Časovky do kopce 2002 - rozhovory s vítězi
kategorie M 50+ Josef Burgr (CFC Kladno) 

    První listopadovou sobotu jsme s diktafonem vyrazili na výroční balík poháru UAC do Velké Dobré, kde se sešlo hned několik vítězů kategorií v poháru Časovek do kopce.

    V rozhovoru s vítězem kategorie M 50+ ve IV. ročníku poháru Časovek do kopce jsme probírali nejen kopce Časovek, ale i ostatní cyklistické aktivity vítěze první divize poháru UAC v kategorii nad 50 let a jezdce první desítky Top Ten Masters České cyklistiky. Nezapomněli jsme na techniku a řeč přišla i na zimní přípravu.

Michal Malášek (KPO): Dovol, abych ti ještě jednou pogratuloval ke tvému vítězství v kategorii M 50+. Hned na úvod bych se chtěl vzhledem k tvým naprosto neuvěřitelným výkonům zeptat, jakou máš cyklistickou minulost, nebo řekněme sportovní minulost. To asi hodně lidem vrtá hlavou.

Josef Burgr (CFC Kladno) (1952): No, od pětadvaceti jsem hrál tenis na trošku takový slušný úrovni, pak jsem přešel z tenisu na běhání. Běhal jsem maratóny, Běchovice desetkrát, Kunratice, Košice jsem běžel asi 6x, prostě maratónů spousta, no a z těch maratónů jsem přešel na triatlon. Asi v těch dvaatřiceti, když to vlastně začínalo. Možná to bylo ještě trošku později, teď nevím přesně, ale to je jedno.

To jsi zažil éru těch malých kol? To byly šestadvacítky?

Jo, ale takovýhle vybavení já jsem neměl. To začalo vlastně až když jsem skončil. Pak jsem byl teda... srazil mě chlap autem a více méně mi to přestalo běhat, nemohl jsem a tak jsem začal honit kolo. To bylo asi od těch čtyřiceti let.

To znamená, teď je to tak těch deset let.

Asi tak, zhruba. Začal UAC, nebo SAC, ty první závody. Já měl vždycky naježdíno dva tisíce za rok, maximálně. Až teďko poslední tři čtyři roky, nebo pět let jezdím těch dvacet tisíc třeba. No spolkne to spoustu času (smích). To kdyby si někdo myslel, že to mám daný..., to je nadřený, taky. Nějakej talent nejsem, ale jezdím, no, jezdím...

Jak hodnotíš letošní sezónu?

... protože, jestli si někdo myslí, že začne jezdit, že najezdí 20 000 za rok, že bude dobrej, tak to je omyl. To trvá třeba tři roky, než... Prostě furt se jako zlepšuješ, ale není boha, abys začal jezdit a za rok byl dobrej. To se v tobě ukládá a nese to ovoce. Ty tři čtyři roky to chce u toho vydržet a jezdit ty dávky a trošku cílevědomě trénovat.

A ta letošní sezóna?

Nedaří se mi v Masters, abych zajel mistráky. I když tam odjíždím, dělám závod, ale já nemám špurta a vlastně poslední tři roky to bylo jenom o špurtu. Nikdo mi nikdy neodjel, ale vždycky jsem skončil nejlíp desátej, dvanáctej. Tam jsem nikdá nic neudělal, v Masters. V časovce jsem si myslel, že už bych letos mohl být na bednu, tak jsem byl pátej. To mi nějak nesedlo. Chlapy, který jsem porážel celý rok, jako Otu Pollnera, tak ten mi dal skoro minutu a celý rok jsem ho přitom mastil. No a ostatní závody... já některý závody beru jako jednooký mezi slepýma králem, se říká, že jo. Takhle. I u vás, mezi těma padesátníkama, není konkurence skoro žádná, skoro ani mezi těma čtyřicátníkama, protože když je člověku 50, tak se s těma čtyřicátníkama můžeš rovnat. To je člověk ještě ve fazóně. Ono to začne od těch pětapadesáti. To pak vidíš, jak ti chlapi jdou dolů.

Z tohohle důvodu děláme ty výsledkový listiny jakoby dohromady, aby se lidi mohli měřit s kým chtějí. Ale že se ještě vracím k letošní sezóně, máš nějaký závod, který je pro tebe obzvlášť důležitý, na který se třeba speciálně připravuješ?

