12. Objezd Města Pražského
bez doteku s městskou hranicí
reportáž Radima Skály (Scorpios)
(6.6.2004)

    V neděli 6.6. jsem si jel spravit chuť na Objezd Prahy, předpověď zněla docela optimisticky, takže jsem ráno naložil kolo do auta a vydal se do Zlatníků na start. Přijel jsem tam asi v 8:30, byl jsem jako úplně první. Trochu mne zarazilo, že od Říčan až do Jesenice bylo dost mokro, po zážitku z předchozího dne jsem skutečně už o žádná další vodní dobrodružství neměl zájem, ale když se to začalo sjíždět a viděl jsem, ze dalším asi dvaceti lidem to vůbec nevadí, chtě nechtě jsem se tomu podřídil, vyložil kolo a přesně v 9:08 jsme se vydali na trať.

    Hned v prvních lesních úsecích bylo skutečně vody dost, takže kolo bylo hned na začátku celkem řádně opláchnuté, cedil jsem mezi zuby kletby, když jsem si uvědomil, že už potřetí za sebou budu muset kolo hned po dojezdu zase čistit a mazat. Ale mělo být postupem času i hůř ... Hned v úvodních stoupáních, kterými jsou Záhoranský kopec a úsek Davle-Sloup-Čísovice, jsem zjistil, že to po stovce z předchozího dne nebude asi příliš ono. Vždycky jsem se propadl polem jezdců dost dozadu, v prvním kopci jenom trochu, ale ve Sloupu skutečně skoro až na úplný konec. Jaký to rozdíl proti loňskému ročníku! Zůstal jsem vzadu s Láďou Štefanem z KPO, za námi byl ještě Robert Jaroš, Michal Malášek a Luděk Straka, tak jsme jeli ve dvou přes Řitku až do Všenor, potažmo Dobřichovic, kde se nám podařilo hlavní skupinu zase dojet, ale spíš to bylo tím, že výrazně zvolnili tempo. Pak přisel Karlík, ten jsem celkem vydejchal, ale v závěrečném stoupaní na horizont za viaduktem jsem se zase propadl skoro až na konec, což už ale tak nevadilo, protože vzápětí přišel kiosek v Kuchaři a s nim první společná pauza - prvních, a nutno říct že nejtěžších 50 kilometrů bylo za námi. V následujícím úseku po rovinách na západním okraji Prahy jsem měl jediný cíl, udržet se ve skupině aspoň ke kopci v Tuchoměřicích, protože foukal docela silný severní vítr a sólo jízda proti němu by byla hodně náročná. No, držel jsem se balíku zuby nehty, místy už pouze nehty :-), ale plán jsem splnil, dovezl jsem se až do Tuchoměřic, dokonce si vzpomínám, že jsem jednou, dvakrát v jakémsi poblouznění smyslu udával tempo - no spíš to bylo něco jako "safety car". :-)

    V Tuchomericich tedy opět loučení s balíkem, zajímavý bylo, že se mi ten kopec ani ty kopce před tím nejely nijak zle, nic me ani moc nebolelo, dech i tep take v pohode rekl bych, jen jsem proste jednoduse nestacil, bylo tam na muj vkus az prilis takovych tech "zavodniku" a ostatni sice me za normalnich podminek vykonove blizke, ale cerstve kusy (na rozdil ode me) se nechaly vyblaznit a jeli to jejich tempo s nima. Takze jsem zase zustal vzadu sam (za mnou tedy bylo uz takovych sest sedm lidi, co odpadli z baliku jeste driv), ale zase to to nevadili, protoze Roztoky (90.km) a s nimi nerozlucne spojeny obed jiz byly relativne blizko. A vsichni jeste ani nebyli poradne usazeni ke stolu, kdyz jsem tam dorazil, tak co ...

    Polední pauza nastesti, jak jsem doufal, vykonala sve, s tezkymi zaludky a s rozsezenymi tely se po prejezdu Vltavy privozem uz nikomu az tolik zavodit nechtelo, takze ve stoupani pres Klecany jsem zase takovou diru nenabral a na rovine do Libeznice se mi to spolecne s jednim kolegou podarilo i celkem lehce sjet. Horsi bylo, ze od severu se rychle zacal blizit velky temny mrak, ktery nevestil nic dobreho. Poprve zacalo krapat uz pred Libeznici, pak se nam tomu darilo se stridavymi uspechy chvili jakz takz unikat, pak ale prislo chybne odboceni v Brazdimi (castecne musim priznat ze i moji vinou, proste se nam s Jirkou Sladkym zdalo, ze loni jsme tudy jeli a nikdo z ostatnich nam to nebyl s to vymluvit, protoze vsichni ostatni zkuseni ucastnici toho casu v nasi skupine nebyli), coz melo za nasledek cca 10ti km zajizdku prave pod tim hnusnym mrakem, ze ktereho zacalo cedit tedy skutecne dost. Za chvili jsem byl uplne durch, voda strikala odevsad, mistni silnice vedouci mezi poli dvakrat cista taky nebyla, takze kolo spinavy, no proste parada. V tu chvili musim priznat, me ta cyklistika nejak prestavala bavit. Nastesti jak rychle prset zacalo, tak rychle i skoncilo, hlavni skupina se vsak opet (a tentokrat uz definitivne roztrhla), zustal jsem vzadu s dvema jezdi z CK Vinohradske slapky a trochu prekvapive tu byl take i Jirka Sladky. Tak jsme jeli ve ctyrech a pripadali jsme si jak na skotskych stricich: Svemyslice - sucho, Zelenec - mokro, Sestajovice - sucho, Jirny - mokro, Nove Jirny - sucho a tak uz to nastesti zustalo az do cile. Skutecne hodne zvlastni, tenhle mrak! Az do Rican jsme jeli ve ctyrech, ve stoupani k dalnici jsme s Jirkou dost vyrazne odjeli zbylym dvema (coz mi prislo docela divne, prece jsenom uz jsem tou dobou tocil treti stovku ve dvou dnech), a proto se na vrcholu rozhodujeme uz necekat a pokracovat dale jen ve dvou, prumer je v tu chvili zhruba 27,8kph, tak ho chceme dostat aspoň pres 28. Jirka jde dopredu a jede najednou jako blazen, v haku za nim se to ale celkem vydychat da. Ve stoupání z Kocandy vidíme najednou tri jezdce před sebou, k našemu překvapení je to skupina Michal Malášek a spol., která se vlivem našeho bloudění v Brázdimi dostala takhle daleko před nás. Zdravíme, předjíždíme a pokračujeme dál, pak v Jesenici dojíždíme ještě jednoho odpadlíka z hlavní skupiny, a takhle společné ve třech dojíždíme do cíle ve Zlatníkách. Průměr pres 28 tam je, jízdní čas pod 6 hodin taky a i pod 8 hodin hrubého času jsme se vešli, takže nakonec snad celkem podařený Objezd myslím ...

    A co na to říká můj comp?: DST=163,12km TIME=5:47:12h, AVS=28,18kph, STP=7:37:19h (i s pauzami na bufet a oběd), MXS=60,02kph (Petrov), ODO=1682km

    Tak zase za rok, snad bude lepší počasí a doufám, ze se tam sejde mnohem více "naších týmových barev" ...

Radim Skála
Scorpios