Hana Ebertová - III. ročník poháru Časovek do kopce z pohledu vítěze kategorie Žen-Sen

Sedm vítězství ze sedmi startů v ženské části společné kategorie Žen-Sen (ženy+senioři), to je letošní bilance obhájkyně loňského prvenství. O tom, co bylo v letošním ročníku jiného, i o plánech do budoucna, vypráví v dalším pokračování série rozhovorů s vítězi Hanka Ebertová.

Dovol, abych ti jménem KPO poblahopřál k obhájení prvenství v kategorii žen…
Hmm.

(smích)... a můžeš nám říct, jak letos z tvýho hlediska závody probíhaly, nebo co se proti loňsku změnilo… Tak začneme od začátku – Cementárna.
To si docela dobře pamatuju, tam pršelo a jela jsem tam z jiný časovky, kterou jsme jeli v Chvaleticích… a byla tam hrozná zima.

Co jsi říkala na to, že jsme letos spojili kategorii žen a veteránů?
No tak mně je to v podstatě jedno, ale myslím, že těm ostatním holkám se to nelíbí.

No jasně. Slibovali jsme si od toho, že těch lidí bude v tý kategorii jezdit víc a že tam bude aspoň trochu vyrovnanější konkurence. Holek jezdí málo, nebo aspoň zezačátku jich bylo málo.
Nevim… mně je to v podstatě fuk. Pro mě je to příprava a je mi to jedno… tak je to větší motivace (smích), ale možná větší pro ně, než pro mě (smích), zvlášť, když se všichni známe.

A cementárna - trať jako taková?
Jako vždycky provoz, jestli si teda vzpomínám. Je to už tak dávno.

Je to tak, tam je to s provozem špatný.
Myslim, že nebyl vítr, že se to jelo rychleji… no o 10 vteřin. Hmm. Tak to ve větru asi není. To je shoda okolností, jak to vyjde, nebo nevyjde.

Takže nic zásadního ti z letošní cementárny neutkvělo?
Akorát, že tam byla zima a pršelo.

Jdem dál. Karlické údolí – nová trať, dlouhá mírná s pěkným závěrem.
To byla nejlepší časovka. Nebo, já jsem ji nejlíp zajela, podle mýho. Nejvíc jsem se tam zmáčkla. Výsledkama to nějak slavně nedopadlo, ale…to není tak úplně důležitý, ale tam jsem jela nadoraz. Je zvláštní tím, že se jede na začátku rovina a ten závěr je hodně prudkej. Bylo tam vedro.

Takže zařazení týhle trati jsi brala jako zpestření?
To je dobrá trať. Je to dost dlouhý…

Nejdelší.
Je to dobrá trať. V závěru se ukáže, kdo na co má.

Dál? Vrané.
Jo tam pršelo taky. Už vim.

To bylo takový nahnutý. Hodně zataženo a pršelo snad před a nějak po.
A jeli jsme tam z nějakýho závodu, protože vím, že mě někdo někam vezl, takže se to jelo po závodě. Po Bělči, po UACu. Hmm, to bylo takový násilí, docela… Letos jsem na to neměla, na tyhle závody, nějak se to tomu tělu nelíbilo. Zatímco loni to zvládalo, tak letos ne. Si to vůbec nepamatuju, ale vůbec (smích). Vím samozřejmě, kde to je, ale vůbec si nepamatuju, jak jsem to jela (smích). Akorát ten Karlík si pamatuju…

No tak jasně, to byla nová trať, tam se to neplete se staršíma ročníkama. Tak. Vonoklasy… z Černošic (smích)?
(smích) To jsem jela blbě. Myslim. To jsem jela asi nejhůř.

No tak pořád to v té společné kategorii stačilo na vítězství…
No, tak to sice jo, ale já se spíš řídím pocitama a měřením tepovky a ne jak to dopadne. Samozřejmě je příjemný je porazit, ale není to moc… důležitý. Taky tam byl vítr, protivítr tam nahoře. Nevím (smích) fakt si to nepamatuju (smích).

Jdeme dál…
Tohle půjde rychle (smích).

Černolice.
No tak ten si pamatuju, protože na něj jsem jela z dovolený a den předtím jsme jeli v dešti UAC, časovku. Tady pršelo taky a tak jsem to jela na zimáku… a jela jsem to hrozně, což je vidět z výsledků taky. Tam jsem Dáše dala strašně málo, Dáše Likusové (KPO). Půl minuty, no, to je hrozný. To bylo slabounký. Na mě je to hrozně prudký.

Jo, ta střední část je ostrá. Takže tahle ztrať ti neseděla?
Mně nikdy prudkej kopec nebude sedět.

