Ohlédnutí za sezónou 2003: Michala Spudilová (Cyklo Kern)

    Pár dní před koncem listopadu jsme opět roztočili mechaniku reportážního diktafonu a v útulném prostředí stylové hospůdky, nestylově s kofeinovými nápoji v rukou, jsme propírali uplynulou sezónu vítězky ženské kategorie našeho poháru Časovek do kopce. Řeč se točila pochopitelně okolo kol a především okolo jejího oblíbeného spinningu, avšak dozvěděli jsme se i překvapivé souvislosti. Více v našem rozhovoru.

Jak začít? Jak jsi se vlastně ke kolu dostala?

Jak jsem začínala? K závodům jsem se každopádně úplně prapůvodně dostala rozhodně přes mého, o sedm let staršího, bráchu - Martina Endlichera. On od svých 15 let začal jezdit silniční cyklistické závody za tým Kobra, kde byl zprvu jen on a náš bratranec - Jirka Eliášek. Jmenovalo se to celý S.A.C., nyní U.A.C. Tenkrát tam byl ještě Petar Introvič, Tomáš Fiala a ostatní nadšenci. Nejdříve jsem jezdila jen jako doprovod, vždy jsme hrdě přijeli oranžovým embéčkem, vyložili kola a s mámou klukům děsně fandili a zajišťovali občerstvení na trati a v cíli. To už jsem ale úspěšně dosáhla na šlapky bráchovýho dospěláckýho kola a babička mi k narozeninám sehnala v Domě Sportu podpultovýho Favorita. No a jak brácha trénoval, já jezdívala často s ním.

Ty jo, takže to ti bylo…

(smích) Oba jsme teda měli ty Favority, já dokonce Speciál, ten měl krásnou modrou metalízu. Nosili jsme takový ty úděsný taštičky přes rameno, bavlněný dresy s dětsky namalovanou kobrou, čepičky s kšiltem (později takový ty kožený helmy s páskama) a takhle jsme si jezdili. No a pak bráchu jednou napadlo, že bychom mohli jet závod spolu, ve smíšeném družstvu. To byla časovka Voko, Černý Vůl, S.A.C., nějakých 21 km. Pro mou obrovskou radost jsme se tam i umístili. Pak jsme byli ještě na jednom závodě, časovka dvojic Žloukovice a tam jsme se taky vyškrábali na bednu. Pamatuju, že jsme dostali diplom a obrovskej moravskej koláč. Paní Lomová, která to tenkrát taky jela, ke mě přišla a pochválila mě. Cítila jsem se opravdu jako „velká“ závodnice… . Ve svých dvanácti jsem byla čtvrtá na Proboštským triatlonu… To všechno bylo ale na základce. Pak jsem na střední měla úplně jiný zájmy než jezdit na kole a vrátila jsem se k tomu prakticky až po asi osmi letech díky manželovi. S Romanem jsme spolu vlastně začali chodit po jednom listopadovým vyhlášení výsledků ve Velké Dobré, kdy byl vyhlášen jako asi šestý ve své kategorii… a v současné době jsme už tři roky manželé… Teď teda jezdím závody asi třetí rok. V roce 2001 jsem zkusila první závod v kategorii dospělých, výsledek nebyl zrovna úžasný, ale na to, že jsem léta netrénovala, docela dobrý. Říkala jsem si do budoucna, že když do toho něco dám, mohlo by to možná přinést i „ovoce“. No a 2002, 2003 jsem jezdila už víc závodů. Pozor, já ale nejezdím silnici. Jenom na KPO a pokaždý na horským kole. Jezdím biky -  orienteering a ostatní disciplíny, kde můžu využít horskýho kola. Buď sama, nebo s kamarádkou Mafčou a v poslední době hlavně s manželem. Když jedu s ním, tak to většinou bejvá dobrej výsledek, takže můžu říct, že letos jsem nebyla na bedně poprvé na KPO (smích), ale právě na těch ostatních závodech. Ty silniční jsem jenom tak zkusila, protože kluci z týmu chtěli nějakou babu, která by jezdila za jejich barvy. Říkala jsem jim, že na horským kole tam budu trošku srandovní, ale nakonec jsem byla překecána. Moc vážně jsem to ani nebrala. S horským kolem to ani nejde. Je to pomalý a odpružená vidlice moc houpe. Do budoucna plánuju opět jezdit závody a připravuju se na to přes zimu spinningem. Loni jsem na spinningu jezdila poprvé intenzivně celou zimu a hrozně mi to pomohlo. Zvykla jsem si zatnout zuby, i když už nemůžu, překonávat bolest a kolikrát i zavřít oči, ale to se na silnici moc nevyplácí (smích), takže na mé první jarní vyjížďce letos v březnu jsem to položila v zatáčce, protože ze spinningu jsem měla fyzičku, ale trošku jsem pozapomněla, kde mám těžiště (smích). Jinak jezdíme každou středu od Cyklosport Kern na tréninky, já mezi nima jako jediná ženská… Kus po silnici do Krčáku, nebo na Točnou, no a pak v lese jezdíme terénem nahoru a dolů. Přes zimu jezdíme celej tým na spinningu, ve středu jsou přímo speciální hodiny Cyklosportu Kern.

