Praha-Doksy - 2. závod Hobby sport cup CKKV 2003
Petr Svoboda a Martin Studenovský: skvěle!
(29.5.2003)

    Naše reportáž je ze sběrného vozu KPO, který se pohyboval na chvostu pelotonu "Amateurů" a "Hobíků" a současně před čelem závodu "Veteránů" a "Ctihodných", tak, aby ke všem našim borcům to bylo co nejblíže. S diktafonem komentuje závod Michal Malášek:

- vystartovali jsme přesně na čas, Jarmila poskytla základní informace a teď po krásným asfaltu jedou závodníci v poklidu za zaváděcím vozidlem.

- vjeli jsme do Hovorčovic a jsou tu pěkný pasti na mamuty, ale jede se velmi zvolna, tak snad se všichni stihnou vyhýbat. 

- to co bylo ve vesnici, byl jen slabý odvar toho, co je za vesnicí. Díra vedle díry. Jede se pořád za zaváděcím vozidlem, pochopitelně, lidi jsou roztažený přes celou vozovku a blížíme se k železničnímu přejezdu a už je tu první nešťastník, ještě před přejezdem, asi procvaklá duše. Hned za přejezdem tankodrom graduje a je to o utržení kola i u auta. Jsou tu i popadaný flašky. To je hrůza. 

- no a stojíme na stopce za Měšicemi, všichni pohromadě a docela dlouho, ale závod vlastně začíná až tady. A vyrážíme, vepředu stále vidím zaváděcí vůz, ale zrychluje se.

- vjíždíme do Mratína, hodně se zrychlilo, asfalt vcelku dobrý.

- tempo hodně poskočilo, jsme na konci Mratína, mírně do kopce jedeme padesát, pole se pěkně natáhlo. V závěru vidím Jirku Sladkého, takže jede přesně to, o čem mluvil před závodem, opatrně vzadu, jede si to užít, hlavně žádný pád jako loni.

- na osmém kilometru závodu tu už máme první odpadlíky, za chvíli jdu před ně.

- tak 9. kilometr, situace byla taková, že poměrně větší skupina zůstala vzadu a když si to někteří z nich uvědomili, že se to trhlo, vyspurtovali dopředu, včetně Jirky a teď už se zase jede pohromadě, ale pár lidí už opět odpadlo.

- 13. km, teď se to natáhlo, vzadu zůstali další lidi, projížděli jsme Kostelcem nad Labem, nemohl jsem projet dopředu. Teď už jsem za balíkem, celkem klid, asfalt dobrý.

- no a máme tu křižovatku před Byšicemi, která je obsazená pořadateli, takže klídek.

- jsme na 18. km ve Všetatech a jsou tady takový věci na silnici… jako kvalitní asfalt, ale v tom vyfrézovaný džuzny a v nich kamení. No ale je to tu docela přehledný, takže jestli tam někdo někoho nenatlačí, tak to snad bude OK. Zatím tu nikdo nestojí, tak snad to všichni projedou v pohodě. Nutno podotknout, že díry jsou všechny označený od pořadatelů olemováním a vykřičníkem, tak snad si toho všichni včas všimli… á, jeden nešťastník tu je, přeci jen. Na výjezdu z obce, přední kolo, cvaklý. 

- 19. km. Vidím tam Jirku, že jede osamoceně. No je to v celku pochopitelný. Tady někde loni havaroval, tak to bral opatrně a nechal si je odjet. Otázka je, jestli se je pokusí sjet, má tam okno už asi, no 150, 200 metrů to už bude, nebo se nechá dojet tříčlennou skupinkou za ním a pojedou spolu? Uvidíme.

- tak ten jezdec, co to odnesl ve Všetatech, teď vystřelil zezadu, asi ho dojelo jeho auto, prohodili přední kolo a v teď v háku za autem dojíždí peloton. Jirka počkal na trojici jezdců za ním.

- Čečelice a první stoupání. Skupinka se natáhla, vzadu zůstává 72 (CKKV), pak s malým odstupem 40 (CK Bítovská) vepředu kmihá Jirka a nějaký modrý dres, upřesním později.

 - no a jsme v dalším kopci a to číslo, co jede s Jirkou, je 78.

