Miloš Elis ml. - III. ročník poháru Časovek do kopce z pohledu vítěze kategorie Maestro

Mrzlo až praštělo, rtuť teploměru se krčila okolo desítky pod nulou, ale nad šálkem horké kávy bylo v radotínské vinárně u Portlandu příjemně. Za uplynulou sezónou se ohlížel vítěz kategorie Maestro, který si naším pohárem zpestřil svoji triatlonovou sezónu (v doplňkové kategorii Maestro jsou vyhodnocováni jezdci věku 40-50 let).

Já jsem si našel ve svých materiálech, že ty už jsi vlastně jezdil celej II. ročník, snad kromě dvou závodů.
V roce 2000 jsem odjezdil celej ročník, chyběly my dva závody...

...a stejně jsi to vyhrál (smích)
(smích) Vyhrál jsem to. V podstatě ty závody, co mi chyběly, mi chyběly z toho důvodu, že jsem nebyl schopnej se na jeden vrátit ze Sokolova z triatlonu. Já jsem triatlonista a v podstatě to je moje priorita jako sport a tohle jsem jezdil spíš v rámci přípravy.

Jak jsi se vlastně o našem poháru dozvěděl, přes tátu (nejstarší pravidelný účastník Časovek - 74 let!)?
Ne, ne, ne. My jsme byli s tátou, vlastně jsme jeli jednou už rok předtím. Tohle byl třetí ročník, takže vlastně už v tom prvním jsme startovali.

Aha, já jsem si myslel, že tam byl jenom on, tak to mi nějak uniklo. Tys tam teda byl taky.
Tam u toho Roblína, tam jsme byli prvně. Tam jsme byli oba.

Přeci jen jste až tam z druhý strany, z Vranýho, jakou cestou se informace o nás dostala až tam?
No tak ono není z Radotína do Vranýho až tak daleko (smích), no a já jsem to zjistil... protože jezdím sem do Lahovic ke kamarádům do cyklokrámu a tam jsem objevil někdy na sklonku sezóny nějakou upoutávku. Tak jsem si říkal, že to zkusím a táta se toho chytil, že pojede se mnou. Takže takhle jsme se k tomu dostali. Pak ten další rok jsem odjezdil celej kromě těch dvou závodů.

Hmm, no a kdyby jsme teda přešli k letošnímu ročníku, kdybys mohl projít jednotlivý tratě, jak se ti jelo, co konkurence a tak.
No už je to trošku nazpátek, od nějakýho dubna, no ale co vím, tak Cementárna mi nikdy nevyhovuje.

(smích) No to nejsi sám. To slyšíme často, hlavně kvůli provozu.
Jedna věc je provoz a druhá... je to tam strašně závislý na počasí. Tam když je šikovnej vítr, tak se zajedou super časy, který se zajely někdy před dvouma rokama. Když fouká z druhý strany, tak i kdybys měl formu jakoukoli, tak nejseš schopnej... Já osobně co tam mám nejlepší čas, tak jsem ho zajel na horským, protože byly ideální podmínky. No pak už jsem jezdil na silničním, protože v tý mý kategorii se jezdí bez rozdílu kol, jak v účku (Ultra), tak Maestro, takže jsem jezdil na silnici. Takže k Radotínu není co dodat, k Cementárně, to už jsem řekl všechno.

Můžeš říct jako triatlonista, jak to jde vlastně k sobě, triatlon a kopce? Jde to dohromady? Kola v triatlonech se jezdí po rovině, ne?
Nóó, není to úplně pravidlo. Hlavně v poslední době, když se změnily pravidla, razantně, v krátkým triatlonu... protože ze začátku nebyl povolenej draft. No a protože se začali lidi věnovat triatlonu opravdu úzce a startovní pole po plavání je už strašným způsobem vyrovnaný, proti dobám „kameným“ v triatlonu, tak cesta nebyla jinudy než ten draft povolit, protože už to nešlo uhlídat. Když ti vyleze z rybníka, nebo z vody za dvě minuty 150 lidí, tak je přinuť ať maj mezi sebou rozestup, který určujou pravidla časovky. To znamená 10 metrů za sebou a dva metry od sebe. To by bylo někde tak na letiště.

