Jirka Sladký - 2. ročník poháru Časovek do kopce z pohledu celkového vítěze kategorie Silniční
(3.12.2000)

V obsáhlém necenzurovaném rozhovoru se vítěz silniční kategorie Jirka Sladký (KPO) vyjadřuje k jednotlivým závodům letošního 2. ročníku Časovek do kopce, zmiňuje zimní přípravu a prozradil i něco o plánech pro příští sezónu. Vodopád Jirkových slov občas svými otázkami narušoval Michal Malášek.

No já bych se tě nejdřív zeptal na celý pohár. Vyhrál si podruhý, obhájil si loňské celkové vítězství, co bylo těžší? Vyhrát to poprvé, nebo obhájit?
No,…

Hele Jirkóóó, jéé... (do zpovědnice vstoupila Jirkova přítelkyně)
počkej my tady natáčíme rozhovor,… tohle stopnem.

"cvak"

… (po chvíli) Tak, co bylo těžší?
Přiznám se, že teďkon nevím, každej ten ročník byl úplně jinej. No, možná že ten loňskej byl těžší, protože letos jsem to vyjezdil, kdežto loni jsem to získal spíš za "účast".

Takže loni?
No, asi loni, protože letošní poslední čtyři závody jsem jel naplno a ukázalo se, že si to zasloužím (smích).

Takže těžší to bylo loni???
Nóó, vono to bylo těžší protože…

Loni to bylo větší štěstí, kdežto letos to bylo vyježděný.
Jo, letos to bylo vyježděný, loni to bylo spíš štěstí, protože Mirek Dvořák (CK Želvy) vynechal asi dva závody, že jo, takže díky tomu jsem to vlastně vyhrál, jinak bych spíš skončil druhej. Letos nemůžu říct, že jsem to vyhrál tím, že jsem se účastnil, ale tím, že jsem to skutečně vyjezdil, takže ta spokojenost s výsledkem byla rozhodně letos větší.

Dobře, tak přistupme k jednotlivým závodům.
(smích).

První cementárna.
Hm, klasika. První časovka, na tu jsem trénoval už od února, ale pak jsem opět klasicky ztratil druhý místo asi o necelou vteřinu, což mě po těch loňskejch výsledcích, kdy jsem taky několikrát ztratil mezi půlvteřinou až dvouma vteřinama, tak to mě docela mrzelo, že jsem Honzu Koutníka nedostal… a pak mě taky mrzelo, nebo spíš překvapilo, že mě nějaká cizí ženská porazila (Hanka Ebertová). To mě trochu dost vyvedlo z míry, a tak jsem si říkal, že se musím do příště trochu zlepšit, no.
Mirek Dvořák tehdy docela hodně získal, na mě asi 15 vteřin. To jsem si říkal, že je docela dobře natrénovanej, takže s ním bude letos hodně práce. No ale byl jsem v zásadě spokojenej, třetí místo nebylo špatný, ale kdybych byl druhej, byl bych rozhodně spokojenější.

Jak hodnotíš vlastní trať?
Je to klasika, já ji mám rád, protože jsem se na ní vyučil, že jo, prostě znám ji velmi dobře, vím přesně, v kolik mám kde bejt, co mě ještě čeká do cíle. Mám ji rád, i když není moc příjemná kvůli autům, ale prostě je to moje oblíbená trať.

Jdem dál, co tam bylo? Vonoklasy.
Vonoklasy, tam mě to mrzelo, protože jsem zase ztratil asi dvě vteřiny na Mirka Dvořáka, což jsem ale byl na druhou stranu docela rád, protože jsem viděl, že už to není tak hroznej odstup. Na Petra Bartoše (Doktoři) jsem ztratil 4 vteřiny, takže jsem si říkal, když člověk ztrácí jen ty vteřiny, to už se dá do příště dohnat. Vytrvalost k cíli překoná i dlouhou míli (smích). Pak jsem se začal v tréninku opravdu hodně snažit, abych v těch časovkách následujících ty vteřiny stáhnul.

To už si trénoval hodně intenzivně v tý době.
No, tak letos jsem se snažil hlavně jezdit hodně do kopců. Loni jsem taky najezdil docela dost kilometrů, ale i po rovinách, což nebylo ono a když člověk jezdí sám, tak ty roviny nemají vůbec význam. Na rovinách člověk musí jezdit s někým, aby se vyhecoval k nějakým výkonům. Zatímco do toho kopce člověk, nebo aspoň já, když vidím kopec, tak jako když do mě něco vjede a snažim se ho vyjet na plný pecky, tudíž jsem jezdil víc ty kopce. A nakonec i ty Prezidentský sody, který byly na jaře, jsem se snažil, aby byly hodně kopcovitý, aby člověk hodně natrénoval.

