Karel Kuchler - III. ročník poháru Časovek do kopce z pohledu vítěze kategorie Ultra
a absolutního vítěze poháru

V obsáhlém rozhovoru hodnotí vítěz kategorie Ultra a absolutní vítěz poháru Časovek do kopce 2001 jednotlivé tratě III. ročníku, vzpomíná na své cyklistické začátky, účasti v prestižních závodech a prozradil i něco ze svých plánů pro příští sezónu. Pochopitelně nás také zajímalo, čemu se věnuje v zimní přípravě a odhalili jsme, že tento čerstvý student pedagogické fakulty UK si zdatně vede nejen v sedle svého kola.

Jedna dva tři... No, o co by šlo... Prostě bych s tebou prošel jednotlivý tratě a jestli bys nám řekl, jak se ti tam dařilo, jak ti seděla trať, co konkurence a tak, tedy...
Myslím, že jsem to četl loni, takže...

No tak to bude to samý.
To sjedem rychle (smích)

Ještě dovol abych ti pogratuloval k senzačnímu úspěchu...
... no tak... (smích).

... k zisku nejvyššího možného titulu v našem poháru. Blahopřeju...
Děkuju (smích).

... a začnem. Co bys řekl k Cementárně?
K Cementárně? Počkej, já už si to nepamatuju, to už je dávno...

Tak aspoň trať, tu znáš.
Tu znám dobře, tam už jsem párkrát jel (smích).Ta trať je taková... nic moc mi přijde. Je tam dost velkej provoz a ani to není moc dlouhý, já nevím, kolik to má...

Jo, ta je nejkratší, 2,5km.
Ten profil je zase docela hezkej. Hlavně ta rovinka nahoře je výživná. No nicméně letos to tam bylo těžký, koukám (pohled do výsledkové listiny). Tam přijel Jakub Rotrekl (Ultrasport Sensor) a Martin Studenovský (CKKV). Jakub naštěstí pak onemocněl (smích), nebo naštěstí... prostě... tak to bylo třetí místo. Koukám, že jsem tady porazil Davida Anderleho (BMW Autobase), to se mi taky nedaří pokaždý.

No ale on tam byl na horským.
On byl na horským? No já nevim.

Na horským, jenže vzhledem k tomu, že je to takovej licencovanej střelec, tak jsme ho zařadili do Ultra, ale v podstatě jel fakt na horským.
No tak to jo. Dal jsem mu asi vteřinu (smích). Jako Cementárna byla docela slušná.

Karlické údolí?
Karlík, ten je ošklivej. To je takový, že si člověk myslí, že tam pojede těch pětatřicet a ono to pořád pětatřicet nejede. Kolik je průměr? No, jednatřicet. A ten konec je hodně do kopce. Tam jsem byl druhej, koukám, taky slušný (smích). Já si nemůžu stěžovat.

Tobě vyhovuje... považuješ se za vrchaře?
Já myslím, že je to čím dál tím horší s mejma vrchařskejma schopnostma, protože teď ještě navíc se ve škole připravuju pořád na silový požadavky z gymnastiky a lehkonohej vrchař půjde do háje (smích). No nevím, co bych ještě ke Karlíku...

Co třeba Honza Pithart (MAT team) jako soupeř?
Honza Pithart… ten mě tam naštval (smích). Ten mi ujel o hodně a ještě tam prej nějak…

…musel dokonce zastavit.
Zastavoval za tím… no nebo naštval… to druhý místo zase není tak špatný (smích).

No tak já si myslím, že to většinou lidi berou tak, že se porovnávají se známejma.
Přesně tak. Já jsem loni tak nějak neměl o něm moc ponětí. Já nevím jestli už jezdil loni?

Občas. Tak dvakrát, třikrát.
Koukám že i Zbyněk Munzar (H-H Smíchov) zajel. Ten jezdil taky vyrovnaně.

