Vláďa Konůpka - III. ročník poháru Časovek do kopce z pohledu vítěze kategorie Senioři

V příjemném prostředí hospůdky "U žíznivého jelena" odpovídal do klubového diktafonu vítěz kategorie Seniorů. Řeč se točila okolo Časovek, nevynechali jsme minulost i budoucnost klubových akcí CKKV a jakožto prezident tohoto klubu prozradil Vláďa i něco z toho, jak vlastně klub ke svému jménu přišel i mnoho dalšího.

Vidíš na to? (osvětlení u stolu, kde jsme debatovali, rozhodně nepředpokládalo čtení drobného textu výsledkových listin).
Jo, vidím na to.

Máš dobrý brejle... takže připíjím na tvé vítězství...
Díky. Bylo to překvapení, když jste to rozdělili. Já jsem přišel bojovat o druhý místo...

No, ono to bylo trošku nefér vůči holkám. To je těžký, když v těhle kategoriích jezdí tak málo lidí, tak abysme jim mohli dát aspoň nějaký ceny, tak jsme to sloučili, ale už to asi neuděláme.
To jsem si právě říkal, ty holky musej bejt docela nakrkaný, když...

... ale ta výkonnost, oni nakonec lidi v týhle kategorii byli docela promíchaný. Sice ta Hanka Ebertová (KPO) samozřejmě vyčuhuje, ale pak už se to docela střídalo rovnoměrně... No tak, kdybys měl třeba říct něco k úvodní Cementárně? Já jsem se díval do nějakejch starších záznamů a tohle vlastně byla první trať, kterou jsi v rámci našeho poháru jel rok předtím.
Nóó, to jsem jel úplně poprvé, Cementárnu.

Ale nemáš ji rád, podle ankety (smích).
Cementárnu opravdu... je málo kopců, který nemám rád, ale Cementárna je zrovna jeden z nich. Zjistil jsem vlastně, že kopec, jak ho jedu poprvé, tak ho mám rád, nebo nemám rád. Jsou kopce, který jedu poprvé a dobře a líbí se mi, tak ty jezdím vždycky... dobře i když třeba nemám formu, ale jsou kopce, těch je málo, který se mi hned od začátku nelíběj, něčím... a pak ať dělám, co dělám, furt se mi jedou blbě. No a ta Cementárna... tady jsem to ještě ani moc nebral, protože jsem nevěděl, jestli to budu jezdit všechno. Přijel jsem na zimním kole, nic jsem z toho nesundal a pak jsem zjistil, že jsem byl třetí a že mě porazil Jarda Soukup (CKKV), což bylo po dlouhý době zase něco, co mě vyhecovalo, tak jsem si říkal tak to ne, to musím zabrat.

S Jardou Soukupem jste potom soupeřili ve všech dalších závodech.
On mě strašně překvapil i v těch dalších, že se tak dobře držel, ale byl jsem docela rád, že mám takovouhle motivaci, protože na Hanu... to by mě muselo bejt o 20 míň, abych se pokusil s ní soupeřit (smích).

Druhej závod - Karlický údolí?
Karlický, jo to bylo po tom soustředění, Šumavským. Jako to celkem neberu jako moc velkej kopec. Až ten konec je takovej, že už se dá zabrat. To je taky trať, která mi moc nesedí, protože je to mírný. Já mám rád prudký kopce. No a po tý Šumavě byla trošku únava, takže tam bylo pořadí stejný jako v prvním závodě, Jarda Soukup o dvě sekundy lepší než já.

Na poměrně delší trati je to kousek (smích). Tak půjdem dál. Vrané.
Tak ten se mi líbil. Tady vidím, že jsem byl druhej. Tohle jsem jel úplně poprvé v životě. Tenhle kopec jsem předtím vůbec nikdy nejel. To jsem jezdil dolů. Dolů jsem to jel tak třikrát, ale nahoru úplně poprvé. Ještě před tím závodem jsem se tam byl projet a nedojel jsem ho celej, ale Jirka Tutsch (CKKV) mi říkal: “Tady musíš zabrat na začátku, naplno to napálit a pak už to nějak dojedeš“. Tak jsem to na začátku strašně napral, ale... opravdu moc, že už mi bylo dost blbě, ke konci (smích). Tam byl ještě od nás Pavel Chyský a toho jsem dost brzo dojel, to jsem byl docela překvapenej z toho. Ten startoval kousek přede mnou, ale jelo se mi dobře až na to, že ten závěr jsem jel... no v křeči ne, ale...

