Časovky do kopce 2002 - rozhovory s vítězi
kategorie ULTRA - Karel Paták (Sokol Králův Dvůr)  

    Rozhovor s vítězem prestižní kategorie ULTRA ve IV. ročníku poháru Časovek do kopce přináší mnohé nejen o Časovkách, ale i o uplynulé cyklistické sezóně sedmého muže první divize poháru UAC a vítěze Hobby sport cupu CKKV.  Řeč přišla i na techniku a nevynechali jsme ani tipy na zimní přípravu.

První listopadovou sobotu jsme s diktafonem vyrazili na výroční balík poháru UAC do Velké Dobré kde se sešlo hned několik vítězů kategorií v poháru Časovek do kopce.

Michal Malášek, KPO: Dovol, Karle, abych ti ještě jednou gratuloval ke tvému vítězství v kategorii Ultra. Tady jsem si připravil pár otázek, tak to rychle projedem...

Karel Paták (1970), Sokol Králův Dvůr: A tadyhle to je co? (ukazuje na obdélníky na papíru s otázkami)

Né to nic není, toho si nevšímej. To jsem si vzal jenom nějakej popsanej papír.

Abych potom nebyl zaškatulkovanej (smích).

(smích). No, jaká byla pro tebe tahle sezóna? Teď nemyslím jenom naše Časovky, ale celkově sezóna 2002.

Víš, ... před sezónou bych to asi nebral, ale nakonec jsem spokojenej. Vyhrál jsem Časovky, vyhrál jsem CKKV cup, vyhrál bych i berounskou ligu, kdybych jí chtěl jezdit. V UACu to prostě líp nešlo. Né, že bych nemohl, ale prostě se některý závody nepovedly. Byl jsem sedmej, celkově, to není zlý, ne? Já jsem si myslel, když to letos začínalo, že bych mohl být celkově do tří, ale ty lidi byli lepší. Jednoznačně. Michal Koš a Krobík o třídu. Tam už není co řešit.

Máš nějaký závod, který považuješ za vrchol sezóny? Nebo prostě nějaký závod, který je pro tebe hodně důležitý?

Hýskov. Je to doma, sponzor tam je, blízko domů, potom (smích). On je pro mě dobrej, že tam je těžkej kopec. Tam se automaticky prorveš, jedeš si svoje a jseš vepředu.

No jak kdo (smích).

Není to o taktice, nemusíš tam moc přemejšlet. Ten okruh je specifickej v tom, že tam je prostě rovina, kopec, sjezd, nic, žádný vlny, žádná technická pasáž, nic prostě. Kopec a sjezd.

Jasně. No ještě tady mám obligátní otázku kolik jsi letos najel?

Letos málo. Byl jsem celej rok zdravej, neměl jsem ani chřipku, ale tím, že jsem teď začal chodit do školy, tak mi chybí asi tak 2000 do takovýho optima. Teď mám asi 16 a půl tisíce. Myslím, že by se dalo v pohodě najezdit dvacet, aniž bych se do toho nějak nutil, ale tím, jak jsem začal chotit do té školy, tak už nejezdím. Od září jsem trénoval jenom jednou týdně a to jenom proto, abych odjel toho Konůpku a vás. Jenom abych to dokončil, ale jinak bych nejezdil ani to. Teď mám třeba za říjen asi 400 km a to jsou ještě půlka z toho nějaký přesuny, když jsem třeba vezl kolo do správky, a tak.

Jo. Ještě tu mám jednu takovou všeobecnou otázku, do jaký míry ovlivňuje tvoje výkony technika, to na čem jezdíš?

Vliv to má určitě. Já jsem se svým vybavením spokojenej. Spíš by ses měl zeptat Radka Procházky (KPO), ten by to mohl posuzovat.

Ten letos s vybavením konečně pořádně poskočil, no ale stejně každý si chce to kolo nějak vylepšovat...

Já třeba mám bejvalýho závoďáka, teďka zimáka, od Šírera, což je docela kvalitní kolo, ale ono je teda těžký, ale když na něm jedu do kopce, tak mám na něm o hodně lepší pocit, než tady na tom. Není tak tuhý, není tak pevný, nepruží, to starý kolo, ale když se chytnu řídítek, zvednu zadek a točím, tak mám pocit, že neztrácím žádnou energii, že to kolo je dobře udělaný. Na tomhle kole...

