Hana Ebertová (KPO) - rozhovor s vítězkou ultramaratónu Šílený cyklista 2001
(2.7.2001)

Den po rekordní žni, které jsme byli svědky na letošním 9. ročníku ultramaratónu Šílený cyklista 2001, jsme s klubovým diktafonem zastihli Hanku v dobré náladě při údržbě jejího "Ferriho" - bicyklu, na kterém na trati Šíleného cyklisty za 24 hodin odkroužila neuvěřitelných 784,743 km, čímž se současně stala držitelkou prvního oficiálního silničního rekordu v ženské 24hodinovce, registrovaného Guinnessovou knihou rekordů.

Michal Malášek: No tak jak začnem. Třeba tím, co tomu všemu předcházelo, protože určitě jsi si celou dosavadní sezónu nějak směřovala k tomuhle výkonu. Něco takovýho se přeci nedá dělat tak, že se rozhodneš a jedeš…
Hanka Ebertová: Pro mě to není prvotní cíl. Pro mě je to příprava na tu republiku, zatímco Jirka (Salava - pozn. KPO) to měl opravdu jako cíl sezóny. Ten tomu podřídil úplně všechno, až bych řekla nesnesitelně (smích). To šlo mimo vás, ale mě už s tím docela štval (smích), protože mě to zdaleka tak důležitý nepřipadalo. Tak samozřejmě ten cíl tam… Chtěla jsem zajet 700 a chtěla jsem se na to pak vykašlat, protože už to nešlo. Bylo to strašně rychlý.

Takže jsi uvažovala o tom, že bys po tý sedmistovce skončila?
No, úplně vážně.

Kolik zbývalo do konce, to muselo bejt dost brzo ráno.
Já vůbec nevím.

Vlastně ne, to jsou tak tři hodiny, tak okolo sedmý hodiny.
No, ty poslední 3 hodiny. Kdybych nebyla druhá, tak už bych se na to vykašlala. Když jsme jezdili první a druhej, tak by to byla zase škoda se na to vykašlat.

Ty jsi uvažovala, že kdyby třeba Jirka nějak zaváhal, že bys to vyhrála i absolutně?
Ne. To von by tam umřel, než aby to vzdal. Jako určitě. Si nedovedu představit, co by se tam muselo stát. Tak já třeba, kdyby se mu něco stalo s kolem, tak bych mu ho dala, že jo. Jemu o něco šlo, mě v ten moment vlastně nešlo o nic. Jestli ujedu 730, 750 - to už je nakonec jedno, takže my jsme byli dohodlí, že kdyby se mu cokoli stalo, tak pojede třeba na mým kole. To bylo dohodnutý a s tím jsem souhlasila. U něj to má cenu. Já si jedu za nějakou hranicí, ale on tam porazil fakt dobrý kluky, to jo. V podstatě špičku co tu je. Nikdo lepší tu není, podle mě. Možná Celta a ten Klínec, ale nikdo jinej, teda co jezděj. Třeba je, ale z těch, co to někdy jezděj, nikdo lepší není. Tam byl Kučera, dokonce, což jsem teda nevěděla a mrzí mě, že jsem to nevěděla, protože jsem se s ním chtěla pobavit. To jsem se dozvěděla až dneska z výsledků, že tam byl, Tomáš Kučera. Ten vyhrál tu republiku, přece.

Vím že jste měli na celou jízdu dost podrobný rozpis. Jak, nebo do jaký míry se vám dařilo podle toho jet?
Harmonogram jsme měli, ale pomalejší (smích).

Bylo to rychlejší?
To je naprosto bez debat. Jsme chtěli jet čtyřiatřicet prvních osm hodin a prvních dvanáct se jelo šestatřicet…No pak to samozřejmě…jak pršelo a v noci to samozřejmě kleslo. Pak to postupně kleslo do těch třiatřiceti. Furt níž a níž, no ale jelo se to strašně rychle. A to vlastně ještě ta jedna skupina, jak se utvořily dvě skupiny po startu, jela rychlejc než my, podstatně. Tam kde byl Udo Feldmann. Udo jel čtyřicítkou (smích). To ale to vůbec nemělo význam. To se nedá zajet čtyřicítkou. Tak voni se rozpadli, že jo. Tam furt jel Udo a… když jsme je míjeli, tak jsme to viděli. Oni se za nim vezli a tak to byla jen otázka času. Nakonec mi ti kluci řekli, že pojedou za mnou (smích), tak jsem říkala, že to není dobrá sázka, že jezdím pomalu, ale udělali jsme tím tu skupinu, která byla naprosto jasná, protože se známe z těch akcí.

