Když se na podzim roku 1992 dvojice radotínských cyklistů Jiří Sladký a Dušan Příbrský rozhodla otestovat svou vytrvalost na 200 km dlouhé trase z Prahy do Tábora a zpět, jistě netušili, že stojí u zrodu akce, která se jednou zapíše do Guinessovy knihy rekordů. Nazvali se „šílenými cyklisty“ a rozhodli se své jízdy každoročně opakovat a zároveň přidávat další porce kilometrů.

    Od roku 1995 se akce koná na 3,62 km dlouhém okruhu mezi bývalou Prefou a chuchelským dostihovým závodištěm. Akce se otevřela všem příznivcům cyklistiky, ale až do loňského roku byla určena především amatérským vyznavačům tohoto sportu, kteří si mohli sami určit laťku, již se rozhodli zdolat. Každoročně (s jedinou výjimkou v roce 1998, kdy se akce nekonala) se zvyšoval nejen počet startujících, ale i hranice pro udělení prestižního titulu „šíleného cyklisty“. Patřičně odstupňovanými limity pořadatelé ocenili cyklistu elitního, velkého, zdatného či statečného.

    „Na okruhu jsme jeli poprvé při třetím ročníku, bylo to na pražském sídlišti Novodvorská. Nekonečné kroužení kolem parkoviště potvrdilo oprávněnost názvu, který jsme akci dali. Navzdory tropickému vedru tehdy poprvé padla hranice 300 kilometrů,“ říká Jiří Sladký, jeden ze zakladatelů a až do roku 1999 jediný, kdo se mohl pyšnit tituly Šíleného cyklisty ze všech dosavadních ročníků. Stál u zdolání hranice 400 km (1997) i 450 km (1999), ale loňský ročník, kdy se očekávalo pokoření magické pětistovky, už absolvoval „jen“ jako pořadatel. „Počet startujících rok od roku rostl a organizace byla čím dál náročnější, obojí najednou se už nedalo zvládnout. Loňský 8. ročník byl zlomový. Když se Hana Ebertová a Jan Tomášek nespokojili s hranicí 500 km a přidali si celou další stovku, rozhodli jsme se uspořádat letošní ročník jako skutečný závod. Pozvali jsme nejlepší české ultravytrvalce, další skvělé borce ze Slovenska a z Německa a v očekávání rekordních výkonů také autorizované zástupce Guinessovy knihy rekordů. Startovalo se v 10 hodin místo ve čtyři ráno a hlavní depo bylo přesunuto do prostor závodiště,“ dodává Jiří Sladký.

    Čtyřicítka účastníků (36 mužů, 2 ženy a jeden smíšený tým) se pořadatelům z klubu KPO odvděčila skutečně špičkovými výkony. Vedoucí skupina nasadila neuvěřitelné tempo, průměr dosahoval téměř 40 km/h. V nočních hodinách, kdy se cyklisté museli vypořádat s prudkou bouřkou a nepříjemně kluzkou vozovkou, tempo přece jen polevilo, mnozí cyklisté se rozhodli pro různě dlouhý odpočinek, někteří skončili poté, co překonali hranici, kterou si sami dali za cíl. To byl i případ Němce Udo Feldmanna, který zpočátku rozjel pekelné tempo, ale nakonec se spokojil s ujetím 500 km. Skupina nejvytrvalejších však dál společně ukrajovala své kilometry a bylo stále jasnější, že vyhraje ten, kdo vydrží neslézt z kola a vyhne se pádu. To se podařilo Jiřímu Salavovi, jehož výkon 789,291 km se zapíše do Guinessovy knihy jako rekord v jízdě na 24 hodin. Neméně skvělý je výkon nejlepší ženy Hany Ebertové, která vytvořila ženský rekord výkonem jen o necelých 5 km horším, 784,743 km. Úžasný byl rychlostní průměr obou vítězů: 32,9, resp. 32,7 km/h.

    Vynikající výkony podali i další borci: 778 km zdolal Robert Šamonil, který obětavě odtáhl většinu závodu, ale přibrzdil ho nepříjemný pád v ranních hodinách, 767 km si připsal nejlepší zahraniční závodník, Slovák Martin Kerekeš. Až 4. mezi muži skončil výkonem 676 km Tomáš Kučera, vítěz cyklistického objezdu republiky, extrémně náročného závodu v délce 1 111 km. Druhá žena Dagmar Likusová ujela 528 km a skvěle bojoval i smíšený tým Ksiksao (Petra Vajcová, Michal Siroha), jejichž výkon 717 km však nestačil na stávající rekord, který má hodnotu 874 km. Je logické, že při takto náročné akci se někteří startující nevyhnuli pádu, jednou dokonce musela zasahovat připravená sanitka, vše se však naštěstí obešlo bez následků.

