Kulaté šlapání
aneb nad dopisy lékaři KPO
...Moje představy o kulatém šlapání byly dá se říci různé. Protože jsem letos zkoušel přes zimu poprvé spinning, dozvěděl jsem se (od instruktorky), že při pohybu nohy směrem dolů má být pata prošlápnuta - naopak nahoru taháme pedál patou také nahoru - což byla víceméně i moje představa. Naproti tomu na stránkách "Kolo pro život" kdosi přispěl svou trochou do mlýna radou o kulatém šlapání takovou, že - špička nohy má prakticky v každém okamžiku šlapání směřovat směrem dolů, tedy neprošlapávat patu... Kdo má tedy pravdu, neboli jak to ve skutečnosti opravdu je? Stejně jako k "Posezu" mi jde spíše o radu vás, jako cyklistických nadšenců, než o nějaký profesionální rozbor techniky...
Prošlapávání pat je jedna z nejčastějších chyb, kterou je možno na kole spatřit. Základní podmínkou kulatého šlapání je správná poloha kufru na botě - musí být na úrovni hlavičky I. zánártní kosti - to je ta velká boule pod palcem na chodidle, co se jí říká palcový kloub. Toto místo je vedoucím bodem pohybu, bodem který by měl teoreticky vykonávat ideální kruhový "oběžný" pohyb okolo středové osy. V praxi tomu tak samozřejmě být nemůže, ideální kruhový pohyb vykonává osa pedálu, ale právě kvůli tomu se výrobci bot a nášlapných systémů předhánějí v přibližování tohoto místa na chodidle a osy pedálu (systémy SPD-R, Time nebo Campagnolo). Představ, které pomáhají ke cvičení kulatého šlapání, je možno vytvořit několik:
1) Úhel v kotníku se pokus držet o maličko větší než 90°, a to po celé "kolo" šlápnutí. Pohybuje se tedy pouze kyčel a koleno, kotník ne! Přišlapávání (stavění se na špičky) nebo prošlapávání paty znamená ztrátu energie.
2) Napětí, tedy pocit silového zapojení lýtka, by měl po celý kruh šlápnutí zůstat konstantní a poměrně malý. Lýtkový sval se na ekonomickém šlapání podílí jen jako pružný přenašeč energie, nikoliv jako aktivní "motorický" člen. Šlape hlavně stehno (a to ze 70% jeho ZADNÍ strana) a zadek. Zní to na první pohled prapodivně, ale je to tak a funguje to.
3) Přenos síly má být po celou dráhu otočení klikou přes podrážku boty. Velmi často se vyskytující chyba je tahání nártem za svršek boty při pohybu pedálu nahoru. To je úplně špatně. Pedál se se musí po celý okruh postrkovat podrážkou a kufrem. Kdo používá systémy s kovovými kufry a větší vůlí mezi kufrem a zámkem pedálu (třeba SPD) uslyší při špatném šlapání typické cvakání v horní a dolní úvrati, vyvolané právě střídavými nárazy o plochu pedálu a o zámek.
4) Jedna hodně obrazná představa - pohyb je podobný, jako pohyb předního kopyta koně, třeba u hrábnutí nebo u vznosné chůze drezurních koní.
6) Při lehkém převodu si představ, že nešlapeš, ale nohy jen vozíš po klikách kolem dokola, nebo že kliky jen postrkuješ.
5) Známkou výrazně špatného šlapání je nadskakování na sedle při vyšší kadenci šlapání a lehkém převodu. Je důkazem, že šlapeme přehnanou silou, kolmo k zemi, takže se od pedálu v dolní úvrati odrazíme a zadek se nám na sedle nadlehčí.
Bezkonkurenčně nejlepší metodou k výuce kulatého šlapání je jízda na klasických cyklistických válcích (bez upevnění kola) na lehký převod. Na nich se každá odchylka od ideálu projeví velmi nepříjemným a ve svém důsledku didaktickým smýkáním a poskakováním bicyklu pod vaším pozadím. Naopak cyklotrenažéry a ergometry (s pevným upnutím rámu), alespoň podle mých zkušeností, technice moc neprospívají. Zatímco při normální jízdě a jízdě na válcích se pohybuje kolo současně s naším tělem oproti zemi, v ergometru kolo se zemí zůstává stabilní a pohybujeme se pouze tělo. Poznenáhlu se tak naučíme kompenzovat úplně opačné síly než v reálu. Malá rotující hmota setrvačníku navíc svádí k převaze šlapání shora dolů s dopomocí váhy celého těla - "zobání". Setrvačník se snadno roztočí a zbytek kruhu se už nohy bez námahy sklouznou. Na silnici nebo v terénu to tak samozřejmě nefunguje.
Tak a už mne, kromě osobního předvedení (a to vůbec netvrdím, že to umím úplně dobře), nic nenapadá ;-)
Váš