Byly to spíš takový úseky. Začátek mírnej, pak ta prudká část, rovinka a konec zase docela do kopce…
To prudký je hodně dlouhý.

Byla to rozhodně nejtěžší trať z celého ročníku…
Střídá se to, ale je to prudký hodně. To jsem nějak nezvládala a myslím, že jsem tam i prohrála. Na vyhlášení jsem tam nebyla, ale myslím, že jsem tam prohrála

No tak prohrála… bylas druhá v kategorii, to je skvělý, ne (smích)?
To nebylo… jela jsem špatně, špatně jsem přehodila… na tom zimáku mi to nepřehazuje (smích).

Jo, jdem dál. Šestá časovka – Roblín?
Roblín, aha.

Členitá trať…
To bylo tejden před Králem.

No to jsme letos (smích) kvůli připomínkám jezdců posunuli…
To bylo dobrý, ale byl tam šílenej protivítr, jestli si vzpomínám. To byla vlastně první Časovka, ve který jsem se zhoršila. Jo. Tam byl nahoře protivítr. Všichni to tam jeli pomaleji. Sice bylo hezky, ale foukalo proti a jela jsem to blbě (smích) ale já jsem letos jela všechno blbě. Blbě pocitově, proti loňsku. Že to je třeba rychlejší, to by bylo smutný, kdyby nebylo, když se trénuje…

Takže dobrej pocit…
Z jediný Časovky, z toho Karlíku a jinak ze všech špatnej.

Sedmý závod – Třebotovka – nová trať?
No ta je hrozná (smích). To je to samý jako ty Černolice.

Ale je to úplně jinej profil, než u těch ostatních. Ty většinou začínají pozvolna a pak to třeba přitvrdí a tady to je od začátku na tvrdo...
To jsem po startu rovnou zacouvala (smích), skoro, teda. Ta byla hrozná. To je opravdu dlouhej úsek, prudkej. To je takový deprimující, když tam člověk jede 14, nebo kolik jsem tam jela, já nevim, 18 možná, pomalu…

…a pak ten dojezd v mlze byl taky docela zajímavej…
Ten konec je těžkej, ale při tom vlastním závodě mi tak těžkej nepřišel.

Nebylo vidět na pět metrů.
To byla výhoda.

Já jsem čekal ten cíl mnohem dál a on se najednou vynořil z mlhy, to bylo příjemný.
V tréninku, když tam jedu, tak tam vůbec nejedu a tam mi to docela jelo. To asi jak člověk jede stejnou silou, jako to prudký, tak to jede, když dobře přehodím.

No a závěrečný podnik? Jo to jsi vlastně nejela. Ale aspoň něco k trati? Nelitovala jsi toho, že jsi nejela?
Ne (smích). To byla nejlepší Časovka, protože jsem tam jenom seděla a startovala (smích). Bylo tam hodně lidí a bylo hezky. Je to taková nestandardní trať a mně se moc nelíbí. Z kopce by se jet nemělo (smích) to si myslím doteďka.

Lidi ji srovnávají s Roblínem, tím jak se tam mění charakter tratě, takový menší Roblín.
Tady je to i z kopce.

Na Roblíně ve střední části vlastně taky.
No jo, jenomže tam je to tak rozbitý, že to je v podstatě jedno.

Co říkáš na to, že vítěz měl průměr skoro 32?
To je hrozný. To jsou šílenci. Jsou dobrý, ti kluci a je pravda, že ta konkurence vzrůstá zcela zásadně, tak aspoň jsou nějaký rekordy. Otázka je, jak se líbí… jsou tam teď obrovský výkonnostní rozdíly. Když tam přijde někdo na horáku s baťohem a pak tam jede třeba Karel Kuchler (H-H Smíchov), ale tak aspoň je to pro všechny.

To je proto, že tenhle pohár vlastně začal fungovat jako vstupní brána do amatérský cyklistiky. Může sem přijít kdokoli a vidí tady, jak se jezdí.
Je to tam nejvíc promýchaný ze všech…

Ale není to tak brutální, když někdo novej přijede 5 minut za nejlepším, jako když má v hromadným závodě třičtvrtě hodiny ztrátu na předposledního.
To jo, to je jako na maratónech. Prostě tam jsou všichni. K tomu to je, aby si mohli zajezdit, ale já bych tu motivaci asi neměla.

Jak to vidíš v příštím roce? Dáš si nějakou Časovku?
To nevím, to se ještě uvidí podle toho, jak se to vyvine. Ještě vůbec nevím, jak ten program udělám, ale asi nějaký závody jezdit budu. Ty Časovky zvlášť, kde nic nehrozí. To je taková zábava.

To jsme rádi (cvak).