No možná by jsi měl říct na čem jezdíš.

No já mám postavený kolo od Balka na titanu z Ruska, celý, teda kromě představce, který jsem si nechal vyměnit, protože byl moc dlouhej. Celý je to titanový, kola Mavic Ksirium a osazení Shimano Ultegra a DuraAce. Myslím, že na UAC je to v pohodě. Dřív jsem jezdil na Šírerovi, měj jsem tam 105ku a taky to bylo dobrý. Problém byl v tom, že to kolo bylo na mě hrozně těžký. Mám malou sílu a to kolo mělo asi 10,5 kg. Vadilo mi to.

Jezdíš už dlouho, jakou máš zkušenost se životností komponentů?

Já jezdím jako prase (smích), třeba řazení ob dva ob tři v kopci bez nějakýho... jakoby bez spojky, naostro. Třeba co se mi osvědčilo byly ty Páky Shimano RX 100. Na to jak je to starý... V podstatě, kdybych na to neupadl loni v tom Libušíně, na tu páku a nezrušil jí, pak jsem jí zkoušel spravit a dodělal jsem jí úplně, tak ty páky držely. Na to moje řazení... Za ty čtyři roky co jsem je měl jsem do nich nepotřeboval šahat. A to jsem jezdil i v zimě. S těma jsem byl fakt spokojenej.

Máš tam pláště, nebo jezdíš galusky?

Mám pláště. Od Michelinu a vždycky ty nejdražší, který dělají. Ty nejkvalitnější. Michelin je hrozně trvanlivej. Na těch loňskejch top modelech s tím zeleným běhounem mám najetejch 18 tisíc. Beze srandy. A ještě je mám na zimáku. Už mají na běhounu plosku, ale ta ploska tam už je třeba od dvanácti a už se nějak rapidně nezvětšuje. Když to nakloníš, tak to nehodí, nic. Jediný problém je, že jsou už dost pořezaný a čekám, že už začnu píchat. Čekám, že už budou tak řídký... je to rekord, ale Venca Hrachovina (Sokol Králův Dvůr) na nich najel 12. Fakt jsou dobrý. Dáš za ně třináct set a máš je... Já je mám půl závodní sezóny, celou loňskou sezónu i se zimou a letos taky celou, kromě závodů. Na závody jsem měl jiný pláště, užší. Tohle jsou třiadvacítky a na závody mám dvacítky, ale tuhle zimu s nima ještě odjezdím, než se rozpadnou. Michelin doporučuju každýmu (smích).

Přejděme teď k našim Časovkám. Závodů jezdíš spousty, tak proč Časovky? My jsme samozřejmě rádi, že nám tam startují takovýhle esa.

Myslíš úplně od začátku, nebo letos?

Řekněme letos. Snad kromě jediný jsi objel všechny. To už musel být záměr.

A ta jedna to byl ještě maratón v Karlových Varech. Kolidovalo to s UACem, ale to nebylo moc atraktivní, to byla časovka dvojic po rovině, kde bych stejně nebyl, řekněme do pěti.

To se zrodilo loni v zimě. Prohlížel jsem si váš web a viděl jsem tam vyfocenou tu cenu, víš. A tak jsem tak seděl a říkám si no ty v... Loni to bylo tak, že tam byl Karel Kuchler (H-H Smíchov), který si pro to, řekněme, šel takovým způsobem jako já letos. Prostě chtěl to a nebyl tam soupeř. Já jsem si myslel, že to bude to samý, že budu mít akorát soupeře Karla a bude to dobrý. Ono se to ale vyvíjelo jinak. Byl tam Bláža, na začátku, kterej na tom byl bodově ještě líp, než já, ale nejezdil celej rok.  Ale říkal jsem si tak, tohle vyhraju. Věděl jsem, že UAC nevyhraju, tak jsem říkal, tohle vyhraju, ale myslel jsem si, že to bude lehčí. Nakonec jsem musel dupat i tady tu poslední Časovku (Kopanina), kterou jsem původně vůbec neměl v plánu jet. Myslel jsem, že tam pojedu na zimáku a budu se tam usmívat. Nakonec jsem se nahoře usmíval tak, že jsem se málem poblil (smích). Už jsem netrénoval a věděl jsem, že Radek Procházka je na tom dobře. Ten myslím trénoval ještě dost. Měl jsem strach a jel jsem úplně přes závit. Tu poslední rovinku k tomu cíli, tam mi došlo. Počítal jsem s tím, že to rozjedu na vůli a na sílu v nohách a už jsem to nerozjel. Tlačil jsem to silou vůle a už se mi chtělo zvracet...  Bylo to hustý. Kdybych věděl, že vyhraju o půl minuty, tak jsem to mohl dojít pěšky (smích).