    Překvapivě svěže vypadal v cíli absolutní vítěz závodu, Jiří Salava, který absolvoval svou teprve druhou čtyřiadvacetihodinovku, tu první ale před pouhým týdnem na tzv. Bernard Cupu v Hlubočkách u Opavy, kde v mimořádně obtížném hornatém terénu dokázal ujet 604 km. „Na Šíleného cyklistu jsem se dlouho připravoval, byl pro mne jednoznačně vrcholem letošní sezony. Na Bernard Cupu, organizovaném známým cestovatelem kolem světa Víťou Dostálem, jsem si ověřil, že na to mám, týden odpočinku mi stačil. Dnes o mém vítězství rozhodlo asi to, že jsem dokázal absolvovat závod bez přerušení - s výjimkou jediné minuty, když jsem si potřeboval odskočit, a to ještě s jednou nohou na pedálu,“ zdůraznil 31letý cyklista z pořádajícího KPO.

    Jméno vítězky kategorie žen Hany Ebertové, rovněž 31leté a letos hájící barvy KPO, je už mezi cyklistickými vytrvalci pojmem. Mimochodem, i ona měla v nohách zmíněnou čtyřiadvacetihodinovku v Hlubočkách, její výkon byl 495 km. Na loňském Šíleném cyklistovi udivila nejen překonáním šestisetkilometrové hranice, ale především prohlášením, že za rok zaútočí na 700 kilometrů. Svůj slib splnila a přidala dalších 85 km navíc. Přesto na rozdíl od svého kolegy nepovažuje tento výkon za letošní vrchol. „Tím bude jednoznačně objezd republiky. Tam už přichází další problém, jemuž se na 24hodinovce dá úspěšně čelit - krize z nedostatku spánku. Závod pojedu už potřetí a cíl, který jsem loni nesplnila, zůstává stejný: dosáhnout času pod 50 hodin,“ říká cyklistka, nad jejíž vůlí kroutí muži nevěřícně hlavou. Oba noví rekordmani zdůrazňují, že velkou roli při vytrvalostní jízdě hraje pití a strava. „Musíme se do jídla nutit a jíst podle rozpisu, i když nemáme chuť. V nočním dešti byl naší největší vzpruhou bujón s vejcem,“ shodují se vítězové, jejichž stravu vybírá uznávaný specialista na podpůrné prostředky a výživu, Dr. Fořt.

    Nakonec návod pro ty, kdo by snad chtěli na kole dosáhnout srovnatelných výsledků: musíte disponovat zdravím, železnou vůlí, svému koníčku musíte věnovat veškerý volný čas, ale i finanční prostředky. Cyklistika na této úrovni není levnou záležitostí. Například bicykl Jiřího Salavy prý snese srovnání s kolem Lance Armstronga, dvojnásobného vítěze Tour de France (v této chvíli již trojnásobného vítěze - pozn. KPO). Sám o něm říká: „Nechal jsem si ho stavět na míru, stálo mě okolo 160 tisíc. Když se chci najíst v restauraci, první, na co se ptám, je to, jestli si můžu nechat kolo vedle sebe u stolu. Když ne, jdu jinam.“

Slovo organizátora

    „Mám velkou radost, že rekordy padly, myslím, že v přípravě jsme pro to udělali maximum. Celková účast byla sice nižší než v posledních dvou letech, ale výkony, a teď nemám na mysli jenom vítěze, byly posunuty hned o několik tříd výše. Jen pro zajímavost: všichni účastníci zdolali rekordních 15 181,9 km, což dělá průměr 379,5 km na jednoho účastníka. Laťka je nyní hodně vysoko, sám nyní neumím říct, zda se v dalších ročnících znovu zaměříme na rekordy nebo jestli se vrátíme k akci určené pro širší veřejnost. Jinak bych zde rád poděkoval sponzorům a všem, kteří nám významně pomohli se zajištěním závodu. Z nich musím zmínit především Pražské pivovary Staropramen, radotínskou a černošickou lékárnu Adonia, firmu Janka Lennox a místní úřady v Radotíně a Velké Chuchli.“ To byla slova hlavního organizátora a ředitele KPO Jiřího Sladkého, který jen stěží přemáhal spánek. Poslední dny i noci věnoval přípravě závodu a přes neskrývanou spokojenost působil unavenějším dojmem než někteří závodníci.

Luděk Sedlák, Šemík 7-8/2001 (Radotínský informační zpravodaj)