď když jsme dělali ten společnej závod loni v Řevnicích jsem zjistil, že dost lidí, o kterých jsem si myslel, že běžně UAC jezděj, tak ho nejezděj. Tam ho jeli prvně a přitom jezděj jiný závody.

Já jsem si člověče, před tímhle rozhovorem, díval do nějaký statistiky UACu, co se týká věkovýho zastoupení a když to vezmeš dohromady, tak v UACu 75% závodníku, nebo účastníků je mladších čtyřiceti let…

Pak je jasný, že systém je postavený na ně. Jasně.

…takže si myslím, že jim to vyhovuje. Děláš to pro lidi, takže vždycky to děláš pro většinu, ne pro menšinu, takže to je třeba důvod, ale dívám se na to tak, že je vyloženě na těch lidech, co chtějí, jaký mají ambice a cíle. Pokud je chtějí realizovat, tak si vždycky najdou svůj píseček, kde je budou realizovat. A jestli se ten píseček jmenuje UAC, nebo ŠUAC, tak je to jejich věc, jejich volba.

Jasně, ale z pohledu týmu, by se mně líbilo víc, kdyby lidi jezdili tady u nás, než na závodech, který tady nikdo nezná.

(smích) že bysme měli UAC přizpůsobit KPO? (smích)

(smích) Né, ale není to jenom náš Petr Svoboda, kdo jezdí závodit jinam (smích).

Nevim proč, lidi májí různý ambice, různý plány…

Pak je tu ještě další věc. Když je systém podle výkonnosti, tak proč jsou ty výjimky?

Nevim jaký.

No že starší nemusí postupovat.

To bylo na základě požadavku jezdců, protože v jedničce asi tak před třema rokama jezdili… ty chlapi jak zestárli, to byly takový ty ročníky Martina Löweho, Pepíka Burgra, Luboše Šimánka a já nevím, koho bych jmenoval dál, abych někoho nezapomněl, ale je to skupina těhletěch lidí, kteří začali být na hraně 49,50. Oni jsou pořád dobrý, v jedničce jezdili, ale prostě měli přání, aby starší 50 let si mohli vybrat. Takže my jsme řekli, dobře, na sezení pořadatelů výkonnýho výboru UACu se tohleto nadneslo. Oni říkali, že je to rozumný, poskytnout těmhle starším závodníkům možnost výběru. Pokud seš starší padesáti let tak je na tobě, jestli se cejtíš jezdit pořád s jedničkou, tak s ní jezdi, ale jestliže ne, tak s ní jezdit nemusíš. Pojď do dvojky. Tam ta výkonnost, nechci říct, že je nižší, ale nebudeš prostě jezdit takový dálky, jako v jedničce. Proto se udělalo, že takzvaní „D“čkaři mají možnost pokud jsou v první dvacítce,mezi postupujícíma do jedničky, tak si můžou zvolit. Proto tahleta výjimka.

No tak nemělo by to být obráceně, aby všichni jezdili rovnou ve dvojce a kdo chce tak v jedničce?

To bys ale přecházel do kategorií. Já to beru podle lidí. Jestliže se na to Martin Löwe cítí, tak proč mu v tom bránit?

No ale když je tam potom někdo jako příchozí, třeba si vyzkoušet závody, tak zjistí, že lidi, se kterýma by se měřil, stejně staří, tak každej jede jinej závod.

Tomu nerozumím.

 Když přijde někdo starší jako příchozí, tak někteří stejně staří jedou ve dvojce a další v jedničce.

Nééé, „D“čkařů v jedničce jsou asi tři. Většina „D“čkařů jezdí ve dvojce. To je na něm. Příchozí si přečte propozice závodu ve kterých je to jasně daný, jak jsou kategorie a není problém se informovat, ve který kategorii jezdí víc lidí jeho věku a tam se může přihlásit.

Tak asi nejvíc to trápí lidi, kteří jsou na tom…

na tý hraně. Asi jo. Těžko říct. Já si vždycky říkám, že až budeš starej, tak to třeba pochopíš (smích), protože všechno pochopíš, až do toho věku dorosteš a vidíš to sám na sobě. Třeba potom pochopím některý věci o kterých si teď říkám, vždyť prostě proč, vždyť je to jasný a je to zrovna takhle. Těžko říct. Uvidíme (smích).

No tak co tu ještě mám? Chystají se letos v UACu nějaký novinky, změny?