Kde to je?

U Káji Polívkové na Chodově. Od devíti do desíti. Vede to tam Maki, který taky jezdí za nás, ale teď se spíš věnuje spinningu a občas taky Hejvy od nás z týmu. Jinak chodím ještě na Lucku Sklenkovou, ta jezdí v D-Spinu na Nových Butovicích každý pátek od 17:45.

No přiznám se, moc si to nedokážu představit, nikdy jsem na tom nebyl…

Na spinningu jsi nebyl? Jééé, tak to musíš určitě jít, protože to je strašně fajn. Teda hodně záleží na tom, jakýho máš instruktora… Probíhá to asi tak, že… máš na sobě cyklistický triko, pod tím moiru, protože se zpotíš jako nikdy, dál krátký cyklistický kalhoty, šátek. Máš tam dvojitý speciální pedály, z jedný strany na tenisky a z druhý na SPDčka. No a to kolo má speciální řidítka a jsou i různý styly jízdy. Ze začátku se vždycky rozjedeš a po pár písničkách, počet usoudí instruktor podle toho jak vypadáme, tak… pokračujeme rovinkou, těžší rovinou, pak už jsou na řadě kopce…

To znamená, že dostaneš pokyn…

No tam máš takový kolečko plus mínus a ještě máš tři polohy na řídítkách. Jednička je vyloženě na rozjetí, to máš ruce u sebe a hrudník tím pádem uzavřený a hůř se dýchá. To je na rovinku, vyjetí. Pak, když jedeš do kopce v sedě, nebo při runningu, máš ruce ve dvojce (zhruba jako na normálních řídítkách). Když jedeš ve trojce, znamená to, že se chytneš úplně nahoře a jedeš ve stoje, což je simulovaně jako kdybys jel normálně na kole do kopce. Jo, třeba ten running znamená, že dáš ruce do dvojky a jakoby se postavíš, pak to vypadá, jakoby kdybys běžel. A instruktor ti vždy řekne, co pojedeme a jestli rychleji - frekvenčně, nebo pomaleji – silově.

Všechno je na hudbu?

Jo. No a když jsi úplně tvrdej na rytmus, tak se koukáš na instruktora a jedeš podle něj. Když jdu třeba na aerobik, tak je to šílený, protože na to prostě nejsem (smích), ale na spinningu je to v pohodě…

Takže on říká pokyny…

Instruktor pustí hudbu a řekne: „Tak a teď dáme dvouminutový running a pak ukazuje, kolik ještě času máme vydržet. Nejhorší je, když při těžkým kopci ukáže na prstech třeba tři minuty a ty už absolutně nemůžeš… (smích). Zrovna včera nám Maki řekl, že už se jenom vyjíždíme, tak jsme se zklidnili, vypili si všechno to pitíčko… Jo ještě musíš mít s sebou spoustu pití a ručník na pocení, protože z tebe tečou hektolitry potu. No tak jsme se zklidnili, začali kecat a on najednou povídá: Tak a ještě si dáme dva závěrečný kopce… Nikdo už nemohl, to bylo strašný… Ty písničky, nejlepší jsou tvrdší - typu Ramstein, Metallica, nebo Nirvana, na to se jede úplně samo. Taky třeba Nohavica je hodně dobrej. Nějaká diskofilní hudba… někdo to má možná rád, ale mně se na to vůbec dobře nejede, protože tuhle muziku neposlouchám. Výborný jsou český písničky, Kabáti jsou pro spinning úplně výborní. Posloucháš slova, nebo si to zpíváš a čas utíká líp. Je to perfektní trénink. Určitě jo. Hlavně se tam naučíš rytmiku. Naučíš se otáčet nohy plynule do kolečka. Neničíš si pak tolik klouby.

Hmm.

Takže spinningem jsem úplně nadšená a do budoucna bych si třeba udělala i tu spinningovou licenci. Ale nevim, už takhle nic nestíhám a zavázat se jezdit hodiny celej rok třeba i o víkendech, to by se mi v létě moc nechtělo ... Už jsem totiž před lety dělala několik cvičitelských kurzů v rámci Sokola, ale kvůli dodělávkám v práci jsem kolikrát nemohla na hodiny vůbec přijít a pak tam byl třeba na 35 dětí jen jeden cvičitel … S těžkým srdcem jsem toho nakonec nechala.

Dobře… No… Má cenu nějak probírat ty naše závody… jednotlivě?

No mně se nejvíc líbily Řevnice, to bylo 5,5 km. Docela mi totiž pomáhá, když prší (smích). Soustředím se na kapky a zimu a nesoustředím se naopak na to, že by mě třeba měly bolet nohy (smích). Tam se mi moc líbilo. Pěknej kopec. Mám raději serpentiny, nesnesu před sebou dlouhatánskej táhlej kopec, pro mojí psychiku je to děsný…

Vidíš, to jsem se tě chtěl zeptat, co myslíš, že by na závody přilákalo víc holek? Teď nemyslím jenom k nám, obecně na závody.