Vraný nad Vltavou?
Vraný mám rád, tam jsem snad… loni jsem tam taky vyhrál? Jo asi jo, tam mám dokonce snad i rekord. Jo. Tam je to hezký. Takovej rozumnej profil. Na to jak je to prudký se to dá vyjet docela rychle. Soupeři nepřijeli (smích)… Né, Pepa Vejvoda (CKKV) samozřejmě byl.

Tam jsme se shodli už s hodně lidma, že když tu trať nemáš najetou, tak se tam docela špatně orientuje, že to tam vypadá všechno nějak stejně.
To jo, tam to vypadá stejně, ale zase jde to podle toho computeru a… já to tam taky moc neznám. Já třeba do dneška vůbec nevím, jak je "Řevničák" (časovka do kopce poháru UAC) (smích), i když teď jsem se tam byl párkrát projet a už tam ty zatáčky… přibližně…

Takže při závodě jedeš podle tepáku, nebo prostě co to jde?
No v tepáku se mi vybila baterka (smích) a oni chtěj asi dvanáct stovek za ten novej pás…

Jo ty máš Polar, no to je hrozný.
Takže tepák už půl roku nevozím a nechybí mi. Já jsem to vždycky bral jen tak pro zajímavost, protože stejně nemám zjištěný ty aerobní prahy, takže vždycky jen tak orientačně.

To je u člověka tvé výkonnosti zvláštní. Že jsi to nepodstoupil i třeba jen tak, abys věděl.
Já si nechávám dělat nějaký testy vždycky na jaře, ale zase (smích) otázka peněz. Jako opravdu takovej ten nejlevnější, já nevím, co se tam měří, nějaký ty parametry při určitý zátěži.

Vonoklasy?
Vonoklasy, to je kde?

Z Černošic, pak v Solopyskách doleva, ostře.
Povedly se. Mám takovej pocit, že mi sedly letos nejlíp. Mám takovej pocit, že jsem to chtěl vyjet na velkou, opravdu jsem to na velkou vyjel a… ten čas, no… jsem tam porazil Jirku Blažka (Sfinx), Honzu Pitharta, no… Jirka Blažek tam byl určitě bez baťohu (smích). Jako tam mi to sedlo. I nahoře jsem to rozjel, takže…

Já jsem teda bohužel nikdy neviděl někoho dojíždět do cíle, protože vždycky jezdím poslední, ale v jakým stavu dojíždíš, když jezdíš takovýmhle stylem?
Tam jsem dojížděl zajímavě, protože tam ještě jak jsem spurtoval do tý pásky, tam je to z kopce, tam jsem měl jedenáctku, nebo dvanáctku a vytrhl jsem nohu z pedálu (smích). Musím si koupit nový pedály na příští sezónu… ale jinak dojíždím v pohodě.

Takže vnímáš že tam je cíl (smích).
No to určitě. Já letos vůbec mám problém, hlavně teď na podzim, se zmáčknout, že jsem ty časovky dojížděl v pohodě a vůbec by mi nevadilo, kdyby byly třeba dvojnásobný. Ještě loni, předloni, to jsem byl ještě mladej, jsem to jel všechno nadoraz, jsem z toho nahoře spadnul a konec, úplně. Teďkon… jdem dál.

Hmm, nejtěžší závod Černolice, teda nevim, jestli pro tebe nejtěžší, ale pro většinu lidí rozhodně nejtěžší závod.
No ten je ošklivej, ten se mi nelíbí. To si zase Pepa Vejvoda na mě něco vymyslel (smích), ale tam je to… tam je profil těžkej, že se to nedá jet na jeden převod, musí se řadit. To už se musí přemejšlet (smích), to není pro mě.

Předpokládám, že si tam použil i malou pilu.
Tam jo. Velkou jsem zvažoval (smích)…

Tak v tom středním úseku…
Ten je prudkej. Ten je prudkej hodně.

Co máš vlastně vzadu největší? Jednadvacítku?
Třiadvacítku a vpředu vozím 52-42.