Na začátku jsem se už zmínil o výsledcích, tam bysme letos chtěli vylepšit výsledky co se týká jejich prezentace a rychlosti zpracování a informovanosti směrem k závodníkům. minulý roky to dělal Lukáš Masák a v tom množství závodů, který letos, to bude rekordní množství. 26 závodů nikdy nebylo, včetně bajkovejch. Ukrutná darda. Jsem sám zvědav, jak to všechno zvládneme, snad jsme si nevzali velký sousto. Já myslím, že ne. Lukáš Masák je strašně vytíženej v práci a za ty roky, říkal, je už přesycenej, tak by si od toho chtěl odpočinout, tak jsme se dohodli, že to budou dělat jiní kluci, že jich bude víc, že je dobrý to rozdělit. první divizi bude letos dělat Tomáš Kletečka, druhou Ondra SeidI a biky Tomáš Pacovský. Objem zpracovaných dat bude menší… zase se to navýší počtem závodů, ale myslím, že to nebude takový problém. Filozofie je taková, že pořadatelé dostanou jakejsi mustr, v podstatě to bude excelovská tabulka a do toho dopíšou pouze startovní číslo toho závodníka a jeho čas. Všechno ostatní se do toho bude automaticky načítat z dat databáze UACu a oni už tam doplní pouze příchozí, doplní u nich týmy jak jste chtěli (smích) a další údaje, který jsou nutný pro pojišťovnu a tenhleten soubor, když vytvoří tak to pošlou Ondrovi, Tomášovi, nebo druhýmu Tomášovi, ti ji zpracují do výsledků a odešlou ji v určitým formátu přímo na webový stránky UACu. tam se to zpracuje, spustí se tam taková rutinka, překlopí se to na web a výsledky budou okamžitě na webu. V ideálním případě, když bude v sobotu závod, ten pořadatel si k tomu v neděli sedne a pošle mailem výsledky na kluky, tak… je to v nějakým zkušebním provozu, tak říkali kluci, že jsou do druhýho dne schopni to zpracovat, takže teoreticky v sobotu závod, v neděli výsledky na kluky a v pondělí na webu. to je naprosto ideální stav, ale já budu spokojenej, když do konce týdne, to znamená do dalšího závodu ty výsledky tam budou. je to nějaká idea, nějakej novej způsob, kterej by měl bejt směřovanej na informaci před dalším závodem, jak jeli, jak jsou na tom celkově, v týmech a podobně. Měl by to být pro lidi jakýsi komfort. Uvidíme jak to bude fungovat a jsem na to sám zvědavej.

Jo. Mám tu ještě návrh jednoho čtenáře, dělat anketu mezi závodníky o nejlepší a nejhorší závod a nejhorší ze seriálu vyřadit, s čímž teda já úplně nesouhlasím, protože vím co to stojí úsilí dělat závody, ale anketa mi je sympatická (smích). Je to nástroj, jak získávat názory a mít zpětnou vazbu. Hlasování… to podle mě moc nefunguje. V anketě zaškrtnout nějaký kolonky, nebo něco někam dopsat to je v pohodě, ale jak máš zvednou pro něco ruku, nebo vystoupit s nějakým návrhem…

Těžko říct. Já se na to dívám tak, když někdo chce dělat závod, má do toho chuť, ví kolik ho to bude stát času, kolik tomu bude věnovat energie, kolik ho to bude stát v neposlední řadě i peněz, který se mu nikdy nemusej vrátit na startovným. Je blbý počasí, lidi ráno vstanou, řeknou si je to daleko, dneska nejedu. Víš jak to je. Přijde ti na závod 50,60 lidí a startovný ti sotva pokryje náklady, který na to máš. Takhle ti kluci co to dělají musej přemýšlet. Něco to stojí, ale abych to dokončil. Myslím si, že když už má chuť do toho dát energii a peníze, tak si myslím, že by ten závod měl dělat.  Je už potom na lidech jak závod ohodnotěj. Řeknou si jo, bylo to super, příští rok přijedeme a nebo řeknou, hele, v UACu se počítájí dvě třetiny závodů,  my na všechny jet nemusíme. Minulý rok se nám nelíbil, tak tam nepojedeme. Není problém.  Co jsme se teď bavili na SACu, tak říkali klucim, třeba v jihočeský lize je to podobný jako v UACu. Před třema, čtyřma rokama začal bejt mezi organizátorama nálada, že už to dělají dlouho, že už nemají tolik chuť, čas z různých důvodů. Některý závody byly zrušený, skončili, ale nebyli následovníci. teď je situace opačná. Přišlo za mnou několik lidí s tím, že by chtěli dělat závod. Když jsme to pak dali na jednu hromadu, tak z toho vzniklo tohle ukrutný číslo 26 závodů. Kluci z jihočeský ligy říkali že je to obdobný a že prostě některý závody vyřadí. Já nevím, podrobnosti toho neznám, ale myslím si za sebe, že bych to v UACu neudělal, že bych tam ten závod klidně nechal, ať si to lidi oskoušej v tom nepřeberným množství typů závodů, časovek, dvojic, družstva, klasickejch závodů, kritérií je prostě na každým aby si vybral jakej chce jet závod. když ten výběr bude širší, tak je to jenom dobře. děláme to pro ty lidi. takže myslím, že je dobrý, že se v UACu počet závodů rozrostl a že je o to mezi pořadatelama zájem.