Tam je docela dobrý, že profil se moc nemění. Nasadí se to, nějakej kopec a drží se to, takže člověk jede v konstantním tempu dost dlouho, kdežto na ostatních tratích tohle třeba není. Charakter se tam dost mění, musí se dost řadit, mění se rytmus a... a to tady není.
To se mi na tom právě líbilo.

Dobrý, tak půjdem dál - Vonoklasy. Z Černošic a pak doleva.
Hmm. No tak v konečným důsledku je taky jasný, že se mi to muselo líbit (smích). No ale tenhle kopec jsem si tejden předtím projel, sice ne až nahoru... vlastně jo, tenhle končil až před tou vesnicí.

No tam to bylo i trochu z kopce, ten dojezd.
Tam se to takhle točí, tak ten jsem si opravdu projel celej, ale jak se to tam zatočí doleva, na ty Vonoklasy, tak tam se mi to líbí, tam je to krásný maso (smích). Tady je taky trošku dole... ten rozjezd... tady jsem jel naplno a celkem mi to nevadilo. Pak se tam jelo podruhý (Roblín) a to bylo horší. Tady jsem to tejden předtím projel, věděl jsem co a jak, takže... jel jsem naplno bez jakýchkoli potíží. Byli tam zase stejní soupeři, nikdo z těch těžkých kalibrů jako je Jirka Machulka (KC Nové Strašecí) tam nebyli, tak to bylo jasný, Ebertová... akorát jsem překvapenej, že Jardovi jsem dost ujel.

Velká motivace (smích).
No možná mu něco bylo.

No a je tu společný závod - Černolice? Těžká trať, rozhodně nejtěžší v celém ročníku.
Nóó, mě se jelo zase dobře. Jako byla to těžší časovka. Beru, že Cementárna se mi nelíbí a už z toho titulu se mi jede blbě, ale tohle se mi jelo velmi dobře, i když jsem to taky vůbec neznal. To je v srpnu, dovolený, to jsem neměl čas jezdit na kole, po Praze a jezdil jsem venku na dovolený a poprvé jsem to jel až autem dolů, když jsem přijížděl a hledal ten start. Pak jsem si to vyjel před startem tak nějak do tý poloviny, pak začalo pršet...

No jo, ten déšť, prokletí roku 2001.
V podstatě, že jsem se trošku spoluúčastnil na tom pořadatelství, tak jsem startoval až na konci, kde už zase nepršelo. No a tam... tam byla přede mnou ještě Dáša Likusová (KPO). Jsem si říkal, takovejhle krpál, jak ta musela makat, nějak mi to nebylo jasný...

No tak ono se to nezdá, ale jezdí hodně, trénuje...
... jsem se pak díval na ty její „Kilometry 2001“ a... v tom to bude taky (smích).

Tak jo, jdem dál - Roblín?
No tak to bylo vůbec to nejhorší, co jsem letos jel. Pátej... To bylo ještě navíc po Litni (Vyčerpací štvanice - Štorek sport cup 2001). V Litni jsem jel naplno, abych neztratil kontakt v tom našem poháru s těma čelníma místama. Tam k tomu byly ještě hrozný podmínky, takže tady na Roblín jsem byl dost vyčerpanej a hlavně to první, ta rovinka, než se to začne zvedat v tom lese, tam jsem jel pomalu. Nějak jsem... když to vezmu 16:47 a Jarda měl 15:47...

Minuta.
Když mi říkal dole potom čas na tý křižovatce na Vonoklasy, tak jsem si říkal to není možný, protože já jsem tam měl o minutu horší, takže vlastně tam jsem nasbíral tu minutu a nakonec jsem jel stejně, ale tam mi to opravdu vůbec nejelo.

Hmm. V září je problém s termínama. Původně to mělo být o týden později, jenže to by bylo po Králi Šumavy, což by zrovna v tomhle roce bylo obzvlášť hodně krutý pro spoustu lidí. Tak jsme to posunuli a těch volných víkendů je holt málo.
To já vím. Těžko se to dá skloubit se vším.