42? Hmm. No tak to teda… no tak ty jsi lehkej, kolik vlastně vážíš?
Hodně (smích), nevím jestli to tady můžu… nějakejch šedesát pět, sedm…

Nó, tak to nic nevezeš (smích).
Na to kolik měřím je to hodně. Tady třeba koukám Michal Koš, nějakej (smích) jsem slyšel, že má o 10 kilo míň, nebo o kolik…To byla další věc, že tam přijel Michal. Jako to už je čas, kterej myslím bude držet hodně dlouho…

Pokud nepřijede znova…
Pokud nepřijede znova. Michal byl letos k neporažení.

Má takovej respekt mezi elitou?
Má určitě, určitě. Krob… jako Krob vždycky a Michal Koš teď nově.

Karel Paták (Bikestore) nám v anketě napsal, že by se měla zřídit nová kategorie super ultra pro Michala Koše.
Určitě. No já jsem… on jako… on prej nejde uviset v závodě. Jsem si říkal, že kdybych byl za ním přímo, tak že mi neodjede. Na Klikovejch vrchách (poslední závod UAC), tam jel opravdu jak motorka. Takhle za nim jsem byl a on se ani nezvedl ze sedla, ani si nepřehodil a takhle začal odjíždět…

Hmm.
… a nikdo s tím neudělal nic ani omylem.

No to jsem shodou okolností měl taky tu čest. Já jsem teda samozřejmě jel tu kratší trasu a mě předjížděl v tom stoupání na Sýkořice a to jsem měl pocit, že on jede z kopce. Prostě těžký…
No u něj byl zajímavý…

... stoupání a on přijel a zmizel.
… už ten jeho čas na Řevnicích, kdy dal asi já nevím kolik tomu druhýmu. Jako na závodech nám dává tak tři minuty bez ohledu na to jestli se ho snažíme dojet, nebo nesnažíme. Nikdo na něj nemá. No Pavel Krob je schopnej ho odviset… když se chudák zadejchá (smích).

(smích) Dobrý můžem dál. Roblín.
Roblín.

Tradiční trať, dlouhá.
Tradiční dlouhá trať, opět Michal Koš (smích) a Karel Paták mě tady porazil taky. Tam jsem se teda trápil asi tak nejvíc. Oni se tam ale trápili všichni, protože letos nějak foukalo, nebo co a bylo to výrazně pomalejší než loni… už proto, že mám pocit, že jsem udržel rekord, nebo neudržel?

No tak Michal určitě to… 12:03, takže…
Ne neudržel… ale bylo to tak tak.

Jo trošku byl lepší.
Letos to bylo pomalý. Bída, nelíbilo se mi to (smích), ale jinak je to pěkná trať, rychlá, docela mně to sedí.

Další nová trať – Třebotovka?
Třebotovka. Třebotovka? Jasně… už jsme skoro u teď. Třebotovka, nó ta byla taky výživná, ale taky se mi jela docela v pohodě. Tam byla ta mlha, krásná (smích) a to byl ten závod, jak jsem jel právě rovnou…

Jo to bys… Já jsem to zmínil v komentáři, ale to bys vlastně mohl návštěvníkům našich stránek říct přesněji, o co šlo?
Šlo o to, že ve stejnou dobu jako Třebotovka se jel přebor Prahy v jízdě do vrchu, kterej jsem nevynechal od tý doby, co jezdim a tak byl problém. Takže jsem se domluvil tady s Michalem, že pojedu to KPOčko první a táta mě mezitím zaprezentoval na Strahově jako posledního, takže se to stihlo. Navíc ještě oni v tom mají vždycky trochu nepořádek (smích) slušně řečeno, na Hřebenkách, takže tam je ten start vždycky tak o půl hodiny zpožděnej a… v pohodě jsem to stíhal a ještě jsem tam hodinu čekal.

No tak nejde jenom o to to stihnout, ale taky tam podat nějakej výkon. Je to vůbec možný dát si takhle ostře po sobě dva kopce?
Jó je to možný. Ty Hřebenka mi letos moc nesedly, ale jo, jde to.

