Ohlédnutí za sezónou 2005: Lucie Kočí (SoS - Strahovští Osvoboditelé Silnic)

 

Koncem listopadu, tedy dlouho po silniční cyklistické sezóně 2005, jsme se s reportážním diktafonem obrátili na vítězku ženské kategorie poháru Časovek do kopce.

 

foto
foto: SoS


 

Lucko, děkuju, žes našla čas na rozhovor pro náš web. Co právě, jako cyklistka, děláš?

(smích) Teďka… no moc toho nedělám, protože mě zaměstnává škola, tak aspoň chodím jednou týdně na spinning. Máme s týmem vyloženě týmové tréninky, protože Mirka Lukášová je instruktorka spinningu, tak nám to zařídila.

Udělej klidně reklamu, kam chodíte?

Chodíme do YMCA, do sport centra, vždycky takhle ve čtvrtek večer a je to docela sranda (smích). Já jsem předtím nikdy na spinning nechodila, ale je to docela… pouštíme si tam záběry z Gira a tak, tak to jde.

No ale od lidí spíš slyším, že po sezóně třeba vůbec nejezděj.

Jednou týdně to nic není. Radši bych vyjela i ven, ale je zima.

Takže spinning.

Spinning. Ráda bych dělala spoustu jiných věcí, ale na to není čas. Třeba posilovnu, bazén, běh, brusle, běžky…

Hmm, bazén bych si dal.

Jo? Já moc ne, teda.

Cos vlastně letos jezdila?

Hlavně UAC a KPO.

Taky jsi akademická mistryně.

Jsem akademická mistryně...

Gratuluju.

…ale byly jsme tam tři, tak to tak obtížné nebylo, no ale to nemusí nikdo vědět (smích).

Kolik tak ročně najedeš?

Já se tak jako rozvíjím, takže najíždím čím dál víc. Letos 6 tisíc. Loni tak 4, předtím asi 2,5 a předtím 900.

U nás si letos jezdila prvně?

Loni jsem jela akorát Karlík, to byl můj úplně první závod…

Hezky. To mám radost.

No… a pak už loni nic jiného, pak už jsem jezdila jenom UAC a letos tohle.

A když se podíváme na letošní sezónu, co třeba považuješ za největší úspěch?

Největší úspěch? No… takhle, největší úspěch je pro mě 12-hodinovka, kterou jsem vyhrála.

Jak ses dostala k něčemu takovýmu? To jsou docela extrémní závody, ne?

No to jo. K tomu jsem se dostala přes Colemana, vlastně už loni jsme tam jeli, on už tam byl myslím dva roky předtím, jemu to řekl zase někdo další, to se takhle předává. Říkal loni, že tam pojedem, jsem říkala, že tam nejedu ani náhodou, něco takového…To ne, teda. No nakonec jsem jela a letos jsme se oba rozhodli, že to vyhrajem a tak jsme to vyhráli (smích).

Já se na to ptám, protože jsme kdysi dělali 24-hodinovku, Šílenýho cyklistu.

To už ne. To už bych nedala (smích). 12 hodin je až až.

To je, ale vždycky záleží na tom, jak si to rozvrhneš.

Určitě… ale ufff, ne. Na to by mě nepřemluvili. To už je moc.

V ženský kategorii závody nejsou tak kontaktní. Většinou jsou jednotlivý holky roztroušený , máš přesto z letošní sezóny nějakej zajímavej souboj?

Jo, jo. To byly Lhotské okruhy, UAC. To bylo úplně perfektní. Tam nás bylo… no hodně, teda i dvě nějaké místní, které jsem za těch pět okruhů předjela snad třikrát, se tam tak plácaly, ale ostatních nás tam bylo, ehhh, sedm? Myslím, že sedm a z toho pět jsme byly zhruba na stejné úrovni, takže jsme jely spolu, jo. To jsem byla úplně nadšená. Prostě konečně něco pořádného, takže to bylo super. V posledním kole jsem jim ujela (smích).

Dobře a co třeba nějaký souboje, kde to úplně nevyšlo?

Taky se stalo, samozřejmě. No, jako nikdy mi neujeli všichni, letos. Loni jsem byla často poslední. Letos jsem poslední nebyla nikdy. Jako když se objevila Petra Kottová, tak ta mi ujela vždycky, to je jasné. Jinak… Brdský šv, ne Brdské dvoukolo se mi moc nepovedlo.

Tam jsi měla nějaký defekt, ne?

Ne, neměla.

