Lance Armstrong (US Postal Service) si střihnul „Řevničák“!!!
(prosinec 2003)

    Pětinásobný vítěz Tour de France ani letos nevynechal svoji každoroční inkognito návštěvu ve Starém Plzenci a nezůstalo jen u toho. Jestliže jste v prvních prosincových dnech zaregistrovali nezvykle rychle jedoucího cyklistu na značně nadstandardním „zimáku“, nyní znáte odpověď na otázku, kdo to byl. Ovšem zbývá ještě jedna otázka: Kam tak spěchal?

Lance Armstrong

    Pravidelní návštěvníci našich stránek vědí, že naše vztahy s pětinásobným vítězem Tour de France jsou velmi dobré (viz anketa 2001). Tento muž, zvyklý na objektivy televizních kamer, reportážní mikrofony a šílící davy fanoušků, si však své návštěvy u svých předků nedaleko Plzně chce užít naprosto v klidu, proto plně respektujeme dohodu a o jeho návštěvách na našich stránkách píšeme jen výjimečně a pouze zpětně. Na jeho letošní příjezd jsme se však těšili jako nikdy předtím, protože po dlouhém a nepolevujícím úsilí přišlo v mailu neuvěřitelné, úžasné Lancovo OK k  improvizované jízdě proti chronometru na kopci považovaném za Mekku vrchařských kvalit cyklistů-amatérů v jihozápadním směru od Prahy. V zásadě v tom pak byly už jen dva problémy - jestli na to zbude čas a jestli vyjde počasí…

    Majitelé ubytovacích kapacit a vlekaři začínali ve svých horských střediscích pomalu šedivět, když Ján Zákopčaník oznamoval další zvýšení teplot, atakující historická maxima a my jsme začínali tušit, že to možná klapne. Co následovalo dále už zní spíše jako sen…

    V den „D-1“ Lance potvrzuje, že se pojede dohodnutým směrem a že se na „Ževnisak“ těší. Napětí dosahuje vrcholu. Nikdo z nás toho moc nenaspal…

    Jaký vlastně kopec, mířící z Řevnic na brdský hřeben, je? 5,5 km dlouhé stoupání má průměrný sklon 5,4%. Dalo by se říct, že stoupání je vcelku rovnoměrné, přestože při přesném měření kolísá nejčastěji mezi 4-6%. Po prvním kilometru je kratičký úsek, kde je stoupání nejnižší s pouhými 3%, který posléze vystřídá nejprudší místo tratě s 8%. Kvalita asfaltu vcelku dobrá, automobilový provoz malý. Časy, které historie závodů na této trati pamatuje, vypovídají, že za mimořádně kvalitní výkony širší amatérské špičky lze považovat jízdy s třináctkou v řádu minut. V dokumentované minulosti „Řevničáku“ je však pouhých pět jezdců, kteří dokázali vyspurtovat tento kopec s 297 metry převýšení ještě rychleji, v čase pod hranicí třinácti minut. Absolutní rekord tratě drží vyhlášený vrchař Michal Koš, při jehož jízdě v září roku 2001 se časomíra zastavila na neuvěřitelné hodnotě 12:01,8 odpovídající průměrné rychlosti 27,2 km/h. Kdo viděl Michala v cíli po dojezdu jeho rekordní jízdy nepochybuje o tom, že cyklistika této úrovně opravdu „bolí“. Laťka, kterou svým výkonem Koš nasadil, by se dala ve světě amatérské cyklistiky přirovnat k výkonu Boba Beamona ve skoku dalekém na olympiádě v Mexiku…

    Vraťme se ale zpět do našeho neuvěřitelného příběhu pozdního podzimu 2003. Nadešla chvíle pro porovnání výkonů elitního amatérského jezdce s jeho protějškem v profipelotonu.

    Chvíli před dohodnutou hodinou se vynořuje v dáli frekvenčně jedoucí silueta cyklisty doprovázená velkoprostorovým vozem. "Tyvole to není možný, jsou tady!". Tepáky pípají vysoko v anaerobním pásmu a vypovídají o našem rozrušení, ale není čas na zbyt a tak se mobilem spojujeme s kolegy v cíli a jde se na věc. Lance zastavuje přesně na zbytku startovní čáry a zhluboka se rozdýchává. Naše kola rychle putují do Lancova doprovodného vozu a ujímáme se role startéra a asistenta držícího jezdce. Na jeho pokývnutí hlavou a „ready“ následuje známé five, four, three, two, one, go…

    Skáčeme rychle do auta. Vnímání rychlosti z doprovodného vozu je dost zkreslené a pohled na tachometr nás vyvádí z omylu. Na očekávaný rozvážný úvod nedošlo a Lance rovnou nasadil své nekompromisní strojové tempo a rychlostí blížící se 30 km/h ukrajuje metry k cíli. Žádné zkracování, řezání zatáček. Soustředěnou jízdu v sedě vydržel někam za hranici 4 km a pak… začal zrychlovat. Nechápavě kroutíme hlavami. Lance jde ze sedla, řadí těžší převody. Máme za sebou sotva 11 minut jízdy a už se na horizontu objevuje naše časovková cílová tabule. Ještě pár intenzivních záběrů do pedálů a je tu cíl. Zastavujeme a po chvíli se na horizont vrací i Lance. Zhluboka oddechuje, ale s úsměvem již hodnotí: „Nice climb, not too long, not too steep, perfect for training“ (pěkné stoupání, ne moc dlouhé, ne moc prudké, skvělé na trénování).

    Ještě než se vydal za dalšími utajenými kilometry po českých silnicích, zajímal se, kolik že je ten rekord a 12:01,8 Michala Koše hodnotil obdivným „wow“. Svůj výkon pak komentoval jako intenzivní tréninkovou jízdu. V úvahu musíme brát více než sto kilometrů, které měl za sebou a teplotu necelých 10 stupňů. V závodě by jistě padla i hranice, které se svoji jízdou přiblížil.

    V závěru už zbývá jen to nejpodstatnější - prozradit, za kolik tedy pětinásobný vítěz Tour de France zvládl „Řevničák“. Chronometr se zastavil na 11:13,5 čemuž odpovídá průměrná rychlost 29,4 km/h…

    Doufejme, že tento výkon vyprovokuje někoho dalšího z profesionální scény a přijede do Řevnic bojovat o mimořádně cenný skalp. Velice rádi se s reportážním štábem opět zúčastníme.