Šílený cyklista 2001 pohledem organizátorů

Dušan Příbrský - registrace průjezdů Velká Chuchle
sobota 30.6. 20:00 - neděle 1.7. 10:00

    Podle rozpisu služeb jsem začínal řídit cílové stanoviště a registraci průjezdů v sobotu ve 20:00.

    Moje manželka Markéta se vrátila dopoledne domů z výletu do Radotína velice nadšena skvělou organizací, kterou viděla při své krátké návštěvě chuchelské otočky v době startu. Nemohl jsem se tedy dočkat večera.

    Problémy začaly hned po mém příjezdu. Moje auto se střídalo s Oktávií Petra Jetela o hoštění výstražného oranžového majáčku na silnici před výjezdem z chuchelské otočky. Teprve teď se zjistilo, že auto "krmí" majáček (resp. zásuvku zapalovače) pouze s klíčkem v zapalování, což ovšem znamená, že musí být celou dobu otevřené. A tak rychle domů pro náhradní klíčky.

    Svou noční službu tedy přebírám až kolem 22:00. To už se začíná stmívat a pole závodníků řídne. V cíli vcelku klid, na kontrolním stanovišti vládne dobrá nálada. 6 minut trvá jeden okruh, a tak čas mezi průjezdy balíku je dost dlouhý na převyprávění vtipů.

    "Jedou", hlásí Pavel Bartoš. Zábava se ruší a přichází odpovědná práce. Jsme na to čtyři. Pavel Bartoš začíná hlásit čísla už ze vzdálenosti desítek metrů podle zešeřelých siluet nebo barvy a polohy světel. Dělá tuhle práci už více než 12 hodin. Během průjezdu balíku hlásí Pavel všechna čísla závodníků, já a Dana Steinerová (agentura Dobrý den) je zaznamenáváme do kontrolních archů. Pavlův brácha Petr kontrolně sleduje čísla projíždějících závodníků, aby si zapamatoval číslo, které Pavel případně nenahlásí. Nepamatuji se však, že by taková situace vůbec nastala. Pak přenesu záznam do dvoumetrové "škrtací" tabulky, přitom se kontroluje, zda jsou oba záznamy shodné. Pro případ nesrovnalosti zaznamenává dění po celých 24 hodin cílová kamera s odposlechovým mikrofonem nasměrovaným ke kontrolnímu stanovišti, aby bylo možno v případě potřeby namluvit poznámku nebo komentář. Záznam cílové kamery bylo nutno použít pouze jednou.

    Cílové kontrolní stanoviště šlape jako hodinky a vždy, když se v dálce objeví cyklista, mění se párty atmosféra v napětí kontrolní věže letového provozu, když nad Torontem zuří sněhová bouře. Do odposlechu cílové kamery však tu a tam nahráváme připomínky typu "číslo 13 - zapíšeme ho až příště, nemá cenu zvedat tužku, má jezdit v balíku" nebo "zase jedou všichni v balíku - zařvi na ně, že jim budeme zapisovat kola, až budou jezdit jednotlivě, takhle je to moc hektický" a těšíme se, jak řediteli závodu budou vstávat hrůzou vlasy na hlavě, až si záznam přehraje. Ve skutečnosti však pilně sledujeme, zapisujeme a kontrolujeme.

    Během stmívání se blýská a pak přichází i déšť. Na naše stanoviště pod střechou se plíží chladné vlhko. Postupně si oblékám vše, co mám a končím zimní bundou.

    Je půlnoc a já uznale sleduji borce, kteří jsou již 14 hodin v sedle a hrdinsky stále krouží dál. Voda na ně stříká ze všech stran. Představuji si, jak by mi asi bylo po takové únavě v tom mokru. Z těch představ mi není dobře.

    Únava a špatné počasí dělají mezi závodníky své. U kontrolního stanoviště zastavuje Mercedes. V otevřeném kufru kolo, ze zadního okénka koukají nohy. Náš nešťastník však vystupuje zepředu. Kape z něj krev a sám není schopen překonat ani obrubník. Někteří organizátoři pomáhají raněnému, projíždí balík, hektická atmosféra, za chvíli dojíždí další raněný, rychle zapsat a odškrtat všem dalším kolo. Znovu projíždí balík, někdo volá sanitku, stále jezdí další závodníci, hlavně všechny zapsat. Houkání sanitky se velice rychle přibližuje. Projíždějí další borci. Chaos mi zakrývá výhled, hlavně vše zapsat. Už se zase blíží hlavní balík. Splašená sanitka je málem všechny dostala. Po krátkém ošetření odváží sanitka prvního zcela vyčerpaného nešťastníka na traumatologii. Druhý nešťastník - Robert Šamonil - pokračuje bez ošetření, jen po rychlé opravě kola, dál. Havárií však ztratil na vedoucího Jirku Salavu dvě kola.