To je síla... No teď by jsme mohli prosvištět jednotlivý Časovky od začátku. Třebotovka (4. místo). Byl to tvůj první letošní závod?

Asi jo. Ten závod co se jezdí v Berouně je asi o týden dýl. Na Třebotovku jsem se těšil. Já tam tudy jezdím domů. V létě ne. V létě máš hafo možností a nikam nespěcháš. Tady tudy je to moje nejkratší cesta z práce. Ten kopec jsem měl projetej hodně. Sice ne na doraz. To jsem jel řekněme jednou, abych si vyzkoušel, co tam mám řadit, ale věděl jsem přesně, jak se ten kopec houpe, jakej má sklon a to je velká výhoda. Výš co přijde a víš, zhruba, jak ti to tam pojede. Těšil jsem se na to a myslel jsem, že vyhraju. No ale mě už rozhodila ta zima. Zaprvý byla velká zima a za druhý, když jsem tam přijel... Já jsem jel z domova schválně pozdě, abych dostal vyšší číslo, abych jel relativně v teple, protože ráno bylo řekněme mínus tři a pak se to zvedalo. No a myslel jsem si, že v 11 bude třeba plus pět a že to budou lepší podmínky proti těm ostatním. Jenomže jsem tam přijel a čekal jsem 50 minut na číslo. Vytuhl jsem, úplně jsem ztvrdnul. Jednak mi byla zima, ale to nevadilo. Věděl jsem, že až se budu rozjíždět, že se zahřeju, ale strašně mi ztvrdly nohy, jak jsem tam stál a nehejbal se. Tak jsem si dal asi třikrát cementárnu, abych se zahřál. To se povedlo. Zahřál jsem se v pohodě, zima mi už nebyla, ale cejtil jsem, že mám tvrdý stehna. Potom, když jsem odstartoval, tak po půl kilometru je zastávka a tam jsem vytuhnul. Musel jsem zvolnit, což jsem nepočítal, že bych musel zvolnit kvůli tomu, že jsem nemohl. Že mi třeba dojde nahoře, to se může stát, to nevíš. Musel jsem zvolnit asi na půl kilometru a teprve u toho vodojemu, co je v tý prudký zatáčce, jsem se donutil šlapat ten kilák, než se zlomí ten horizont. No a tam se to zlomilo celkově, pro mě, protože mi zůstal řetěz mezi převodníkama. To byla chvíle, kdy jsem byl na tom horizontu rozhodlej to rozjet úplně na krev, na poblití a s tou rychlostí a silou, kterou do toho dám, pojedu tu rovinku k odbočce na Kosoř. Myslel jsem, že pojedu tak 50, nebo 48 a pak dál do toho kopce. Dal jsem do toho obrovskou sílu a teď jsem zastavil. Musel jsem to rozjíždět znova a pak mi tenhle úsek chyběl. Tam jsem ztratil takovejch pět, šest vteřin.

Hm. No v týhle konkurenci to stačí, abys byl díky tomu někde pod stupněma.

No jasně. Byla to škoda, ale to se stane, to s těma převodníkama. To není žádná chyba. Řadíš a prostě jo, nebo ne. Naštvalo mě to akorát z jednoho důvodu. Myslel jsem si, že můj největší soupeř je Karel Kuchler a ten skončil přede mnou třetí a ještě o tři vteřiny, který jsem určitě ztratil tam nahoře. To se mi nelíbilo.

Pojďme dál na Karlický údolí (2. místo).