Každopádně se připravuju na mistrák. Připravoval jsem se na mistrák tady UACu, vzal jsem si kvůli tomu dovolenou, trénoval jsem. Bylo to i jako na mě. Hodně kopcovitý, já kopce jezdím rád... a zrušili to kvůli vodě. No a od Masters, co se jel mistrák, tam dojelo dvacet chlapů pohromadě, tak co je to za závod. Vrchol sezóny jsou pro mě mistráky. Od UACu i od Masters. A jsou závody, který si rád zajezdím. Od vás ty kopce. Já je rád jezdím a děláte to dobře, to se mi líbí.

Díky (smích).

Tak by to mělo být. Ono se to dost zvrhlo. Dá se dvacka, zajede se závod... i kdyby jste nedali nic, tak je to takový... takhle bych to bral. Vždyť jsme jenom amatéři. Jedeme támhle a lidi si stěžujou, oni dali jenom tohle a nedali tamto, víš takový... mi to připadá... Vždyť to děláme pro radost. To se mi líbí, jak to děláte. Nechci ti nějak pochlebovat, ale opravdu dobře. Všimneš si tam všeho. Že ten tam přijel na zimáku, že tohle to a pak je to všechno napsaný na internetu.

(smích) No to je takový moje dítě, tyhle Časovky. Snažíme se to dělat atraktivní a vlastně tím lákat lidi do světa cyklistiky. Ten kopec vyjede každej, vidí tam skutečný hvězdy a přesto na ně ztratí jen „pár“ minut. Když to napoprvé zkusíš v nějakým hromaďáku, dostaneš půl hodiny a člověka to spíš odradí. U nás nasákne tu atmosféru a pak třeba zkusí něco jinýho. No a i proto držíme to startovný tak nízko, aby jsme lidi neodradili ani těma penězma, přestože kvůli tomu jsou potom ty ceny pro nejlepší velmi, velmi symbolický.

I kdyby nebyly žádný, je to furt super. Už jenom to, že ten závod uspořádáte. O to už dneska jde, protože jsou s tím problémy. Každý s tím má problémy udělat závod. My děláme ten dvou, nebo tříetapák a jsou s tím problémy. Klobouk dolů před těmahle lidma, co to organizujou... pro nás. My jenom příjdeme, svezeme se a oni mají starosti.

Myslím, že by určitě lidi zajímalo na čem jezdíš. Můžeš nám říct, čemu dáváš přednost? Kolo, komponenty...

Já upřednostňuju Campu. Odjakživa jsem jezdil jenom Campu. Ta řevnivost mezi špičkou Shimano a Campagnolo... ono je to na stejno, ale já jezdím Campu. Když vezmeš třeba Record, nebo DuraAce, je to srovnatelný. Chodí to všechno pěkně a je to spíš o penězích. Přešel jsem z galusek na pláště, ale kombinuju to. Časovky jezdím na galuskách a vypadá to, že se k tomu zase vrátím, protože vidím, že je na tom takový lepší svezení. Byl to spíš takový trend, že se všichni vrhli na pláště.

Rám?

Já jezdím Titan.To dělají Ukrajinci, je to dělaný pro Colnago. Stejná geometrie. Jezdil jsem duralovej Trek. Ten jsem pak začal používat na časovky, no a teď mi staví Kovařík takový speciálek na časovky, jako staví Sosenkovi (smích).

A ten zimák, co jsi s ním přijel na poslední Časovku?

Na tom najedu nejvíc kilometrů za rok. Na tom jezdím do práce. Z práce vyrážím rovnou na trať a najíždím kilometry. Vypadnu z práce ve dvě, v pět jsem doma a mám najeto. Jak se říká, rodinu neokrádám nějak moc o čas. Takhle já to dělám, no.

Teď bych se tě rád zeptal na jednotlivý Časovky, že by jsme prolítli ty tratě, jestli si k tomu něco vzpomeneš...

Já na to nevidím, nemám tu brejle. Karlík si pamatuju, ten znám. Ta se mi líbí, ta časovka. Jak jste chtěli v tý anketě zaškrtnout nějakou nejhorší, tak jsem zaškrtl tu pátou (Černolice), ale to bylo tím povrchem silnice, akorát, protože to bylo dost díratý, ale jinak - profilem to bylo super do kopce. Jednu jsem chtěl napsat jako nejhorší, ale nebylo to kvůli profilu. To bylo po Králi Šumavy, ale kopce jezdím rád a tak jsem si to nenechal ujít.

Říkal jsi, že si pamatuješ na Karlík...

Velice dobře. To je pěkná časovka, rychlá. Tam akorát, že se tam něco stalo... Já jsem vlastně na vrcholu dojel toho Hovorku a měl jsem o minutu horší čas než on.

Jó, jó, to jsme potom opravili.