    Ve znovu uklidněné atmosféře si s hrůzou uvědomuji absurditu minulých chvil. Kolem mne teče krev, možná umírají lidé a já se starám hlavně o záznam průjezdů - není to úchylka? Ale přesto se o průjezdy poctivě starám dál.

    K ránu přestává pršet. S rozedněním se opět vše zpříjemňuje a závod již nerušeně spěje ke svému zdárnému konci...

   z Chuchle Dušan Příbrský

Michal Malášek, Radek Procházka  - otočka Radotín
sobota 30.6. 10:00 - neděle 1.7. 10:00

Pátek

    Komentář z radotínské otočky se nevztahuje pouze na samotný závod, ale začněme už den předtím, kdy nám opravdu zatrnulo. Vybaveni košťaty jsme se tradičně v předvečer závodu vydali doladit průjezdovou dráhu na parkoviště u distribučního centra Pražských pivovarů, které při závodě slouží jako otočka.

    Po příjezdu na toto parkoviště jsme nevěřili svým očím – stál tam zaparkovaný obrovský návěs kamiónu, nikoli někde u strany, ale rovnou přímo uprostřed a co víc, přes celé parkoviště se táhla široká olejová skvrna.

    Opravdu jsme netušili, že mimo tisíce různých věcí, provázejících přípravu každého obdobného závodu, budeme na poslední chvíli ještě muset shánět tahač (!) a zařizovat odtažení x-metrového x-tunového návěsu. Na klidu to rozhodně nepřidá.

    Využití parkoviště jsme pochopitelně měli dohodnuté s distribučním centrem Pražských pivovarů a tyto svízele nám způsobila nejmenovaná jihočeská dopravní společnost, která si tam prostě návěs odložila s tím, že tahač je v Jablonci nad Nisou a že si jej vyzvedne až v sobotu v noci…

    Nakonec se ale k naší nesmírné radosti podařilo díky ochotě řidičů z Pražských pivovarů a pracovníků bezpečnostní agentury Securitas návěs odstranit a tak přišly ke slovu košťata při tradičním vymetání parkoviště, které jsme následně uzavřeli vymezovacími páskami a zákazem zastavení.

Sobota

    V ranních hodinách se nám podařilo získat Vapex - prostředek na odstraňování ropných produktů  - a celou otočku jsme jím „pocukrovali“. Průjezdový koridor už byl vytyčen a začali se objevovat první účastníci závodu, kteří si volně projížděli trať a povětšinou se na „zasněženou“ otočku dívali dosti nedůvěřivě. Hana Ebertová, největší favoritka ženské kategorie, se na tu bílou nádheru dívala opravdu překvapeně, ale ujistili jsme ji, že před závodem vše vymeteme.

    Ve všech dosavadních ročnících sloužila radotínská otočka jako hlavní centrum závodu a proto jsme od rána museli posílat na druhou stranu mnohé účastníky, kteří u nás trpělivě čekali na registraci.

    Před desátou jsme kolegům v centru závodu nahlásili vysílačkou, že u nás je vše připravené a už jsme čekali na první devítičlennou skupinu a po ní v minutových intervalech na další a další.

    Chvíli po desáté přivedl do prostoru naší otočky nažhavenou smečku závodníků Jirka Salava (č. 7) následován Hankou Ebertovou (č. 4) a ostatními jezdci. To, že ve stejném pořadí skončí absolutní pořadí závodu po nekonečných 24 hodinách, jsme tušit ještě nemohli, nicméně Jirkův manévr, kdy před zatočením vlevo do otočky nejdříve prudce trhnul vpravo, mohl další vývoj dosti ovlivnit. Hanka tento manévr evidentně nečekala, ale díky zkušenostem jej zvládla a v dalších kolech byla opatrnější. O tom, jak v tu chvíli stiskla čelisti, však svědčily lícní kosti, které jí úplně zbělaly na tvářích.

    Nutno podotknout, že prudké trhnutí vpravo před nájezdem do otočky byl kupodivu poměrně běžný úkaz u velké části startovního pole. Další výrazný „trhač“ byl např. Michal Chvojka (č. 28) a mnozí další.

    Poměrně překvapující pro nás bylo zjištění, že se skupiny před otočkou hodně nahustily, hodně se brzdilo a jezdili i 3, 4 závodníci vedle sebe. Následovala rozpačitá fáze po nájezdu zpět na silnici, neboť nikdo se do tahání nehrnul a teprve poté nabírání ztracené rychlosti.

    Hned druhá startovní vlna vůbec nezatočila do otočky a závodníci pokračovali i přes výrazné snažení pořadatelů rovně… Kupodivu stejnou chybu udělal i později startující zkušený účastník Šílených cyklistů Pepa Vejvoda (č. 33), který měl z minulých ročníků zafixováno, že „v Radotíně se jezdí okolo stanu“ (ten byl ale letos postaven až za otočkou).

