CKKV, UAC: Brdský švih 2002
trojnásobný triumf týmu KPO
(21.9.2002)

    Pokračující špičkovou formu potvrdili naši jezdci i na společném závodě pohárů CKKV a UAC  - Brdském švihu. Klub KPO obsadil hned tři první místa - v I. divizi UAC zásluhou Michala Koše, v ženách díky Hance Ebertové a v amatérské kategorii CKKV na krátké trase zásluhou Ondry Vojtěchovského.  Protože Ondra nevěděl, kde je řevnický hřbitov, zaslouženě skončil v II. divizi UAC pod bednou na nevděčném 4. místě :-).

    Pěkně zajeli na 19. místě v I. divizi i Radek Procházka a na na 31. místě Petr Švec, v II. divizi na 20. místě Honza Procházka.

    V CKKV  kategoriích dojel na dlouhé plašácké trase na 4. místě Jirka Sladký a na krátké veteránské trase na 9. místě Láďa Štefan.

    Smolný den si bohužel vybral Martin Studenovský, který pro zdravotní indispozici musel vzdát. V týmovém doprovodném voze jela a servis zajišťovala Radmila Vojtěchovská.

    V cíli opět nechyběl klubový diktafon a tak jsme mohli vyzpovídat naše nejlepší. A s téměř intimním příběhem se na závěr přišel svěřit i náš klubový přítel Karel Paták (SKD)...

  
Michal Koš, Radek Procházka (KPO)

Máme tady druhého z dlouhé trasy, našeho Michale Koše. Mohl bys nám říci, jak se závod vyvíjel?

Michal Koš: Tak tady byl start nahoru na Mníšek, do dlouhýho kopce. Jelo se, řekl bych takový normální tempo. Svižný, ne úplně rychlý. Nahoru jsme vyjeli v pohodě a pak tam tam byl takovek malej sjezdík, tam tady Radek Procházka málem spadnul - já jel za ním...

Radek Procházka: sem tam zabrzdil a poskočilo mi zadní kolo, málem jsem tam sejmul tady Košíka a Ondru Vojtěchovskýho. Tihleti tam alespoň na mne křičeli.

Kamikdze KPO?

Já jsem to nečekal, vona ta zatáčka tak nevypadala...

Byla taková dlouhá, my jsme tam vlítli docela rychle a Radek to projel rychle a uklouznul mu zadek.
Pak jsme sjeli do Mníšku a začíná stoupání na Novou Ves. Tam zaútočil Pavel Krobů, nějakej ten Duklák a Dušan Stejskal. Já jsem jim nějak nevěnoval pozornost, jeli jsme svoje tempo a oni si udělali tak půlminutovej náskok. Pak byl sjezd do Nový Vsi, samá zatáčka a pak už se jelo směrem jako na Dobříš.
No, ale já jsem si říkal - musíme jet, protože to je vždycky nebezpečí, když ujedou takhle silní lidi. I když to bylo z kraje, ze začátku závodu, tak jsem říkal, že je musíme sjet. Takže pak jsem se už snažil tahal špice a podařilo se nám je sjet hned před Dobříší, ve Voznici.
Projela se Dobříš, pak bylo stoupání na Hradečák, mně se jelo v pohodě, já jsem tam nechtěl nějak zvlášť útočit zatím, protože těch kopců tam bylo víc a jel jsem v klidu. Tam jsem si všimnul, že to tam tahá tady Radek, ten Hradečák...

Standardně Radek tahal...

Jelo se 20 - 21, standardní takový vostřejší tempo.

Já jsem jel na velkou - velká-23 - a jelo se mi dobře. Bál jsem se, že propadnu. To se mi stává - že voni přejedou vrchol a ujedou mi, nebo je tam pak musím honit. A to jsem nechtěl, tak jsem radši jel vepředu.

Jó, jó, jasně :-)

Pak jsme sjeli do Hostomic a začlo dlouhý stoupání na Babu. Tam se to vyvrbilo, začaly tam být pod tou Babou nástupy. V jednom nástupu jsem byl taky, byl jsem odjetej do půlky Baby s těma dvouma Duklákama. Měli jsme nepatrnej náskok - já jsem se ohlížel a nic jsme nenajeli. Tak jsem se na to vykašlal a vyjeli jsme nahoru v balíku. Tak asi 20 lidí.
Pak se sjelo do Hluboše, tam byla rovina. Krátká trasa pokračovala rovně na Lochovice a my jsme z Jinců jeli ještě takovej ten kopec, sjměrem do Hostomic.
No a v Jincích nastoupil Venca Metlička ještě s jedním Duklákem, já jsem po nich samozřejmě hned šel. No, ale trošičku jsem tam zaspal, tak sem je nemohl dojet, až někde nahoře na vrcholu za Jincema jsem Honzu dojel. Duklák ten odpadnul. Jo, a ještě navíc byl na tý rovině před Jincema odjetej ten druhej Duklák, ten měl nepatrnej náskok. Tak jsme z Vencou vyjeli nahoru a začli jsme střídat a pod Babou jsme ho toho Dukláka sjeli.
Ale zezádu k nám přijeli Radek Brzobohatý a Pavel Krob. Tak jsem si řekl, že Babu pojedu naplno, protože jsem viděl, že tam jsou kluza náma ci jako Tomáš Vitáček a Dušan Stejskal. Tak jsem jel a v půlce stoupání na Babu odpadnul Pavel Krob. Jsem se ohlíd, říkal jsem si, že to je dobrý, jedeme dál. Vyjeli jsme nahoru ve čtyřech lidech.
V Pičíně tam chytly Radka Brzobohatého křeče - jsem viděl, jak si protřepává nohy, tak jsem si říkal - a jé je, asi křeč. A taky že jo. Pak už jsme teda jeli jenom ve třech a ten Duklák byl nějakej hotovej - moc nestřídal, kraťoučký špičce, jen se tam tak vohřál a šel do háku.
No ale teď byla zase ta dlouhá rovina až do Lochovic, k Neumětelům a poslední stoupání nahoru. Tak jsme jeli takový docela svižný tempo a přišlo poslední stoupání na Housinu. Tam jsme utrhli toho Dukláka, protože jsme viděli, že nestřídá a má toho dost - tak se nám ho podařilo hned zkraje utrhnout. Odpad a pak jsme jeli celej zbytek s Vencou. Ale jak jsme ho utrhli, tak se nám zdálo, že jsme ještě zrychlili, protože pak je to relativně z kopce a po rovině. Ale stejně - jeli jsme docela bomby a docela to bolelo.