Třebotovka?
Třebotovka, krásnej kopec. To jsem dříve míval jako prubířskej kopec. Na ten jsem si troufal až tak někdy v květnu, víš (smích).

No tak tam to chvíli trvá, než člověk ten začátek vyjede.
Hlavně, že to tam spravili, byla tam i dobrá silnice...

Čekali jsme na to dlouho.
To je opravdu dobrej kopec. Teď už si na něj troufnu třeba i v zimě, to ne (smích), ale... akorát pak ta rovinka potom mě docela ničí. Jak vyjedeš z toho lesa a narovná se to... jak je trochu mírnej kopeček, tak mě to docela ničí a... se mi zdá, že je to rovina a že jedu pomalu a ono je to přitom do kopce.

Dobře a poslední závod - Zadní Kopanina?
Zadní Kopanina, no. K tomu kopci mám právě takovej zvláštní vztah, protože jsem ho poprvé jel myslím v 87., ne šestým, v osmdesátým šestým s Petrem Chrpou (CKKV). On jel na takovým tom svým Favoritovi s tříkolečkem, zacementovaný hrozně to měl (smích), jak to měl tam na dvoře, jak bydlel u tý cementárny, tak... a vrzalo to, hrozný kolo měl. Chvíli předtím se jely Doksy, ty jsem naposledy vyhrál a Petr tam ještě chodil do těch kopců pěšky. No a teď asi po měsíci jsme jeli spolu na tenhleten kopec a Petr šlapal, šlapal a teď mu to v tom chřachtalo, škrundalo, vrzalo... a já jsem se ho držel jen tak, ale jel jsem a říkal jsem si, to je nádhernej kopec a ještě v tom lese... No a opravdu jsem se ho udržel, což jsem si říkal, to je divný, kde se takhle vydupal? Tak ten věkovej rozdíl hraje roli, i když to bylo před 14 lety, tak to už hrálo... No takže od tý doby už Petr jezdil dobře. Tam na tom kopci jsem to poznal. No tak ten kopec jsem měl rád a kdykoli jsem jel někam k Radotínu, tak jsem si ho zajel, ale nejel jsem pak už nikdy jako doprava na ten Zmrzlík, ale tam mě to celkem taky moc nevadí, protože se to narovná a je to spíše z kopečka a pak po tý zatáčce je to trošku prudší, takže tenhle profil se mi taky docela líbil.

Konkurence se sešla slušná, takže to byl opravdu pěknej závod na konec sezóny.
To jo. Machulka první, Pepa Beneš (CFC Kladno) to jsou... Jirka Burda (CKKV), to mě překvapilo, protože Jirka je v kopcích o třídu lepší než já a že jsem byl za ním o 10 vteřin? To jsem byl taky docela rád (smích). On si zakládá na svým kole, který váží asi 8 kilo a já jsem si po sezóně zvážil to svoje a ono to váží skoro 11 (smích), jenže na tom krátkým kopci to asi moc velkou roli nehraje. No a tam bylo ještě vlastně tohle: to jsem se vrátil z Turecka, kde jsem se 12 dní válel u moře a nic jsem celkem nedělal a měl jsem na přípravu teda sedm dní a věděl jsem, že se tam rozhodne mezi mnou a Jardou. Hned, co jsme přiletěli, jsem v neděli sednul na kolo a jel jsem do kopců a pak ještě dvakrát přes tejden jsem si dal speciálně na válcích takový intervaly, abych tu čtvrthodinu vydržel.

To je krásný.
Nakonec se to povedlo. Pak jsem byl docela rád, že jsou tam ty děla, protože mezi náma byl jenom jeden bod a kdyby jsme byli zase druhej - třetí, tak to jsou jenom dva body.

No tak takhle to vlastně dopadlo i s Jirkou Sladkým (KPO), kterej to měl taky propočítaný, ale vůbec nečekal, že by mezi ním a Michalem Chvojkou (Scorpios 77) se mohli dostat nějaký lidi a vyšlo mu to přesně tak, jak potřeboval právě proto, že přišlo hodně lidí a ty body se tam nastřádaly.
Je to zajímavý. Poslední závod, takovejhle, podzimní...