Ono by taky hodnocení nejlepšího, nejhoršího závodu bylo asi dost ovlivněný tím, jak se tam komu dařilo.

Já jsem vůbec neodpověděl na to, na co si se mě ptal, to je hezký (smích). O tý anketě… určitě jo, ale spíš to brát jako poradní hlas. To bys musel všem říct, hele tady máte papírek, všichni ho vyplňte a všichni ho tady vraťte, ať víme jaký je názor celýho členstva.

Nó… já to beru jako názor. Já se podle toho řídit…chci, ale zase jsou určitý věci, který třeba nejsem schopen zajistit.

Já jsem chtěl říct jenom to, že když to dáš jako anketu, tak ti na to nemusej všichni odpovědět a když ti odpoví všichni ti škarohlídi, sejde se ti tam 10 negativních názorů a abys potom podle 10 lidí řídil dalších 300, to je blbost. To je na hlavu postavený.

To se nestane, navíc to můžeš dát na internet. Né… jako na balíku… mám něco v hlavě,  tam bych chtěl něco oživit, maličko, ale můžu říct, za ty roky má člověk spoustu nápadů, co by si chtěl udělat, předělat, vylepšit. Změna by měla být vždycky k lepšímu. Za ty roky, jak se člověk vystřílí, tak ty hrany už jsou osekaný a už si říkáš, zavedení tohohle a tohohle… tak jo, tak to zkusíme, ale spíš už jsem v tom stavu, že dobrý, funguje to, nebudeme do toho moc sahat, jo, tohlecto třeba změníme, viz. třeba ty výsledky, aby to bylo lepší, ale každej rok vymýšlet nějakou novou ptákovinu a znova to tam prát do těch lidí (smích), no tak už si říkám, že se musím trošku uklidnit, vymysli si třeba něco jinýho úplně jinde a tohle nech bejt. Možná že to je teďka takovej stav mysli a za měsíc třeba vylítnu a něco budu dávat dohromady. Těžko říct.

Dobrý. no já myslím, že už je to všechno. Díky moc, že sis našel čas…

V pohodě. Co ještě taková ta obligátní otázka na čem jezdíš?

Jo, to jsem zapomněl, no to ještě musíme (smích).

To jsem si říkal, že ti musím říct, že to jsem si uvědomil, když jsem si četl ty rozhovory kluků, že já jsem měl vždycky český kolo. nikdy jsem nejezdil na ničem, jako rám, co je z venku. v tomhle jsem jako patriot.

Bareš?

Né, už ne, člověče. Měl jsem od Bareše jeden, pak jsem měl od Bareše druhej, ten byl perfektní, to byl super rám. To mi stavěl… jezdí bajky… z Neratovic, Venca Kocián, dřív u Bareše dělal. rám přímo od něho fakt super. Teda těžkej, ale byl pevnej. Mám rád tvrdý pevný věci na kterejch jezdím. pak jsem si koupil od Šírera, jezdil jsem Šírera poslední dva roky, hliník a na časovky jsem si teď pořídil od Lukase rám, takže jak jsem zjistil, v garáži mám samý český rámy (smích). na tom klasiku. Jezdím furt Shimano. Na nic si nestěžuju. Spíš se to pak blíží tomu, že když ty kola v garáži mají větší cenu než to auto co tam stojí…

To jsem si taky říkal, když jsme jeli loni z Doks a na střeše jsem měl Treka 5500, Moratku a ještě dalšího Treka, že to je dražší než to auto (smích).

Jako baví mě to. Říkám, vždycky jsem si to postavil sám, vždycky jsem si to vymyslel do nějakýho designu. Myslím, že i po stránce mechanický jsem celkem zručnej, prostě to rozeberu, promažu všechno, zase to dám dohromady, nastavím, pošteluju a podobně a baví mě to.