Z tohodle důvodu se taky upouští od těch menších kol, nebo to s tím vůbec nesouvisí?
No samozřejmě se tím změnily technický předpisy, protože když byl draft zakázanej, tak mohly bejt vlastně ty časovkářský kozy a tím, že se teď jezdí v balíku, tak tohlecto všechno padlo. Jediný, co mají triatlonisti povolený, jsou takový ty krátký nástavce na řídítkách klasickejch, ale přemejšlí se o tom, že i tyhle nástavce se zrušej a bude jenom klasický silniční kolo tak, jak ho mají normální cyklisti. No ale samozřejmě, protože triatlon není jenom Olympijský triatlon, ale jsou i jiný distance, jako je dlouhej, třeba Havaii. To byl první závod, nebo z toho to všechno vzniklo, a tam u těch středních a dlouhejch se ta časovka drží dál, takže tyhlecty typy kol jsou povolený. Tam se jezdí i na malejch kolech, ale třeba menší lidi, menší závodníci, mají malý kolo vybavený jako silniční s klasickejma řídítkama. V tom není problém. Tvrdí se, že na těch menších kolách mají lepší aerodynamiku, že sedíš níž a to kolo je pevnější, tvrdší. Někdo samozřejmě prosazuje to, někdo ono.

Hmm. No a kdyby jsme se teda zase vrátili k Časovkám...
Samozřejmě.

Karlický údolí?
Na Karlík jsem se těšil, protože to je takovej... se přiznám, že mně vyhovujou spíše delší závody, než takový ty rychlý, protože jsem spíš vytrvalec, než sprinter a i ta trať mně svým profilem vyhovuje, no ale klobouk dolů před Jirkou Semencem (CFC Kladno), kterej zajel na takový úrovni, že prohnal i specialisty cyklisty... mladý (smích). Myslím, že kdyby jezdil celej pohár, tak nikdo z nás nemá šanci a myslím, že by zabodoval i v absolutním pořadí, protože je to cyklista opravdu velice kvalitní.

Určitě. On má taky hodně najeto. Jak děláme tu anketu Kilometry 2001, tak on byl úplně na špičce, jestli vůbec ne první, teď si nejsem jistej (smích).
V podstatě nás ostatní porazil rozdílem třídy. Jinak Karlický údolí je dobrá trať a myslím, že se musí líbit docela všem.

Jo. V anketě byla úspěšná.
Není to takovej klasickej tahák, jako cementárna, ale nechá se tam i trochu technika.

Hmm. Dobře jdeme dál.
Vrané nad Vltavou.

Pro tebe domácí trať.
Domácí trať. Tam nebejt tví kolegyně, tak jsem nepřišel na start, protože jsem se o hodinu splet (smích). No a v podstatě jsem přijel, dostal jsem číslo a rovnou jsem vyrazil na trať. Docela mě překvapil ten výsledek. Myslel jsem, že bez nějakýho rozjetí a takový tý předstartovní přípravy to bude výrazně horší, než to nakonec dopadlo.

Hmm, no tak zase důkladná znalost tratě...
Důkladná znalost, no... i když nutno podotknout, že kvalita tý silnice začíná bejt žalostná.

Další věc je, že tam vlastně není moc zázemí na umístění prezentace a lidí před vlastním startem.
To není, tam je to špatný, tam není kam. Tam jsou nešťastný ty závory a ... není místo.

Tady ten profil je docela konstantní. Nasadíš nějakej rytmus a jedeš, což lidi mají taky docela rádi.
No podle toho profilu je to stoupání samozřejmě ze začátku prudší. Potom, co se přijede do Zvole, to už je v podstatě rovina. V tom jednom místě možná i z kopečka (smích).

Podle našich měření asi ne (smích).
Néé, já nenapadám vaše měření (smích). Je to orientační, samozřejmě.

Dobře, můžem pokročit...

Si dáte něco, nebo?

Já bych si dal něco nealko.

Já bych si dal kafe, nějaký.

Kávu presso s mlíkem, capuccino, turka?

Tak presso s mlíkem.

A džus... Vonoklasy...  tam je všechno. Tam je rovina, je to z kopce a je to i pěkně do kopce, místama.

Tam v tý střední části to navíc člověk vidí daleko před sebou, není tam zatáčka.
To je jedna věc a druhá je ten začátek do Solopysk, je docela zrádnej...

To není rovný (smích).
Rovný to není a tam udržet nějaký tempo, do tý kritický vracecí zatáčky, stojí docela dost sil a kdo si tohle neuvědomí, tak mu v tom táhlým stoupání, kde je vidět hodně dlouho až na vrchol (smích), tak mu tam může chybět.

Člověk si říká, že mu to dole nejede i když je to rovný...
Není, není. Tam kolem toho mlejna to jenom vypadá, že je to rovný, ale říkám, tahle trať se mi líbí.

Ty jsi hodně závodů ve svý kategorii vyhrál i loni. Máš motivaci? No i když vlastně my tu doplňkovou kategorii Maestro přímo nevyhlašujeme, což už se teda snad v dalším ročníku změní (smích), ale...
To není jenom o tom.