Karlík jsem věděl, že mi půjde. V tréninku tam jezdím na sílu, úseky na 170 tepech na těžkej převod v sedě, tak jsem si ověřil, že tam můžu jet i 11z. Druhá věc je, že to může bejt pomalejší, než když tam dáš optimální převod, třeba sedmnáctku. Tak jsem si řekl, že tam můžu jet 11,12 prostě v sedě a jedu furt ty roviny, no oni to nejsou roviny, ale prostě v těch úsecích, kde to není moc prudký. Věděl jsem, že mi to pojede rychle, otázka byla, jak to pojede těm druhejm. To já nemůžu vědět, ale věděl jsem, že to bude dobrý, jenom jsem se bál, abych nějakou zatáčku neprojel moc rychle a nevylítl ven, jak tam jsou ty tři prudký. Kromě jedný, kde jsem musel fakt přibrzdit, tak to šlo. Nakonec to rozhodlo, jak jsem měl na startu problém s pedálem. Michal Koš píchnul, ale to neovlivníš, to se prostě stane, ale to moje byla moje vlastní chyba, pitomost. Nakonec, jak mě potom v tom předposledním závodě porazil Radek Procházka, tak jsem si vyčítal - tady ty dva tři body by mě mohly stát to první místo (smích). To jsem byl docela rozladěnej.  Jelo se mi to hezky, akorát jsem měl zbytečnej respekt z toho posledního kopce a až tak moc jsem se ho bál, že jsem ho nejel nadoraz, abych ho vyjel, abych ho vyjel v tempu, tak jsem jel takovejch 90 procent a myslím, že takový tři, čtyři vteřiny jsem ztratil tou opatrností. Je to otázka - možná, kdybych to napálil, tak bych vytuhl. No, povedla se mi, tak jsem spokojenej.

Vrané jsi vynechal, takže Roblín (1. místo).

Roblín, dobrá Časovka. Ta je na hrazdu. Vyloženě na hrazdu. Tam když bys spočítal poměr toho co jedeš po rovině a do kopce, tak bude podle mě víc rovin. Ten konec se dá jet na hrazdě, i když těch posledních 200 metrů, co se zvedá k cíli... ale tam už jseš v takovým stavu, že už je ti to jedno, jak to tam vypadá a jestli máš hrazdu. Jedeš to, co ti dovolí organismus. Tam byly dva krizový momenty. Za Kalou jsem dojížděl nějakýho kluka a pletli jsme se jeden druhýmu. Potřeboval jsem ho předjet před tou zatáčkou, abych měl rychlej nájezd do toho kopce. Tam jsem jel zbytečně rychle, přes závit, na kyslíkovej dluh, abych se tam před něj dostal. No a druhý místo bylo to nejtěžší - těch 200, 300 metrů do Roblína. Tam jsem jel pomalu. Vyloženě jsem nevěděl, co mám jet. Měl jsem 53-19. 21 bych moc točil a 19 jsem zase nemohl urvat. Tam to chtělo dát malou, ale nechtěl jsem, protože nahoře to zase rozjedeš. Cítil jsem ale, že mi to jede. Navíc den předtím jsem byl druhej v časovce v Neveklově a bez nějakýho velkýho snažení, teda na to, že jsem byl druhej. Věděl jsem, že forma je a že bude důležitý jenom se donutit jet, když se tělu nechce. Pořád jsem si připomínal, proč tam jsem a že to chci vyhrát. Jo, to byl dobrej závod.

Dobře, jdeme dál - Černolice (1. místo).

Černolice nesnáším. To je moje nejneoblíbenější Časovka.

Vyhrál jsi.

No, ale tam nebyla konkurence. Tam byl v podstatě akorát Radek. Karel měl už v tý době problémy, jestli už měl v tý době zrušený to koleno? Kopr, ten zakládá Slávii, tak ten taky už nejezdí a pak tam byl Kuba Želina, toho jsem si sjel, ten startoval přede mnou půl minuty. Tam chyběli takoví dva, tři lidi, kteří by mě prohnali. Minulej rok mi dal Michal Koš asi tři vteřiny, jenže loni pršelo a nerozjížděli jsme se. Přijeli jsme tam spolu, tak to vím. No a letos jsem se rozjel jak jsem potřeboval, dobře se mi dejchalo a přesto jsem jel takhle špatně. Mě to nesedí. Vadí mi tam ty častý zlomy. Silnice je samozřejmě špatná, to ale pro všechny a navíc tím, že tam silnice končí, se tam nedá moc trénovat, takže to tam moc neznám. No a stát se mi co těm druhejm, že mi tam vjel kombajn, to bych asi sežral řídítka (smích). Já jsem se tam potom vyšvihával na tý rovince a viděl jsem, co se jim stalo a viděl jsem jejich výraz...