Co to teda znamenalo pro ten váš plán jízdy?
Nic, protože se nezastavovalo vůbec.

Takže původně jste plánovali, že tam bude nějaká pauzička?
No ani… jako pauza, no hodinu. Hodinu jsme plánovali, že nepojedem, ale nakonec se z toho vůbec neslezlo, což teda bylo zoufalý. To jsem snad nezažila ani na tý republice. Jirka vlastně jel furt, ten šel jednou na záchod a já jsem teda jedno kolo seděla. Došla jsem si na záchod a dojíždět v noci se mi to nechtělo.

Hm, takže si na ně počkala.
Já jsem na ně počkala nahoře (radotínská otočka), tam se dobře chodí na záchod (smích), pokecala jsem s Jitkou Müllerovou (KPO  pořadatel - pozn. KPO) a počkala jsem na ně, až přijeli a tím bylo rozdáno, že jo. Pak spadl Šamonil a tím to bylo hotový. Ti ostatní už někdy zastavili. Ten Slovák co byl třetí (Martin Kerekeš - pozn. KPO) jednak zastavil předtím a jednak do mě pak najel, takže spadnul. Tam na tý… tam je to takový, jak jsme si vybrali místo na ty výměny, to je pro jednoho a ne pro tři, jak se tam všichni samozřejmě nahrnuli.

Protože to bylo přímo na trati, takže…
…no hlavně po tý zatáčce. To bylo ideální místo, kde se jelo pomalu a oni nás viděli vlastně jak tam najíždíme, ti, co se o nás starali, takže tam měli plno času. Tam jsem si brala baterie a on do mě v plný rychlosti najel a byl lehčí než já a tak šel (smích).

Vypadalo to nějak špatně?
No přišel tím o kolo, nebo o tři čtvrtě. Nějak to dojížděl. Nevím jestli to dojel, ale pak měl dvě kola ztráty, takže bych řekla, že to bylo ono… když ono to tam bylo takový nebezpečný. Pak tam byla ta kaluž, takže tam vlastně se to zúžilo ještě asi na dva metry, kde byli všichni, kde byli 4 lidi, kteří předávali věci a to nemohlo dopadnout moc dobře. Vlastně tam všichni přibrzdili, nějak…

Hm. Co jste si říkali, když začalo blejskat?
Že bude bouřka, no. Že bude pršet celou noc, to samozřejmě nikoho ani nenapadlo, ale to už pak bylo celkem jedno. Nejhorší bylo to, jak to klouzalo. Takovej ten hladkej asfalt co tam je na těch spárách. To bylo hrozný. Není to přesně vidět v tý vodě, takže tam každej bruslil.

Jinak bylo na trati v noci aspoň trošku vidět? Tamta třetina je osvětlená, že jo…
No, půlka je vidět a tam stejně všichni měli světla (smích). Mě totiž přestalo svítit. Já jsem půlku noci jela bez světla, ale přede mnou jel Šamonil, za mnou Jirka, takže nebyl problém, viděla jsem, kam jedu. Prostě jsme to úplně nevychytali ty světla (smích). No ono se to dá jet asi i bez světla, no ale s tím světlem je to mnohem pohodlnější, menší zápřah na nervy a člověk něco vidí. Jinak tam jezdili s blikačkama. Tam jezdili asi 4 lidi, kteří měli jenom blikačku. To jsem měla loni a to není dobrý.

No tak z auta to je vidět, že se tam někdo motá, ale na cestu…
No ale nesvítí si. Asi předpokládali, že je to rovný, asi, ale ono to tak úplně rovný není a jsou tam boule občas.

Hm. Překvapilo mě, že ze začátku se do těch otoček, teda do tý mojí u Radotína, jezdilo hrozně pomalu. Pak se to teda postupně zrychlilo.
Nahoře? U tý stopky?

Jo.
Na konci se jezdilo taky pomalu.

A hlavně úplně vnitřkem…
No protože ti lidi najížděj, jak jsme najížděli ve skupině, tak se tam jako rvali, místo aby jeli za sebou, kde se dá jet rychleji, tak jsme se tam nějak boxovali, zato ta dolní se jezdila přes třicet.

Ta byla rychlá.
Ta byla docela drsná (smích), ale bezpečná. Úplně bezpečně se to dalo jet hodně rychle… i když je fakt, že mě tam většina lidí štvala, jak tam šíleně brzdili. Fakt. Ta byla úplně bezpečná, celá na šlapání, dokonce i šlapat se tam dalo… což se teda nedělalo, ale dalo se tam.

Ta druhá byla pomalá.
Ze shora se to pak hodně rychle rozjíždělo, tam se jelo vždycky 40 a tím se srovnalo to, že se jede pomalu.

Za celý ten závod tam nebyl žádný problém, pokud vím, tak to tam kupodivu nikomu ani trochu nepodklouzlo.
Ne. To horší byla ta voda.

Co kolo? Jak to přežilo?
No hrozný, teda. Ze všeho vylejvám vodu (smích) Opravdu je to plný vody. Teď to ponesu tomu svýmu mechanikovi, ten to ve čtvrtek všechno mazal.

To může celý znova.
Jo, dostane kolo a bude rozebírat znova (smích). To je úděsný. Bohužel letos není přáno, no. Letos jsou všechny závody ve vodě. Brzdy jsou v háji…

To jde na vodě rychle…
Ty naštěstí tady nebyly potřeba, v podstatě. Tady když se to vystihlo, tak se to dalo celý bez brzd, i nahoře i dole. Když se vystihla ta rychlost, tak se v podstatě nebrzdilo…To je hrozný s tím kolem. To mi vadí víc než…no všechno to dostane zabrat, oblečení, bohužel ten písek se dostane všude. Jirka by mohl vyprávět, zeptej se ho (smích) jakej byl písek v kalhotech (smích). Měl nějaký problémy, pak. No to je hrozný, no. Vodře se.

Jak vůbec celkově se cítí člověk po v podstatě osmi stech kilometrech?
No mě od třetího okruhu chytala křeč do levý nohy, tak ta mě bolí, ale dobrý. Jako ne úplná, ale bylo to tak na hraně, vždycky. Třeba jsem blbě jedla v tom tejdnu předtím, nevim. V životě se mi to nestalo. Jinak normálně. Lehce oteklý nohy a spíš zadek odřenej. Chodidla bolej, ale to je z toho, jak jsme jeli ten konec, šíleně. Mě to nebolelo. Celou dobu pohoda a pak…to totiž udělali ty lidi, co se šli vyspat…

A pak zrychlili.
No a pak tam jezdili jako šílení a vždycky se někdo chytil z tý skupiny, takže tam byl jeden nástup za druhým a to mě vytáčeli. Radši nebudu jmenovitá, protože pak by už se urazili…

Myslíš Pepu Vejvodu (CKKV) (smích)?
(smích) Jsem mu to tam řekla a on se nějak naštval. On přišel s tím…

Jo říkal mi to tam na otočce (smích).   
Von přišel s tím, že nám hrozně pomůže, ale prostě pomoh nám tím, že jel pětatřicet. No možná to těm klukům pomohlo, ale mně rozhodně ne (smích).

To je těžký, když se to na tomhle krátkým okruhu pořád sjíždí, tak to svádí jet s někým hodně rychle.
Tak já vím, no docela jo. Tam se právě udělaly dva vlaky a nikdo skoro sám nejezdil. Akorát myslím, že ten Kučera jezdil sám.

V jednu chvíli, těsně než se setmělo, jezdilo ve skupině snad osmnáct lidí.
No, všichni jeli za náma, jenomže nikdo z tý skupiny nestřídal. To opravdu, to akorát chudák Šamonil to vodtáh skoro celý a když už se nechtělo ani jemu, tak jsem jela já a pak občas někdo a v noci vůbec.

A i v noci jste jezdili takhle v háku?
Takhle. Jirka tvrdil, že on nejezdil. Tak já nevím. On byl někde vzadu. My jsme jezdili čtyři, že jo, v tý skupině v noci a já jsem teda vůbec nevěděla, jestli tam vůbec je, protože jsem ho třeba dvě hodiny vůbec neviděla (smích). No byl tam. Von tvrdil, že jezdil daleko, aby nespadl, nevim jak moc daleko, když mi svítil (smích), asi nějakýho háka jezdil (smích). Asi se to tak jezdí, no, ale dobrý to nebylo. Člověk si to představí, že se po kole vystřídáme, jo a tam… tak občas tam někdo vez…

Takže vůbec tam nefungovalo nějaký pořadí?
Ne. Vůbec. Náhodně. Teda po kole, nebo půlkole se vystřídalo, ale vůbec ne, že by v tom byl nějaký systém. Jako na začátku tý noci na to všichni ještě museli mít. To vůbec nebylo o tom, že by nemohli. Ono svým způsobem nebylo nic příjemnýho jet za někým, když ti jde ta voda, tak jsem si říkala, ono je snad lepší, když jedu první. Jednak přede mnou nikdo nespadne a jednak mi to nestříká do pusy. To je otázka, ale je to cejtit, jestli jede člověk první, nebo ne. To je setsakra cejtit. Ať si Jirka říká co chce, tak to je pravda. Čekala bych, že se zapojí víc. Jako vodpracoval si to Šamonil. Ten tam vodvedl neuvěřitelnou… neuvěřitelnou práci.

Musel potom být asi hodně zklamanej, když mu to nevyšlo.
No on ani neřikal snad že chce vyhrát, von chtěl ujet 800.

Hm.
Ale on asi nevěděl o těch otočkách a takovýhle… myslím, že těch 800 je tam tak na hraně. Kdyby bylo fakt hezky, protože přeci jen se tam zpomalilo, že jo, v tom dešti, trochu…Nevim. Vlastně jsme se o tom nebavili. Asi chce vyhrát každej, ale…byl v pohodě.

No ale takový slovní přestřelky v tý špičce byly docela ostrý… to neznělo nějak extra kamarádsky, co jsem tam zaslechl na otočce.
Tak to ani nevim.

Udo tam vždycky vykřikoval…
No jo, ale Udo zajel míň, než ta druhá holka, což je teda… ale von říkal od začátku, že chce jet 500, abych mu zase nekřivdila. To říkal hned na startu, že pojede 500.

No ke konci tam jezdil úplně krokem…
On na to letos nemá. Má nejeto 4 000 a s tím se opravdu zázraky dělat nedají. On asi v noci za toho deště nejezdil, nebo já nevím.

V noci si vyměnil přilbu, už nejezdil v tý kapce (smích).
(smích) V tom jezdí i tu republiku.

To nemá žádný větrání.
Ne, ale zase je to lehounký, strašně. To nevíš, že máš něco na hlavě, no ale otázka je, jak by ti to pomohlo. To je na časovku, kde se předpokládá, že nespadneš. Tam jde opravdu o aerodynamiku, což tady bych si bez přilby… my jsme chtěli jezdit bez přilby s Jirkou ve dne.

No v tý skupině by to bylo docela… někdo si škrtne…
Je zajímavý, že nikdo si nebrnkl za celou dobu.

Možná ten, co ho odvezli.
Hele tam se padalo, jak to klouzalo. Ten Šamonil určitě taky spadl, jak to klouzalo. On teda tvrdil něco jinýho, ale… Mě tam zadní kolo jednou zaplavalo tak, za mnou jel Jirka, že jsem si říkala, že do mě musí najet. Tam to klouzalo šíleným způsobem, právě při tom sjezdu dolů. Tam jsou takový jako příčný záplaty, úzký, a do toho když si najel, tak to kolo vždycky nějak šlo. Takže se to tam vždycky rozprchlo střed, kraje. Ten prostředek se jako vynechával.

Jak se k vám chovali na trati řidiči aut, co tam projížděli? Kupodivu provoz nebyl tak silnej a zdálo se mi, že aspoň na mé otočce byli velice ohleduplní a dokonce se i zajímali, co se to tam děje, teda až na nějaké výjimky. Párkrát se mi stalo, že i když jsem se s praporkem natahoval až do protisměru, stejně mě pár expertů objelo a hurá rovnou mezi cyklisty…
Tak to my jsme tohle… mě se to stalo jedinkrát, s tím žigulíkem, jak tam na nás troubil a pak ho dole někdo zastavil (smích). Prostě spěchaj, no. Je jim to jedno (smích).

Člověk se snaží, aby to všechno bylo co možná nejbezpečnější, ale tohle…
Ne fakt jsem je litovala, jak tam pršelo, jak tam stáli, tak…Já je ani neviděla, jsem pak jezdila bez brejlí, protože jsem přes ně nic neviděla, takže jsem musela jezdit bez, ale i když jsem neviděla kdo to je, říkala jsem si, že to jsou chudáci (smích). Ještě, že to bylo teplý. Žádná velká zima. To vyloženě když jsme jeli, tak šla teplá voda na nohy z tý silnice. Když jsme najeli do louže, tak to bylo teplý na pocit. Vono předtím bylo hezky.

Tak jo, to by asi bylo k letošnímu Šílenýmu cyklistovi a teď, jakej máš další program? Až tu republiku, nebo si ještě střihneš nějakej maratónek?
Ještě dva jsou tam, ale ty jsou krátký.

(smích)
To jsou dvěstěpadesátky. Beskyd je za čtrnáct dní. Ještě, že ho posunuly o tejden. Nevim, jak bych ho tuhle sobotu jela. Hlavně by se mi do toho nechtělo.

Pojedeš naší Časovku?
Pojedu, ta je přeci v neděli, Beskyd je v sobotu (smích).

(smích).
Loni jsem jela po Beskydovi normální závod, osmdesát, ale to bylo hrozný. Mě strkali do kopce…Tak to už ne, ale Časovku do kopce… budou mít radost, že mě porazej.

(smích) No a ještě ten druhej?
To je Cannondale, ten je na Vysočině no a to je až někdy těsně před tou republikou, čtrnáct dní. To je tak akorát. To jsou všechno z Velosérie, tak jet musím. No i když oni se stejně počítaj dva závody, tak bych tam jet nemusela, ale…

…může se to hodit.
Je jinej. Já jsem ho nejela, ten závod. Třeba ten Beskyd mě úžasně nebaví, ten jedu asi po pátý furt tu samou trasu, to je hrozný… jenže tam maj peníze.

(smích).
Je to tak (smích).

No a republika? Jakej máš letos cíl?
Tak to už jsem říkala mockrát - 50 hodin. To se nezmění.

Je to reálný?
Ale je to reálný. Když zajdu za panem doktorem Fořtem, ten je v podstatě nejlepší u nás dietolog. Nám udělal všechno, co máme kdy jíst a opravdu bych řekla, že to fungovalo. Tak do tý dvanáctý hodiny jsme vůbec nevěděli, že jedem. Já teda vůbec. Jirka říkal taky. Vůbec, prostě nás nic nebolelo, nic. No pak se to samozřejmě zhorší, ale to je spíše věc psychiky, než čeho jinýho… Se tam prej přišel podívat… jenže to je právě vono, že my jsme vlastně nezastavili. Mě tam přišlo víc lidí, ale to bylo vlastně nevděčný (smích).

No já jsem ten závod vlastně taky "neviděl". My jsme byli celou dobu na tý radotínský otočce. Tak si říkám, že si snad půjčím to kontrolní video, co natáčelo na startu průjezdy, abych se podíval, jak se vlastně jezdilo tam.
No tak všechno tam dobře fungovalo, akorát ta sanitka nás tam málem smetla, když jela. To vypadalo, že je tam snad někdo přizabitej. Ta jela normálně s blikačkama prostředkem silnice takovou rychlostí…

No ale to jeli pro něj.
Ale vždyť mu nic nebylo, ne?

No já jsem to ani nevěděl, mě ani nenapadlo, že jedou pro někoho z našeho závodu.
Ten tam jel , že jsme se docela rozprchli.