Máš třeba nějaký lidi, se kterejma se porovnáváš, který jsou pro tebe kritérium, jestli jsi to zajel dobře, špatně, nebo spíš dáš na svůj vlastní pocit?
Já to jezdím na dvě věci. Na sporttester a na pocit, což teda někdy tyhle dvě měřítka, ukazatele, se těžko nechají porovnat, protože někdy máš dobrej pocit a tepeš tak, že... (smích) a obráceně.

Na jaký se dostáváš hodnoty, když jsme u těch tepáků, dneska už to vozí kdekdo?
Nóó, dostávám se...

Teda jestli to můžeš prozradit (smích).
Samozřejmě, to není žádná tajná informace (smích), ale vím speciálně zrovna ty Vonoklasy, jestli si to dobře pamatuju, tak jsem jel na nějakejch 175 průměr, celou tu trať. To znamená, že jsem se někde v těch kritickejch místech... Já teda mám sporttester, kterej si tu maximální hodnotu nepamatuje a v podstatě se na něm dá nastavit nějaký rozmezí a z toho zjistím, v jakejch rozmezích jsem se pohyboval. V podstatě to je pár vteřin pod tou spodní hranicí, pak pár desítek vteřin v tom optimálním pásmu a pak už je to někde nad.

No tak při tý časovce do kopce je to tak asi u každýho. Je to krátký a jezdí se to hodně na tvrdo.
Je to krátký. Jezdí se to vyloženě nadoraz, na dluh. Tomu odpovídá ta zátěž někde okolo osmi, devíti minut. Tam se musí člověk hodně vymučit (smích).

Jasně. Měl jsi ty kopce projetý, nemyslím teda z minulýho ročníku, ale jestli třeba když jedeš nějakej trénink, jestli tam zamíříš?
No tím, že se tady v tom teritoriu pohybuju, takže ty kopce znám a snažil jsem se v obou těch ročnících v tom tejdnu, co ten závod je, tak se tam zajet podívat, co se tam změnilo, nezměnilo, kde přibyla případně ubyla díra na silnici, protože na některejch silnicích je to opravdu složitý na silničním kole...

To je zase daný tím, že se snažíme vybírat silnice, kde není takovej provoz, a ty zase nejsou tak udržovaný.
No... Ty kopce, který byly stejný jako loni, tak mám pocit, že jsem je loni jel líp (smích).

(smích) Ty si taky, mám pocit, letos změnil kolo, není to taky trochu tím?
Ne, ne, ne. Já jsem v podstatě kolo změnil tím, že jsem změnil rám.

No ale rám je do jistý míry většina vlastností kola.
Většina vlastností... ale mám spíš pocit, že je to lepší.

A to byla ocel a teď máš hliník.
Ne oboje byl hliník.

Jo tak to nebyla až taková změna.
Není, ale přeci jen tamto bylo už sedm, osm let starej, ježděnej a ten rám přeci jen změkne, takže tohle kolo by mělo bejt tvrdší a teoreticky lepší, ale asi už se nedostává sil (smích).

(smích) Dobře. Tak jdem dál.
Černolice, chyběl jsem.

Nebyls? Tak to je škoda. To byla zrovna...
Nebyl jsem. Co jsem se bavil s klukama, co ty Časovky jezděj pravidelně, jako je třeba Jirka Tutsch (CKKV), tak těm se to strašně líbilo, že to je lahůdka. Určitě jo. Nejen že je to pekelně do kopce...

V tý střední části to byl nejprudší úsek letošního ročníku a největší celkové převýšení.
Ták. Ta prostřední část je ďábelská, která je tím lesem a ve chvíli, kdy si myslíš, že máš vyhráno, tak nemáš. Zdaleka ne. Bohužel jsem byl na triatlonu, takže k tomu nemůžu víc říct.

Roblín. To je teda ta trať, kde si kdysi poprvé startoval v našem poháru.
Roblín, moje nejoblíbenější, nebo jedna z mejch dvou nejoblíbenějších. Bohužel mě letos potkala v takový indispozici, ale ta indispozice svým způsobem byla plánovaná, protože jsem 14 dní před tím strávil na dovolený a z pátka na sobotu jsem non-stop jel domů autem nějakech osmnáct hodin. Nejenom tréninkovej výpadek, ale i tahle zátěž psychická, nevyspání, se na mě podepsaly. Nemám k tomu co říct, ale trať se mi velice líbí. Letos to dopadlo jak to dopadlo.