Spousta holek se podceňuje. Co je znám ze spinningu, manželky nebo přítelkyně cyklistů, tak třeba jezdí s nima, ale podceňují se - že by na závod neměly, ale není to pravda. Takže tam by chtělo, aby jí manžel přemluvil, aby zkusila jeden závod a pak už by asi jezdila častěji. Těch holek jezdí stejně málo, tak pak uvidí, že bude třetí, nebo pátá a příště přijede ráda zas. Spousta holek se bojí jet závod. Ani si to neumí představit. Já bych taky jela ten kopec rychleji, ale mám strašnou trému. Je závod, mně je špatně od žaludku (smích)… to není jen u KPO Časovek, ale i u závodů třeba na 50 km. Je mi fakt zle, mám zimnici a spadne to ze mě, až když vyjedu, někdy až v cíli, jsem fakt strašněj nervák (smích). Třeba s kamarádkou, co jezdím na spinningu… jede úplně stejně jako já, ale závod prostě nepojede… no, doufám, že jí časem ukecám (smích).

No… já mám takový schéma, co se ptám chlapů, ale nevím jestli ho můžu aplikovat na tebe (smích), no zimu jsme probrali, tak ještě co plánuješ na sezónu 2004?

Určitě bych chtěla jezdit KPO (smích) a možná bych se mohla pokusit přemluvit nějaký kamarádky, aby to taky zkusily.

Bezva, né tak u nás ten kopec, to vyjede každý a je to během chvíle hotový. Když si dáš napoprvý normální hromadný závod, tak ti po startu všichni ujedou a třeba 60 kiláků pak jede člověk sám…

Jasně. Já to znám. Brácha vymyslel s bratrancem Kobří Pomstu, dělala jsem tam několik let pořadatele. Kolem mě projížděli zpocený osamělý jezdci a říkali, že už je na tenhle závod nikdo nedostane, za rok tam byli zas… Jo, Kobří Pomsta se to jmenovalo kvůli tomu, že kluci byli tým Kobra. Název Kobra vznikl ze dvou čtvrtí v Praze, kde tenkrát bydleli: KOšíře - BRAník…Teď už za Kobru asi nikdo nejezdí.

To se dozvídáme úplně skvělý věci…

(smích) Pak se k nim připojovali další kamarádi a jeden čas jich jezdilo docela hodně. Kluci vymejšleli Kobří Pomstu dlouho, poblíž závodu má náš bratranec chatu a tak věděli, že tam jsou tyhlety strašný kopce a proto Kobří POMSTA za všechny ty závody, který byly kolikrát dost drsný, tak si říkali tak, tohle nepojedem, budeme jenom organizovat…

Znám teda lidi, kteří tohle měli jako oblíbený závod a ani nebyli v UACu a jezdili speciálně tam, jako příchozí.

Jo, byla vždy velká účast… No ještě k trénování. Určitě je dobrý, že mi manžel může ukazovat jak jezdit, a to hlavně v terénu, protože znám holky, který by hrozně rády jezdily, ale nemají tu techniku a proto můžou jezdit maximálně silnici, i když to samozřejmě chce taky svoje. Na horským kole to chce ale víc odvahy. To máš takovýhle strmý padáky a musíš vědět, jak to sjet, abys nespadnul. Já samozřejmě taky občas spadnu…vlastně docela často. Jeden závod, Memoriál Jirky Neužila v srpnu, tak tam spadnu úplně pokaždý. Letos tam spadnul i manžel, udělal si něco se žebrem, kamarád si tam zrušil kolo, manželku tam taky zrušil (smích), takže to bylo letos takový… no ale k závodění na kolech už asi neodmyslitelně patří nějaký ty bebíčka (smích).

Můžeš ještě nějak představit váš klub?

Lidí je tam strášně moc. Celý to vzniklo kdysi, když Jarda Kern otevřel obchod Cyklosport Kern a můj manžel Roman tam s bráchou Michalem začali pracovat. Různě se stěhovali, až zůstali na Hájích, ve Hviezdoslavově ulici. Specializují se na silnici, ale máme spoustu lidí, co jezdí i horský kola. No a vlastně to jsou úplně původně lidi, co tam chodili častěji nakupovat a kluci jim řekli, jestli za ně nechtějí jezdit. Jsou to všechno zákazníci, kamarádi a zkrátka příznivci Cyklosportu Kern.

Máš nějaký oblíbený závod?

No… víš, co se mi líbí? Závody od Rače …. jmenuje se to většinou srandovně: Mrazík, Jasoň Drsoň atd… Jednak je to závod na horských kolech a do toho běháš, lezeš po skalách a děláš různý skopičiny, že se musíš trefit prakem do lahve a za to máš body, musíš luštit různý hlavolamy, to všechno dohromady. Není to jenom o kole, ale trošičku i o hlavě. Většinou se jedná o orientační závody. Někam musíš dojet, tam něco vyluštit a na základě toho jet dál… není to pokaždý úplně jednoduchý. Potom memoriál Jirky Neužila, okruhy po deseti kilometrech, holky mají tři, kluci čtyři okruhy, jezdí se lesem, to je taky pěknej závod.

Tak jo, dík moc.