Ještě k té trase.
Jóó, tak Vonoklasy jsou docela příjemný. Tam málo kdy co jezdí, pokud člověk nechytí auto v tom protisměru na odbočce v Solopiskách, tak je to docela dobrá trasa, myslím. Příjemná tím lesem, docela náročná v tom kopci, i když se to nezdá, tam je docela náročný dlouhý stoupání, ale je dobrá. Takže taky jí, určitě… taky zopakovat, příští rok (smích).

Uvidíme (smích), dobře. Trojka, to byla Kopanina.
Kopanina, tam jsem byl docela spokojenej, protože tam jsem skončil druhej. Tam se mi podařilo předjet plnoregulérně Mirka Dvořáka, docela i o dost, asi o 13 vteřin, to byla spokojenost, to jsem byl fakt hodně spokojenej. Petr Bartoš byl rychlejší o šest vteřin, ale to jsem si furt říkal prostě musím toho Bartoše nějak najezdit, to se nedá nic dělat. Bez těch tréninků to nejde. Furt tam byly ty vteřiny mezi náma, to jsem si říkal, sice ztrácím, ale furt mám do konce pět časovek, při troše štěstí a hlavně hodně píle se to dá dohnat.
Ta trať je docela dobrá, taky tím, že v tom jednom místě je docela stoupavá, to je příjemný, no a pak je tam trošku rovina, což já mám radši, když to stoupá co nejdýl a nejvíc, rychlost na tý rovince za Zadní Kopaninou mi moc nesvědčí , no ale myslím, že jsem si síly docela dobře rozložil tím, že jsem věděl, že si musím nechat trochu sil na závěrečný stoupání, sice mírný, ale dost táhlý, dlouhý, relativně nepříjemný pro toho, kdo to nezná. Takže jsem ušetřil síly na konec a vyplatilo se to. Jo, to bylo dobrý (smích).

(smích) No a Vraný, čtvrtá časovka?
Tak čtvrtá, ta mě moc nepotěšila, no. Tam jsem skončil až pátej, což bylo moje nejhorší umístění letos. Můj hlavní soupeř byl v tu chvíli už pouze Petr Bartoš, protože Mirek Dvořák nepřijel, takže bylo jasný, že pokud nevynechám, tak už se celkově musí rozhodnout pouze mezi mnou a Petrem. Přeci jenom těch lidí tam jezdí hodně a když člověk vynechá jeden závod, tak už v podstatě nemá šanci to dojet. Prakticky.

Na celkový vítězství asi ne.
No, jasně. V týhle kategorii ne. Jedině tak v tom Ultra, kde jezdí míň, ale v silniční a horský tam vynechání závodu znamená nemožnost celkového vítězství. Takže tím pádem vypadnul Mirek Dvořák. Zvlášť dobře tehdy neskončil ani Petr Bartoš - skončil přede mnou o jedno místo, takže z toho pohledu jsem byl spokojenej, že na mě získal jenom jeden bod, tudíž jsem ještě tolik neztratil, no ale to už jsem si říkal, příště se to už musí zlomit, protože jinak, to už byla půlka poháru za námi a… Kolik jsem to na něj ztrácel? Jenom čtyři?? To je zajímavý, myslel jsem že víc.

(smích) To je čtvrtý závod.
Hm no asi jo.

No ale při těch minimálních rozdílech to máš co závod, to bod…
No právě. To jsem říkal, pokud budu chtít mít jistotu, abych ho předjel, tak vlastně nad ním už musím pokaždý vyhrát, protože nemůžu spoléhat, že se mezi nás někdo vklíní. Můžeme skončit tak, že já skončím o jedno místo před ním, že jo, a jestli někdo skončí mezi náma, tak to já už neovlivním. Já ovlivním akorát sám sebe, takže jsem říkal, že už bude potřeba hodně přidat. No. To už vlastně byl červenec…

Hm...
Červenec, no to si pamatuju, že jsem začal opravdu dost v létě jezdit. A mojí tehdejší slabinou bylo kolo, jak se ukázalo. Třeba když jsem si půjčil tvoje kolo, i když máš obyčejný s železným rámem, i ty kola ostatních, Petra Bartoše určitě taky, že jo, byly podstatně lepší, protože můj rám byl hrozně měkej, moc se kroutil, takže i když jsem se snažil hodně, tak ta energie se ztrácela v rámu a možná i v kolech, ty taky nebyly úplně supr - sice to byly Remerxy, ale nebyly úplně nejlepší, podle mýho názoru. No a tak jsem se začal rozhlížet po novým kole, abych to dohnal nejenom tím tréninkem, ale i tou technikou, která je rozhodující, jak se ukázalo hned v následujícím závodě.