Nová trať - Třebotovka.
Třebotovka. Velice zrádná. Řekl bych, že ještě mnohem zrádnější, než Vonoklasy, třeba. Jel jsem nějak na dohled s Jirkou Tutschem a v tý první fázi, kde je to největší stoupání, jsem nebyl schopnej ho dojet. Nahoře, když jsme se blížili k tomu horizontu stoupání, Jirkovi začaly nějak docházet síly, asi (smích), protože tam jsem během velice krátký chvíle na něj sjel tolik, co jsem na něj sjel v celým tom dlouhým stoupání a nahoře už mu prostě nezbylo. Byl z toho... sám to potom říkal, že to podcenil, že přepískl ten začátek, že nepočítal s tím, že ta rovina, relativně rovina, je tak dlouhá a tak náročná. Já jsem teda, se přiznám, zvolil obrácenou taktiku. Říkal jsem si, kdo bude na kopci hotovej, kdo pojede nadoraz, tak nemá šanci. Jel jsem ve spolupráci se sporttestrem...

Hlídal jsi se, abys nešel moc nahoru.
Snažil jsem se uhlídat a v podstatě...

Jasně, profesionální přístup (smích).
... a v podstatě jsem to rozhodl asi nahoře na tý rovině.

Tady bylo opravdu dost zrádný, že každý měl někoho na dohled a dost dlouho. Ty startovní intervaly jsou tak krátký a hlavně v takhle prudkým kopci...
Svým způsobem je to výhoda, když je takovejhle kontakt.

Jenže člověka to žene a pak to snadno přepálí.
Říkám, je potřeba vědět, na co máš a... jet hlavou. Není to jenom o síle.

No a závěr?
Zadní Kopanina. K tomu taky nemám co dodat. Taky velice oblíbená trať a výsledek tomu opět neodpovídá (smích). To jsem bojoval s nějakou chorobou, která se na mě vrhla dva tři dny předem a říkal jsem si, stejně v podstatě nemám co ztratit, takže jsem teoreticky mohl jet v pohodě, ale v pohodě jsem jel psychicky, ale fyzicky rozhodně ne. Někde v tom prostředku, před Zadní Kopaninou, jsem si říkal, že to snad budu muset popotlačit (smích). Sice tam držím rekord, asi, nebo už mě někdo sesadil?

No teď asi jo. Teď to bylo rychlejší...o dost.
Nóó... jo Semenec, nóó tak to je pěkný.

Jó, jak jsem teď dělal rozhovor s Vláďou Konůpkou (CKKV), tak ten říkal, že tohle jsou fakt hvězdy.
Jsou asi. Tohle už je o něčem jiným. Pokud je někdo schopnej najezdit třeba 15 000 kiláků za rok, i víc, tak to musí bejt někde vidět. To už pak člověk nemůže stihnout nic jinýho, než seďet na kole a maximálně docházet do nějakýho zaměstnání.

No nicméně s přehledem jsi celkově vyhrál.
Vyhrál (smích). Bez jednoho závodu a se dvěma relativníma propadákama, ale asi mi nahrálo hodně to, že někteří mí soupeři neodjezdili pohár celej, takže jsem si mohl dovolit relativně i slabší chvíli.

No právě jedna z věcí, o který uvažujeme pro další ročník, je nezapočítávat všechny výsledky, aby nebylo nutný odjet úplně všechny závody, když člověku záleží na celkovým pořadí.
Asi jo. U těch dlouhodobejch soutěží je to celkem běžný, že je vypsanej nějakej počet závodů a nejhorší výsledky se škrtají. Ve druhým ročníku, když jsem dva závody vynechal, jsem potom počítal, jestli jsem schopnej se vrátit tam, kde jsem byl na začátku sezóny a v podstatě mě svým způsobem zachránil výpadek co se týče výkonnosti Jirky Tutsche. Ten kdyby neměl ten výpadek, tak to bylo asi jasný, protože vynechat dva závody z osmi je dost.

Když se počítaj všechny tak jo. No a jak to vidíš v sezóně 2002, zúčastníš se?
Volnejch víkendů je málo a teď to ještě skloubit s triatlonem... Letos mi to třeba super vyšlo a křížilo se to tak, že jsem měl třeba Časovku v sobotu a triatlon v neděli, nebo obráceně, ale někdy se to potká tak, že nejsem schopnej to za jeden den stihnout. Mám výhodu, že tady bydlím, že to mám všechno blízko, tak není problém s nějakou dopravou, ale... Počítám s účastí. Pokud bude zdravý a podmínky a všechno okolo...

To jsme rádi.
Konkurence se začíná přitvrzovat a přespříští sezónu, když už teda koukám takhle daleko, má kategorie Maestro jasnýho favorita Pepu Vejvodu (CKKV).

Ten už se na to těší (smích).
V podstatě jezdí na špičce a je mu osmatřicet. Ale on sám na vlastní kůži pozná, že po tý čtyřicítce se to začne lámat (smích). To ho nechci zrazovat. Pepa Vejvoda je vynikající cyklista.

Máš nějaký svoje vysněný závody, co bys chtěl jet, nebo čeho se budeš v roce 2002 účastnit?
My v triatlonu máme dvě soutěže. Českej pohár a Pražskej pohár. Ty kategorie máme trochu jinak, než je to v Časovkách a kategorie Maestro je o 10 let níž. My už jsme veteráni a některý, speciálně na mistrovství republiky, máme rozhozený po 5 letech. Takže já teď vlastně přestupuju o kategorii vejš a budu tam nejmladší (smích), ale příjdou i jiní. Chci jezdit hlavně Pražskej pohár, Českej tak doplňkově a pokud se to skloubí, tak samozřejmě chci jezdit ty tvoje Časovky, pohár.

Skvělý. Co pro tebe jako triatlonistu znamená Hawaii? Netoužíš se tam podívat?
Hawaii, to je ta třešnička na dortě, ale dostat se tam je velice složitý.

No a není tam třeba nějaká open kategorie?
Samozřejmě tam nějaká částečně open kategorie je, ale to je výsadou pořadatelů, koho tam pozvou, což není můj případ, ale existujou kvalifikační závody, kde se dá účast na Hawaii vyjet. A je to tvrdý. Ta kategorie 40-44 a 45-50 jsou velice silný kategorie a není to jenom otázka výkonu, ale i otázka peněz. Ona už i ta kvalifikace není zadarmo.

Vlastně jsi to ještě neříkal, děláš i tyhle dlouhý triatlony?
Tak samozřejme jsem se o to snažil, ale...

Ona každá ta disciplína sama o sobě je dost příšerná...
Tam si myslím, že každá ta disciplína stačí na jeden den docela, protože 3,8 km uplavat je pro některý lidi téměř nepředstavitelná vzdálenost, pak si dát 180km na kole a zakončit to vrcholem atletickýho maratónu je dost náročná věc.

Zkoušel jsi to?
Když se začínalo s triatlonem, tak to byly ještě takový ty začátky, se začínalo tím dlouhým, protože jinej nebyl. Tohle jsem teda nějak minul a o triatlon jsem se začal zajímat až když se to dostalo do nějakejch lidskejch podob. To se plaval kilometr, na kole se jelo 50 a běhala se desítka, nebo nějaký násobky a podíly. Dlouhej jsem jednou jel, v Benešově. Je to tak 10,11 let no a... nedokončil jsem. Skončil jsem v půlce maratónu a to tak, že nevím jak jsem skončil...Prostě mě odnesli (smích).

Hmm. No jasně to... takže v téhle extrémní podobě tě triatlon až tak neláká? No teda já myslím, že triatlon stačí až až v jakýkoli podobě (smích).
Je to výzva. Pro každýho triatlonistu je to výzva, ale třeba v Čechách je jeden za sezónu, protože je to i strašně organizačně, finančně i časově náročný, ale jsou docela v oblibě střední triatlony, což je vlastně půlka toho dlouhýho a to už se docela nechá absolvovat bez nějakejch zdravotních následků a bez nějakýho dlouhodobýho speciálního tréninku. Ale neradil bych nikomu se bez nějaký přípravy do středního, nebo dlouhýho triatlonu pustit. Skončí to špatně, i když jsou vyjímky, kteří to přežijou, ale je to náročný. Tam už se musí jíst a pít a veškerej tenhle přísun a na to většinou ti lidi skončí.

No a na závěr, mohl bys nám říct, co dělá triatlonista v zimě?
Určitě plave. Ve špatným počasí je bazén nejlepší. Víc se běhá a pokud dovolí počasí, tak se jezdí na kole, ale to kolo je v zimě na posledním místě.

Hmm, co třeba válce, posilovna a tak.
Samozřejmě to někteří lidi praktikujou, já ne (smích). Ty náhražky mě nějak nelákaj. Abych jezdil na válcích, tak to na tom radši nebudu sedět. Ta triatlonová příprava je taková členitější, než mají třeba specialisti cyklisti, kterým třeba zakazujou běhat, aby si nezničili nohy, tak tady není problém, když nejsou podmínky jít plavat, nebo běhat. Je to členitější, i když musím přiznat, že ze všech těch tří disciplín mě nejvíc baví to kolo (smích).

(smích) Tak to byl skvělej závěr. No, už toho zase máme až až. Díky moc (cvak).