Určitě ne? Vždyť ses tam připojila do té naší skupiny…

Jóóó, no to víš co, já jsem totiž, to už…j ak jsem se propadávala těma skupinkama dozadu a zrovna jsem odpadla z nějaké další, byla jsem z toho úplně na nervy. Fakt jsem byla hrozně naštvaná že to vůbec nejede a tam právě stál někdo u cesty, jak píchnul a jako bylo vidět, že jako něco… a tak jsem u něj zastavila a říkám, co chceš, já ti všechno půjčím, prostě já chci udělat aspoň nějaký dobrý skutek (smích). Tak jsem mu dala svoje lepení a zrovna jste přijeli vy a tak jsem se přidala.

Já se za to ještě dodnes stydím, protože jsem myslel, že dojedeme ty dva, co trochu poodjeli, ale fakt to nešlo. To byla ostuda (smích)

Fuj to byla hrůza (smích). Už tam nikdy nejedu, tenhle závod. Ty hrbolaté cesty…

Na čem vlastně jezdíš?

Jezdím na takovém nic moc kole. Rám je Šírer, ocelový a na tom ty věci naskládané, jak se co našlo. Něco se našlo doma, něco u kamarádů, různě. Jako nic moc.

Plánuješ nějaký změny?

No tak…

Já vlastně vůbec netuším, jak tohle funguje u holek. Kluci to tak z podstaty většinou sledujou a vědí co by třeba chtěli na kole změnit a u holek mi to spíš připadá, že jim to kolo někdo postaví a už se o to nezajímají.

No asi něco mezi. Taky to trochu řeším. Tohle chci nové, ale většinou si vezmu někoho na pomoc, když to jdu kupovat, nebo takhle. Zase tolik tomu nerozumím. Nechám si něco doporučit.

Máš nějakej oblíbenej závod?

Jako obecně, nebo z KPO?

Né, vůbec, ale může to být z KPO (smích)

KPO jsou dobré všechny, protože jsou krátké, tak to je v pohodě. Navíc je to dobrý zdroj jonťáků a gelů. Jinak, no tak třeba ty Lhotské okruhy se mi líbily. To byly krátké okruhy, bylo jich více a ještě k tomu kopcovité, tak to já mám úplně nejradši. Právě i na té 12-hodinovce jsou okruhy dlouhé necelých 11 km a mně to docela vyhovuje, než jet někam jeden veliký okruh. Ještě se mi líbil Bikestore, ale to bylo loni. Letos se nejel. Loni se mi líbilo i to Brdské dvoukolo.

Máš nějaký cyklistický plány na příští rok? Kde se s tebou potkají lidi na závodech?

Určitě zase začnu UAC, KPO a uvidí se podle formy. Kdyby to bylo lepší, tak bych se po něčem poohlídla, ale teďka to nedokážu říct. Asi začnu stejně a pak se uvidí.

Sledovala si u nás Biomatematický model?

Sledovala. Já jsem nebyla zapojená, ale máte tam taky chybu.

Jo?

Protože tam byl zapojený Coleman a přitom on nejel Chýni a vy jste to asi spletli s někým, kdo to jel a proto tam vždycky byl a zajel to vždycky mnohem líp, než jste předpokládali (smích).

Hmm, no ono to třeba na výsledkách není vidět, ale v zákulisí se ten systém dost vyvíjí a mění. Na začátku tam byly nějaký problémy. Samozřejmě se snažíme snižovat podíl ruční práce a na začátku byl ještě vysoký, takže se chybka mohla vloudit. No a co příští rok, nechtěla bys se zapojit?

Docela jo, už jsem o tom uvažovala.

Je to jenom taková zábava nebo prostě hra.

Jasně, já si ráda hraju (smích)

Tak jo, máme to, nebo ještě něco doplníme? Co váš klub, prozradíš ještě něco o vašem týmu?

No jo, tak my jsme super klub. Jsme vidět, máme krásné červené dresy (smích). A jsme druzí v UACu v soutěži týmů.

Co ten název Strahovští osvoboditelé silnic, má to nějaký příběh?

Jak jako? No tým vznikl na Strahově, jako na kolejích. Jsme převážně silničáři a osvobozujeme silnice a někdy i hodně zblízka. Tady mám ještě jizvu (smích a důkaz na předloktí). Stane se. Je nás hodně, tak pětadvacet, třicet. Sponzora máme hlavně ČVUT. Vždycky žádáme o grant na projekt cyklistika pro všechny, nebo jak to nazveme. Dostali jsme to na rok 2003, to jsem ještě nebyla v týmu, na rok 2004 a teď na 2005 jsme ho nedostali, tak doufám, že na 2006 zase dostaneme. To je hlavní sponzor týmu. Máme ještě další sponzory, ale to už jenom takové menší částky.

Hmm, ale to je pořád dobrý, protože spousta týmů má příjmy jen z členských příspěvků.

Ty máme taky.

Tak už to necháme. Dík moc za rozhovor.

NAVRCHOLU.cz