Ohlédnutí za sezónou 2005: Radek Procházka (KC Slavia Praha)

Bouřlivou prosincovou Výroční členskou schůzi KPO navštěvují tradičně i jezdci jiných týmů a klubový diktafon nezahálí. Není to tak dávno, kdy si poprvé na našem pohárovém kopci vyzkoušel závodní jízdu Radek Procházka. Od těch dob se mnohé změnilo a z téměř nemluvného mladíka se stává respektovaný závodník obsáhle hovořící o sezóně 2005.

Tak povídej, jaká byla sezóna 2005?

Tak, řekl bych, že dobrá, nejaktivnější  za vždycky - 60 závodů, 4 000 závodních kilometrů, to sem nikdy neměl. Byli jsme poprvý na pořádným soustředění, v Itálii, přes 14 dní. Najezdili jsme tam přes 1 800 kilometrů. Asi by se dalo i víc, ale tohle myslím stačí. Jako projevilo se to. První dva velký závody, Bíteš a Pičín jo, objel jsem je oba. Bíteš, to jsem jenom objel. Asi 90. místo. No a v Pičíně se mi to docela povedlo. To jsem byl asi čtyřicátej…druhej. Oni jak zrušili ten limit, tak je to blbý, protože závody probíhají tak, že odjedou nejlepší a zbytek nejede a nejedou potom ani ty vepředu. Jedou jenom tak, aby je nedohonili ti vzadu, jenomže balík vzadu se je nesnaží dohonit, protože mají vepředu svoje kolegy. Takže takhle to vypadá ve svazu. Potom vlastně přišla trošku krize, že to moc nešlo. Závody v Plzni… ty už jsem moc nedojížděl. UACů, těch sem moc nejel, závodů bylo dost, všechno se to většinou krylo.

Priorita byly ty svazový?

No rozhodně. Ještě byly Lidice, ty byly docela povedený. Ty se mi podařilo objet. V etapě, vlastně u mě doma, tak tam mi to vyhovovalo, tam jsem byl pětadvacátej. Celkově jsem dojel jako asi pětačtyřicátej. Potom mistrák, to bylo v Třebechovicích pod Orebem, časovka… no mohl jsem jet líp.  Po závodě jsem si říkal, že jsem si nedával tak, jak bych měl. Nějaký jednadvacátý třiadvacátý místo, už ani nevím. To byla nejdelší časovka co jsem snad kdy jel. 48km.

Tyvole (smích)

Tam zpátky tam zpátky, 12km trať, ale byla docela dobrá trať, že docela ubíhala. Co se jelo loni na dálnici z Brna směrem na Bratislavu, tak to bylo hrozný. Ještě bočák. Potom vlastně… časovka se jela ve čtvrtek, silnice v neděli v Hořicích, už bohužel v elitě (smích), tak… to je snad jedna z nejhorších tratí, co snad je. To je samej kopec. Tři kopce na asi 12km okruhu. Tři docela hrozný kopce a bylo to dlouhý. Jelo se to asi na 16 kol a objel jsem jich 11, ale tam zabalilo hodně lidí. Zabalili to i Sosenka a Hruška, ale ti se připravovali na důležitější závody.

No a pak jsem závodil nějak jak to šlo. Občas se něco povedlo. Ke konci jsem ani moc netrénoval. Jsem jezdil sobota, neděle závody, ve středu závod a mezitím jsem vůbec netrénoval. V září to už ani nemá cenu, ale každým závodem jsem se zlepšoval (smích). To už nebylo moc svazovejch závodů, takže jsem začal jezdit i UACy. V tom novým, u Slanýho… Drtikol, se to jmenuje, tak tam to ještě nebylo nic moc, tam mi ještě první skupina odjela a… ale tam byla docela konkurence, byli tam kluci z Nejdku, taky jezděj svazový závody a jsou dobrý. Si s náma v kopci dělali co chtěli. No a pak přišly další UACy a začlo se mi dařit. Dva nejpovedenější závody byly… jak se to jmenuje… z Velký Dobrý, Klikovy vrchy…

Jo, klikáče, jasně.

Jsem nečekal, co se mi tam podaří. Zkusil jsem nastoupit už v Kamenejch Žehrovicích, jak se odbočilo z hlavní. S tím jsem moc nepočítal, že by se mi podařilo odjet takhle brzo. Nechal jsem se dojet Honzou Šnajdrem (CFC Kladno), pak jsme jeli několik kilometrů v úniku. Dojeli nás. Jelo se dál, Lány, potom jak se jede dál z Lán směrem na Křivoklát, na Novej Dům, tak tam se sjíždí do takovýho ďolíku, tak ve výjezdu se mi… jsem měl špatný vybavení, vytaženej řetěz, jsem nějak blbě zařadil a spadlo mi to tak, že jsem musel úplně slézt a dvě, tři minuty jsem to tam nandaval. Takže mi ujeli. Když už jsem na to konečně sedl, jsem viděl, že už jsou nahoře na kopci, tak jsem nasadil takový tempo, že jsem tomu sám nevěřil (smích) a prostě po nějakejch šesti, sedmi kilometrech jsem je dohonil a… no oni v tu chvíli asi moc nejeli. Já už jsem myslel, že ten závod je ztracenej. Ještě jsem tam při tom dojíždění dotáhl nějakou odpadlou skupinu lidí. Pak se sjelo do Městečka a přišel ten nejhorší kopec z Městečka na Bukovou a to byl rozhodující kopec. Myslel jsem, že tam budu mrtvej, ale byl jsem skoro schopnej jim tam zase ujet. Stoupnul jsem a chvíli to vypadalo, že bych mohl ujet, ale nechal jsem se dojet zpátky a vlastně než se to tam nahoře trochu narovná jsem měl docela ještě potíže. Tam jsem si dával docela hodně. Pak už nás tam zbylo pět a od tý doby… Křivoklát a ten roztockej kopec, taky doma, že jo (smích) mi to docela sedlo. No jeli jsme v pěti a pak jsem spurtoval o třetí místo. Jsem přespurtoval právě Honzu Šnajdra. To byl vždycky můj velkej soupeř, nebo jsem si říkal, že dřív jsem na něj neměl a teď už třeba někdy na něj i mám. Tím druhým závodem bylo Brdský dvoukolo, prostě víc než půlku závodu v sólovým úniku a pak ještě druhý místo  ve spurtu pěti lidí. Pak vlastně byl ještě Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky. Taky moc pěknej závod, téměř od začátku v 6-ti členným úniku. A kdybych si hlídal Pavla Kroba, tak bych byl schopen i vyhrát. Nakonec druhej. Jo a asi nejúspěšnějším svazovým závodem byla extraligová časovka do vrchu v Kamejku, tam sem byl čtvrtej, sem si poprvý vydělal cyklistikou, 2 litry. To mě taky vyhodilo na 50tý místo v Peloton toptenu.