Takže následující závod?
To byla Točná, kterou jsem opravdu hodně prožíval, tam jsem si říkal, musím toho Petra porazit už jenom kvůli tý psychologický bariéře. A nakonec jsem si v půlce července pořídil nový kolo, tak jsem si říkal - musím ho porazit, i kdybych měl na tom kopci umřít, protože jinak, jestli ho neporazím, tak je to ztracený. Tehdy jsem se opravdu hodně snažil, hodně jsem trénoval, dokonce jsem si vzal i dovolenou, asi tejden, abych trénoval po kopcích, ale pak to skončilo tím, že jsem měl střevní potíže, na kole jsem nejezdil a místo toho jsem seděl na záchodě, což se nakonec ukázalo jako dobrý, protože jsem ztratil asi kilo a půl na váze a…

(smích)
… nakonec na tý Časovce, i když jsem se trošku bál, jestli jsem na záchodě neztratil nějaký síly, byl rozdíl docela velkej. Na Petra, když teda budu komentovat furt toho Petra, který vlastně v tu chvíli pro mě, dá se říct, byl jediným soupeřem, jsem získal asi 25 vteřin. To jsem byl hodně spokojenej. Sice jsem skončil nakonec druhej, tenkrát jsem byl vyhlášenej jako první, ale pak se ukázalo, že ještě Honza Cédl je přede mnou, to mě potom trošku mrzelo, ale hlavní spokojenost byla v tom, že jsem věděl, že se to dá vyhrát. Technika je dobrá, takže už se na ni nemůžu vymlouvat.

Jak to potom vypadalo s bodama?
Jo, vlastně v tom závodě jsem zároveň i stáhnul Petra, protože jsem na něj získal čtyři body.

Von byl pátej. Takže se začalo jakoby znovu.
Znovu, ale ta technika, na tu už jsem si nemohl stěžovat a šlo o to jenom to dojezdit.

Ještě k Točný - co trasa?
Trasa? Jóó, taky si myslím, že byla docela dobrá. Já si letos vlastně na ty trasy moc stěžovat nemůžu. Z toho pohledu jako nejvošklivější, v uvozovkách, byla Cementárna, protože tam jezděj ty auta a je to tam náročný s tím provozem, ale tím, že je to trať, jak už jsem říkal, na které jsem vyrostl, tak na ni nedám dopustit a byl bych nerad, kdyby se nejezdila. Aspoň jednou v tom poháru by se měla už jenom z tradice jet. Dobře ji znám a i když není moc hezká, to chápu, tak si myslím, že by se měla jezdit.

A Točná?
Točná je pěkná. Tam nejezděj auta prakticky žádný, je furt v lese, furt to stoupá, trochu, nóó, pěkný. Myslím, že byla skoro, skoro nejhezčí, asi.