    Dále již jen telegraficky. Předesíláme, že občas padaly i ostřejší výrazy:

11:10 Udo Feldmann (č. 3), německý vytrvalec žijící v Čechách, svojí specifickou češtinou komentoval šílené tempo, na kterém se ve své kapkovité přilbě výrazně podílel slovy: „Doprdele, to je 24 hodin, zakra“.

11:15 Spadlo několik kapek.

12:46 Krátce sprchlo.

12:58 Pepa Vejvoda (č. 33) na čele skupiny bez upozornění nezatočil do otočky, ale dobrzdil rovně ke stanu pořadatelů, aby si dohodnul s opodál stojícím týmovým kolegou doplňování zásob během jízdy, za což si vysloužil jadrné komentáře ostatních jezdců.

13:20 Standa Hrachovec (č. 9) se při průjezdu otočkou protáhl a nešťastně zaúpěl.

13:23 Radek Procházka (pořadatel KPO): „to není možný, to už jsou zase tady?“ – k přijíždějící skupině Salava, Ebertová, Šamonil, Kerekeš a spol.

13:44 Udo Feldmann (č. 3): „Hrrrrrrrrrr, kolik ještě?“, Michal Malášek (pořadatel KPO): „(smích) ještě hodně!“ Udo: “Hrrrrrrrrr“.

14:13 Hanka Ebertová (č. 4) při průjezdu do sebe obrací lahvičku „špeciálnyho materiálu“ (toto souhrnné označení pochází jak jinak než od Udo Feldmana z loňského setkání na Králi Šumavy).

14:20 Dojeta vedoucí skupina, od tohoto momentu už jedou favorité závodu pohromadě.

14:36 Ze skupiny jezdců blížících se k otočce se ozval výkřik: „To je kopec!“

15:33 Některému z jezdců první skupiny při průjezdu zvoní v kapse mobil. Po návratu na silnici sahá do kapsy a telefonuje.

15:58 Vláďa Zábranský (č. 29) projíždí otočku s telefonem u ucha a vysvětluje komusi, kde má nakoupit a kam to přinést. Zřejmě po šesti hodinách jízdy dostal nějaké nečekané chutě.

17:15 Vojta Tloušť (č. 25) nevytočil otočku a s hlasitým "Uáááááá" dobrzdil v kopřivách, ale bez následků pokračoval dál se svou skupinou.

18:12 Víťa Král (č. 18) při průjezdu vytáčel číslo, nebo snad psal SMSku?

18:15 Přijíždí chlapík na in-line bruslích, čeká na vedoucí skupinu a následně se v háku za ní vydává směrem k Chuchli.

18:36 Jirka Salava (č. 7) před otočkou mohutně spurtuje (ze skupiny se ozývá překvapené: „co to dělá???“), vycvakává nohu, téměř plochodrážním stylem projíždí otočku, zastavuje a močí na vymezující fábor, během chvíle nasedá a vyráží za svou skupinou. Při následujícím průjezdu je již ve skupině a v klidu si píská svůj oblíbený hit: „A bude hůř“.

19:47 Mirek Hošna (č. 38) – další, kdo projíždí otočku s telefonem u ucha.

21:10 Opět se objevuje chlapík na bruslích (tou dobou s hlavní skupinou odjezdil několik kol i hlavní organizátor závodu Jirka Sladký. Dle jeho slov jezdil na konci početné skupiny proto, aby neovlivňoval průběh závodu, ovšem tím pádem byl jezdcem, za kterým se chtěl udržet mohutně bruslící in-linista, což prý Jirkovi zrovna dvakrát příjemné nebylo).

22:40 Začíná pršet.

23:25 Přestalo pršet.

Neděle

0:00 Vedoucí skupina vedená Jirkou Salavou (č. 7) před otočkou dojíždí jednu z pomalejších, Jirka hlasitě instruuje: „Na otočku se nespurtuje, nevybočuj, drž stopu!“

1:00 Začíná opět pršet.

4:50 Konečně definitivně přestává pršet.

6:06 Velikou krizi má Udo Feldmann (č. 3) – zcela osamocen jede úplně krokem.

6:53 Vedoucí skupina sjíždí druhou rychlou skupinu, evidentně se zrychluje.

7:00 Luďa Veber (č. 2): „Kurva, ještě tři hodiny“.

9:19 Jirka Salava (č. 7): „čau Doktore“ (??? zřejmě už blouzní z vyčerpání). Po deštivé noci vypadají všichni ve vedoucí skupině jako by právě vyfárali.

9:50 Čekání na oznámení posledního kola.

9:54 Z vysílačky se ozývá „Jirka Salava vjíždí do posledního kola“. Stihne to?

9:57 Jirka Salava (č. 7) se objevuje v doprovodu s Pepou Vejvodou (č. 33). Poté projíždí ještě Hanka Ebertová (č. 4) a úplně poslední závodní průjezd otočkou patřil mužské polovině smíšeného týmu Ksiksao (č. 20 - Michal Syroha). Je konec, můžeme balit.

Z radotínské otočky Michal Malášek a Radek Procházka

Sponzoři akce Šílený cyklista: