Ne, nepomátl jsem se. Ale nemám rád, když čtu o něčem, co mi autor nevysvětlil a neumím si to sám představit. A tak jsem pro vás namaloval neumělé schémátko proudového motoru s přídavným spalováním.
Na prvním obrázku běží motor v základním režimu. Vzduch (modře) vstupuje zprava do motoru, v hlavní komoře se do něj vstřikuje palivo (žlutá) a směs se zapaluje (červenohnědá). Spaliny se teplem rozpínají a tlačí se tryskou vzadu ven.
Tady je přídavné spalování zapnuté. Do horkého proudu spalin se v trysce vstřikuje znovu palivo. Protože se tak děje při výstupu z motoru, hořící směs vypadá jako plamen šlehající vzadu z výstupní trysky (červená).
No a takhle je to ve svalu. Vlevo od prahu, znázorněného červenou čárou, je oblast aerobní, s malou kumulací laktátu, bez forsáže. Vpravo potom oblast anaerobní, s postupně narůstající hladinou laktátu. Naše přídavné spalování je zapálené...
Takhle se s laktátovou křivkou setkáte nejčastěji. Na vodorovné ose je tepová frekvence, na svislé koncentrace laktátu v krvi. Body jsou naměřené hodnoty z vyšetření, čára je ideální hyperbola, proložená těmito body. Jak vidíte, příroda někdy matematiku odmítne úplně respektovat a tak měření od hyperboly více či méně utíká. Je to určitě dáno i malým počtem měření. Na obrázku můžete zřít poměrně typický příklad, kdy laktát pod anaerobním prahem stoupá pomaleji, než by si ideální hyperbola představovala. Maxima laktátu bylo naopak dosaženo dříve, než jak ukazuje matematicky ideální prognóza.
Druhý pohled na průběh koncentrace laktátu je její závislost na podávaném výkonu. Tady si paní Náhoda přála, aby se ideální hyperbola blížila naměřeným hodnotám daleko těsněji, nemusí to ale tak být vždycky.
A takhle vyhodnocuje laktátovou křivku software k záznamovým sporttesterům firmy Polar. Tepové frekvence převezme program automaticky ze záznamu, hodnoty zátěže a výkonu dopíšete ručně ("Hodnoty naměřené při vyšetření"). Jako výstup dostanete kombinovaný graf závislosti tepové frekvence a laktátu na výkonu ve wattech. Mimoto vám program vypočte výkon na anaerobním prahu pro porovnání výkonnosti se staršími i budoucími vyšetřeními a tepovou frekvenci, která prahu odpovídá. Protože vám poví i rovnice, podle kterých grafy sestrojil (tep je v modrém oválu, laktát v červeném), můžete si dopočítat výkon nebo hladinu laktátu, odpovídající konkrétní tepové frekvenci. Např.: časovku jsem jel na průměrné TF 180 tepů, takže průměrný laktát byl 6,7 mmol/l (to jest - dával jsem si jako zvíře :-)
Graf ilustruje ještě důležitý poznatek z hlavního článku - závislost tepovky na výkonu je lineární, zatímco závislost laktátu na výkonu exponenciální. To v praxi znamená, že u dobře trénovaného vytrvalce znamená deset tepů např. mezi 165 a 175 tepy mnohem vyšší nárůst úsilí, než mezi 130 a 140 tepy.
Aerobní práh na křivce hobíka (světle fialová horní křivka) bylo nutno stanovit kompromisně. Pokud bych použil pravidlo 2 mmol/l, nezůstala by pro něj žádná oblast pro rozvoj základní vytrvalosti, natož aby zbylo na kompenzační trénink. Ani první zlom tady není příliš výrazný, ale tvoří alespoň malé vodítko. Polohu anaerobního prahu určuje v tomto případě koncentrace 4 mmol/l, i když zlom je ještě o něco výš.
U "profíka" bylo určení prahů daleko snazší (modrá spodní křivka). Aerobní práh je na 2 mmol, anaerobní na 4 mmol laktátu. Všimněte si, jak jsou v tomto případě velmi pěkně vyjádřeny oba zlomy, aerobní na zhruba 153, anaerobní na 170 tepech. Díky dobré efektivitě pohybu jsou ovšem hladiny laktátu na zlomech příliš nízké a tak bychom závodníka příliš "šetřili" - trénink s tak nízkými prahy by nemusel mít dostatečný stimulační efekt.
Na tomto obrázku vidíte pěkně pohromadě všechny důležité součásti laktátové křivky (v grafu laktát/TF).
Abych vám mohl předvést virtuální závod našich dvou fiktivních závodníků, vynesl jsem jejich křivky laktát/výkon do jednoho grafu. "Profík" je malovaný modrou barvou, "hobík" fialovou. Stejnou barvou jsou znázorněny i hodnoty jejich prahů. Zeleně jsou pak vyznačeny ony tři "měřené úseky" - 210 W, 260 W a 290 W.