- jsme nahoře, napojujeme se mělnickou, koukám, jak to vypadá s větrem… no, řekl bych, že teď moc nefouká. Je to tady hodně otevřený, takže by to bylo nepříjemný. Před námi žádná skupinka není, jen několik roztroušených jezdců.

- 24. km, přibyla nám 77 a skupina je trojčlenná.

- 27. km naše skupina sjíždí dalšího jezdce ve žlutým dresu a kousek dál je ještě jeden, takže dobrý, i když spolupráce ve skupině nevypadá úplně optimálně a když už se střídá, tak v dlouhých intervalech.

- odbočili jsme konečně z hlavní, lehce začalo foukat do zad a naše skupina už je prakticky čtyřčlenná.

- začínáme stoupat na první vrchařskou prémii. S příchodem jezdce 61 CKKV, který doplnil trojici na čtveřici, začala být naše skupina trochu aktivnější a dojíždíme 29ku.

- na vjezdu do Řepína je už téměř 29 dojetý. Skupinka je nyní pětičlenná.

- jsme v půlce stoupání na prémii, hoši jdou ze sedel, vypadá to, že si to rozdají. 29ka si přeci jen drží malý odstup od ostatních jezdců, tak 15, 20 metru. Stoupání přitvrzuje. Stále 29ka, odstup, Jirka, odstup a trojice jezdců.

- no a jsme nahoře, kluci to sjedou. Je jasný, že nemá cenu držet dvacetimetrový odstupy, když teď budou roviny.

- 32. km odstupuje číslo 26, dává kolo na auto, nevíme co se děje. 

- naše pětka jede pohromadě, teď je to mírně z kopce, jede se v takovým chumlu.

- teď na výjezdu z Živonína jsou hoši srovnaní v přísné lajně, tak uvidíme, jak budou točit.

- 36. km železniční přejezd, 29ka trochu zaostal a teď má trochu problémy to na rovině sjet, ale to není nic dramatického, to dojede.

- napojili jsme se na hlavní a skupina je zase celá pohromadě a jede lajnu, ale střídání je velmi sporadické a v dlouhých intervalech. 

- vjeli jsme do Kokořínského údolí, 42. km, skupina pohromadě, tempo volné.

- 47. km, po chvíli vlažného tempa a jízdy v houfu se zrychlilo, jede se lajna s náznakem střídání.

- 48. km, mírná vlnka a 77, který byl ze skupiny nejméně aktivní, zůstává vzadu. Jede se docela ostře.

- 51. km tempo lehce polevuje, ve zpětném zrcátku jsem zahlédl vůz s oranžovým majákem na střeše, takže tu máme čelo druhého závodu.

- 52. km, máme je tu, zastavuju na krajnici abych nepřekážel a vidím asi 15-ti člennou skupinu jedoucí v ostrém tempu, je tam náš Petr Svoboda, vypadá v pohodě, odpovídá na pozdrav a mizí v dáli. Vydávám se dál. Jsme ve Vojtěchově, čelo čtyřicítek a starších je asi 50 metrů za naší skupinou a rychle je stahují a brzy půjdou přes ně. Těžko říct, jestli se budou pokoušet se jich chytit.

- jsem u naší skupiny, hoši jedou ve třech Jirka, 29 a 78 , to znamená, že jeden neuvisel.

- Ráj, to znamená pata stoupání na horskou prémii. Co…to je Pavel Krob (Cyklosport Kern) -  odstupuje a vyloženě kulhá opřen o své kolo a míří k autu… tak to je překvapení!

- no a skupinka už zase bude čtyřčlenná, ten jezdec CKKV už je na dohled. Bylo to moc rychlé…

- blížíme se k vrcholu, vpředu Jirka, za ním asi 30 metrů 29ka, pět metrů dál 78ka a 15, 20 metrů 61ka z CKKV, který se trochu propadl. Na Romanově je Jirka s 29kou asi s 50m náskokem

- Mšeno, prudké stoupání po kostkách, hoši jedou opět pohromadě.

- Lobeč, 63. km, tak teď se přes nás přehnala dvojice, jestli to je čelo té nejstarší kategorie? Těžko říct. Podle dresu někdo z CFC Kladno, že by Burgr? 29ka z naší skupiny se s nima vyvezl. Mají asi 40, 50 metrů náskok.