No vyšlo počasí, není co jezdit a lidi ještě nechtěj ty kola odložit. Vyšlo to pěkně.
Já jsem nedávno počítal, kolik lidí kam přišlo na naše závody a zjistil jsem třeba, že na Brdy (Brdské dvoukolo), i když je to v říjnu, chodí hodně lidí, kromě posledních dvou let, kdy v roce 2000 pršelo a teď naposled taky nebylo nic moc, ale předtím tam bývala běžně devadesátka lidí.

Když už jsi to trochu nakousl, máte představu o podobě příštího ročníku vašeho poháru, nebo je to zatím tajný?
Tajný to není, ale je to termínově... Tak Doksy jsou naprosto jasný, ty jsou poslední čtvrtek v květnu jako vždycky a ještě jsou dvacátý, takže chceme udělat nějakou větší slavnost... Kondor, tam je to o sponzorech, protože ZPM, co dali letos, tak když by dali tak polovičku. Další věc, doufám, že Petr Chrpa, už měl cukání loni, že nebude dělat Brdy, tak jsem ho přesvědčil, aby desátý udělal, ale znovu jsem se s ním už nebavil, jestli do toho chce jít po jedenáctý. Doufám, že jo. Liteň. Jak je to s UACem, tak tam... Vychází to tak, že když nebude Kondor, tak bude velká Liteň a úplně nová. Nejelo by se z Litně, ale z Řevnic a jela by se spíš Kondorská trasa, aby to dalo těch 90 a 70 km pro I. a II. divizi...

Takže s Řevničákem?
No.

No teda (smích).
Ta druhá divize to potřebuje, když je tam 120 lidí, tak je potřeba to roztřídit hned na začátku (smích) s těma příchozíma, když tam jsou. Ten Kondor by se taky jel podle všeho z Řevnic do Řevnic a taky by začínal tím Řevničákem.

Je to kvůli tomu, že hlavní sponzor bude zase Štorek? Proč Řevnice?
Ne, to není ani kvůli Štorkovi, ale brali jsme z okolí Prahy takový trošku příznivější místo. Liteň, už to bylo teď naposled vidět, jak tam nemá ten Raufer tu pumpu, jak už se o to nestará, neměl tam ten bufáč, takže to nebylo takový... To zázemí v tý hospodě, to se mi naprosto nelíbilo. Kdyby bylo počasí, tak se dalo vyhlašovat venku, tak by to bylo dobrý, ale musí se počítat, že počasí nemusí bejt. Musí bejt zázemí, někde a v Litni se mi to nelíbí. V Řevnicích je to ověřený z UACu, že někde tam v tý sokolovně se to dá dělat. Vůbec úlet byly ty Stodůlky, protože hodně pražáků, jo, pražáků mi říkalo, že vůbec nevěděli jak se tam dostat autem na start s kolem, že metrem je to jednoduchý, ale když tam chtěli přijet autem a ti cizí, venkovský... ti už vůbec ne. Naprosto byli mimo, kde jsou nějaký Lužiny.

Když jsem tam jel den předtím s Jirkou Sladkým se zaprezentovat a to jsme v podstatě místní, tak jsme to taky dost hledali a pak, když jsme se chtěli mrknout, odkud se bude asi startovat, tak jsme bloudili a vlastně jsme netušili, kam se druhý den s kolama máme dostat.
Bylo to komplikovaný uzavírkama v Řepích a pak ještě to hrozný jednání s IPS, kteří se vůbec nemohli dohodnout - je to jejich silnice, ale kdo za ni odpovídá a jestli nás tam pustěj... víš, jak tam byl ten start dolů a cíl nahoru.

To není veřejná komunikace?
Ne, ne. To patří IPS. Moc nevím, kdy udělat Břežanskou osmu. Ty termíny se nějak scvrkly. Oni nám obsadili tu naši první zářijovou sobotu nějakým etapákem z UACu a na nás zbylo až 21. září, nebo 29. června. Toho 21. září byla Břežanská osma a začátek září Liteň, to se dalo stihnout s těma třema nedělema mezi. Teď se tam nějak nemůžem vejít a o těch prázdninách? Já nevím, jestli máte chuť dělat s náma zase ty Černolice?

Určitě. Z našeho pohledu to byla velmi úspěšná akce. Tam bylo i zázemí v tom areálu Olympia wellness.
Tam je to docela dobrý a ještě, když jsou to prázdniny a ty dva poháry se spojí, tak přijde víc lidí, než by přišlo jen na jeden. Tak to jsem docela rád, že bysme to udělali spolu.

Neplánujete návrat Satalickýho trojúhelníku?
Když by nebyl Kondor, tak se o tom uvažuje.

No mně to bylo strašně líto, že jste to zrušili.
Proč?

No protože jenom tam jsem byl schopnej něco zajet (smích), když už ne někde jinde... teda co se jako nějakýho pocitu z jízdy týče (smích).
Pavel Hřebík (CKKV) se nějak přestal cejtit na to, aby to dělal a... dostal tam lidi na pořadatelování.

Hmm, no s tím je myslím problém všeobecně.
No je. Když se dělá víc závodů, tak... a chceš to pro víc cyklistů tak máš dost potíže najít termíny tak, aby tam ty lidi přišli a taky s ohledem aby ti tam tvoji lidi šli pořadatelovat.

Přesně.
Mně je dost trapný, když jsou po třech nedělích dva závody velký za sebou, tak ty lidi přesvědčovat, aby takhle brzo po sobě... Každej má něco jinýho... Ti pořadatelé naši většinou moc nejezdí. To jsou spíš opravdu pořadatelé, než cyklisti.

Hmm. No a mohl by jsi teda, vzhledem k tomu, že jsi prezident CKKV, váš klub trochu představit? Tradici už máte dlouhou.
No jo. My jsme se založili v osmdesátým sedmým. Byl to, už to teda přesně nevím, konec října. V roce 2002 mi tou dobou končí prezidentský období a že budou nový volby (smích).

Je to spojený s nějakou historkou? Jak třeba vzniknul ten název, teda pokud to není tajný?
No úplný začátek je až ve dvaaosmdesátým, kdy jsme v OZAPu, v Kamenický na Letný, jsme chodívali na pláň s takovýma brančičkama a kopali jsme tam malej fotbal. No a jeden náš konstruktér, Michal Kokta, nám říkal blbý čutálisti a že to není žádnej sport, pojďte si to zkusit na kole. Já jsem v tý době v Praze ani kolo neměl... Jsme se dohadovali a tak jsem řekl, dobře, uděláme závod na kole, ostatní kopálisti řekli taky, jedem na kole a kam? No a měli jsme podnikovou chatu v Doksech u Mácháče...

Jo takhle (smích).
No tak jsme řekli, pojedeme Praha - Doksy. To jsme ještě jezdili nejkratší cestou, furt po hlavní, ale v tu dobu to ještě šlo, když nás jelo šest, sedm, osm... žádná překážka silničního provozu. Takže jsme se dohodli, že pojedeme Praha - Doksy, první ročník, uskutečnilo se to právě ve čtvrtek na konci května ve dvaaosmdesátým. My jsme z těch kopálistů měli... jsme si vydávali takový jako bulletiny, vnitřní a po nástěnkách jsme tam věšeli... jsem tam vymejšlel kecání o našem týmu a oni zase o protějším týmu a dělali jsme tabulky, takže jsme todleto přenesli na 14 dní na cyklistiku. Těch 14 dní před závodem se tam v OZAPu žilo jenom závodem Praha - Doksy. Tam byla i tipovací soutěž, za pětikorunu si mohl každej dát typ, kdo vyhraje první, druhou horskou prémii a kdo vyhraje celý Doksy. Tenkrát se toho zúčastnilo asi 30 lidí a řekli jsme, že vítěz dostane půlku a vítěz ankety dostane druhou půlku. Takže takhle vznikly Praha - Doksy a hned se nám to strašně líbilo. Mimochodem jsem to vyhrál, poprvé (smích), i když, říkali jsme mu pak brutální cyklista Švůger, nás ve spurtu na druhou rychlostní prémii mě s Michalem Koktou, otcem závodu, nás poslal do příkopu (smích), takže se tím pádem druhá rychlostní prémie zrušila. Pak jsme ještě 4 roky jezdili po stejný trase, po tý hlavní...