No mě to popisoval Jirka Sladký, že ho tam přivezl někdo autem, tam ho posadili a von chvíli s nima komunikoval a pak se nějak svezl a tuhej, úplně, takže to je asi hodně vystrašilo a tak je zavolali. Což teda bylo dohodlý a oni čekali na telefonu a tak to vzali svižně (smích).
No to vzali, ale věděj, že se tam otáčíme a oni to tam projeli… pak jsme jen tak tak uhli (smích). Já jsem myslela, že jedou někam jinam, i když pak už mi to bylo divný, že druhá sanitka už jede taky sem, tak to už bylo divný, že by jezdili takovouhle uličkou a ne po tý Strakonický, protože my jsme tohle nevěděli, že jo. To někde spadne a … ten Šamonil vstal a dojel sám do toho cíle. Jako jemu nic nebylo. Mel odřený koleno. Tak vono se tam moc stát nemůže a v tý vodě vůbec. Ani se neodřou na tý vodě. Tam je vrstva, že se nesedřeš, že to chladí ta voda. On ani nebyl moc sedřenej na to, v jaký rychlosti spad. Spadl v tom sjezdu po tý otočce, čili tam jsme nějakejch pětatřicet museli mít. Spíš podle toho zvuku člověk slyšel, že jel po tom asfaltu dost dlouho. Jel za mnou a najednou ten zvuk, krásnej (smích).

Pfffff...
Ne, to je hroznej zvuk. Tam právě…

Je všem jasný co se stalo…
Hned, no. Ještě, že to bylo za mnou, protože tam kdyby spadl první, tak jdou úplně všichni. V tom dešti by nešlo vůbec nic dělat. To k tomu patří. V tomhle byla ta noc nepříjemná, protože ty vzdálenosti neodhadneš tak úplně přesně, ale nelízl si. Všechno to bylo z jinejch důvodů. My jsme pak viděli tu sanitku v cíli a došlo nám, že jela tam, ale opravdu jel nesoudně na to, že musel vědět, že tam ty lidi, nebo on to asi nevěděl, že tam jezděj, protože jsme jen tak tak uhli. My jsme byli skupina, která byla jediná osv… to jsem ještě svítila, která všichni jako měli ostrý světla, že jo. Ti čtyři, když dojížděli, tak byli vidět, když jsem na ně čekala.

To bylo hrozně zvláštní, protože zas až tak často člověk nevidí cyklisty s tím čelním světlem, nebo ne tolik pohromadě, to když se z dálky ta skupina blížila, všichni se světlama, to bylo jako by přijížděl vánoční stromeček (smích).
(smích) Já jsem to viděla, když přijížděli, když jsem tam zastavila. To bylo vidět z velký dálky a vůbec si neuvědomil, že my proti těm majákům nic neuvidíme.

…Pak zase z druhý strany ty blikačky, když se vzdalovali, to bylo úžasný.
Ty jsou hrozný. Ty tak strašně svítěj, že nic nevidíš. To jsme měli polepit, aby to jenom jako… ze stran třeba. My jsme o tom s Jirkou uvažovali, ale pak už na to nedošlo. To fakt svítí šíleným způsobem, když jedeš těsně za někým, tak nevidíš vůbec nic, ale to jsme věděli. A to ti ostatní ještě mají ty veliký. My máme aspoň ty malinký, není to ta plocha. Pak už byly tak špinavý… No to byla smůla s tou vodou. Tam ale byly nepříjemný ty kaluže, obrovský, který na tý trati byly, protože tam byla vlastně jedna kaluž přes celou silnici. Tam se najelo, ta skupina se rozestoupila, aby nedostali přímej zásah. Pak už to bylo suchý, ale ta kaluž přes celou silnici byla jasná. Vono pak už je to jedno. To je tak o to prvotní namočení a pak už je jedno jestli prší, nebo neprší. Musí se jet vopatrněj.

To jo, no už mě nic nenapadá, napadá tě ještě něco?
Nenapadá mě nic, co by bylo pro veřejnost (smích).

(smích) A něco z toho, co není pro veřejnost?
Né, vo tom opravdu nic říkat nebudu (smích) a už to vypni.

Sponzoři akce Šílený cyklista: