Satalický trojtrojúhelník, aneb silniční časovka jednotlivců na trojúhelníkové trati, byla dějištěm 5. závodu Benzin cupu. Rovinatý okruh, který každý účastník absolvoval třikrát, znamenal 8,5 km jízdy na doraz.

    Počasí bylo nádherné, ale stejně jako loni foukal mimořádně silný vítr, který letos pomáhal jen na startovní straně trojúhelníku. Specialitkou tohoto závodu není jen zmíněný vítr, ale především prudké zatáčky ve vrcholech trojúhelníkové tratě, kde se dá hodně získat, ale i dost ztratit, když jezdec zvolí příliš opatrný nájezd.

    Za KPO startovali Jirka Sladký a Michal Malášek.

Jirka:

    Do časovky jsem šel se dvěma předsevzetími. Tím prvním a hlavním bylo dojet celý a v čase, který nebude pro KPO velkou ostudou. Rovinaté tratě - časovky pak především - mi totiž vůbec, ale vůbec, nesedí. Na rovině se nedokáži, na rozdíl od kopců, vyhecovat k maximálnímu výkonu a navíc průjezdy ostrými rychlými zatáčkami na trati mi - jak je již moji tradicí - dělají značné problémy. Druhým předsevzetím pak bylo dojet do cíle před mým týmovým kolegou Michalem, který startoval pouhou minutu za mnou. Michal je totiž velmi dobrý "rovinář" a navíc jeho časovkářský speciál zde měl oproti mému - sic výrazně lehčímu stroji – výhodu: "lehátko" na řídítkách.

    Po startu jsem vyrazil poněkud opatrně s vědomím, že již za okamžik přijedu k první zatáčce. Tu jsem úspěšně "prosvištěl" rychlostí hluboko pod 30 km/hod (jen pro ilustraci - jak jsem se po závodě od Michala dozvěděl, on ji projížděl rychlostí přes 40 km/hod). Druhé rameno satalického trojúhelníku jsem jel kolem čtyřicítky a po proplížení se druhou zatáčkou jsem se dostal na nejtěžší úsek – v protivětru jsem zde s maximálním úsilím držel rychlost těsně nad 30 km/hod. Závěrečný úsek trati jsem pak "rval" něco mezi 40 – 48 km/hod. Při prvním průjezdu cíle jsem tak na mém chronometru zahlédl čas 4:45.

    Druhé kolo bylo zcela analogické kolu prvnímu a i čas při druhém průjezdu cílem byl na vteřinu shodný (!) s kolem minulým – 4:45.

    Do třetího kola jsem šel s tím, že se vydám ze všech sil. Podařilo se mi stáhnout čas na 4:36 a tak můj výsledný čas byl pro mne nadmíru uspokojivý – 14:06. Hned v cíli jsem se ohlédl za sebe a k mému velkému potěšení Michal nebyl na dohled – obě předsevzetí jsem tak k mé 100% spokojenosti splnil.

    Když pak při vyhlašování výsledků u čtvrtého místa ohlásili moje jméno, nevěřil jsem svým uším – Armstrong ze mne asi už bohužel nebude, ale tak zlé to se mnou snad není!

    P.S.: do příští sezóny hodlám natrénovat i moji největší slabinu – sjezdy a především rychlé průjezdy zatáčkami, takže se (Michale) těším již na příští Satalice!

    P.S.2: něco mi přeci jen nevyšlo – tajně jsem doufal, že pokořím mého oblíbeného soka H.E. – její čas 14:04 mi však otrávil celý víkend J .

Michal:

    Vítr byl fakt hrozný. Oproti loňsku ale bylo teplo a suchá trať a tak jsem se na závod velice těšil. Před vlastní ostrou jízdou bylo dost času si trať několikrát objet a pořádně si prohlédnout všechny tři otočky. Loni jsem jednu nevybrzdil a toho jsem se chtěl vyvarovat.

    Na trať jsem šel minutu po Jirkovi. Po rozjezdu jsem se před první zatáčkou natlačil úplně do leva a do první z pravotočivých zatáček (tahle byla nejmírnější - 90º) jsem najížděl spíše rozvážně. Na výjezdu jsem mrknul na computer a měl jsem tam lehce přes 40, což mě docela potěšilo, protože by byla škoda do následující rovinky, která už byla částečně proti větru, ztratit rychlost.

    Na vzdálené další straně jsem viděl, jak proti větru dře Jirka. Bez větších problémů se mi dařilo držet čtyřicítku, kterou jsem v prvním kole pokládal za rozumnou. Ovšem zezadu rychle se blížící dunění loukoťového kola ukazovalo, že vhodná rychlost v tomto úseku může být i o dost větší. Loukoťák mě dostal ještě před druhou zatáčkou, ale následující rovinka proti větru mu už tolik nešla, v podstatě mi neujížděl a jeho 10ti metrový náskok jenom pomalu narůstal. Za další zatáčkou už byla rovinka do cíle, kde jsem čekal, že to půjde hodně přes padesát, ale šlo to docela ztuha a v první fázi zrychlování jsem z toho vymačkal sotva 40 a dál to zrychlovalo jenom pozvolna, takže k padesátce jsem se přiblížil až v prostoru startu, kde už se pomalu blížila zatáčka. Plánovaný nájezd úplně zleva mi bohužel ztížil nějaký „hořák“, který jel v protisměru, a tak jsem to střihl těsně kolem něj.

    Z následující rovinky jsem zase v dálce viděl Jirku zhruba ve stejném místě a pochvíli jsem si největrnější stranu užíval i já. Tentokrát už jsem to udržel na třicítce.

    Startovní rovinkou jsem se dostal do posledního kola, kde v nájezdu do zatáčky si to po levé krajnici šinul samotný prezident CKKV se širokým úsměvem na tváři, patrně po dosažení kvalitního času.

    Následující rovinku jsem ještě trochu zrychlil. Na té předposlední jsem zjistil, že na dohled je skupinka pomalejších jezdců – velká motivace na dojetí. Síly ještě byly, takže jsem stahoval co to šlo a už tu byla poslední zatáčka, kde mi došlo, že když přijede do cíle najednou 5 cyklistů, tak by se mohlo stát, že by někoho přehlédli a vzhledem k tomu, že to vypadalo na slušný čas, řekl jsem si, že bude nejjistější vjet do cíle jako první a opřel jsem se do toho co to šlo a… šlo to. Dostal jsem je a výsledný čas 13:51 byl super – bezmála o minutu lepší než loni.

    Maximálně spokojený jsem se vrátil do prostoru startu a cíle a posléze jsme se přesunuli do místa vyhlášení do Radonic. V klidu jsme před hospůdkou probírali závod a čekali na vyhlášení. Náhle se u našeho stolku objevil Pepa Vejvoda (CKKV) a podával mi ruku. V první chvíli jsem si myslel, že si chce ke mě dát něco do baťohu, ale říká – gratuluju, seš druhej!

    Bral jsem to jako docela dobrý vtip a až do poslední chvíle jsem tomu nevěřil, ale byla to pravda! Měl jsem z toho strašnou radost.

    Výrazný úspěch našeho teamu podtrhl Jirka, když stanul na čtvrtém místě z celkem 17 účastníků této kategorie.

    Perlička na závěr: Po návratu jsem nadšeně popisoval svůj dnešní výkon své drahé polovičce a dostalo se mi výmluvné odpovědi: „Hm, to’s nemoh‘ bejt čtvrtej? Dostal bys místo duše skleničky…“.

Michal Malášek