Hm, no to bylo blbý.

Víš, oni ti lidi se tam chovají tak, že jsou zvyklí, že tam končí silnice. Nikdo tam nejezdí, jenom jednou za 14 dní, když je tam fotbal. Podle toho se taky chovaj. My jsme s Kubou vjeli do tý vesnice, já jsem se připravoval, že ho skočím a proti jelo auto. Tak jsem chtěl počkat. V našem směru stálo druhý auto. Do toho vlezl montérkář a začal na nás couvat. Viděl nás a prostě mu to bylo jedno. Kuba na něj něco řval a on nám říkal, ať si vylížeme co chceme. Ty lidi se chovaj tak, že jsme prostě pro ně vetřelci. Silnice tam končí a oni si tam dělají co chtěj. Tam přeci měl někdo problémy, že ho auto vytlačilo úplně ven.

No to se stalo ještě před závodem.

Já vím, ale to prostě svědčí o tom, že tam ty auta jezděj jako doma na dvoře. Je to zlý. Mě spíš ale vadí, že se tam nedá trénovat. Já bych spíš měl návrh, jestli by se nemělo jezdit na Jíloviště.

Jó. To se v anketě objevilo.

To jsem totiž psal já (smích). Na Jíloviště to nebude 4,3, bude to třeba tři a půl kiláku, pokud se pojede až na ten most a ten kopec je hustej. Je prudkej a je bez zatáček, takže ty krásně vidíš, kolik ti ještě zbejvá. Je to slušný. Navíc od spoda od startu to pořád stoupá a jedeš třeba kilák, než se dostaneš pod ten hlavní kopec. A ten je řádnej.

Prohlídneme to tam, změříme a uvidíme. Dobře, skočíme dál - Hlásná (2. místo).

No Hlásná nebyla dobrá. Vono to už bylo ráno. Já jsem se nějak pozdě vypravoval, nestíhal jsem a tam na start jsem měl průměr asi dvaatřicet. Dupal jsem, co to šlo, ale nějak mi nebylo dobře. Nemůžu říct, že by se mi blbě dejchalo, nebo něco, ale prostě mi nejely nohy. Jestli to byl krizovej den v tréninkovém procesu, nevím. Problém byl v tom, že když jsem se rozjel, jel jsem hrozně těžký převody. Relativně to jelo, ale určitě, kdybych tam nechal ty optimální, který byly o jeden o dva níž, tak jsem jel o něco rychleji a rozhodně jsem se nevydusil. Vydusil jsem se až od tý zatáčky za rovinkou. První je levá a pak pravá. Tak tam už jsem jel rychle. Tam byl kluk v dukláckým dresu, co jezdí všechny Časovky. Toho jsem měl před sebou a skočil jsem ho už asi po 200m  a to už jsem jel, ale ten první kilák, kilák a půl... To bylo takový alibistický na to, že to byla časovka. Tam musíš jet prostě na krev, kór když to chceš vyhrát. Ale musím říct, že kdybych jel optimum, tak těch osm vteřin, co mi dal Radek, by bylo tak maximum. Rychleji bych asi nejel. Mě by spíš vyhovovalo, kdyby ta časovka končila až na tom posledním horizontu, tam už jde o to, jaký chytneš tempo, jak se přinutíš.

No to jsme zvažovali, ale nakonec jsme to nechali jenom to, co je do kopce, prostě ten extrém.

Je to dobrej kopec. Jak bych to řekl, poctivej. Tam prostě není místo na oddych, protože když chceš oddychovat na té rovince, co je mezi těma dvouma kopcema, tak to děláš chybu, protože ztratíš vteřiny. Je to o tom, že od spoda až nahoru jedeš na kyslíkovej dluh. Jakmile opustíš ty domy v Třebáni, to je po takovejch 400 metrech, tak už musíš bejt v kyslíkovým dluhu a až nahoru jedeš, jak říká Michal, na infarkt. To je jediná časovka, kde nejde špurt. Tam vyjedeš a umíráš.

(smích) No a Kopanina (1. místo), o té už jsi trochu mluvil.