Šestka - Roblín - nejdelší závod.
Roblín, no tak tam jsem jsem byl spokojenej taky (smích). Tam jsem byl druhej, ale pak se ukázalo že jsem byl pro změnu první, no. Tam jsem na druhýho Michala Chvojku získal skoro půl minuty, prakticky, což bylo podle mě docela dost rozdíl. Roblín jsem znal už z loňska, už loni mi to tam docela vyšlo, tam jsem prohrál o 0,8 vteřiny, už si nepamatuju s kým, tam jsem byl poměrně úspěšnej a letos mi to tam vyšlo velmi dobře, ta trať mi sedla, i když z ní mám trošku strach, protože je taková dlouhá, je tam dost rovin, vlastně je tam rovinatá celá střední část a pak ten konec je taky docela rychlej, takže to mi moc nesedí. Hlavně ta rovina uprostřed v tý Kale, ale kupodivu i tam to nějak jede. Tam jsou, že jo, ty dva základní kopce, ze Solopisk na Kalu, ten je takovej táhlej a rychlejší, no a pak ten do Roblína, ten pro lidi, který ho neznaj, si myslím, je značná nevýhoda, protože ono to vypadá, že to není moc do kopce, protože ta krajina se nějak celá zvedá, tudíž člověk z toho má pocit, že je to málo do kopce a že mu to tam vůbec nejede. Ale ono to není pravda. Je to docela dost do kopce, relativně, a když to tam člověk jede kolem tý dvacítky, tak je to myslím maximum, aspoň co si tam tak můžu já dovolit a… a je to dlouhý a pak se to ještě zvedá od tý cedule Roblín dál, že jo. No, tu trasu jsem měl mnohokrát projetou, i ty mezičasy, jak jsem měl naměřený, se mi dařilo držet tak, jak jsem si je vyzkoušel a nakonec to vyšlo. No a možná i díky tomu, že Petr byl den předtím na Králi Šumavy, tak jsem na něj získal docela hodně bodů. Nicméně říkám - prostě člověk se musí rozmyslet, buďto chce jet Krále Šumavy a potom nemůže zajet druhej den moc dobře Časovku a nebo holt si Krále musí odpustit. Já jsem ho letos vypustil kvůli tomu, to přiznávám, ale nedá se stíhat všechno, že jo. Můžu jezdit oboje, ale nemůžu jezdit oboje naplno, musím dát něčemu prioritu. Já jsem dal prioritu těm Časovkám a vyšlo to, tím jsem na něj získal docela dost bodů a to už byla docela pohoda.

Sedmá časovka - druhá Cementárna.
Nóó, no tak tam mě to trošku mrzelo, protože tam jsem prohrál o 5 vteřin s Jirkou Salavou (KPO). Možná taky díky tomu, že den předtím jsem jel závod, ale to jsme vlastně my dva jeli společně. V tý zimě a dešti jsme jeli Brdský dvoukolo (CKKV), nakonec jsem byl trochu utahanej, i když to bylo zkrácený na polovinu, ale stejně to člověku sebralo sil. Někde hodinu dře a byla tam docela zima, pršelo, takže na Cementárně jsem byl nastydlej a ještě mi ráno předtím nebylo moc dobře, pojídal jsem nějaký acylpyriny a vitamíny, protože fakt jsem se necejtil moc dobře.

Ypekarin?
(smích) Ypekarin ne, i když přemejšlel jsem (smích), ale ne, říkal jsem si ne, to nejde. Takže jsem se necejtil moc dobře, říkal jsem si, no uvidíme, no a pak to dopadlo docela dobře. Možná škoda, kdybych bejval dodržel tu zásadu jako minule - buďto Krále, nebo Časovky, tak bych asi uspěl líp, ale zase vzhledem k tomu, že jsem jezdil pohár CKKV, kde jsem se účastnil všech závodů předtím a nebyl jsem na tom zas tak špatně v celkovém pořadí, tak jsem říkal - zkusím oboje, abych i v CKKV poháru trošku postoupil, což se potom podařilo. Takže na Cementárně jsem byl druhej a celkový místo jsem si udržel v pohodě, tehdy už šlo spíš jen o to, že kdybych vyhrál, tak by to bylo moc příjemný. Byla zima, no.

No a poslední závod?
Poslední závod, no, tam jsem už jel na jistotu. Nakonec ti, co tam byli, tak asi viděli, že jsem si objednal týmový vůz (smích), který jel za mnou s náhradním kolem. Vyloženě jsem jel na jistotu, abych za každou cenu dojel, že jo. Tam nešlo o to, jestli dojedu první, druhej, nebo pátej, tam šlo o to dojet a nedojet poslední, nebo předposlední, ale dojet na nějakým rozumným umístění. Proto jsem měl za sebou to auto s náhradním kolem, abych byl schopen přesednout, kdybych někde píchnul nebo něco, no a myslím, že to bylo docela dobrý. Tentokrát jsem vlastně pro změnu měl štěstí já, protože Marka Vitocha (Giro Team) jsem porazil o jeden a půl vteřiny… Byl to těžkej závod, protože já jsem trošku přepálil začátek, tam jsem jel hrozně rychle tu první rovinu, než se to tam zvedá nahoru na Kopaninu a pak mi trochu v tom kopci síly scházely, tak jsem byl rád, že jsem dopad, jak jsem dopad. Že jsem dopad druhej, tak to jsem byl moc rád, protože jsem bál, že jak jsem to tam zpočátku  v euforii posledního závodu přehnal, že skončím hůř, ale nakonec se ukázalo že…

Hm
… to bylo druhý místo.