Jakej byl průměr?
Skoro 37 jsme měli. No a pak přišel tady ten poslední kopec a tam už jsem na to neměl. Já jsem se snažil jezdit dlouhý špice, delší než Venca, protože jsem se bál, aby nás zezádu nedojeli. Tam byla silná skupina, tak jsem makal na tý špici...
Ale byl lepší Venca v tom spurtu, vo je dobrej. Fakt jsem na to neměl, na ten závěr, abych ho přespurtoval na tý pásce.
Ale i tak jsem spokojen, dobrej výsledek.

Takže máš celkový druhý místo v letošním poháru UACu jistý.
No nevím, protože mne překvapil Tomáš Vitáček, že dojel třetí.

No, ale jak jsem se díval na ty body, tak to je skutečně jistý.
Nó, já jsem to taky propočítával - to by musel vyhrát oba tyhlety poslední závody a já bych musel skončit někde hůř. Vypadá to dobře, na to druhý místo jsem snad dosáhnul.

Tak to je skvělý, i my jsme rádi. Díky.
Jó, není zač...

Zelený Studna (KPO)

    Smolný den si bohužel vybral Martin Studenovský, kterého jsme potkali úplně zeleného v předklonu na okraji lesa a do cíle dorazil naložen v sanitním voze. Jak se nakonec ukázalo, za vše mohl nízký tlak  - naštěstí jen v žilách, ne v galuskách :-)
    Vzhledem k jeho totální indispozici nám nebyl schopen poskytnout rozhovor, proto pro ilustraci jeho zdravotního stavu přinášíme alespoň exkluzivní foto, které dozajista nepotřebuje další komentář...

Ondra a Radmila Vojtěchovští (KPO)

U mikrofonu máme našeho Ondru Vojtěchovského, který se nám rád pochlubí svým zdrcujícím dojezdem do cíle. Ondro, tak do toho...
Závěr - pikantní závěr byl takovej - já to nemůžu řikat, vono to bude napsaný - takže že jsem trouba, neprojel jsem si cíl. A protože jsem si myslel, že cíl je ve vsi, tak jsem si nastoupil, jak začaly kostky, cuknul jsem si a říkal jsem si - že by to bylo tak jednoduchý? A nebylo. S velkou plackou jsem zahnul do toho kopce a nahoře jsem končil s nejlehčím převodem úplně mrtvej a čtvrtej asi o třicet metrů.

Tak to je škoda - pro příště to znamená projet si tu trať a hlavně cíl, ten si chce vždycky projet!
Jo cíl, ten je dobrej si projet.
Né, byl to krásnej závod. Díky tomu, že jsme jeli s tou jedničkou, tak to dostalo šťávu hned od začátku. Já nemám rád velký balíky, čili potom když jsme se oddělili, tak jsme jeli v šesti a bylo jasný, že to bude komorní záležitost. Ještě jsme to zredukovali za Neumětelama v tom kopci o jednoho a už to bylo dobrý.

Takže fajn, akorát příště ten cíl vychytat. Díky za rozhovor a gratulujeme.

Karel Paták (Sokol Králův Dvůr)

A na závěr tu máme Karla Patáka, který by se nám rád svěřil s jednou vskutku pikantní záležitostí. Tak Karle, povídej...
Jedu, a když jsem sjížděl pod kopec v Dobříši, vlastně za Dobříšem, tak jsem shodil řetěz. A nějaká dobrá duše mi chtěla pomoc, zatlačila mi na sedlo zezádu, abych ho natočil. Řetěz jsem nenatočil, zato sedlo mi zůstalo v ruce. Tak jsem ho chvíli zkoušel nandat - nešlo. A protože jsem v poháru CKKV vysoko, myslím dokonce první o třicet bodů, tak jsem se naštval a jel jsem sám. Jel jsem 50 nebo 40 kilometrů vestoje, než jsem sjel ty lidi.
No a tak jsem bohatší o několik fyzickejch zážitků a jsem chudší o několik miliónů mužskejch pohlavních buněk. Takže všem dámám vzkazuju, že jsem 14 dní k nepotřebě, ať mi nevolaj, vypínám si telefon. A kdyby potřeboval nějakej sultán eunucha, že jsem dočasně k dispozici...
Nakonec jsem spokojenej, dojel jsem dvanáctej, no ale na konci mi lezly voči z důlků.

Tak to byl hezkej příběh - děkujeme!
No, jsou to titanový lyžiny...

Výsledky týmu KPO - CKKV Brdský švih 2002

Kompletní výsledky Brdského švihu naleznete zde.