Král Šumavy 2001 – jak se závod mění v boj o holý život…
(8.9.2001)

    Už vzhledem k předpovědi počasí na sobotu 8.9.2001 (11-15 stupňů Celsia, déšť, silný vítr) se dalo předpokládat, že tentokrát rozhodně nepůjde o procházku růžovým sadem, ale skutečnost mnohokrát předčila očekávání.

    Nejčastější otázka, která se v pátek v Klatovech ozývala, byla „Co si mám ráno obléknout?“ a je pravda, že na startu byla vidět rozmanitá řešení – od krátkých kalhot, krátkého dresu a krátkých rukavic až po dlouhé zimní čapáky, zimní bundy, zimní rukavice a pláštěnky.

    Já jsem se nakonec rozhodla pro krátké kalhoty, náplasti na kolena, hřejivou emulzi, krátký dres, vestu a návleky na ruce.

    Ráno vypadalo ještě vcelku nadějně. Bylo okolo 10 stupňů, mokrá silnice, ale bez deště a velice silný nárazový vítr, který sliboval přes den v nejvyšších místech trati nepříjemný a studený vichr, ale jak už bylo řečeno, vše bylo ještě horší, než si kdo představoval.

    Poprvé se na silničním Králi k měření času použily čipy a tak došlo hned na začátku v důsledku průjezdu zaznamenávacím zařízením na startu k velikému natažení celého balíku.

    Start proběhl bez deště, ale ten na sebe nenechal dlouho čekat a byl pak spolu s nárazovým vichrem a nízkou teplotou nejtěžším protivníkem na trati. Pravé peklo ale nastalo až po první ze dvou čipových kontrol na trati před Kvildou a hlavně v následujících 80 km bylo chvílemi obtížné se udržet kvůli nárazovému větru na silnici a zmrzlé prsty odmítaly poslušnost nejen při brždění, ale i při vyndávání čehokoli z kapes. Vše se ještě zvýraznilo při nekonečném 10 km sjezdu z Hojsovy Stráže do Nýrska, kdy „normální“ déšť přešel v liják. V tento moment se opravdu nedalo myslet na závodění, ale jen na přežití… Nakonec se ale počasí umoudřilo a celou poslední hodinu jsme jeli dokonce bez deště.

    V cíli jsme se díky čipům dozvídali nejen přesný čas, ale i celkové pořadí na dané trase.

    Velký obdiv si zaslouží všichni, kteří absolvovali „dlouhou“ 250 km trať a nedali se během závodu zlomit k odbočení na krátkou trať 160 km a také všichni pořadatelé (především ti, kteří stáli celý den na občerstvovačkách a křižovatkách).

    HEB

    pozn. KPO: Při předávání tohoto příspěvku nás Hanka prosila, abychom tam moc nezdůrazňovali, že to psala ona a uvedli tam třeba jen zkratku jména… tak jo Hanko, je tam :o)

    Šumava byla krutá. Na startu stanuli jen ti nejotrlejší a přesto mnoho z nich vzdalo. Veliký obdiv si proto rozhodně zasluhují všichni účastníci, kteří dorazili do cíle ať už krátké, nebo dlouhé trasy.

    O skvělých výsledcích našich jezdců jsme se již zmínili v jiném příspěvku, tak přidejme k lepšímu ještě povedený kousek Radka Procházky, který měl závod skvěle rozjetý a z první (!) skupiny odpadl, když přišel obávaný Šimánov a on musel z kola dolů a drápal se nahoru po svých. Jeho nejlehčí převod 42-21 není zrovna pro šumavské kopce optimální, ale zato si vybíhajícího cyklisty všimly objektivy televizních kamer a z Radka se stala téměř mediální hvězda. Těšme se na oficiální šumavskokrálovské video!