Vysočina 2002
(10.8.2002)

    Špičkovou formu potvrdili v dramatickém závodě na Vysočině na dlouhé trati (215 km) Martin Studenovský (druhý) a Michal Koš (třetí), stejně jako Jakub Rotrekl (sedmý). Čtvrtý člen zlatého týmu Radek Procházka ve svém prvním závodě nad 200 km skončil na výborném 15. místě. V kategorii žen přidala Hanka Ebertová bronz a Dáša Likusová čtvrtou příčku a ani ostatní naši jezdci na dlouhé trati  - Petr Švec a Jirka Sladký - nedali svoji kůži lacino.  Na střední trati (136 km) vybojoval skvělou 20. příčku Lukáš Augustin a pěkně zajel i Láďa Štefan.

 vítězné týmy

Početnou účast našich jezdců na kopcovité Vysočině sledoval s reportážním diktafonem Michal Malášek, který zkratkami objížděl na svém bicyklu vrchařské prémie. Z jeho pohledu vypadal závod takto:

    Vysočina, Ždírec. V 8:00 zazněl startovní povel a docela početný balík se dal do pohybu. Následovala manifestační jízda krátkým okruhem po městě, ovšem při opětovném průjezdu startovním prostorem bylo zřejmé, že se jede hodně, hodně rychle. Čelo balíku bylo natlačené na vůz pořadatelů a zbytek pole byl již natažen přes celou startovně cílovou rovinku. Michala Koše jsem zahlédnul až kdesi daleko vzadu a patrně tam poblíž byl i Martin Studenovský a Jakub Rotrekl. Radek Procházka, čtvrtý z našeho "áčka", zahajoval úplně vpředu, stejně jako Hanka Ebertová, leader našeho "béčka" v soutěži týmů. Dášu Likusovou a Petra Švece dotvářející náš druhý tým jsem ve startovní vřavě nezachytil. Jezdce provází potlesk. Pohodáři v zadní části balíku na pozdravy odpovídají. Tak, projeli poslední. Rychle do sedla a přejíždím na druhou horskou prémii na 53km.

     Nó, tak to je maso. Mám za sebou stoupání, které za chvíli v závodním tempu pojedou účastníci dnešního závodu a ani trochu jim to nezávidím. Spodní otevřená část kopce se jede proti čistému protivětru (počasí je příjemné, teplo, ale dost fouká) a po vjezdu do lesa následuje na hrubém asfaltu opravdu krušný kilometr, kde žádný převod nebude dost lehký…

    Přesouvám se asi 100 metrů pod dojezd vrchařské prémie, abych měl lepší výhled do poslední serpentiny.

    Máme tu auto pořadatelů, za chvíli tu budou. Jo. Tak vepředu je trojice, s malým odstupem velká skupina. Michal tak 5., Jakub 8., Martina zatím nevidím, jo teď tak okolo 30. místa.

    Tak máme za sebou průjezd prakticky všech lidí druhou vrchařskou prémií. V první skupině byli všichni z našeho áčka, Radek signalizoval technické problémy s kolem - protočily se mu řídítka a potřeboval imbus klíč. Hanka jela asi na 7. pozici se ztrátou 6:34 na nejlepší ženu, otázka je, jestli všechny jedou dlouhou, což si myslím, že ne. První tři holky jely s minutu a půl dlouhými rozestupy. Z našich pak projeli ještě Petr Švec a Dáša Likusová, Jirka Sladký říkal, že jede klídek a za naše uzavíral Láďa Štefan, jedoucí ale na střední trati. Jenom Lukáše Augustýna jsem si nevšiml, ale určitě tam někde byl. No a já se rychle pokusím přesunout na další prémii na 92. km, ale při tempu co jedou ti vepředu, no nevím, nevím.

    Na prémii na 92. km jsem přijížděl v protisměru závodu a nejlepší mě míjeli už kousek za ní. Tak, situace na vrchařské prémii na 92. km. Vepředu je dvojice, druhý v pořadí byl Jakub Rotrekl a volal na mě: "Jsou tam" a ukázal dozadu. S asi 300 m odstupem jede skupina, Michal tam byl určitě, Martin snad taky, Radek asi ne. Počkám na něj.