- zase stoupáme a naše čtveřice je opět pohromadě. 61 z CKKV už má docela dost podle… těžký převod jede, hlava svěšená, rve to jak to jde. Skupinka se natáhla, Jirka vpředu s 29, pak s odstupem 78 a 61.

- 64. km, blížíme se na horizont, skupina je hodně natažená a zezadu se blíží větší skupina jezdců, patrně druhá skupina druhého závodu. Vjíždíme do Nosálova, tady bude horizont a pak dlouhý sjezd serpentinami dolů do údolí.

- chvilku jsem počkal na krajnici, je to šest sedm, čtyřicítek, bych řekl, všichni. Teď sjíždíme padesátkou z kopce.

- 69. km, jsme dole, jedeme rovinku v údolí a naše čtyřčlenná skupina se spojila s velkou skupinou z druhého závodu, takže teď jede… no… určitě víc než deset lidí pohromadě. Do cíle to už není daleko, bude ještě pár vlnek. Stoupáme do Žďáru. Teď to vypadá, že kdo má ještě síly, tak se snaží protlačit kupředu, trochu se to potrhalo. Vzadu zůstala 78 a 61 z naší původní skupiny, ale i další.

-74. km, jede 10členná skupina - 2 "mladí", zbytek ze starších. Zatím klid, ale cíl není daleko. Je to tu poměrně rozbitý, ale nejede se rychle a všichni se stačí vyhýbat.

- a přišel absolutně příšerně rozbitý sjezd, hrůza. Zrychlilo se, pole se natáhlo, protisvah to ale zase srazil k sobě, Jirka nastupuje 29ce.

- ještě je tu sjezdík, trochu kvalitnější. Jirka 30m před svým rivalem z kategorie a už se otevírá výhled na Bezděz a nějaký lom, to už je neklamné znamení blížícího se cíle, jede se okolo padesátky.

- 29ka se sklopenou hlavou dojíždí skupinu, teď se taktizuje, nikdo nejde dopředu, jezdci dopíjejí poslední zbytky ionťáků.

- pořadí se mění každým šlápnutím pedálu, nevidím přesně, co se tam děje, 29ka se dostala až úplně dopředu, Jirka je vzadu.

- a ještě sjíždíme dolů, tak si to už tak nepamatuju, ten dojezd. Ještě jedeme dolů z kopce.

- jóóóó, tak jeď… no a začínáme stoupat do posledního výjezdu, táhlý kopec, né moc prudký, zrychluje se. Všichni pohromadě v chumlu přes celou silnici, víc jak deset jezdců. Vlevo se tlačí dopředu Jirka, 29ka zůstává vzadu. Minimální rozestupy, kolo na kolo.

- řekl bych, že cíl je na dohled, na silnici ještě žádná značka nebyla, ale tu jsem možná přehlédl, nebo nějaká pětistovka tu bude coby dup.

- kolo na kolo, začínají nástupy, 29ka a Jirka bok po boku, oba jsou vepředu. Teď vyráží Pepa Vejvoda (CKKV)… posledních… kolik metrů?

- 29ka vzadu, uzavírá skupinu, Jirku nevidím, takže bude někde víc vepředu. Značka 200 metrů. Ne. 29ka svěšuje. Jirka si to tam dává s Pepou Vejvodou? Přes auto před sebou moc nevidím. Jo a jsme v cíli.

Tou dobou už byli dlouho v cíli naši nejlepší v obou prestižních kategoriích a pochopitelně jsme se zajímali o to, co se dělo na čele závodů. Jako prvního jsme oslovili Martina Studenovského (Amatéři):

Martin: Já ale nevím, co mám říct…

Jak to šlo, co se dělo…

Tak jo. Já si když tak jenom vezmu batoh…

Nebo až potom v hospodě? Teď je to takový autentičtější, ale ty jsi tady vlastně už asi hodinu, ne?

Néé, asi půl. Tak já si jenom tady vezmu nějaký (cvak, konec kazety). Jo ty už to nahráváš?

Jasně, takže jak to vlastně dopadlo?

No dopadlo to tak, že ve špurtu jsem skončil třetí. První Petr Zahrádka, druhej nějakej Kučera, ani nevím pořádně kdo to je. Nechali mě to rozjet z prvního fleku, vyvezli se za mnou a už to nešlo…

Jeli jste do cíle ve třech?

Ne, ne, ne. Takhle. Ta skupina, ten únik…

Nebo to vem úplně od začátu, od nějakých klíčových momentů.