Odkud se to jezdí?
To se jezdí od tanku, já nevím Švédskou takhle a končí se nahoře na Strahově. To je pěknej kopec. Jde to jet taky rychle (smích), ale letos jsem se trápil.

Dobrý. A závěr?
Závěr, Zadní Kopanina, no. Tam jsem musel, tam se mi nechtělo (smích).

Ale počasí vyšlo úplně super, na to že byl konec října se docela zadařilo.
Se zadařilo. Ta trať je taková… nevim, taky se musí řadit, ale… taky jsem to jel celý na velkou a… taková zvláštní. Chvíli z kopce, chvíli po rovině. Tam vlastně je akorát ta jedna pasáž…

Trochu zrádnej je ten závěr. Tam to vypadá že už je to kousek do cíle…
Jo tam jo.

… ale ono to ještě trvá...
Chce se skousnout ještě, no.

… než tam člověk dojede.
No, ale to už jsem pojal tak jako sportovně (smích). To už jsem ani neměl najeto, nic. To už jsem trénoval opravdu příležitostně tak jednou týdně a tam už to bylo tak o tu účast.

Jezdil jsi ty tratě trénovat? Měl jsi to všechno projetý? No tak pro tebe je to asi všechno kousek a stejně tudy jezdíš tak jako tak.
Tak jako ty tratě, hodně jich jezdím běžně na tréninku. Třeba nejezdím ty, co to je? Ty Vonoklasy…

Tam je to slepý.
Tam je to slepý, tam se nedá. Tam jsem si to byl vyjet den předtím.

Takže vlastně jsi se jakoby i připravoval na závody našeho poháru.
Nó, dalo by se říct, že připravoval. Ty kopce jsem trénoval, ale je zase fakt, že na takovej Řevničák jsem se připravoval víc, abych si to zapamatoval a… chudáka Zbyňka Munzara jsem tam tahal každej tejden předtím dvakrát (smích).

(smích) Tak jo. Vzhledem k tomu, že jsi celkový vítěz poháru, co kdybychom tě vyzpovídali trochu víc, řekl bys nám jak si vlastně s kolem začal, něco ze své cyklistické minulosti, co jsi jezdil za závody, co je třeba tvůj největší cyklistický úspěch.
No tak já jsem začínal už jako malej kluk s plaváním, protože táta je tělocvikář a tlačil mě do nějakýho sportu a je pravda, že tohle je takový nejzdravější, člověk se při tom nezraní. Plaval jsem pár let, nicméně tam mi to moc nešlo a navíc tam byly takový požadavky jako trénovat sedmkrát tejdně a to je takový trošku na bednu v tom bazéně, takže jsem chodil jenom třikrát až mě vyhodili (smích), tak jsem pak nedělal nic, dva roky a nějak jsem začal pokukovat po tom kolu. Tam u nás v ulici stojí dodávka s nápisem cykloteam Smíchov, tak jsem nějak řekl tátovi, že bych to kolo mohl začít jezdit. Nějak zavolal panu Horkýmu a…

Takže od začátku ve stejném týmu?
No tam (smích). A začal jsem jezdit. Ze začátku to bylo takový, že jsem jezdil na Favoritu sériovým, třicet let starým…

A to ti bylo kolik?
To je takovejch asi 6 let. Šest let zpátky. Tohle byla asi šestá sezóna, asi. No… možná pátá, nevím (smích), nemám to takhle připravený…

Proslýchá se o tobě, že jsi jel Závod míru mládeže, je to pravda?
Nó. To byl takovej podnik, to bylo předloni, kdy jsem docela slušně zajel přebor Prahy, jak časovku, tak na silnici a tak si mě tam všiml pan Vršecký z Dukly Praha… mi volal jeden večer – hele máš pas? a pozejtří se jede Závod míru (smích), tak to byl takovej největší podnik, no. Tam je to o úplně něčem jiným. Uzavíraj se silnice a byl i přejezd přes hranice do Německa, jsou tam mechanický vozy, kolona padesáti aut, novináři a hradní stráž na Bavorácích, motorkách, takže to bylo takový pěkný. Podotýkám, že jsem to nedojel (smích), protože to bylo tak nějak na poslední chvíli a neměl jsem už čas se na to připravovat. Tehdy jsem jezdil tak, že jsem trénoval já nevím, třeba 5x tejdně a vždycky jsem jel jednou třeba sto kilometrů a druhej den jenom 40 na vyjetí, nebo vůbec a pak zase sto a tam, když to bylo každej den ta etapa, tak jsem asi po třech dnech měl nějaký problémy zdravotní, zažívacího rázu (smích) a konec.

No ale každopádně je to pěkný, když se člověku podaří na takovouhle akci se dostat.
Určitě, dokonce i ty první etapy jsem zajížděl docela tak… jsem byl ve výběru Středočeskýho kraje a tak jsem zajížděl docela slušně a patřil jsem k těm lepším.

Tam jsi se právě mohl potkat právě s tím Honzou Pithartem.
To je možný, to jelo dost lidí. Tam jsem se potkal, tam opravdu… to je světovej pohár a jezděj tam budoucí profíci, kteří jdou rovnou do profi stáje. Třeba loni to vyhrál nějakej Fabiano Cancelara, Švýcar. Teď o něm píšou v Pelotonu, že je v nějaký prvodivizní stáji a jezdí mu to. Jinak nevim. Tak nějak tady objíždím, se snažím objíždět závody od Českýho svazu, aspoň ty přebory, Pražský a tak co se naskytne.

UAC jezdíš pravidelně?
UAC jsem letos jezdil pravidelně, takže…

Jak jsi dopadl celkově?
Jsem myslím sedmej. Sedmej v jedničce, takže… no. Letos, letos mi to vyšlo. Loni jsem byl někde sedmadvacátej… to ne jako, že bych se tak zlepšil, ale spíš jsem loni jel asi půlku závodů a letos jsem se dostal skoro na všechny, asi jen 3x jsem vynechal a se to projevilo. Dokonce jsem i jednou vyhrál, omylem (smích). To byl závod pro vrchaře jak dělanej – Memoriál Prágera, ne… no je to tak, ve Skorkově prostě. Nevím, jestli to znáš, ale to je úplná placka a není tam jedinej kopec a ještě nikdy tam nikdo neodjel.

To je zajímavý, to by se mi asi líbilo (smích).
No opravdu, jak to odstartuje, tak to dojede, akorát se tam padá, protože je tam takovej složitej dojezd se zatáčkama, tak tam jsem opravdu omylem…

Takže vyloženě ve spurtu ze skupiny?
Né, právě že jsme odjeli (smích), snad poprvé za historii tohohle závodu a jsem si říkal, jsem jezdil vzadu, hlavně si nerozbít ústa (smích). No a v posledním kole jsem se přesunul dopředu, jsem si říkal bude to padat, bude lepší bejt vepředu, no a koukám, že odjíždí Lukáš Masák (Rudy Project) a ještě pár lidí, tak jsem si řekl, pojedu s nima… sice to bolelo, ale udrželi jsme to, protože Pavel Krob byl unavenej a celej balík čekal co udělá on a on neudělal nic. No a začlo pršet, začlo to klouzat a Lukáš zpomalil… jo, to byl letošní asi největší úspěch.

Hmm, to je pěkný. Řekneš nám na čem jezdíš?
Jezdím na rámu od Forta, na Alutronu, to je nezeslabovanej dural Columbus trubky. Je to těžký, poměrně, ale je to pevný. Komponenty, tak to je co dům dá (smích). Na co se zrovna našetří, to se koupí, starý se vyhodí (smích).

Máš to na čem, na Shimanu, nebo…
Mám to na Shimanu, což se mi přestává líbit, protože Campa je teď i levnější a třeba i řadí (smích) jako prej. To mně to Shimano pořád neřadí, nevím. Mám tam Ultegrový páky, na devítce a to prostě v žádným případě nechodí tak, jak bych si představoval.

Kola?
Kola mám… velkou frajeřinu, mám dva páry kol, lehký a těžký (smích). Na rovinatý závody a takový všelijaký… třeba se špatným povrchem mám plášťový Grandy (Remerx), zaplejtaný se svazkovým výpletem. Jako drží to tvar a jede to, ale do těch kopců je to asi těžký, tak jsem si napletl teďkon klasický nízký, na galuskách, kola, zeslabovaný dráty, Sapimy, ze dvojky na jedna šest.

Kolik drátů?
Normálně 32.

A výplet, normální, nebo radiální?
Klasika, to jsou úplně klasický kola, akorát jsem se zmohl na zeslabovaný dráty. Jako 1,6, to už je opravdu drát docela tenkej.

No ale přeci jen jsi vůči ostatním lehčí, tak to bez problémů vydrží.
Kdybych měl dobrou vrtačku, tak můžu dovrtávat na celým kole (smích). Je to všechno předimenzovaný.

Dobře, a co třeba plány na příští sezónu?
Příští sezónu… tak jako říkal jsem si, že bych mohl zkusit Českej pohár, když se zadaří, protože tam je to zas o něčem jiným, tam je to o penězích, protože ty závody, to je jeden v Brně, jeden támhle v Ostravě a já nevím, kde se to všude jezdí, v Lounech a přeci jenom pro chudého studenta ten benzín je poměrně drahej, ale teď to vypadá, že by mohl bejt sponzor, takže kdyby se něco natrénovalo, tak bych si to zkusil, jestli to třeba objedu, aspoň.

Jenom tohle?
Ne, ne, ne. Samozřejmě UAC, dál i Časovky… nebo teda Časovky do kopce, ale nevím, jak to bude s časem a moje cyklistický úspěchy se budou řídit podle rozvrhu v letním semestru, protože teď jsem na tom peďáku a to bejváme často v Brandejse a třeba ráno máme dvě hodiny a večer další dvě, takže je to takový… uvidíme, kolik bude času na trénování. Pak navíc budu muset dělat něco jinýho než kolo, nějaká gymnastika, plavání… no plavání je v pohodě, ale gymnastika a…  no a atletika bude (smích). To bude legrace.

Dobře. Samozřejmě ti přejeme v příští sezóně hodně štěstí a jsme rádi, že se třeba občas objevíš i u nás.
To se určitě objevím. Ještě nevímm jak to pojmu, uvidím, jak to bude s časem. Tam je taková nevýhoda, že člověk musí bejt na všech těch časovkách.

S tím možná něco uděláme. V anketě nám tohle psalo dost lidí.
Když má člověk třeba dovolenou, nebo tak… pak nemá šanci. Třeba jednu dvě absence povolit (smích). Já teda hodně věcí dostávám za účast, za snahu (smích), ve škole jsem na tohle vždycky prolejzal (smích), takže…

(smích) No já bych se tě ještě v závěru ještě zeptal jestli máš nějakej speciální typ na zimní přípravu? Nepředpokládám, že bys v zimně nic nedělal…
No na zimní přípravu… se připravuju poměrně jednoduše, že chodím hodně běhat, ale takový to běhání není pro každýho. Je to… spousta cyklistů prostě běhat nemůže, protože je bolej kolena a je to úplně něco jinýho. Třeba co mám kamarádku co běhá, tak tý trenér vyloženě zakazoval kolo. Vono se to nemá rádo, tohlecto, ale zase pro udržení základní kondice je to určitě dobrý a hlavě to má výhodu, že člověk si jde zaběhat na půl hodiny, na tři čtvrtě a je to poměrně vydatný a nemusí se čistit kolo (smích). No, pak horský kolo, v zimě, občas do bazénu, aby člověk úplně nezdegeneroval a tak.