    Tak Radek byl ve druhé větší skupině už s několikaminutovou ztrátou. Zrovna když projížděli okolo, tak se ze skupiny ozvalo to známé nepříjemné prudké zasyčení a smůlu měl Dušan Stejskal (Protherm). Nešlo ovšem o klasický defekt, ale horší záležitost. Kdesi před prémií před ním někdo spadnul a on ve snaze vyhnout se střetu úplně probrzdil zadní plášť až na duši, což se snažil potom aspoň nějak vypodložit. Vyměnil duši a s druhou skupinou chtěl jet dál, jenže popojel jen kousek a vyměněná duše šla taky do kytek. Sehnat plášť nebylo od koho a pochopitelně mě napadlo dát mu svoje zadní kolo a už jsem povoloval rychloupínák, jenže pak jsem si uvědomil, že v baťohu vezu věci pro naše kluky a musím se nějak dostat na prémii na opačné straně tratě a fakt mě to mrzí, musel jsem Dušana nechat jeho osudu. Šel pěšky směrem k nedaleké občestvovačce a tak jsem ho aspoň kousek provázel. Dozvěděl jsem se od něj, že Košík měl na 40. km pád (!!!), ale že to dojel a jede dál s první skupinou.

    Po asi půl kilometru chůze se Dušanovi podařilo zastavit něčí doprovodné auto a od st.č. 402 přeci jen zadní kolo získal. Sice s 8mi-čkovou kazetou na jeho 9ku, ale mohl pokračovat dál a závod na střední trati dokončit. Myslím, že při jeho kvalitách to bude pořád slušný výsledek.

    Přesunuji se kousek dál, k občerstvovačce. Hanka Ebertová ji vynechala a náskok na tři holky před ní, které se tu předtím zastavily, snížila díky tomu na 1:15. To je dobrý. Jedu dál směr Hlinsko. 

    Tak. Jsem na dělení tras na střední a dlouhou za Hlinskem, nejlepší tu už dávno projeli. Byl tady však jako předsunutá hlídka náš Lojza Vitásek, takže podle jeho informací máme v první skupině 3 dresy, což by odpovídalo tomu, že tam je Košík, Studna a Jakub Rotrekl, projížděli tu 11:22. 11:33 tu byl Radek, takže zatím to jistí, to je skvělý. Teď je 12 hodin, projela Hanka, pravděpodobně na třetí pozici na dlouhé trati. Teď s úsměvem odbočoval na střední Petr Okruhlica (CKKV), takže za chvíli bude v cíli, to mu přejeme. No. To je zatím z dělení tratí vše. Jedu dál.

    Jsem na poslední vrchařské prémii na 183. km. S dalekohledem vyhlížím čelo závodu. Teď projelo vozidlo pořadatelů, takže tu co nevidět budou, doufejme, že i naše dresy. A už je vidím, jede tříčlenná skupina, dva naše dresy, žlutá přilba, to je Martin Studenovský a červená buď Michal Koš, nebo Jakub Rotrekl, tak to je skvělý.

    Tak silná trojka projela bez většího souboje prémií v pořadí Luboš Němec (Chotěboř), Studna a Košík. Do cíle jim zbývalo posledních zhruba 30 km. S velkou ztrátou přijel osamocený závodník a pak dlouho, dlouho nikdo.

    Následoval rychlý přesun do cíle. Tentokrát to opravdu svištělo. Vítr, který po celý den nepolevil, tentokrát silně foukal do zad a byla šance, že to zkratkou stihnu dříve, než čelo dlouhé. Po průjezdem lesem jsem se napojil na hlavní, po které dojížděli do cíle jezdci na střední trati. I přestože nejlepší na 136ce byli dávno v cíli, o umístění se bojovalo i v hloubi startovního pole a o taktické manévry nebyla nouze. Po dojezdu do prostoru cíle jsem byl svědkem přímo ukázkového spurtu celou cílovou rovinkou v podání našeho Ládi Štefana a dalšího jezdce (Láďa si posléze velmi pochvaloval spolupráci s oním závodníkem v posledních kilometrech a klíč k úspěchu svého soka ve spurtu viděl v jeho lepším nájezdu do poslední zatáčky. Jak se vzápětí ukázalo, platilo to nejen na střední trati…).

     Máme tady vozidlo pořadatelů. S dalekohledem monitoruji zatáčku do cílové rovinky, atmosféra houstne, stále víc lidí se v cílovém prostoru staví do silnice aby "je" viděli.