Myslíš že jsi v tomhle blízko svého ideálu? Jak by vypadalo tvoje kolo bez ohledu na finance?

Asi to další co bych si chtěl pořídit je určitě nějaký karbonový. To jsem říkal co dál… Zrovna nedávno jsme se o tom bavili co bysme chtěli dál za kola, tak bych chtěl vyzkoušet nějaký slopeový kolo. Nikdy jsem se slopingem žádnou silnici neměl a zrovna Šírer letošní rok má slopingový. Možná třeba příští rok…

Do spurtů by to mohlo být dobrý, ne?

Nevím. Spousta lidí o tom mluvila a říkala, že je to trošičku vratší, ale zase třeba do kopce se to líp překlápí, když jdeš ze sedla. těžko říct, nikdy jsem to nezkoušel. Když to slyšíš, to jsou jenom názory ostatních. Dokud to nevyzkoušíš, tak fakt nevíš. Takže třeba tohlecto, ale pak, kdyby už člověk něco chtěl, nebo pořizoval něco dál tak určitě bych chtěl nějakej karbon.  Celokarbonovej rám třeba od Pell‘su, nebo od Colnaga (smích), ale teď u Jardy Kerna na krámě, tam má nějakej celokarbon, nepamatuju si, co je to za značku a líbilo se mi to designem. Když už si to pořizuju, tak chci aby to vypadalo pěkně. Když už nic nejezdíš, tak ať to aspoň pěkně vypadá (smích).

Neříkal jsi, jezdíš pláště, galusky?

Jezdím pláště. Celej život jezdím pláště. jezdil jsem celej život dvacítky a letos poprvé budu jezdit Schwalbe třiadvacítky. Schwalbe udělal set, kdy na přední a zadní kolo je jinej plášť, z jibý směsi a moc si to pochvalovali minulej rok kluci z Bikeranche. Minulej rok jsem měl od Petra Hevery půjčenej Cosmic, Mavika karbonovýho, předek… mluvili jsme o tom, že bych ho koupil, od něho. S Tomášem jsme o to měli zájem, nakonec jsme si to nekoupili. Třeba příští rok, uvidíme (smích). No a on tam měl třiadvacítku. Poprvý jsem jel na kole, kde byla třiadvacítka a bylo to hodně pohodlný. S tím, jak člověk stárne a všechno víc bolí si říkám, že ty třiadvacítky to trošku víc oddálej.

Mně teda připadá, že na dvacítkách nikdo nejezdí. Dvacet dva, dvacet tři jsou běžnější, ne?

No, já, asi tím, že jsem ty kola chtěl mít pocitově vždycky tvrdší, než měkčí, prostě ať to drží, když se do toho opřeš. Možná je to i k tý mý váze, osmdesátikilový a víc, tak jsem to vždycky cejtil takhle, ale zjistil jsem, že to není špatný, takže to vyzkouším.

Z komponentů … pedály?

Looky, furt. Komponenty Shimano, 105ku teda. Nevim teda proč jsem si nikdy nepořídil něco… 600 Ultegra, nebo Dura-Ace. Nevím. Pořád jsem ve 105ce. Jinak teďkom jsem si pořídil 3Tčkovej časovkářskej nástavec na to časovkářský kolo, protože jak jsem to minulej rok postavil, jel jsem na tom dvě tři časovky a, žejo, zkoušíš si to, vyjedeš si na trénink, pošteluješ si to, ale při tom závodě přeci jenom, jak si asi trošku víc dáváš, tak zjistíš že to tělo je na tom trošku jinak posazený, nebo spíš položený a zjistil jsem, že jsem měl předek krátkej. Ta časovkářská hrazda od Kuboje mi byla krátká. možná tím, jak jsem dlouhej a hodně se na to položím… nebylo to ono. Tak jsem si teď u Kerna koupil to 3Tčko. Celkem pěkně se všechno dá poštelovat, až mě to překvapilo, jak je to dobrý. Na Sport Life jsem koukal, Cinelli tam měl vystavený za desítku ten set, toho Terminátora, to celokarbonový křídlo, ale těch 10 000 je prostě na mě moc. To bych asi za tenhle kousek kola nedal. Už teď jsem se kroutil, když jsem kupoval tohlecto (smích), ale zaplať pánbůh, zas to beru tak, že na tom časovkářským to máš, nechci říct na celej život, ale asi jen tak to nezměním. Dokud tomu něco neuděláš, tak  ti to zůstane. nebo se zahledíš do něčeho jinýho (smích).

