KPO zdolal silničního Krále Šumavy 2000
Naše účast na letošním Králi Šumavy (9.9.2000) byla okořeněna o několik zajímavých momentů. Za náš team se tentokrát do boje vydali Chemik, Smolař a Designér - alias Jirka Salava, Zbyněk Křesťan a Michal Malášek - společně s Hankou Ebertovou (H-H Smíchov), Petrem Bartošem (Doktoři) a Milanem a Alešem Tučkovými (MAT Team). Oproti loňskému ročníku jsme letos plánovali dorazit do místa našeho noclehu co nejdříve, aby jsme se přeci jen trochu na šumavské kilometry vyspali, ale jak už to chodí, všechno bylo jinak.
Po prezentaci v Klatovech jsme před budovou školy zastihli členku naší výpravy Hanku Ebertovou v družném hovoru s ultramaratóncem Udo Feldmanem, který se také zúčastnil nedávného nonstop objezdu republiky.
Jak po chvíli vyplynulo, Udova lámaná čeština způsobila, že mezi ním a Hankou došlo k špatné domluvě, která náš plánovaný včasný příjezd do místa ubytování radikálně změnila. Hanka si myslela, že od Uda jenom převezme nějaké věci, kdežto Udo vzájemnou domluvu pochopil tak, že po prezentaci sedne k Hance do auta a vezme ji na nocleh k sobě domů kousek za hranice do Německa, kde pro ni dohodnul i rozhovor pro televizi.
Už bylo dost pozdě a Udo tam byl jen tak na kole a říkal, že tak jako tak domů musí, protože tam má "speciální materiál" na zítřejší závod. Jediná možnost, jak to vyřešit, byla naložit Uda do našeho auta a frčet směr Staatsgrenze.
Pochopitelně jsme tuto příležitost využili k rozhovoru, který výjimečně nepřinášíme v autentické podobě, neboť Udova čeština "neny moc dobry" a často jsme měli veliké problémy s pochopením toho, co nám vlastně chtěl říci.
Velmi zajímavé bylo jeho kolo. Pod maskujícími teamovými barvami se ukrýval karbonový rám TREK v nezvykle malém provedení, odpovídajícím Udově drobné postavě. Stejnou výraznou žlutou barvou byla opatřena i karbonová kola Spinergy. Není divu, že tento základ byl doplněn o komponenty Shimano Dura Ace. Sponzor docela přitlačil...
Cyklomaratónec Udo nám během cesty popisoval kudy se zítra pojede, protože v šumavských kopcích je jako doma a jezdí v nich svůj průměr "poržád tžicet štyži". Svoji účast na letošním 1 111km dlouhém objezdu republiky (viz rozhovor se Šílenou Hankou) ovšem komentoval jako vcelku běžný trénink, kde cestou zašel dokonce třikrát na normální jídlo do restaurace (!) a jednu noc skutečně celou prospal. Narozdíl od Hanky však nedá dopustit na svůj "otáčkoměr" Polar a přesně věděl, na kolik tepů zítřejšího Krále pojede.
Do kempu, kde jsme měli zajištěnou chatičku, jsme tedy posléze dorazili podobně pozdě jako loni a ještě později dorazili další členové naší společné výpravy - ostřílený pravidelný účastník Petr Bartoš (Doktoři) a nováčci bratři Tučkové (MAT Team), které jsme poté náležitě strašili náročností zítřejšího závodu.
Do prostoru startu na náměstí v Klatovech jsme se letos dostali dlouho před startovním výstřelem, takže jsme zaujali místa nedaleko od startovní pásky. Téměř vzápětí po startovním signálu jsme se tedy mohli vydat na start. Jirka startoval odhodlaně s vysokými ambicemi a i "Doktor a MATi" do toho šli pěkně zostra, přestože při startovním výstřelu teprve vystupovali z auta. Zbyněk a Michal startovali se záměrem příjemné projížďky šumavskými kopci, což znamenalo, že se v prvních kilometrech propadali hluboko startovním polem nažhavených silničářů, kteří od prvních metrů patrně spěchali na občerstvovačku.
První delší stoupání tisícihlavého pelotonu na 7. kilometru provázely neuvěřitelné závany nejrůznějších emulzí, které mnozí cyklisté použili pro zahřátí, neboť v ranních 6ti stupních se nikdo moc neohřál. Několikakilometrové stoupání však zafungovalo lépe.
Jirka kontroloval situaci v první (!) skupině, Michal a Zbyněk se poklidnou jízdou prodírali vzad, zezadu se tradiční dravou jízdou a spěchem na občerstvovačku prodíral Doktor Petr, sledován oběma MATy, navlečenými jak na polární výpravu.
V prvních kilometrech jsme se potkávali i s množstvím dalších známých, například v dresech CKKV. Už v prvním delším kopci musel, s jadrnými komentáři, sesednout ostřílený matador Pavel Hraba (CKKV), neboť jeho přehazovačka odmítala využívat nejlehčí, na Králi dost potřebné, stupně. Dlužno dodat, že i přes tuto nepříjemnost, kterou neodstranil ani následný zásah mechanika na občerstvovačce, dojel Pavel v čase jen lehce horším, než v loňském roce.
Původní Michalův a Zbyňkův záměr o společné poklidné jízdě skončil ve zmíněném prvním delším výjezdu, kde byl nadlidský úkol se mezi stovkami cyklistů neztratit.