Dobře. No tak Klíčovej moment byl asi Romanov. Pod Romanov nás přijelo tak třicet kousků, odhaduju. No hodně. Jelo se tam takový tempo, no já nevim, nic extrémního, ale najednou koukám, nahoře je nás pár, chvíli jsem byl dokonce i první. Romanov se mi jel dobře. Pak na těch kostkách jsme to trochu pojistili, tam je takovej stoupáček, prudší  no a pak nás jelo vlastně šest až dva kilometry před Doksama… Takhle, dobře jsme spolupracovali a když jsme se ohlídli, nebyli vidět ti za náma. Pak ten šestej, nevím pořádně kdo to byl, tak ten dva kiláky před Doksama z mně neznámejch důvodů odpadl, jestli píchnul, nebo co, takže na čáru jsme přijeli v pěti no a normálně se spurtovalo. Toť vše (smích). Jinak, pocitově dobrý. Musím říct, jako tady pro Jirku, že tepy byly dobrý, velice jsem spokojenej s tepama (smích).

Sezóna je v plným běhu, jak hodnotíš to, co máš zatím za sebou?

Nechal jsem se poučit loňskou přípravou a začal jsem najíždět dřív intenzivní tréninky, což mi asi sedí, takže musím říct, že forma je dobrá. To že to nejsou první místa, to sám nevím, čím to je, ale většinou jsem nějak vepředu a ke konci se to vytříbí.

Kam se chystáš na další akce?

Já v tom mám trošku hokej, závody mi plánuje moje drahá polovička, takže to byste se měli zeptat spíš jí, no plánuje, spíš v tom má přehled, abych tak řekl. Nenechám si do toho kecat, ale Hanka přesně ví co kdy a jak.

Michal: Zuzka přesně ví, co kdy nebude (smích).

Jirka: Kdyby Jitka plánovala, tak bych si moc nezajezdil (smích).

(smích) To jsem řekl blbě, ona mi to neplánuje, ona to eviduje. No takže s formou jsem spokojenej, ještě možná trochu upravit tu váhu. Tak to kilo dolů, ale to by mělo jít. Víc už pro to udělat asi nemůžu a prostě závodit, závodit a doufám, že nějaký lepší než třetí místo bych mohl přivézt.

A máme tu Petra Svobodu, vítěze kategorie Veteránů 40-49 let. Petře, co se dělo na čele?

Co se dělo na čele?

Předpokládám, že jsi byl celou dobu na čele…

Byl (smích). Nejdřív jsme čekali na závorách, pak jsme dojeli Avii s prknama, ta nás přetáhla přes kopec v Čečelicích no a pak se začalo závodit. Potom na tý hlavní to bylo proti větru, jsme za to vzali a rozervalo se to. Tam bylo asi 14 lidí. Potom jsem za to vzal z kopce pod Řepín, na Řepín jsem to odkotvil Pepíkovi Burgrovi (CFC Kladno), protože ta prémie byla nad padesát. Vzali jsme za to, tam jsme odpárali další lidi a v desíti jsme přijeli pod Romanov. Na Romanově jsme byli ve čtyřech, Šimánek, já, ten Milan a Pepik Burgr a takhle jsme dojeli do cíle. Šimánek jel z prvního fleku… Jsem mu řekl, že budu spurtovat (smích), protože potřebuju bodíky. Vyvezl jsem se za ním a shodil to o dva zuby víc jak on. Milan se vyvezl za mnou a bylo to. Já první, Milan druhej, Šimánek třetí a Pepík tradičně nešpurtoval, takže byl čtvrtej, ale tak on je první v padesátce.

Kopce?

Kopce v pohodě. Teď jedeme potrénovat s CKKV do Dolomit, tak snad se to ještě trošku vylepší.

