(17.3.2001)
Radotín-Křivoklát-Radotín:
Zákopčaník nezklamal
(17.3.2001)
Na startu naší tradiční předjarní vyjížďky Radotín-Křivoklát-Radotín se sešlo i přes nepříliš optimistické počasí 11 cyklistů: Petr Bartoš, Hanka Ebertová, Pavel Jirouš, Miloš Munzar a Zbyněk Munzarovi, Pepa Picka, Tomáš Pospíšil, Jirka Salava, Jirka Sladký, Luděk Straka a Richard Zoubek. V 9:15 skupina odhodlaně vyrazila poprat se na začátku sezóny s relativně náročnou tratí - vždyť slibovaných 130 km a 1850 metrů převýšení po zimním spánku není až tak moc pohoda.
Po cestě se k nám připojili další 3 cyklisté - ve Zbečně téměř místní Radek Procházka a na Křivoklátě na nás čekali kladeňáci Petr a Zdeněk Mockové.
Protože jsme do 54 km vzdáleného Křivoklátu dorazili lehce před polednem, rozhodli jsme se zajít na oběd. Vzhledem k tristní zkušenosti z loňské Prezidentské sody III jsme neponechali nic náhodě a tak místo návštěvy šíleného bufáče "U Šneků" jsme popojeli do 2 kilometry vzdálených Roztok - do hospůdky na druhém břehu Berounky, hned vedle mostu. Jak se ukázalo, volba to byla výtečná, ke všeobecné spokojenosti celého pelotonu.
Meteorologové ještě v sobotu ráno předpovídali dopolední mlhy, přes den polojasno až oblačno a večer od západu postupně zataženo s deštěm. A nezklamali - hned, jak jsme zasedli ke stolům, se venku strhnul solidní slejvák. Kdosi z nás trefně prohlásil - "já bych chtěl být meteorologem a bejt v pohodě - něco předpovím a když to nevyjde, houby se stane. Stejně mne nevyhoděj, protože to by na ta uvolněná místa nestačil za chvíli ani celej národ".
Hodinku jsme poseděli, dobře poobědvali a ač se nikomu z teplé a suché hospůdky nechtělo, hrdinně jsme vyrazili do deště. Padlo však operativní rozhodnutí trasu zkrátit a z Roztok to vzít do Berouna zkratkou přes Leontýn a Nižbor.
V dešti chvíli slabším, chvíli silnějším, skupina odhodlaně pokračovala zpět ku Praze. Vzhledem k promočení jsme však rozhodli i o druhé změně trasy - z Karlštejna jsme to vzali na Radotín zkratkou přes Zadní Třebáň, Rovinu, Dobřichovice a Černošice.
Při zpáteční cestě se aktéři nelehkého výletu postupně odpojovali tak, jak to pro ně kvůli návratu domů bylo nejvýhodnější a až do "předepsaného" cíle - před vlakové nádraží v Radotíně - nakonec dorazilo 5 cyklistů: Hanka Ebertová, Zbyněk Munzar, Jirka Salava, Jirka Sladký a Luděk Straka.
Na závěr malá statistika: i přes zkrácení trasy jsme se pěkně projeli - na 106,8 km jsme nastoupali 1529 metrů. I když místo původního motta akce "Probuďte se, jaro je za dveřmi" by bylo na místě spíš prezidenstko-sodovské "Kopce, vítr a déšť jsou kořením cyklistiky", shodli jsme se, že výlet to byl fajn. Na 1. jarní nám počasí jistě bude nakloněno více.