A to už bylo CKKV?
Ne. To jsme pořád byli jako spolek z OZAPu a jezdívali jsme na tu chatu. Tam jsme vždycky přespali a druhý den jsme jezdívali zpátky a to ještě byla tradice, že po dojezdu se šlo vždycky do jezera koupat ať bylo jak bylo. To skončilo v osmdesátým šestým, co jsem naposledy vyhrál. To byl Černobyl, my jsme vlastně měsíc potom jeli ty Doksy, dojeli jsme tam a spustila se tak příšerná průtrž mračen, až do půlnoci, že jsme dolů k jezeru nemohli jít. Ten rok jsme to vynechali a už se to nějak nechytlo. Ještě jedna zajímavá věc... Když se jely první dva ročníky, osmdesát dva, v osmdesátým třetím jsem odešel z OZAPu, burcoval jsem je všechny furt, ale jak jsem s nima nebyl denně, tak se to zkrátka v osmdesátým čtvrtým nesešlo. Byly přísliby, že všichni pojedou, pak přišli dva dny předem a říkali, nemůžeme, nemůžeme..., takže třetí ročník byl až ob rok. Takže ono to vlastně nesouhlasí. Teď bude dvacátej a měl by bejt už jednadvacátej.

No a CKKV, že se k tomu pořád vracím?
No to bylo... potom v osmdesátým šestým, to už jsem říkal, se začal Petr Chrpa zlepšovat a pak v osdesátým sedmým a osmým vyhrál a to jsme se začali scházet... Takhle, před těma prvníma čtyřma ročníkama jsme vždycky tak 14 dní trénovali a pak odložili kolo a celej rok nic. Po tom osmdesátým šestým jsme se začali dávat dohromady a začali jezdit v pěti v šesti na vyjížďky a vždycky jsme končili v Tróji, v restauraci Na krásný vyhlídce. Tak se nám tam líbilo, tam se sedělo venku, tak tady se začnem scházet. Ještě byl takovej podnět z venčí, jsme se doslechli o nějakým závodě, kterej pořádal taky takovejhle nějakej spolek - založili svůj klub a scházejí se v hospodě a že maj kroniku. Tu nám půjčili (smích), no tak proč ne, v osmdesátým sedmým, na podzim jsme si řekli, tak založíme taky klub. Vypsali jsme na to konkurs jak se bude jmenovat a vlastně vyhrál se svým názvem ten Michal Kokta, otec Doksů. Zvolili jsme vedení no a bylo nás myslím osm, devět na začátku, v tom osmdesátým sedmým. No a dělali jsme ty Doksy pořád dál a dál jako jedinej závod. Potom, kolem osmdesátýho osmýho, devátýho začala strašná renesance kol. To začalo jezdit daleko víc cyklistů, tak jsme si říkali, že by bylo dobrý něco udělat, aby jsme je přilákali. Udělali jsme Brdy, první zkušební. Přišlo 18 lidí, což jsme si říkali, to je dobrý na první závod. Napsal jsem do Pelotonu takovej jako dopis o našich Doksech, o našich závodech. Vyšlo to na jaře v třiadevadesátým. Přišlo mi takových 20 dopisů od lidí, že by chtěli k nám do klubu a chtěli by jezdit naše závody. Každýmu jsem odepsal nebo zatelefonoval, no a najednou nás z těch devíti lidí bylo snad pětadvacet. Téměř všichni, co se nabalili v tu dobu, tak ti vydrželi. Doksy se stávaly čím dál tím známější a my jsme se báli, že to nezvládneme, tak jsme omezovali počet startujících. Jednak s těma mělnickejma policajtama nebyla moc dobrá řeč, nelíbil se jim takovejhle balík na silnici, no ale nakonec jsme se s nima nějak dohodli.

To se jezdilo ještě po té hlavní?
Ne. V 89. jsme to odklonili na Kostelec. Před Mělníkem jsme stejně najížděli na tu hlavní a dojížděli jsme zbytek po hlavní, asi 2 roky. Pak přišlo další vylepšení. Z Kostelce jsme jeli do Mělníka, ale v Mělníce doprava přes závory a jeli jsme do Kokořínskýho údolí. To bylo takových pár roků experimentů. Nakonec jsme se chtěli vyhnout i tomu úseku z Kostelce do Mělníka a začli jsme to táhnout přes ty Byšice, kde je provoz docela... a členitost taky nejlepší. Je to jednak delší, což... jak to bylo pod 70, tak mě to štvalo, protože ze začátku jsme to jezdili pětasedmdesát a jezdili jsme na kolech, který nestáli za nic, rychlostním průměrem pětadvacet.