A to všechno stačilo celkově na první místo (smích).
(smích) To stačilo na první místo a já jsem byl hrozně spokojenej.Člověk tomu věnoval celej rok ježdění. Myslím, že jsem docela hodně jezdil, letos skoro dvakrát tolik, než loni. Z toho je vidět, že jsem se hodně snažil a taky vo dost víc do kopců, než třeba loni.

Nechceš nějak okomentovat zprávy, co se proslýchá, že chceš začít jezdit UAC?
Tak (smích) to se proslýchá, ale nicméně to asi dopadne tak, že ten UAC jezdit nebudu, nebo respektive budu jezdit jako příchozí, protože… když jsem ho dvakrát teďkon jel - tu časovku v Řevnicích a pak ten poslední závod Klikovy vrchy - tak jsem dopad vždycky někde kolem půlky, což sice není tak špatný...

V podstatě bez zkušeností s hromadnýma závo…
Néé, tak to bylo taky tím, jasně. To byly ty Klikovy vrchy. Dneska bych to zajel určitě líp, protože bych si síly rozložil trochu jinou taktikou, nicméně abych v UACu měl umístění opravdu dobrý, dejme tomu do 20týho místa celkově v UAC dvojce, tak bych musel jezdit skoro všechny závody, protože když člověk skončí někde v půlce pelotonu, tak získá maximálně jeden, dva, tři body v tom jejich bodování a když skončí horší, tak už má jenom nějaký ty preferenční body. Asi, asi to jezdit nebudu, jenom jako příchozí. Navíc ještě, jak jsme teďkon začali jezdit ten pohár CKKV, tak v tý druhý půlce sezóny jsme dosahovali docela dobrých výsledků, když jsme skončili dejme tomu do pátýho místa a kdybych jezdil UAC, tak bych musel začít jezdit v tý jejich kategorii amatérů, že jo, a tam se těžko budu chytat s nějakým Studenovským nebo Svobodou (oba CKKV), to nemám šanci. Takhle mám mezi plašákama aspoň šanci na nějaký dobrý umístění, třeba v tý první desítce určitě.
I z tohohle důvodu nebudu UAC jezdit… protože já zase nemám tolik času, abych trénoval tak, jako ti, co jezděj UAC dobře. To jak jezdím, si myslím, že je tak akorát. Budu jezdit to, co jezdím a spíš zůstanu nakonec v tom "plašáckým".

Dobře, ale v Časovkách, vyhráls to dvakrát po sobě, co motivace?
Tak motivace je vždycky (smích), motivace… Hattrick není špatnej (smích).

(smích) A nebo to zkusit v náročnější kategorii.
No, ještě to musím zvážit. To víš, člověku se do toho moc nechce. Uvidím, jak na tom budu po zimě, protože jak přijde zima, tak člověk začne víc jíst než jezdit a… už mi říkala přítelkyně, že mám velký břicho (smích).

(smích) Když jsme teda u tý zimy, chystáš nějakou zvláštní přípravu?
Já myslím, že asi ne, protože když přijdu z práce večer, za tmy…

Takže zatím nabíráš (smích).
... zatím nabírám (smích) tuky… na ty maratony na příští rok. No, snažím se vždycky jezdit o víkendu, že jo. Tu stovku, pokud nemrzne, se budu snažit ujet, zatím se mi to daří, no a občas běhám, takže se budu aspoň trošku snažit udržet kondici, abych potom na jaře neměl moc práce to zase dohánět. Teďkon je to slabší. S tím počasím a hlavně s tím světlem je to hodně limitovaný.

Tak to už je asi všechno. Nebo tě k tomu ještě něco napadá?
Nóó… no tak že se mi Časovky líběj, že to byl dobrej nápad a myslím, že pro lidi jako jsme my, kteří třeba nemaj moc času, aby tolik trénovaly na závody, tak je to výborný, protože UAC ten je zase o něco vejš. Každej tady má možnost se měřit s někým, protože těch lidí se tam sejde docela dost a mají možnost se poměřit… každý si několik lidí okolo sebe najde a s těma se měří, že jo, takže to se mi docela líbí a myslím, že asi každý, kdo tam jezdí, se snaží vždycky v tom dalším závodě ty lidi kolem sebe porazit. Je to docela dobrý a… ať to pokračuje!

(smích) Tak díky.