Posilovna, trenažér, válce?
Trenažér, válce, to si myslím, že teď je to fakt zbytečný takhle pro amatérskýho cyklistu, aby se v zimě mučil na válcích, do sezóny je daleko a…

Já nemyslím teď, my než to dáme na web, ono to bude chvíli trvat a třeba už tou dobou bude sníh (smích).
No ale stejně. Ty válce, to je takovej … nesmysl… mám co dělat, abych se na tom udržel v sezóně, když se třeba nedostanu ven, tak se jdu na půl hodinky vyšvihat na ty válce a jsem rád, že teď nemusím.

Máš takový ty klasický 3 válce, nebo…
Klasický 3 válce. Já myslím, že je to úplně nejlepší. Takový ty trenažéry… tohle je nejpřirozenější.

Ten problém není ani tak v zimě, ale v tom, že je brzo tma.
Já myslím, že teď se nemusí. Já vždycky do ledna chodím běhat a… a v pohodě (smích).

Tak jo. Už toho necháme. Už je toho až, až, dík.

    Původně předpokládaný bleskový rozhovor s mladým mužem, budícím dojem vzorného studentíka, se trošku protáhl, ale byla by jistě škoda nevyužít Karlovy ochoty odpovědět prakticky na jakýkoli dotaz. Trpělivost a rozvážnost, s jakou odpovídal na otázky, ovšem po skončení rozhovoru vysvětloval spíše těžkým hledání slov po předchozí celonoční pitce, kdy s přáteli dosáhli mimo jiných i dna trofeje za týmové hodnocení v Časovkách. V dobrém rozmaru poté souhlasil, abychom pro naše stránky převzali jeho článek, ve kterém hodnotí pohár Časovek do kopce pro nové týmové stránky H-H Smíchov. Bravura, s jakou v něm vládne slovy, si dle našeho názoru v ničím nezadá s jeho kvalitami cyklistickými - posuďte sami:

Karel Kuchler: Časovky do kopce 2001 očima vítěze (10.11.2001)

    V sobotu 27.10.2001 se konal poslední závod ze seriálu Časovek do kopce. Protože jsem se letos pilně účastnil, neodpustím si pár postřehů.

    Přestože jsem jezdil velmi rychle a pohyboval se po celou dobu výkonu vysoko nad anaerobním prahem, tedy v jakési anestezii, zdálo se mi, že byly zařazeny nové tratě. Tento vývoj lze považovat za pozitivní, ačkoli jich většina vedla do kopce.

    Přestože jsem jezdil velmi rychle a pohyboval se po celou dobu výkonu vysoko nad anaerobním prahem, tedy v jakési anestezii, zdálo se mi, že to vždy nestačilo na první místo. Možno z toho dedukovat, že přibývá soupeřů a konkurence se zostřuje. Tento vývoj nelze považovat za optimální, protože si výhledově vyžádá zintenzivnění tréninku.

    Přestože jsem jezdil velmi rychle a pohyboval se po celou dobu výkonu vysoko nad anaerobním prahem, tedy v jakési anestezii, zdálo se mi, že dosažené časy nejsou ve všech případech lepší těch loňských. Tento vývoj nelze hodnotit jako objektivní důsledek práce pořadatelů a působení soupeřů, nemá tedy smysl ho zde podrobněji rozebírat.

    Přestože jsem jezdil velmi rychle a pohyboval se po celou dobu výkonu vysoko nad anaerobním prahem, tedy v jakési anestezii, budu na tento ročník vzpomínat ještě o něco lépe, než na ten loňský. Tento vývoj je logický, uvážíme-li kamarádský přístup pořadatelů* (díky nim jsem se stihl pošesté v řadě zúčastnit přeboru Prahy) a doceníme-li fakt, že jsem porazil Pepu, Martina, Peťulku, ale aj Jiřika……….

*Pořadatelé se však nemají přechválit, proto zařadíme jednu výtku. Nemělo by se stát, abyste nebyli schopni poskytnout zájemcům mailové spojení na účastnice seriálu. Tyto praktiky znemožňují navazování a utužování přátelských vztahů v zákulisí Vašich akcí!