No a v současné době máte kolik členů?
Zrovna dneska jsem psal něco pro eventuálního sponzora Kondora, tak jsem to počítal a je to dvaapadesát, z toho je 39, o kterejch se dá říct, že jezdí na kole. Taková ta třicítka jezdí pravidelně. Těch devět , dá se říct, taky jezděj na kole a sem tam se nějakých akcí zúčastňujou. Pak jsem počítal, že jsme zorganizovali 48 závodů, zatím a 2885 lidí se zúčastnilo, což vychází 60 lidí na jeden závod a když vezmu ty první Doksy, který se 10 let jezdili ve dvaceti.... Vůbec největší účast byla na loňský Litni, to bylo 164 lidí. To by jsme byli rádi, kdyby přišli na Kondora. No k tomu Kondorovi... Měli jsme pár nápadů, jak přilákat lidi. Jednak zlidštit krátkou trasu, to znamená udělat ji když tak 100, maximálně 120 km, aby si na mi troufli i úplně ty nejobyčejnější, pak jít se startovným hodně dolů. Na normálních maratónech je tak 400, tak třeba na 250. Tady v tý Praze jsou ti cyklisti nějaký... lakomý a zdá se jim i 70 korun za závod hodně, i když je to třeba i s pojištěním. Tak jsme si říkali 250 a když se přiláká víc lidí, tak by se to mohlo zaplatit. Pak ještě když jezdíš na kole, tak vidíš, že strašně moc lidí jezdí na horským, ale po silnicích, tak že by jsme na těch silničních trasách vyhlásili i kategorie pro horský kola.

Zvláštní je, že na těch našich závodech mezi špičkou silniční a horský kategorie je rozdíl opravdu minimální a skoro na všech závodech by byl někdo z horskejch na stupních silniční kategorie. Navíc byl v roce 2001 evidentní značný přesun jezdců z MTB do silniční kategorie, takže skoro uvažujeme to rozdělit na Ultra, kde by jako doteď jezdili ti registrovaní závodníci a něco jako kategorii hobby, kde by jezdili ti ostatní. No možná by to někoho odradilo, ale mohli by jsme to udělat jako to bylo teď se společnou kategorií Žen-Sen, kde to bylo celý rok dohromady a nakonec jsme to rozdělili. No uvidíme podle toho, kolik lidí bude jezdit. Těch kategorií by bylo tolik, že bysme těžko mohli všem celý rok dávat nějaký ceny...
Hmm, já vím, že ti veteráni (maestro) jsou trochu ublížený, Jirka Tutsch a... že nás vůbec nevyhlašujou...

Nóó, tam to bylo spíš proto, že lidi spadající do téhle kategorie startují vlastně ve dvou kategoriích a chvíli by to trvalo, než bysme to hned po závodě dali dohromady, no ale kategorie chceme pro příští rok předělat, takže tam už to bude... (smích).
A co kontroverzní týmy?

No týmy určitě. Právě protože těm lidem na tom tak záleželo jasně mluví pro to to dělat.
Já myslím, že to bylo dobrý. Jsem se dočetl, že H-H to navrhovali zrušit. To jsem si říkal, že by to bylo škoda.

Tam je jedině to, že do týmů počítáme i samostatný lidi, takže to pořadí dost narůstá...
By se to dalo nějak omezit. Normální je tři lidi.

No určitě soutěž týmů bude.
Ještě... jak vzniklo tohle s tím CKKV - H-H Smíchov, to bylo naprosto blbostí našich kluků. Ti dobří tady celej rok nejezdili a za poslední dva závody to chtěli strhat. Takže si vymysleli takový věci, o kterejch... Toho Studenovskýho jsem bral, protože to je náš člověk, náš odchovanec, ale toho Jirku Blažka (Sfinx)... Když jsem se to nahoře v hospodě dozvěděl, jsem říkal chlapci, to bude špatný, tohle, to se nemělo (smích).

No jo, jenomže za celej rok takovejch lidí bylo víc, co sice jezdí málem profesionálně za nějakej tým a v Časovkách jezdili za tým svých kámošů a třeba i vyhráli a nikdo na to nic neřekl. Tady to v tom posledním závodě bylo prostě víc vidět a navíc to jakoby rozhodlo tu soutěž, bohužel.
Jsem slyšel od kluků, že H-H má někde na Smíchově vývěsku a že tam tejden před závodem už viselo přijďte všichni porazit CKKV (smích), tak jsem si říkal to je teda vyhecovaný, no a pak... před startem jsem pokecal s Horkým, se vyptával v jaký jsme síle...