    Už. Z pravé strany vylétá světlý dres sledovaný dvěma modrými. Rychlost všechny vynáší až k protější krajnici a zbývá jim, kolik, tak 200 m do cíle. Vepředu Němec, pak Martin a uzavírá Michal. Všichni v divokém spurtu, ale rozestupy se mění jen minimálně. Ne to nevyjde. První protíná pásku Luboš Němec, za ním Martin Studenovský a třetí s velmi zklamaným výrazem Michal Koš. Bezprostředně si všímám, že Michal má nohu a ruku od krve. Dál se nikdo neblíží a tak spěchám na konec cílové rovinky, kde všichni tři zastavili. 

    Začínají dojíždět další. Teď pátej, šestej, … a teď, to je Jakub, tak to je skvělý! Tak máme v cíli trojici, která se počítá do týmového hodnocení. To vypadá móóc dobře. Paráda.

     Zkusím zachytit bezprostřední komentáře po dojezdu. Co probírá Jakub Rotrekl s Dušanem Stejskalem?

Jakub Rotrekl

Dušan: …to bylo zrovna na pětadevadesátým. Jsi byl zrovna s někým poodjetej.

Jakub: S Košíkem.

KPO: Né, to byl někdo jinej, to bylo po tý vrchařský.

Jo s Krauzičem, ale nejlepší týmová taktika byla, když jsme odjeli s Košíkem a s Procháčem a Studna nás sjel (smích)… No tam se to rozdělilo a ve předu byl Studna, Košík a ještě dva kluci. Já jsem byl solidární a nechtěl jsem jim je tam dovézt a snažil jsem se ujet bez toho zbytku. Párkrát jsem si nastoupil, ale pak jsem dostal takovou krizku, že mi všichni ujeli. Jsem do sebe nacpal zbytek všeho co jsem měl a jel jsem asi 60 kiláků sám. Měl jsem na ně asi minutu a půl a stáhnul jsem to tak, že jsem měl tu podělanou sanitku na dohled. Už jsem z toho měl úplný psycho… furt ta sanitka (smích).

Tam byl taky ten v tom zeleným dresu, taky od Vokolka, ne?

Ne, ne, ne. Ty jsem viděl, ale zase jak oni za to vzali, tak… No a kdo vlastně vyhrál?

Němec.

Němec od Vokolka, pak Studna a Košík byl třetí, ale podle mě, protože zná dojezd a nastoupil před tou zatáčkou a už tu zatáčku vyjel první… Mě to přišlo, že se jelo šíleně. Studnovi to ukázalo průměr pětatřicet.

 Hm. No 60, 70kiláků sám a zase takovej zásek nemám. Jsem míjel takový ty, co padali jako šutr.

Mě přišlo, že nás tam bylo strašně moc, kolem tý stovky do tý 95, než jsem…

A já mám pocit, že to dneska Košíkovi nějak nejelo.

On přijel nějakej nasranej, nebo co. No teda upadnul…

No nebylo to takový, že by v kopci rozjel pakárnu a půlka pole byla v hajzlu a pak další, a takhle by se to…

Myslím, že tam blbli… třeba tu prudkou tam odjel Vočadlo a ti dva od Vokolka a Košík jel za nima… Já jsem poodjel s tím klukem vlastně před Sečí, on to chtěl vyhrát. Se ho ptám, co jedeš a von prej dlouhou. Říkám to přeci nemůžeš chtít takhle jet, ne? No prej já to chci vyhrát, byl ze Seče. Tak říkám, tak to zkusíme. Když jsme tam byli, se ptám, kolik je tam kopců, tak říkám, to už na ně počkáme, to nemá cenu.… Jsem čekal na to rozdělení. Nějak blbě jsem si to přečetl. Vsugeroval jsem si na 112. A jedu 115, 117, kurva já to snad otočím, jsem to přejel a ono to bylo až na 122…

Jo to bylo až takhle daleko.

Já jsem zase čekal na občerstvovačku jak na spasení. Loni a předloni byla jinde. Ta poslední byla blíž a jenom nějaký auto tam stálo, nebo co a… Kde je občerstvovačka? Jeď ještě (smích). Jak jsem do sebe naládoval všechno co jsem měl, tak mi to pak zase chybělo.

Já jsem nakonec od nich dostal 22 minut. Na to, že jsem tam šel kus pěšky, to není tak hrozný.

Ale to jsem si říkal, že to ještě dojedeš docela dobře, vždyť jsi tam byl úplně vepředu.

No jo, já ho jdu hledat, doufám, že ho najdu. Musím mu to kolo vrátit.

A mám tu Radka Procházku, Radku jak to šlo?

No tak… no pořád jsem jako trochu ztrácel.

