Poohlédnu-li se trochu za svými minulými i současnými sportovními výkony, napadá mě, zda bych se neměl začít vážně zabývat jadernou fyzikou nebo sociologií, šachovou hrou, lovem zmijí či válením kuliček. Ve své kategorii nemám rovnocenného soupeře. Své protivníky nerozeznávám podle obličejů, ale podle popisu dresů na zádech. Mým úhlavním soupeřem jsou přítel Zbyněk Křesťan a Lucie Velechovská, které z tohoto místa srdečně pozdravuji.

    K mým tradičně slabým výkonům trochu neladí, že mě většina lidí ráda vidí na závodech. Těm, kteří se zatím nedovtípili, prozradím pravé a logické důvody. Ti silnější mají dobrý pocit, je-li pole jezdců vzadu dostatečně početné, ti slabší jsou rádi, že nejsou poslední. Proto jsem se i tento rok rozhodl udělat radost svým soupeřům.

    Ale nerad dávám něco úplně zadarmo a tak jsem se rozhodl již dlouho předem trénovat pro boj o vítězství nad posledními. Po celoročním preferování silničního kola bylo třeba trochu zopakovat techniku jízdy v terénu. Prvotně jsem z časových důvodů zvolil okruh poblíže Rudné, který svou skladbou přibližně odpovídal Zbraslavské osmičce (přitom se mi podařilo mimoděk zjistit, že pády na louce jsou mnohem příjemnější než na asfaltu). Pro poslední fázi tréninku byl zvolen samotný závodní okruh na Zbraslavi. Pro tento případ jsem požádal o asistenci dva trenéry z KPO – Jirku Sladkého v roli nejvyššího ideologa a časoměřiče a Michala Maláška jako technického poradce. Mým původním záměrem bylo zorganizovat společný trénink všech účastníků závodu reprezentujících KPO (mě a Zbyňka). Průzkum trasy a rozhodnutí nad technikou a taktikou jízdy se později ukázaly jako velice důležité hlavně s ohledem na velice špatný stav povrchu trati. Při rychlejší jízdě v pedálech na stoupající louce v zadní části trati nadskakovalo zadní kolo až prokluzovalo. Na radu technického poradce jsme zredukovali tlak v pneumatikách z 55 pod 40 PSI. Kolo se začalo chovat velice příjemně a nálada se mi zlepšila. Podmínky a možnosti však budou pro všechny stejné.

    Od tréninku napětí stále stoupá a vrcholu nabývá těsně před startem. Největší soupeři trénovali také a vícekrát. Ovšem Zbyněk hlásí technické potíže s pružící jednotkou. Já ovšem nemám vůbec žádné odpružení a tak to nepovažuji za svou výhodu. Od své stárnoucí techniky mnoho pomoci nečekám. Teprve samotný závod ukáže, jak se mýlím.

    Ač registrován mezi posledními, dostávám číslo 16. Jsem již stálý účastník. Díky tomu stojím v první řadě přibližně uprostřed. Významní konkurenti mají startovní podmínky podobné. Start do zahřívacího kola je pro mě trochu překvapením a první stovky metrů jsem na rozpacích, zda to již není naostro. Tedy znova na start. „Znova vynulovat computer.“ Po těchto mých slovech tiskne asi 5 rukou v sousedství dvě tlačítka (přesto po závodě mnoho přátel svůj skutečný čas nezná).

    Okamžik startu. Vyrážím poměrně rychle, ale stejně jedu v oblaku prachu svých protivníků. Kolik jich je asi za mnou…? Těsně přede mnou jede celá skupina těch rychlejších, ale za mnou je nečekaně prázdno. Jsem poslední? To je nepravděpodobné. Jede se mi lépe než jsem očekával. Technické úseky se daří. Daří se však i ostatním, které vidím před sebou. Na druhém stoupání se snažím zjistit od fandících, kde jsou ti nejdůležitější. Informace, že Zbyněk i Lucie jsou vzadu, dostávám až ve třetím a čtvrtém kole. V té chvíli už jsou poslední předjížděni o kolo a opět ztrácím přehled. Asi v 5. kole slyším za sebou „vlevo“ a já, netušíc kde je vlevo, uhýbám co nevíce mimo trať. Shodou okolností opravdu vlevo. Někdo mě předjíždí s takovým přehledem, že to může být jen prví v pořadí. Mám tedy naděleno kolo. Kolik soupeřů jsem dotáhl a předjel netuším, ale několik jich být muselo. Pamatuji si jen dva.

    Drama se přiostřuje v předposledním kole. Zezadu se ke mně někdo pomalu přibližuje. Podle jeho sil odhaduji, že není o kolo dopředu - tedy problém. Podle fandících pak zjišťuji, že se jmenuje Tomáš a že tu má asi hodně kamarádů. Přece mu to jen proto nedám. Na posledním stoupání je ještě dostatečně za mnou, vypadá to dobře, ale v cíli je již o 30 cm přede mnou. Dost veliký úpadek morálky. Naše časy asi nikdo nerozliší, ale vpředu je on. Opakuje se tedy situace z minulého ročníku. Jen Lucii Velechovskou nahradil jistý Tomáš. Finiš je zřejmě mou slabou stránkou. Malí Křesťanové hlásí, že jsem možná desátý nebo jedenáctý. Počkejme na oficiální výsledky. Každopádně pocity jsou skvělé a únava minimální.

    Za mnou velice dlouhá pauza a teprve pak se objevuje Zbyněk, těsně následován Lucií. Moje sny jsou splněny i překonány.

    Výsledková listina – www.hsh.cz/osma… Tak jak to asi dopadlo?

    Lucie prý hned po startu havarovala. Abych si posílil sebevědomí, považuji to za součást jezdecké techniky a umu. Bez jejího pádu by se drama minulého ročníku mohlo přesně opakovat.

Dušan Příbrský