Pavel Gonda (KPO): Jizerská padesátka 2004
9.10.2004

Pavel Gonda (KPO)

    Poslední závod sezóny. Jak to dopadne? Doufám, že to nebude stejný propadák, jako před týdnem Trutnovská padesátka. To se mi jelo hrozně blbě. V týdnu jsem začal trénovat na krosovým kole, měl jsem dva dny s intenzivním tréninkem. Bojím se, jestli jsem se nezatáhl.

    Přijíždím na místo určení o půl osmé den předem. Vyzvedávám čísla, ubytovávám se. Na jídlo se dostanu až kolem desáté hodiny. Dávám si v restauraci špagety s rokfórovou omáčkou. Přinesou kotel špaget, ale rokfórovku jsem nenašel. Nevadí. O půl dvanácté jdeme na kutě. Budíček v 7:30. Poprvé si nedávám na snídani těstoviny a zkouším chleba s džemem, salámem a buchtu. Bojím se, ale za pár hodin se ukáže, že to jde v pohodě taky. Jdu se rozjet.

    Deset minut před startem jdu zepředu na start. Komentátor je trochu vedle, ale nikdo ho nebere na vědomí. Po mně přichází ještě další esa české cyklistiky. Mám před nimi respekt a po trutnovský si moc nevěřím. Proto se dopředu moc nederu. Chyba.

    Výstřel. Peloton se valí Josefovým dolem. Zabydluju se odhadem na třicátý pozici. Po pár kilometrech po silnici se dostáváme na bahnito-štěrkovou cestu a začínáme stoupat na přehradu. Vím, kudy mám jet, na začátku vlevo, poté vpravo. V půlce stoupání na přehradu je klíčové místo. Je tam volný štěrk a pár lidí sesedá. Bohužel ten přede mnou má velké problémy, zkouším ho objet zprava, ale nezvládám to moc dobře a musím sesednout. Běžím nahoru a snažím se v prudkém kopci znovu naskočit. Ale nedaří se mi to, mám tam moc lehký převod a musím zase běžet. Druhý pokus v normálním kopci už se daří a můžu jet. Bohužel ale už ztrácím na čelo kolem čtyřiceti metrů. Začínám si nadávat, ale zatínám zuby a jedu. Na přehradě sjíždím dva závodníky a jedeme dál. Přede mnou Milan Sýkora asi o sedm sekund. Moje skupinka zpomaluje, rozhoduju se dojet Milana. Trhám se. Stoupání pokračuje. Skupinka, ze které jsem ujel, si nás dotahuje. Nahoře na kopci máme kolem minuty ztráty a je nás kolem dvaceti ve skupince. Jsme nahoře, hnusně fouká, ale je nás hodně a střídáme se. Teda jenom asi pět šest lidí, ale i tak jedeme celkem slušně. Vjíždíme do mlhy, ve které jedeme většinu závodu. Na třicátým kilometru máme furt jenom minutu ztrátu. Nikdo ale nemyslí na to sjet si hvězdnou první skupinku. Je mi jasný, že se mi ani tento závod až tak nepodaří a zajedu svůj standard – dvacáté místo. Je to ale ještě daleko a skupinka, ve které nechybí Kozák, Ježek, Chyba, Špolc, Káles, Matějů, Slavíček a ostatní napovídá, že konec nebude zas až tak jednoduchý. Nejedeme na 100%, každému je jasné, že se rozhodne v posledních kilometrech.

    Tato situace nastává opět u přehrady, kdy následuje asfaltový kopec nahoru. Zde už se začíná jet naplno. Držím se vpředu a nepouštím se. Skupina se začíná drolit, ale moc se nekoukám dozadu. Hlavní moji soupeří se drží také. Nevím, jak dlouho je to do cíle, jak vypadá cesta, profil. Proto se celou dobu snažím držet kolem čtvrtého až šestého místa, ze kterého se dá zaútočit. Ale nakonec se trošku zapomenu za nějakým silničářem, který mě ve sjezdu zbrzdí a chytáme ztrátu na špici. Zde už se jede po louce a v lese, začínám makat naplno a stahovat náskok. Tu už ale vjíždíme na cílovou louku, kde pořadatelé přichystali malý labyrint. Do cíle to je ještě kolem půl kilometru po mokré louce. Tady už každý jede sračky. Předjíždím dva závodníky, ale na víc nemám. Jsem rád, když v cílové rovince odrazím jejich závěrečný útok. Dojíždím na celkovém 21. místě. Žádný zázrak, ale furt lepší než minulý týden v Trutnově. Zbývá jen dodat, že za celou cestu nespadla ani jedna kapka vody, v cíli dokonce vysvitlo sluníčko. Závod se vydařil, jen trochu to pokazily ty masy lidí, kteří přijeli po hodince do cíle. Ono 2500 závodníků už je celkem dost…..

Pavel Gonda
KPO

Kompletní výsledky Jizerské padesátky naleznete zde