No a mezitím byly nějaký ty časovky. Na ty jsem si vždycky věřil. Škoda. Přišlo mi, že tam byla letos trošku menší konkurence. Nebyli tam… ten Honza a tihle.

Prostě konec sezóny byla nejlepší forma, jakou sem kdy měl. Škoda, že musela skončit.

Kolísá to. Někdy je to lepší, někdy míň. Asi to v Ultra nebylo tak tvrdý, jako to bejvalo…

Hmm

…ale taky se jezdilo rychle.

Jako jo. Jak se jmenuje, ten…

Tomáš Okrouhlický?

Tomáš Okrouhlický, ten se hodně zlepšil. To bylo vždycky do deseti vteřin, co jsem ho porazil, to není o moc, mohlo by to být o víc, né že bych ho teda podceňoval. Zase ty časovky do kopce jsou něco jinýho.

Jasně. No už jsi to trošku nakousl, co vybavení? Jak ti to drží? Máš ještě tu Tiagru?

Už jsem upgradoval. Upgradoval jsem na, ne o moc, na Veloce. Začala se mi líbit Campa, taky je levnější, víc vydrží a já potřebuju něco, co mi vydrží, né něco špičkovýho, co by mě hodně štvalo, kdybych se na to někdy položil. Už to mám postavený na další sezónu. Nějaký zapletený kola od Ritcheyho, už jetý, ale dobrý, tak jsem zvědavej, jak to bude jezdit.

Co teď (natočeno začátkem prosince) jako cyklista děláš?

No od začátku listopadu už zase trénuju. Nejenom kolo. V úterý chodím do posilovny a ještě v sobotu posiluju a většinou předtím běhám na zahřátí. Když je hodně hnusně, tak jedu i ty válce, ale to se fakt nedá víc než hodina. Maximálně ty dvě hodiny. To fakt nejde, jenže třeba zejtra budu muset jet 120, prostě jeden všední den musí být delší. O víkendu bejvaj taky delší věci. Jako práci mám dobrou, že pracuju sedm hodin, ale zrovna když je světlo.

Co plánuješ výhledově na další sezónu?

Řekl bych, že budu jezdit furt to stejný, jak to půjde. Myslím, že bych se mohl dostat na závody i líp, konečně si dělám řidičák, tak jestli udělám ty zkoušky (smích). Snad jo. No a jinak s klukama budeme zase jezdit na ty svazový, ale tentokrát mám v plánu se zaregistrovat i do UACu, protože z UACu jsem toho jel docela dost…

Jo tys tam byl vždycky jako příchozí?

Jo. Mně se nelíbí, jak se zachází s těma příchozíma. Vyhlásí se jenom první, diváci, nebo diváci tam většinou nejsou, ale ti co přijedou později neví, kolikátej byl celkově. Vyhlásí první tři z UACu a prvního příchozího, ale nikdo neví, že třeba příchozí byl lepší, než první tři z UACu.

…já si říkám, kde je ten Michal tak dlouho a on je tady s Radkem Procházkou, nazdar Radku! Nebudu rušit, vím, že to bude na webu, tak nebudu kecat hloupě. Nazdar! (okolo prochází Jirka Sladký, právě opět zvolen Prezidentem KPO)

(smích) Jirka slaví. Takže UAC. No já doufám, že tě taky uvidíme u nás.

Když se to nebude s ničím důležitějším křížit, tak určitě přijedu. Přeci jen nějaký povinnosti v oddílu mám.

... doprdele on mluví, hele kolik už jsi řekl slov, máš to napsaný? (okolo prochází také mohutně slavící  Dušan Příbrský, KPO)

Ne, ne Dušane, máme už půlku kazety a pořád mluví jen Radek. Já jsem neřekl ještě ani slovo…

Ale řekl (smích) jako, jsou to tři roky, lecos se změnilo (smích), no ale rozhovorů jsem od tý doby moc nedělal, vlastně žádný (smích).

Ještě něco dodáme? Něco o týmu? Sponzoři?

Sponzoři, dostáváme třeba rámy od Authora. Jako když sponzoři, tak většinou materiální formou, nebo nějaký slevy, … ale my potřebujeme peníze. Sezóna je drahá a je to těžký. Všechno si financujeme sami.

... je po vás sháňka (okolo prochází také mohutně slavící Jakub Rotrekl, KPO)

To určitě (smích), tak jo, dík moc za rozhovor.