A ještě Jirka Sladký (Hobby): Dobrý, špurtnul jsem Vejvodu (smích). Já jsem se na začátku držel vzadu, což jsi nakonec viděl, tím pádem jsem na té rovině neuvisel, protože jak mi trochu popojeli, šlo to rychle. Navíc v té památné loňské zatáčce, když už mi začali ujíždět, jsem si říkal, aspoň se podívám, kde to bylo, tak mi tam ze strany vjel nějakej náklaďák. Měl jsem co dělat, abych se mu vyhnul a to místo jsem kvůli tomu ani neviděl. Ještě jsem si myslel, že balík dojedu, ale ten náklaďák mě odpojil víc, než se dalo dojet. To byly Všetaty. Škoda. Kdybych uvisel ještě ty tři kiláky pod první kopeček, tak by to bylo zase o něco lepší. Ale pohoda. Někoho jsme sjel a jelo se furt ve čtyřech, pěti. Jela se pohoda. Žádný velký tempa v kopcích nebyly. S tou 29kou jsme tam byli aniž bych jel nadoraz. Dost jsem to jezdil v sedě, protože ve stoje mi škrtal magnet computeru o čidlo. No a pak nás dojela první skupina z těch starejch, ale nemělo smysl se s nima držet, protože za chvíli přišel Romanov, že jo. Tak jsem si říkal, že za nima budu někde viset a pak mi stejně ujedou, to nemá cenu. No a za Romanovem nás dojela další skupinka s Vejvodou a spol a to bylo docela fajn. Rozjelo se to a už se jelo docela akorát. Ten konec docela vyšel. Sice jsem spurtoval samozřejmě s lidma, kteří měli o deset minut lepší čas, takže to nemůžu brát jako velký úspěch, ale byl jsem druhej v tom špurtu, takže spokojenost. Hlavně že jsem dojel celej, nevymetl jsem žádnou velkou díru, dával jsem si velký pozor, dobrý.

 S reportážním ditafonem jsme zaznamenali i postřehy jezdců z pořádajícího CKKV

Petr Okruhlica: No, ze začátku jsme jeli pohromadě a jelo se hrozně pomalu, bych řekl. Až za ty Všetaty to bylo úplně v pohodě. Vlastně až na Řepín jsem se držel v první skupině, ale v tom kopci, jako už jsem si trošku hrábnul už předtím, tak mi to úplně nesedlo a zůstal jsem tam. Před náma byla kousek, opravdu tak 50, 100 metrů větší skupina a pak jsme tam zůstali 3. Ve třech jsme jeli až na Romanov. Na Romanově ten jeden spolujezdec za to vzal, takže nás úplně potrhal, takže od Romanova jsem jel sám a zrovna toho kluka, co nás roztrhl, jsem ještě tady předjel. Byla to opravdu škoda, že jsem se nechytnul té skupinky co byla pár metrů přede mnou, člověk to jede ve třech, nebo sám a to už není ono. Mohlo to být lepší.

Pepa Vejvoda: Nic neřeknu (smích). Vysoký tepy hned na začátku… dojel jsem k Řepínu…

Řepín, (vstoupil do hovoru další jezdec CKKV Ivan Kavula) ty vole, voni ho jeli, to byly sračky, takhle jsem to v životě nejel, se starejma. To udělal Svoboda.

Vejvoda: Když na to má…

Kavula: Mně to bylo jasný. To je matematika. To se dá spočítat, ten scénář.

Vejvoda: … štve mě to (Pepa rozmrzele ke svému zdravotnímu stavu). Před čtrnácti dněma v pohodě jezdím a teď tohle.

Kavula: …jsem ho viděl na Mamutu, že jo, jak dojel. Vždycky dojížděl tak o patnáct dvacet minut dříve, ale tentokrát… To je bomba. On má motivaci, má motivaci. Strašně se těšil do těch dědků, tak je tady s náma, no. Hvězda.

Vejvoda: Kdo vyhrál?

Okruhlica: Ti nevím, starší vyhrál Svoboda, ale ty mladý…

Kavula: To jsem jezdil na Beskyd Touru, třikrát jsem byl druhej v kategorii a tomu už je konec. Teď je tam Svoboda, Stárek, že jo, ten Orm, jo, no prostě se to posunulo a najednou padáš (smích). No tak člověk to nejezdí jenom pro tohle.

Okruhlica: Ale spurt byl dobrej…

Kavula: Bylo to k podívání? Jo? Jo. No taky už jsem tady hrabal… Jsem ten spurt rozjel, ale prohrál jsem o pár čísel se Semencem (CFC Kladno) To víš, to je bombarďák. Jsem si říkal, to je to jediný, co tady ještě můžu dneska udělat.

Výsledky týmu KPO - Doksy 2003

  Kompletní výsledky Doksů najdete na internetových stránkách CKKV.