Ta druhá horská na padesátým, to bylo překvapení, co? To se vůbec nedalo vyjet… Tam jsi na mě křičel, že potřebuješ imbus. Co se vlastně stalo?

Mně se, já nevím, na kolikátým to bylo kilometru, byl sjezd a hodně díry a mně se protočily řídítka. No ale naštěstí hned za tou horskou na bufetu jsem to utáhl.

To vypadalo, že to jedeš celý v sedě. Co tam máš?

42-25. Jsem asi do 60ky jel v tý první skupině, tak nějak. Tam se to roztrhalo. Postupně jsem se propadl do třetí, ale s tou třetí jsme dojeli druhou. Tak jsme jeli docela dlouho, ale pak se to trhalo a já jsem se postupně propadl až asi do čtvrtý skupiny. A co kluci?

Druhej, třetí a osmej, super.

No já doufám, že do padesátky to bude.

No ono to bylo hodně natažený a už žádná velká skupina nedojela, takže to určitě (nakonec 15 (!) v kategorii).

Já jsem si to chtěl dát aspoň tady s tím Hanzlem z CKKV, co jsme dojeli, ale to nešlo. Mně bylo blbě… Jako křeče ani ne, nohy celkem jely, ale hlava, za krkem mně bolí, žaludek.

 Taky jet přes 200 v takovým tempu…

Průměrná 32,3. Těch prvních pade to bylo přes 37.

Studna měl průměr přes 35.

Průměr, jo? To je strašný. Na poslední občerstvovačce jsem normálně zastavil. Tam mě právě dojeli tady ti. Nejhorší to bylo tam vzadu, se jelo x kilometrů po hlavní silnici a všude tam je vítr jako kráva. Já jsem tam jel desítkou. To nešlo. To bylo fakt hnusný. O dlouhým Králi budu pochybovat.

Petr Okruhlica (CKKV), kterého jsme v našem poháru Časovek do kopce přeřadili mezi dravce do kategorie Ultra, závodil na trati 136 km. Tak Petře jaká byla střední trať?

Na startu jsem byl poměrně vzdadu i s vašima hvězdama, ale ti to hravě dojeli, ale jelo se prostě rychle. Ten trojúhelník tady, to jsem od začátku spurtoval, abych se dostal na nějaké pozice, takže už pod kopcem jsem měl tepovku nad 170. No možná na tom asi byli všichni stejně. Tady Pavel Chyský od nás si taky stěžoval, že ten začátek byl rychlej. Po prvním kopci jsem měl první skupinu na dohled, ale furt se jelo hodně rychle. Za tou Českou Bělou, když jsem pořád pozoroval ty tepovky, jsem si říkal, to bych se zničil a trochu jsem se propadl. Potom v té prémii na Barovice jsem se dostal do skupinky, se kterou jsem jel a pak už si myslím, jsem se prodíral i dopředu. Někdo se třeba i zdržel na občerstvovačkách. Jsem tam akorát nalil pití a jel dál. Vítr byl hodně nepříjemnej.

Jseš spokojenej se svým časem?

Loni jsem měl 4:40 a letos asi 4:33. Koukal jsem se na časy vítězů a spíš byly horší než loni, takže, no možná, to mohlo být lepší, ale vzhledem k tomu začátku si myslím, že to prostě ovlivní výkon, že člověk už nemá na to, na co by chtěl jet. Před Hlinskem nás jelo 8-10, ale pak zase na občerstvovačce se to rozpadlo a z rozdělení tratí jsem jel sám. A potom ve dvojici jsme to dojeli, zaspurtovali jsme si, jsem ho porazil, takže dobrý. Asi tak v mezích mých možností.

Tak jo, dík.

Michal Koš

A konečně tu mám třetího v pořadí Michala Koše. Michale, co se dělo? Všiml jsem si, že jste po startu začali úplně vzadu.

Nóó, na to jsem nebral ohled. Tady o nic nešlo. Věděl jsem, že na tý široký silnici to dojedu. Jak se najíždělo na tu první prémii na 5. km, tak už jsem byl v popředí, takže jsem si to hlídal, ale zaplať pánbůh, že to takhle dopadlo, protože to byl závod, kde jsem měl problémy, že jsem myslel, že to zabalím, ale nakonec…

Něco jsem už zaslechl, co se vlastně na tom 40. stalo?

No jak se to tam rozdělovalo, krátká rovně a střední a dlouhá doleva, tak prostě… tam se to docela rozjelo. Bylo to ve sjezdu a jelo se tam docela rychle. Byli jsme natažení a nedal jsem na to pozor. Byla to vysloveně moje chyba. Před zatáčkou jsem byl rychlej na brzdy, nedával jsem pozor, nějak jsem řadil, nebo co, díval se dozadu, kde co lítá… Prostě jsem přehlídl, že je zatáčka. Byla smůla, že jsem nemohl jet rovně. Jel jsem levýho háka. Přišla levá zatáčka a narazil jsem mu do zadního kola. Přeletěl jsem řídítka, spadl jsem, zacuchal se mi řetěz, vypadlo mi to z kladek, musel jsem to nandávat. Carbosnacky mi vystříkly do kapsy, byl jsem ulepenej, odřenej, navíc jsem zjistil, že mi to blbě řadí, pálilo mě to… Osm kiláků jsem to sjížděl. Docela jsem si dával, abych to sjel. Když jsem to dojel, tak jsem koukal, co se mi stalo a licitoval jsem, že zabalím, nebo že pojedu tu krátkou, ale pak jsem si řekl, ne to neudělám, jsem tu od toho, abych jel dlouhou… Nakonec jsem se z toho dostal a do závěru… Můžu říct, že jsem byl nejiniciativnější tam, když se to trhalo. Takže jsem spokojenej, že to tak dopadlo.

To vůbec nechápu. Když se ti to stalo před tou příšernou vrchařskou, ulepenej, odřenej a přes sebou takovej pruďák…

No to jo… a navíc já nemohl jet nejlehčí převod třiadvacítku, kterej tam mám. Jinak bych jí tam samozřejmě dal, mě to, jak jsem měl hnutou tu patku, tak to prostě nešlo. Musel jsem to jet na jednadvacítku. Docela jsem to tam vylámal, ale ještě jsem tam byl nahoře čtvrtej, na tý prémii. Pak už jsem je moc nejezdil, protože jsem byl rozhodlej, že pojedu tu dlouhou, tak jsem pošetřil trochu síly a vyplatilo se to, protože jsem byl potom schopnej na 170. vyprovokovat ty úniky. Byla prémie na Františky, myslím, že se to tak jmenovalo. Hlavní silnice, kopec a hrozně to tam foukalo. My jsme tam ujeli, vyhrál Kraus, já byl druhej. Ještě tam byl Martin a ten kluk co vyhrál. Já jsem prostě za to vzal a jel jsem. Oni mě asi po kilometru dojeli, ti tři a jeli jsme střídačku. Pak se odbočovalo doprava, předposlední občerstvovačka, tu jsme projeli a byl takovej táhlej kopec. Usadil jsem se na špici a jel jsem na doraz, co to šlo a už jsem to chtěl rozhodnout, že takhle dojedem. Kraus odpadl, takže jsme pak jeli ve třech. Přišla prémie na Krásné, to jsem celý vytáhl já a tam jsme si asi udělali definitivní jistej náskok. Pak jsme poctivě všichni střídali a dotáhli jsme to do konce. Ještě navíc mě do stehna bodla včela, takže já mám dneska štěstí i smůlu.

Nezkoušeli jste ho nějak odpárat?

No já jsem věděl, že tady v tom spurtu nemám naději. Nevěděl jsme teda jakej je ten kluk, co vyhrál spurtér, ale bylo mi jasný, jaký já mám sprinterský schopnosti, takže jsem se tipoval na to třetí místo, což nakonec jsem byl. Tady v tý poslední vesnici jsem ještě zkusil takovej nástup, prostě jsem vyrazil, ale to nebylo nic… kluci mě hned sjeli. No on hodně dobře projel tu poslední zatáčku. Martin byl na špici, on druhej, já třetí a on nastupoval před tou zatáčkou. Houkl jsem na Martina, aby ho zahákoval. On šel po něm, ale on jí hrozně dobře projel. Martin už tak rychlej nebyl. Já jsem jel za ním a on asi taky není špatnej špurtér, tak si vytvořil ten náskok a stačilo mu to… Ale jo, zaplať pánbůh, že to takhle dopadlo.

Jó, je to skvělý. Třetí místo, Martin druhej a Jakub sedmej, osmej…

To bude dobrý v mančaftech. Vokolkovci mají dva mančafty, ne?

To nevím, uvidíme. Dík moc.

Martin Studenovský

No a mám tu dnes stříbrného Martina Studenovského. Martina, tak jak?