Máš něco, když se o tom bavíme, co se ti vyloženě neosvědčilo?

Co byl průser? Možná dříve co jsem používal ráfky, ale to byly nějaký no-name-y. To s pak na našich klasickejch silnicí během dvou třech tréninků tak zosmoval, že ač bych řek, že jsem člověk, který si na silnici dává bacha a radši se vyhne, nebo si skočí, ale prostě občas se něco stalo tak to byly blbý ráfky. Pak jsem začal používat Remerxe, vysoký. Oni teda byly těžký, ale byly tvrdý. Ty byly fajn. Grandy. Občas na něm prdnul nějakej drát, na zadku, ale to přičítám tý svý ukrutný váze, ale co si nemůžu vynachválit, to jsou Ksiria. To je opravdu super kolo. Pro mě, když jsem je dal poprvý na toho hliníkovýho Šírera, tak to byl obrovskej skok. Já jsem měl kolo, nějakejch 13 kilo, toho Bareše, železnýho s Grand Remerxama a teď mám kolo, který váží 9,5 kila a je pevnější, tvrdší a když si do toho stoupneš, tak cítíš, že to jede dopředu. Ksiria… to mě opravdu překvapilo. myslím, že Mavici by za to měli dostat nějakou cenu.

Tak oni ji dostávají v tom kolik toho prodají (smích).

(smích) asi jo. Fakt, že kluci u nás jezdě i ty Shimanský kola. Tam je pár drátečků, pletenejch. Nevím teď to označení z hlavy, tak ty jsou taky dobrý. Tomáš si je chválil, Martin je taky má a říká, že dobrý. Já ale na Ksiria nedám dopustit. Když jsem teď jezdil ty cosmiky, normální, ty jsem měl na tom Lukasovi, ale to bych chtěl vyměnit za nějakej karbon. Vpředu vysoký karbonový a dozadu disk, ale to je nějakejch třicet litrů do kola a to v současný době, kdy předělávám byt tak to nejde. To mi doma neprojde (smích). Ale jinak to bude letos asi hanebný. Říkám, pustili jsme se do obrovský rekonstrukce bytu…

No přesto… máš letos nějaký výkonnostní cíle?

(smích) Asi nemám. Já z toho mám pořád radost, z toho ježdění. Mám radost, když jedu v nějaký skupince, je tam špurtík a vyhraju si ho, tak z toho mám dobrej pocit, ale že bych se s někým měřil, to asi ne. Já jsem rád, že se na kole svezu. Víš co. Já za rok najedu asi 5 tisíc, takže s tím se stejně moc nedá dělat a pro mě jsou ideální závody ve dvojce, kdy jedeš do těch tří hodin, okolo osmdesáti kilometrů. to je nádhera. V tepovce, kterou mám rád. Nikdy se tomu nebudu tak věnovat, abych jezdil ve špičce třeba i tý dvojky. I když budu čtyřicátej, budu z toho mít dobrej pocit. Co jako můžu říct, tak minulej rok mě potěšilo, tak na tý časovce, která byla Mistrovství republiky, to co bylo v Ostravě, tak jsem poprvé zajel časovku, kdy jsem měl průměr vyšší než 40. 40,05 (smích), ale to bylo daný tím, že se jelo na dálnici. Mírně do kopce. Nový kolo, nová přilba a asi jsem na to potrénoval maličko…

O časovkách mluvíš poměrně hodně, je to tvoje oblíbená oblast?

Asi časovky umím líp. Kopce fakt neumím. Tam jsem hanebnej. Umím akorát špurtíka a občas nějakou tu časovku. Nevím ani, která se mi loni povedla v UACu nejlíp, ale do nějaký 10,15ky jsem někdy byl. Asi je to věkem. Beru to tak, že člověk na kole zraje a zraje i k těm časovkám. Ježdění na kole je o hlavě. Můžeš mít sebelepší nohy, ale když to v hlavě nemáš srovnaný, tak jdeš do kytek. Člověk jezdí hlavou, je to o zkušenostech a v časovce to platí asi dvojnásob. Samozřejmě vždycky ji jedeš na krev, prostě naplno, ale když pojedeš na krev 10km, tak dalších 10 máš pocit, že jedeš na krev a máš pocit, že jseš mrtvej. Zrakvíš se tam a je hotovo. Když pojedeš na krev 20km a víš kdy máš tu hranici tak je to fajn. Dáš si, strašně si žahneš, ale je z toho dobrej pocit.

Tak jo. už toho necháme, dík moc.