Kopanina byla slušná. Líbila se mi, ale čekal jsem, že se mi pojede v lepší pohodě. Jestli to dělala ta zima? Jak tam bylo loni, že tam jel Jirka Blažek ještě o půl minuty rychleji?

Tam je ten vršek celej otevřenej a fouká tam, takže hodně záleží na větru. Asi to fouklo líp, než letos.

Čekal jsem, že start bude trošku blíž u Cikánky, ale to není žádný problém. Co mě trochu vadí, když se mám rozjet, tak těch prvních 300 metrů jedu ze sedla na krev, doraz. No a tady jsou takový ty točky a musíš dávat pozor na auta. Nemůžeš se tolik soustředit na fyzickou stránku toho, jak jedeš, ale musíš dávat bacha, aby tam něco nevyjelo, protože ta silnice je tam tak úzká, že se tam nevejdete, když pojedeš prostředkem, nebo někudy. To jsem měl problémy a měl jsem s tím problémy celej rok, jak jste přidali pravidlo, že se nesmí přejíždět půlka. To jsem se chytil vždycky tak při třetím pokusu, že se musím vrátit. Já to mám tak zautomatizovaný v sobě, že takhle jezdím i na tréninku. Když jedu doraz. Když jedu rozumně tak, že nevalím oči ven, tak jedu v pohodě, ale když jedu na kaši, tak se snažím, abych jel co nejrychleji, takže chytám profil toho kopce a zatáčky projíždím co nejrychleji, abych točil nohama. S tím jsem měl problémy furt. Kdyby jste mě odchytávali, tak bych půlku závodů nedojel (smích).

Tam jde o to, aby se nestal nějaký průser s autama, protože to by jsme fakt nechtěli a následky na Časovky by to mělo asi jasný. Snažíme se, aby to bylo bezpečný.

Jasně. Oni to udělali i v UACu, když se jel Řevničák, ale i tam, abych řekl pravdu, jsem projížděl naproti... To je tak automatický, že bych se musel furt hlídat. Snažím se, ale jsou momenty, kdy vůbec nevím o nějakejch pravidlech.

Jasně. Takže to byly Časovky a ještě nám řekni, co jako cyklista děláš přes zimu? Náš nějaký zázračný recepty?

Každej rok to dělám přibližně stejně. Skončí sezóna a 14 dní nedělám vůbec nic, jenom začnu chodit do hospody, abych se trošku srovnal a po 14 dnech začnu posilovat, ale ne nohy, ty nechám bejt ještě dalších 14 dní. Sklapovačky, kliky, něco s činkou, tak do hodiny denně, ale ne každý den. Tak 3x, 4x týdně, maximálně. Teď je to horší, protože chodím do té školy, tak nevím jak to bude dál. Pak po měsíci začnu cvičit i nohy. Mám takový železa, páskem je přidělám na boty a předkopávám, prostě simulace toho, co je v posilovně. Pak dělám dřepy. Kvantum dřepů a řídí se to jenom podle bolesti kolen. Když člověk chce, tak toho nazvedá strašně moc, ale řídím se podle pocitu. Po pěti tejdnech bez kola začnu pomalu jezdit. Začnu jenom víkendama - šedesátky a jednou tejdně. V prosinci, jak to tak letos vychází, bych měl mít najeto tak zhruba tisíc.

To není tak málo, ne?

No, ono mě to baví. Když nemusíš... Když není vyloženě mokro, že by to hrozilo nemocí, tak mě baví jet se jakoby někam podívat. Neslejzám z kola, jenom když se mi chce na záchod, ale jedu furt a dívám se. Jedu třeba 22 průměr a najedu třeba stovku. To mě baví. Mě pak spíš nebaví najíždět ty dlouhý štreky někdy v únoru, březnu, kdy se jezdí těch 200, 250 km. To už si musím vybrat trasy, kde to neznám, aby mě to bavilo, aby to trochu ubíhalo. Jezdit 250 okolo Berouna, to by bylo na mašli. Zima mi jako tréninkový období docela vyhovuje, ale nevím, jak to teď bude s časem. Nevím, co se bude muset změnit, jestli kolo, nebo práce, nebo škola, ale něco se změní (smích).

Dobře. No já myslím, že už to stačí. Už toho stejně bude až až. Díky moc.