Pepa Vejvoda (CKKV) to měl taky před tím závodem všechno propočítaný, snad dřív než já, že kolik bodů byste na H-H museli získat. Hodně to prožíval a byl zklamanej, že to asi nedáte. Hodně mu na tom záleželo. No ale pak byl vlastně první, kdo proti tomu protestoval a chtěl se toho vítězství vzdát.
Pepa to hecoval už před tím předposledním závodem, že máme na ně tak málo, že když ty dva poslední závody pojedeme, tak by jsme je mohli porazit. Jenže na tom předposledním jsme udělali jenom čtyři body, tak říkal, tak to ne, to nepůjde.

Bylo to trošku dramatický, ale vyřešilo se to rozumě (smích).
Nemám rád, když tam začnou pracovat emoce a hlavně mezi hobíkama. My jsme si dost užili, když jsme ty naše závody bránili, že budou jenom pro hobíky. Nevím, jestli si tu dobu pamatuješ. To jsme vyřadili tři kluky z UACu, kteří jako neřekli, že jsou z UACu.

S tím jsou problémy vlastně i u nás. Ty kategorie jsou sice jasně daný, ale lidi si to nepřečtou, nebo to neřeknou a hlásí při prezentaci kde co. A zjišťovat to? No občas některý zkontrolujem...
Tehdá to byl Krob, kterej to vyhrál a ještě dva z UACu. Já jsem o tom nevěděl. Na Brdech jsem jel jako závodník a nestaral jsem se kdo jede. To jsem ještě neznal Kroba podle vidění a ty další UACáky, no ale když jsem se ptal kdo vyhrál, říkali Krob... no ten je v UACu, ne? Petr Chrpa říkal, já jsem si to myslel, před startem jsem se ptal kdo je tady z UACu, ať to řekne a my pro něj uděláme kategorii a nikdo se nepřihlásil. No a když dojeli, tak první, druhej a čtvrtej, nebo pátej byli diskvalifikovaní. No takže to bylo naše snažení na ochranu hobíků. Napsali proti nám článek do Pelotonu. To psal mladej Raufer a později se jeho otec stal naším hlavním sponzorem (smích). No a za dva roky, když jsme dělali první maratón, tak jsme se dostali do styku s tímhle mladým Rauferem a on to měl kupodivu zafixovaný, že tenkrát šel proti nám a ptal se mě, jestli jsem na něj furt naštvanej, co tenkrát napsal. No samozřejmě že ne. Byl to určitej stupeň vývoje. Teď už jsme zase trošku jinde, ale v tý době, že jsme si to chránili pro ty hobíky, opravdu hobíky, kteří, když viděli tyhle borce, tak už potom nepřišli. To bylo i na Doksech v takovejch těch začátcích, kdy jsme tam pustili UACáky a masa takovejch těch opravdu obyčejnejch cyklistů, kteří si tam přišli jednou zazávodit, tam už nepřišli.

To jsme viděli i u nás. Někteří třeba říkali, že to tak poskočilo, že už na to nemají... No ale většina lidí zůstává. Mají tam svoje dílčí soupeře a s těma se měří.
To třeba ten Ruda Bartoš z Pelotonu, ten se pořád diví, co to tam máme za kategorii, ti „plašáci“, co to je? Tak mu pořád vysvětluju, že si tímhle chráníme ty naše závody, aby tam přišli i ty lidi, kteří nemají chuť závodit s těma, který viděj na startu a pak už ne a jsou pak ve výsledkový listině třicátí, čtyřicátí. Ti mají svojí kategorii, kde nejsou tihle UACáci a vůbec ti, co jezdí nějaký soutěže. Pak jsou pátej, šestej, desátej a to už berou.

No jasně, takhle to máme i u nás a osvědčilo se nám to. Možná zvážíme, že by třeba nejlepších x-jezdců z téhle „hobby“ kategorie pro další ročník postoupilo do vyšší, to znamená u nás do Ultra. Něco jako mají v UACu mezi II. a I. divizí. Ještě uvidíme. No už toho máme až až, dík moc za rozhovor (cvak).