Cyklistika, nebo cykloturistika? - Glocknermann 2002
Cyklista prahne vesměs po co nejlepších výkonech, cykloturista zase hledá co nejhezčí trasy, výhledy a okolní přírodu, bez ohledu na to, jakou rychlostí bude krásnou přírodou proplouvat. Existuje ale něco, kde oba přístupy začínají trošku splývat. Tím "něčím" jsou Alpy. V Alpských sedlech ani zanícený cyklista většinou neodolá nádherným výhledům a naopak cykloturista chystající se pokořit alpské silničky už přece jen nějakou fyzickou zdatnost mít musí.
Takže pěkně od začátku
Protože patřím k "cyklistům", pro které přece jen Alpská sedla jsou větší výzvou, než české silniční závody, zaujala mě na jaře roku 2001 v kalendáři akcí časopisu Cykloturistika možnost účasti na 3-denním cyklomaratónu Glocknermann 2001. Zdálo se mi ideální výzvou zkusit, jestli na to mám. Žebříček byl tímto rozhodnutím postaven - když přežiju tohle (820 km a 10km převýšení za 3 dny), můžu se pokusit o non-stop objezd republiky (1 111 km) v srpnu téhož roku.
Vše fungovalo dobře - odeslala jsem startovné, začala e-mailem komunikovat s pořadateli a pak odjela na 10 dní projet pár alpských sedel. Po návratu mě pak docela nepříjemně překvapil e-mail od pořadatelů, proč jsem nepřijela a kam mi můžou vrátit (ne malé) startovné. Byl konec června a Cykloturistika otiskla datum konání akce na červenec. Ani na okamžik jsem nezapochybovala, že by něco nehrálo. Úplně jsem ignorovala, že na oficiálních internetových stránkách akce bylo jasně napsáno "Juni" - tedy červen.
Nicméně rok se sešel s rokem a po obdržení krásného vlastnoručně psaného novoročního přání od pořadatelů jsem se rozhodla k účasti na akci Glocknermann 2002 - tedy pozdě, ale přece! Opět jsem odeslala startovné a s napětím očekávala co od takovéto komorní zahraniční akce můžu očekávat.
atmosféra startu
Jak už jsem se zmínila výše - Glocknermann je tradiční rakouský cyklomaratón organizovaný vzorně partou nadšenců z Grazu. Maximální počet startujících je omezen na 100 účastníků. Startovné 200 EUR zahrnuje 2 noclehy v krásném hotýlku s polopenzí v Oberverlachu, občerstvení na trati, tričko a několik dalších maličkostí. Trasa je rozdělena do tří etap, a to:
Graz - Oberverlach, Oberverlach - Lienz - Felbertauern - Grossglockner - Oberverlach a Oberverlach - Graz (277, 245 a 291 km), z čehož trasa prvního a třetího dne je zčásti totožná. Podrobné informace lze najít na oficiálních stránkách akce, a to: http://www.glocknerman.at/. Maratón má také svou "tvrdší" variantu - a to absolvování celé trasy non-stop s vlastním doprovodným vozem. I tuto variantu absolvovalo v roce 2002 úspěšně 14 účastníků, z nichž nejlepší v čase pouhých 30:17 hod.! Při této variantě se v podstatě jedná o to nahradit 3 dny na kole s komfortním noclehem non-stop jízdou 2 noci a 1 den. Při letošních denních teplotách 34˚ C ve stínu to nebyla zas tak špatná volba.
Celá trasa maratónu (snad jen kromě prvních a posledních 10 km v okolí Grazu) je vedena krásnou krajinou, přes mnoho malých i velkých průsmyčků. Z nich za zmínku určitě stojí Kitzeck, Soboth, Windische Hohe, Iselsberg a Grossglockner. Zkrátka cestou bylo pořád na co koukat, což mě třeba u trasy prvního a třetího dne příjemně překvapilo.
Kitzeck - poslední občerstvení
Přestože z propozic jsem si přečetla, že zhruba každých 70 km je občerstvení jen s nejnutnějšími potravinami a celá trať je značená jen na významných křižovatkách, opak byl pravdou. O necelou padesátku cyklistů pečovalo 7 doprovodných aut organizátorů. Každý účastník na startu obdržel itinerář, podle kterého se zabloudit nedalo, ani kdyby se člověk snažil sebevíc a pro jistotu byly dřevěnými šipkami u silnice označeny kompletně všechny křižovatky. Na občerstvovacích místech si cyklista mohl vybírat zhruba z 10 druhů jídel a pití, kterého byl všude dostatek. Kromě doprovodných aut organizátorů se mezi cyklisty pohybovalo i pár osobních aut doprovodů některých účastníků. Všechna doprovodná auta na startu obdržela velkou samolepku s logem akce, což nám - cyklistům - zejména zpočátku pomáhalo v orientaci, které auto je "naše". Posádky všech doprovodných aut vydržely s dobrou náladou o nás pečovat celé tři dny.
Zkrátka moje doprovodná "Škoda 120" byla jen starost navíc. První den neunesla vysoké teploty a uvařila se 40 km před cílem, druhý den jsme jí dali pro jistotu volno a třetí den návrat do Grazu už přežila statečně.
Mezi účastníky akce byli jak "draci", pro které to byl kvalitní jarní trénink a jejichž rychlost jen málokdy klesala pod 30 km/h, tak trošku odolnější cykloturisté, kteří do cíle dojížděli denně pomalu se setměním, ale nespokojeně rozhodně nevypadali. Zejména se jednalo o "místní" Rakušany a Němce, ale našel se i Ital a Američan žijící v Německu - ten patřil zrovna ke skupince nejpomalejších, ale zato nejspokojenějších účastníků.
stoupání Soboth
Splněná očekávání - co mi Glocknermann 2002 dal a co vzal?
-
Dal mi reálnou představu o tom, že zdolání této vzdálenosti není velkým problémem. V Čechách totiž moc akcí podobného charakteru nenajdete. Pár vícedenních tzv. "dálkových jízd" v roce pořádá SK Cyklotour z Ústí nad Labem a tím výčet skoro končí. A na to jezdit tyhle objemy více dní za sebou sólo má morálku jen málokdo.
-
Vzal 3 dny volna a pár přebytečných kilogramů, čehož není žádná škoda.
-
Dal mi nové přátele, zkušenost, že "zahraničí" není vůbec důvod se obávat, stačí umět alespoň základy němčiny, příp. angličtiny a berlička v podobě české CK, která by se o cyklistu "starala", je úplně zbytečná.
-
Dal mi také nové informace, které se u nás nezjišťují snadno, to co mě zejména zaujalo byly informace o "Oetztálském Radmarathonu" jako nejtěžšího a nejkrásnějšího v Evropě (238 km, 5 500m převýšení, 4 alpská sedla). A musím uznat, že to nebyla tvrzení přehnaná.
To, že se u nás o takových akcích mnoho neví, dokazuje i skutečnost, že když jsem se 25.8.2002 na start Oetztálského maratónu postavila, byla jsem jediným účastníkem z ČR. Myslím, že by více osvěty v tomto směru nejeden český cyklista jen uvítal.
Dagmar Likusová (KPO), usatec@volny.cz, říjen 2002