Pavel Gonda (KPO): Pražská padesátka 2004
18.9.2004

Pavel Gonda (KPO)

    Je deset hodin a výstřel začíná pražskou padesátku. První kopec se nejede nijak na krev, balík se netrhá. Snažím se jet v balíku a šetřit síly na později. Vlivem toho jsem při nájezdu do terénu kolem dvacátého místa. Asi trochu chybka, jelikož po sjezdu mám ztrátu kolem deseti sekund na prvního. Začíná se jet na 110%. A to ještě musím sjet těch deset sekund.

    Rvu za to a daří se to! Ale bohužel kopec nekončí, a opět trochu ztrácím. Nejsem však sám, se mnou zůstávají Truntchka s Hejdukem. Následuje krátký sjezd dolů a opět další kopec. Zde už se jede na krev a vepředu zůstává čtyřčlenná skupinka. My s Hejdukem máme ztrátu asi kolem pěti sekund. Naštěstí nestřídám a po pár kilometrech jsme v Horoměřicích v sedmi i Truntchkou, kterého jsme s Hejdukem nabrali po cestě. V nenápadném kopečku ve Statenicích však už Hejduk nemůže a odpadá. Následuje mírný kopeček na polní cestě.

    Nejede se pomalu, přede mnou David Andrle odpadá a tvoří se díra. Nedá se moc dobře předjet a tak čekám. V první vhodné chvíli za mnou vyletí Truntschka a sjíždíme si tu první skupinku. Jsme v pěti. Rybařík má sil na rozdávání a řítíme se po silnici z Velkých Přílep rychlostí přesahující 40kmh. Jelikož já určitě sil na rozdávání nemám, držím se moudře v háku.

    V dalším polním intermezzu netrefujeme odbočku a tak ztrácíme pár sekund. Za náma však je relativně velká díra, a tak se nic moc neděje. Jedeme po polních cestách, trochu odpočívám. Nejsem na tom špatně a doufám, že se v této skupince ještě dlouho udržím. Problém však nastává v Zákolanech a stojce, která na nás čeká. Dobře zvládám odbočku, najíždím jako první do kopce a neztrácím rychlost. Jedu naplno. Bohužel v půli kopce Rybařík nastupuje. Následuje ho Matějů a po chvilce váhání i Lacina. Kristián Hynek volí rozvážné tempo a je už hluboce za mnou – čeká na zprávy o stájovém kolegovi Davidovi. Bojím se, že kdybych nastoupil taky a udržel se jim, že bych taky nemusel závod dokončit.

    A tak na 24. kilometru osiřuju. Naštěstí mě na Okoři dohání Talavašek a jedeme spolu. On to táhne ze 70%. Má na to. Začínáme stíhat úvodní skupinku. Daří se nám to, ale ne tak rychle, jak bychom si představovali. Mají na nás kolem 20 sekund.

    Ale to už se blíží zakleté Tuchoměřice. Už při zimní Pražský jsem tam kufroval a historie se opakuje. Je to v háji. Trasa je asi 400 metrů pod námi, ale mezi ní a námi jsou dva přírodní zlomy, jeden z nich porostlý ostružiním. Naivně volím cestu ostružiním, Talavašek se vrací. Byla to lepší volba. Ostružiny šahají nad kolena, jsou pevné, jen tak tak nepadám na hubu. S kolem na rameni nemám nejlepší rovnováhu na stráni. Těch třicet metrů bylo zatraceně dlouhých. A krvavých.

    Nasedám na kolo, řítím se po poli, kde přede mnou uskakuje nějaká malá šedá havěť. Ještě jednou sesedám z kola a jsem opět na cestě. Za chvílí mě dojíždí skupinka (7.-14.místo). Je mi jasný, že to je špatný. Můj sen – být první v kategorii M30 se pomalu rozplývá. S touto skupinkou jedu až pod poslední kopec – pod Zlatnici. Zde se rozhoduje. Zkouším to jet s klukama, ale nějak to nejde. Cítím, že kdybych do toho šlapal furt naplno, asi bych dostal křeče. Volím jistou variantu a jedu si volně – stejně už o moc nejde. Holt těch pár kopců naplno s pozdějšími vítězi mě vyčerpalo. Nemám na to, a tak z této skupinky dojíždím předposlední, před Honzou Slavíčkem.

    Nestačí to na víc, než třinácté místo celkově a třetí v kategorii. Příště si pojedu trať projet…..

Pavel Gonda
KPO

Kompletní výsledky Pražské padesátky naleznete zde