To vypadá, jako kdybych si chtěl... ale já v životě bych... jako, ale fakticky jsem ho dojel, ještě jsem ho chtěl udělat a na pásce jsem ho udělal a měl jsem o minutu horší čas. Když už to jezdíme o nějaký body, že jo. Jako, aby to nevypadalo... no a následně na to, zase s tím kombajnem a zase jsem si stěžoval (smích), ale opravdu mě tam vjel jako prvnímu, vycouval z toho pole a vyštorcoval se mi přes silnici.

To byla smůla, koho by to napadlo, že zrovna tohle se může stát... S tím musíme taky pracovat, že někteří lidi nejsou moc tolerantní a nemají pro nás pochopení. Vidí, že se něco děje a stejně tam tím autem najedou, nebo zastaví a dělají dusno. Bohužel. No co třeba Hlásná? Tam jsi měl nějaký problémy na startu.

S tím kolem jsem nedělal vůbec nic, odjel jsem nějaký závod, tam byly kopce a nic a tady jak jsem si do toho hamtnul, tak se mi ve vidlici hnulo kolo. Začal jsem to rychle dělat, ale říkám si... to je blbost, to nejde. Pojedu na konci.

Tenhle kopec, jezdíš tam tudy, někdy? Je to tvoje trasa?

Každou chvíli tam jsem, v Třebáni. Ten znám velice dobře, tenhle kopec. Ten je výživnej. Krátkej, ale šťavnatej.

Dokázal bys odhadnout, jak by třeba takovouhle trať zajel profík?To by určitě taky lidi zajímalo, o kolik je profi cyklistika jinde.

To je úplně jinde. Vem si to. Karel Paták (Sokol Králův Dvůr) nám na tomhle kopci dá minutu a ten Karel by dostal zase minutu, minutu a půl. To je neskutečný. Oni dovedou točit těžkej převod stejnou frekvencí, jako my daleko lehčí.

No já bych se tě na závěr ještě zeptal na nějaké tipy na zimu. Co zimní příprava?

Teďko jezdím do práce z práce, na letiště. To je 30 kilometrů a jsou to kilometry, který si ani nepíšu. To je listopad. V říjnu to ukončím a říjen listopad jezdím jenom do práce. V prosinci si občas dám z práce trošku oblouček. Takovejch těch 50, třeba. No a od nového roku najíždíme kilometry. Loni jsem to zabalil s klukama, protože oni nejsou rozumní. Leden, únor a oni závoděj. Když najíždím kilometry, tak prostě najíždím kilometry. Prostě sednout na to a jet si těch 130 tepů. Když přijde kopec, tak mi to tam vyleze třeba na 150, tomu se v kopci nevyhneš, ale prostě najíždět kilometry a ne závodit. Na to pak už je čas třeba v tom březnu, dubnu, už jezdit intervalový tréninky a už si tam nějakej ten úsek dát. Takže více méně jezdím sám. Já si vyhovím, já se nešetřím. No tak nějak to jezdím. Když je sníh, vyrazím na běžky a když to jde, ještě se jdu proběhnout. Je to furt ve mě, protože jsem běhával na docela slušný úrovni, tak mi to jde i dál. Běhám... tak ten prosinec. Leden, to už se spíš jedu projet na tom kole. Cvičím doma, trochu. Přes zimu doma cvičím.Trošku břišní svaly posiluju, takových pár cviků na záda, protože mě trápí a to je všechno.

No a úplně na závěr, co plánuješ na příští sezónu? Dáváš si nějaké cíle?

No, teď to vidím, že spíš omezím to Masters. Odjedu ty mistráky, protože to by se mělo jet v Bělči, jestli to dotáhne nějak do konce, protože loni mu to nějak uteklo. No tak na to bych se chtěl připravit. Ta trať v Bělči mi sedí. Časovky, no pořídím nový kolo, tak uvidím, jestli se to zase o chloupek zlepší. No nechci moc plánovat.

Jako bývalý triatlonista, jezdíš maratony?

Krále Šumavy. Nemůžeš moc... staráš se o rodinu... nejde to moc plánovat. Jezdívali jsme do toho Deutschlandsbergu na mistrovství Evropy (Týden světové cyklistiky – pozn. KPO). Jeden rok jsem to tam vyšvihl pěkně, ale už jsem se tam dva roky nedostal... Rád bych objel hodně závodů, protože říkám, je mi padesát let a dokavaď jsem zdravý, tak si ještě chci na tom kole užít, protože může to přijít a budu se na to jenom koukat. Trochu si to na tom kole užít a občas si udělat nějakou radost. O tom to v životě je... co si budeme povídat.

Super. Děkuju mockrát za rozhovor.