Michal:
Těsně pod vrcholem prvního kopce jsem zjistil, že se Zbyněk
někam vytratil. Nevěděl jsem jestli je vepředu, nebo za mnou a tak jsem
pokračoval sám. Občas se objevila nějaká známá tvář, ale nikam jsem se
nehnal a užíval si nádherné šumavské ráno. Na vrcholcích už bylo pěkně
teplo, ale dole ještě docela zima. Dojeli mě Tučkové a už v ten moment
jsem jim vůbec nezáviděl to množství oblečení, co měli na sobě. Bylo
jasné, že bude nádherný den. Chvíli jsme jeli spolu, ale pak někam
zmizeli. Ani už nevím, kterým směrem.
Tou dobou se ve stejné části pohyboval kluk na kole, které mělo místo několika rámových trubek ocelová lanka... Docela mu to jelo.
To už se přiblížila první občerstvovačka, doslova obležená hladovými cyklisty. Málem jsem zakopl o ležící charakteristický stroj Petra Bartoše, pověstného jeho důkladným prověřením všech vzorků občerstvení. Vzal jsem si jen tři kousky banánů a pokračoval dál, protože rozumně zvolené tempo první třetiny se mi odvděčilo velikou pohodou a dostatkem sil, takže jsem ani nemusel doplňovat tekutiny do lahví. V druhé třetině jsem tedy začal uvažovat o lehkém zrychlení a začal jsem sjíždět skupinky přede mnou. Šlo to pěkně. Čas od času jsem do zádových kapes sahal pro nějakou tu energii a užíval si nádherné šumavské dopoledne. Vždycky jsem se divil, když ve skupince, ke které jsem se dotáhl si v klidu, jela nějaká holka. To jsem skoro ani nespěchal dál. Jo, jo, je to pěkný...
S blížící se druhou občerstvovačkou mne překvapily nezvyklé bolesti v kříži, ale různým protahování se to dalo zvládnout. V kopcích to nebolelo a ty zase přišly hned po druhé zastávce. Tam už jsem tekutiny musel doplnit a po krátkém zdržení jsem se vydal do krásného stoupáku, na jehož patě občerstvení bylo a šlo to pěkně. Ani jsem se nenadal a byl jsem před posledním stoupákem s již legendárním nápisem "Franto neboj, piva a guláše je dost".
Jedovatá nekrytá spodní část ukazuje v dálce malé figurky cyklistů, majících již část kopce za sebou a při pohledu zpět pak je vidět množství "chrtů", blížících se k postupu o další místo v pořadí.
Klidným tempem jsem stoupal k vrcholu a stejně klidným tempem mne zhruba v polovině dojel a začal předjíždět jeden svěží cyklista evidentně důchodového věku. To potěší. No ale bez nějakého extra přepínání jsem se asi v polovině kopce rozjel, náskok tohoto cyklisty jsem zlikvidoval a vcelku v pohodě se mu vzdálil. Následoval dlouhý sjezd dolů před Klatovy a pak rovinka až pod poslední stoupák do cíle.
Jestliže jsem si před letošním startem dával nějaké cíle, tak nejprve to bylo nezajet o moc hůř, než loni, ale mnohem více si to užít. V průběhu, když jsem viděl, že to docela jde, jsem si říkal, že by bylo skvělé, kdybych to dal pod 6 hodin.
Na vrcholu posledního stoupání, kde se točí prudce doprava, jsem však při pohledu na obrovské hodiny časomíry užasl - 5:43. To jsem opravdu nečekal!
Tou dobou byl už bezmála tři čtvrtě hodiny v cíli náš Jirka Salava a velice rozzloben vyprávěl o nehorázné smůle, která ho potkala. Závod (on to jel jako závod) měl rozjetý výborně a až do stovky se držel, jak říkal, tak do 15tého místa, jenomže přišel osudný sjezd a v padesátikilometrové rychlosti slalom skupinkou neukázněných chodců, který skončil pádem na chodník, proraženým předním kolem a ohnutým ramínkem přehazovačky. Ani se nechce věřit, že jediné co od rozjařených chodců uslyšel bylo, že má jezdit tak, aby to ubrzdil...
I přes výměnu duše a následnou jízdu na pouhé 4 střední pastorky dokončil Jirka hrdinně závod v čase 5:08 na 53. místě, což je výrazně nejlepší výsledek našeho teamu na Šumavě vůbec.
Doktor Petr Bartoš byl v cíli také pod 6, avšak s tím rozdílem, že svá tradiční dvacetiminutová hodování u občerstvovacích stolů letos vyměnil za stejně trvající výběhy s vlajícím papírem za nejbližší keřík (jeho státnice se nezadržitelně blíží).
Šumavští nováčci z teamu MAT Team do cíle dorazili znaveni, ale jistě šťastni, před 7mi hodinovou hranicí.
Naši společnou účast na krátké trati uzavřel s vážným, ale spokojeným výrazem, Zbyněk, když i on si svůj loňský čas vylepšil o 20 minut.
Poslední člen naší výpravy - Hanka Ebertová - ještě ubírala z porce kilometrů zbývajících do cíle, aby posléze stanula na nejvyšším stupni ženské kategorie na dlouhé trati za skvělý čas 9:20.
Skoro členovi naší účasti - Udovi Feldmanovi - se tentokráte tolik nedařilo a ani tajemný speciální materiál mu dlouhé šumavské kilometry neulehčil.