No já nevím, co ti všechno už řekl Michal… No první podstatnější stoupání bylo na asi 35. kilometru. Trochu se to rozjelo a vyčlenilo se asi 25-30 lidí. Směs krátká, dlouhá. V tomhle složení se jelo, občas někdo odpadl, na rozdělení. No a na dlouhou po rozdělení mohlo jet takovejch patnáct a rozhodující okamžik, tam jsem byl víceméně náhodou, na jedný z prémií, na hlavní silnici. Prostě najednou jsem se tam vepředu vyskytl já, Košík, Kraus a ten Němec, co vyhrál. To bylo kousek po rozdělení. To vyhrál Kraus a Košík toho využil a nastoupil, ale protože tam foukal strašně silnej protivítr, tak bylo jasný, že nemá šanci a v pohodě jsme ho sjeli a jeli jsme ve čtyřech. Pak se odbočovalo z hlavní a bylo tam takový krátký, né až tak brutální stoupání a Kraus to tam nějak nezvládl. Od tohohle momentu jsme jeli my tři a postupně zvyšovali náskok, až nám hlásili kousek před cílem nějaký 4 minuty. Celu dobu jsme jeli pohromadě. Michal jel v kopcích tak, že se mu dalo stačit. Mně se jelo dobře. Na Beskydu to bylo horší. Ještě bych mohl nějakej kilák ujet, né že by se mi chtělo, ale cítil jsem sílu a říkal jsem si, ten špurt by mohl bejt dobrej, ovšem ten kluk nás překvapil, že nastoupil už před zatáčkou a projel jí tak, tak. Já ty zatáčky…

Jo to říkalo víc lidí, že nástup před zatáčkou byl asi rozhodující.

Rozhodně. Myslím si, že kdyby ten špurt byl rovnej, tak bych ho udělal, protože na něm bylo vidět, když jsme jeli spolu, že má dost co dělat, že z tý naší trojky na tom byl nejhůř, jenže měl to líp vychytaný a tak to vyhrál.

Hmm. Ještě bych se tě zeptal na Michalův pád. Michal na zemi, čtyřicátej kilometr…

No nebyla aktivita, že by se na něj nějak čekalo. Né že by toho chtěl někdo využít, to ne, to si myslím, že ne, prostě se jelo tak, jak by se normálně jelo. Napadlo mě, že bude mít trochu problémy a už jsem si skoro myslel, že nás nedojede. On si do toho kopce docela dával, říkal, že si to prásknul. Jó, ty jseš tady. Zrovna říkám, že jsem nečekal, že nás tak rychle dojedeš.

Michal Koš: Jste na mě nepočkali…

Hele já bych počkal, ale to bych byl sám.

Mně bylo stejně jasný, že to asi dojedu, akorát mě to stálo hodně sil.

Michal tam laboroval s tím, že pojede tu střední, tak jsem rád, že se nakonec rozhodl pro dlouhou…

Protože pak mě napadlo, že jedeme ty mančafty, tam se počítají jenom z dlouhý.

Jo vidíš. Ani nevím jak to vypadá.

Jídlo, kolo, všechno v pohodě?

Měl jsem dva snacky, jeden mi někde vypadl. Jako nakonec jsem ho nepotřeboval, ale už jsem cejtil, že to chtělo tam něco šoupnout, ale suma sumárum, stačilo mi všechno, i jsem přivezl polovinu flašky. Bylo příjemný počasí. Poměrně chladno…

Foukalo.

Foukalo hodně.

Dík moc.

No a zrovna dorazil Jirka Sladký. Jirko, jak to vypadalo na trati?

Paráda. Jel jsem pohodu, říkal jsem si, nemá cenu, stejně žádnej výkon neudělám, je to můj první maratón, letos. Pohoda, na každý občerstvovačce jsem si dal pět minut. Pak jsem na 150 chytil nějakou skupinu. Jeli jsme ve třech. To bylo docela fajn. Pak se přidal tu a tam někdo. Ten kluk, co jsme s ním dojel, to byl vlastně tahač Dáši a shodou okolností to bylo on, kdo na občerstvovačce na 53. sháněl ten nýtovač řetězu. Až tady na tom 180. jsme začali trochu zrychlovat. Pak tady v kopci už tady před tou hlavní silnicí jsme s tím klukem ujeli asi šesti lidem a už jeli sami a tady ve Ždírci jsme dojeli Dášu. Jó, já jsem fakt spokojenej. Lepší, než jsem čekal.

Kompletní výsledky Vysočiny 2002 naleznete zde.