KPO: Pražská stovka 2012

    Loni na podzim proběhla klubovým mailem zmínka o P100. Říkal jsem si, že je to pěkná ptákovina, nicméně během dvou týdnů jsem sám sebe vyhecoval až k přihlášce. Odtrénované hodiny jsem nějaké měl, ale běžeckých kilometrů asi tak 100 v průběhu dvou posledních měsíců před startem. Dá rozum, že jsem zvolil svojí oblíbenou strategii tj. držet se čelní skupiny, dokud to půjde. To se mi dařilo asi 25 km, pak už začal boj sám se sebou. Nakonec jsem se nějak dopotácel na 80 km do Petrova a tam vzdal z asi 20. místa pro neschopnost chodit.

    Během roku jsem od kola přešel kompletně na běhání. Je to sice pakárna, ale stojí to míň času a tréninky za tmy a špatných podmínek jsou přeci jen snesitelnější. Navíc se nemusí nic servisovat. V létě jsem dal Krakonošovu 100 a po roce se znovu postavil na start P100 tentokrát s cílem dokončit za světla. Předpokládal jsem, že tempo bude svižné, tak jsem to s oblečením nepřeháněl - čapáky, na vršek slabou moiru a flísku, čepici a rukavice oboje slabé pletené. V batohu pro případ nouze šustivej komplet, moiru duo a vojenské vlněné rukavice. Měl jsem trochu strach, jestli silniční Brooks Ghost 5 nebudou klouzat, ale ukázaly se jako dobrá volba. Přece si nebudu kupovat terénní boty, když v terénu běhám nerad. Po zkušenosti z K100 jsem zmenšil jídlo - na každých cca 15 km 1/3 rohlíku s marmeládou a gel, k pití 0,7 petku ionťáku, stejně by mi druhá zmrzla.

    Na zaváděcím úseku na Zbraslav bylo tempo tak akorát. Po náběhu do terénu mě příjemně překvapilo, že se v kopcích pochoduje a ne jako na K100, kde mě nutili běhat i do kopce. Do Pikovic se mi běželo dobře, podle očekávání jsem hned od počátku zaostával v sebězích, ale nic co by se nedalo dohnat, naopak na asfaltových rovinách by mi nevadilo ani svižnější tempo. U Petrova se naše čelní skupinka smrskla na 6 lidí, postupně začali jasně dominovat budoucí vítězové a tempo pro mě přestávalo být komfortní. Skupiny jsem se chtěl udržet co nejdéle, protože Jakub Řídel znal dobře cestu a navíc nám pořád něco vyprávěl (třeba o svém oblíbeném filmovém žánru ;-)), takže cesta pěkně odsejpala.

    Ve stoupání na Skalsko se skupinka začala rozpadat. Bylo jasné, že na vedoucí dvojici dlouhodobě nemám, tak jsem se ani o nic nepokoušel. Dopadlo to ideálně, utekli nám a se zbytkem jsme udělali skupinku, která pokračovala snesitelnějším tempem. V Těptíně jsme na chvíli zastavili na sváču. Poprvé se do mě dala zima, propocená flíska mi zmrzla a udělala sice prima brnění, ale moc nehřála. Musel jsem vyrazit dál, abych se zahřál. Přidal se jenom Vašek Král, se kterým jsem pak absolvoval velký kus trasy. Nutno přiznat, že byl celou dobu lepší a já se za ním hodně vyvážel.

    Moje předsevzetí, že občerstovačky budu urychlovat na maximum (jen pití), definitivně padlo v Pikovicích, kde jsme si dali polívku a docela se zdrželi. Dala se tam do mě zima s pěknou klepavkou, ale během kilometru běhu se to srovnalo. Skupinu pronásledovatelů jsme potkali kousek od hospody. Přes Medník (malý kufr na vrchol) jsme pokračovali se zastávkou v Třebenicích až do Štěchovic celkem plynulým tempem, po rovině v mezích možností svižně, do kopce pochoďák. V seběhu do Štěchovic mě začal tahat úpon lýtkového svalu pod levým kolenem, ale zatím nic výrazného. Ve Štěchovicích další pauza v číně. Pak výletním tempem do Hvozdnice a poklus na další pauzu v Klínci (zase polívka).

    Z Klínce už mě noha začala hodně handicapovat. V údolí Nazaret nás předběhl Zbyněk Cypra a spolu s Vaškem mi oba utekli. V jednom místě jsem si nabral do bot, protože skákat už jsem s tou dřevěnou nohou nemohl. Pokračoval jsem šnečím tempem, přinutit se nepřecházet do chůze bylo přes bolest v noze čím dál těžší.

    Na Baních mě předběhli další dva kluci a bylo mi jasné, že při mém tempu nebudou poslední. Na Zbraslavi mě byl povzbudit táta (prvně už na Trnové) a když viděl v jakém jsem stavu, čekal na mě na každém křížení trati se silnicí. Je pravda, že mi to hodně pomáhalo a nutilo nezastavovat.

    Nakonec jsem se dopotácel až do cíle a překvapivě mě už nikdo další nepředběhnul. Až na to, že i po týdnu mám nohu špatnou, jsem s výsledkem celkem spokojený. Lepší umístění bych ani bez zranění nedal, protože jsem nakonec byl hned za Vaškem. Na příští rok se naučím nepodléhat lákadlům hospod a uvidíme, co z toho bude.

Výsledky a další informace o letošní Pražské stovce najdete na jejím webu.

Lukáš  Masák, KPO